Poslední úprava 14/10/2023

RNDr. Jiří Nečas

*1944 v Praze

Vyučen univerzálním nástrojařem (1961) [1]

Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy v Praze (učitelství matematika – fyzika) (1969) [2]

RNDr. (1974)

Postgraduální kurs teoretické kybernetiky (ukončen 1977) [3]

Středoškolský profesor na SZTŠ ve Frýdlantě v Čechách (1969-1970) a na gymnáziu v Lovosicích (1970-1972) [9]

Redaktor SNTL (1972-1977) [4]

Výzkumný pracovník, lektor, programátor u ČSD/ČD (1977-2004) [5]

Odborný asistent na katedře matematiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE (od 2005 do 2020; od února 2011 zkrácený pracovní úvazek)

Člen Jednoty českých matematiků a fyziků

Ordinovaný presbyter v Českobratrské církvi evangelické (sbor Praha 3 – Jarov; pověření výpomocného kazatele 1993, presbyterská ordinace 1996; řádný člen staršovstva do listopadu 2011, souhlas SR s pokračováním v "ordinované službě") [6]

Spolupracovník (do 29.2.2016 člen) poradního odboru pro otázky životního prostředí při Synodní radě Českobratrské církve evangelické

Spolupracovník (do r. 2011 ředitel) Ekologické sekce České křesťanské akademie [7]

Člen (do 5.3.2013 člen předsednictva) Společnosti pro trvale udržitelný život [8]

Člen IEF (International Ecumenical Fellowship – mezinárodní ekumenické sdružení)

Příležitostný spolupracovník A Rocha - křesťané v ochraně přírody

Od července 2020 v ambulantní péči Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Ženatý, 3 dcery, 13 vnoučat, 2 pravnučky

Podrobnější zpracování životopisu najdete zde , stručně v souvislém textu zde.

O svém  vztahu k životnímu prostředí píšu v článku Vyznání křesťana-ekologa.

Mé osobní vyznání víry si lze přečíst zde.

Poznámky

1  Na základě rozhodnutí školských orgánů v Praze 10 jsem nebyl doporučen ke studiu na "výběrové škole". Důvody tohoto rozhodnutí byly rodičům sděleny pouze ústně:

a) "Náboženské" zaměření rodiny

b) Teta emigrovala na západ

c) Bratr (*1947) vyjádřil r. 1956 podporu maďarské "kontrarevoluci" (šlo o to, že se ve škole poprali nepionýři s pionýry)

Dva roky v učilišti ve Vlašimi pro mne byly krušné, avšak zároveň mi přinesly možnost některých setkání, která výrazně ovlivnila můj další vývoj. Vděčně vzpomínám na spisovatele a básníka, kazatele a učitele Karla Kolmana, na jeho dům (v přímém i přeneseném slova smyslu), kde bylo místo setkávání tehdejší trhovoštěpánovské kazatelské stanice Jednoty českobratrské (dnes sbor Církve bratrské) a kde jsem prožil krásu a hloubku pietistického reformačního křesťanství. Vděčně vzpomínám na ředitele teoretické výuky v učilišti p. Františka Šímu, s nímž jsem se kromě školy setkával i na biblických hodinách u Kolmanů, na Alžbětu Vaňkátovou, kuchařku z internátu, evangeličku, od níž jsem se o Kolmanových a setkáváních u nich dověděl, na Josefa Tomaidese, svého třídního učitele, který velice podporoval můj na učně asi dost neobvyklý zájem o matematiku.

2 Na matematicko-fyzikální fakultě jsem poznal řadu vynikajících učitelů. Z matematiků to byli především Ladislav Procházka, Petr Vopěnka a Jaroslav Blažek, z fyziků Ludmila Eckertová, Jiřina Vejvodová a Karel Kuchař a z těch, kteří vyučovali obory spadající do "společenskovědního základu", Oldřich Kýn s jeho matematické prostředky hojně užívající politickou ekonomií.  

3 I během postgraduálního studia jsem se setkal s výbornými učiteli, kromě již výše zmíněného Petra Vopěnky šlo především o Oswalda Demutha.

4 Během redakční práce na dvoudílné oborové encyklopedii Aplikovaná matematika jsem měl možnost získat poměrně široký přehled po matematice a poznat řadu našich matematiků, především vysokoškolských učitelů

5 1977-1981 Ústředí výpočetní techniky dopravy v Praze, 1981-1986 Ústřední dopravní institut, 1986-1993 Výzkumný ústav železniční, od 1993 opět Ústředí výpočetní techniky dopravy v Praze, které se však různě transformovalo a měnilo názvy (CIT, Datis, Telematika)

Koncem 70. let se u mne začíná rozvíjet zájem o otázky životního prostředí. Významným impulsem pro mne bylo, když v rámci poznávání prognostických metod při práci ve Výzkumném ústavu železničním jsem se sešel s Milošem Zemanem, který mne orientoval k metodice vytvořené J. Forresterem a uplatněné manžely Meadowsovými ve zprávě Římskému klubu.

6 Oba moji rodiče byli členy Českobratrské církve evangelické (maminka původně katolička), v ČCE jsem byl pokřtěn a jsem tak jejím členem po celý život. Pro můj osobní rozvoj bylo velice důležité konfirmační cvičení vedené Lubomírem Balcarem. Výrazně mě ovlivnil prof. ThDr. Adolf Novotný, s nímž se naše rodina stýkala. V některých obdobích života jsem se cítil blíže k Bratrské jednotě baptistů či k Jednotě českobratrské (tj. k dnešní Církvi bratrské); v období kolem 15. roku života na mne hodně zapůsobil br. kazatel Miloš Šolc st., s velkou vděčností vzpomínám na kázání Ludvíka Rejchrta na Žižkové, v Horních Počernicích či v Úvalech. Prioritou pro mne dnes je ekumenické sbližování; nemůžeme být všichni stejní, ale přání Kristovo je, abychom se měli vzájemně rádi, abychom si naslouchali a směřovali společně k Božímu království (a tedy samozřejmě abychom rádi společně za ním přicházeli – tím myslím především na setkání u Eucharistie, u Večeře Páně).

7 Duchovní orientaci Ekologické sekci dali bratří ThDr. Ota Mádr (katolický morální teolog) a prof. ThDr. Jan Heller (evangelický biblista). Velice si vážím jejich přátelství a zvláště spolupráce s prof. Hellerem pro mne znamenala nesmírně moc.

8 Do Stuže mne přivedl můj přítel z dětství Miroslav Martiš. Několik málo setkání s Josefem Vavrouškem patří mezi ta, na něž se nezapomíná. Žel, tragédie 18. března 1995 ukončila pro mne tolik znamenající rozvíjející se přátelství.

9 V září 2023 si gymnázium v Lovosicích připomnělo 70 let svého trvání. Byl jsem požádán zavzpomínat – šíře i (pro Almanach) stručněji.