Jiří Nečas

nar. 1944

Českobratrská církev evangelická

vysokoškolský učitel, laický kazatel, důchodce

Vyrůstal jsem v českobratrské evangelické rodině a ve strašnickém sboru, r. 1958 jsem navzdory velmi dobrému školnímu prospěchu nebyl doporučen k studiu na střední škole, vyučil jsem se nástrojařem, při zaměstnání jsem vystudoval střední školu pro pracující a pak v denním studiu Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy. Po třech letech působení na středních školách (ve Frýdlantě v Č. a v Lovosicích) jsem na pět let zakotvil v SNTL-Nakladatelství technické literatury jako odpovědný redaktor. Největší část své aktivní profesní dráhy jsem pak prožil v oblasti železniční dopravy jako výzkumný pracovník, lektor a programátor. V rámci personálních změn jsem coby šedesátník musel železnici opustit a bylo mi dopřáno nastoupit jako odborný asistent na katedru matematiky na VŠE. Tam - jako důchodce - učím na čtvrtinový úvazek stále.

V osmdesátých letech minulého století jsem občas kazatelsky vypomáhal v jarovském sboru ČCE, případně ve sboru škvoreckém, z Jarova administrovaném. V devadesátých letech jsem pak postupně dostal pověření výpomocného kazatele a ordinovaného presbytera. Souhlas s ordinovanou službou v církvi mám i po odchodu z aktivní činnosti ve staršovstvu. Možnosti sloužit kázáním evangelia si velice vážím a vděčně vzpomínám na mnohé sestry a bratry, kteří se podíleli na utváření mé víry. Rád bych zde zmínil aspoň některé z nich. Z dob svého mládí si připomínám nadšení a velmi srozumitelnou řeč baptistického kazatele Miloše Šolce staršího, hlubokou strhující osobní zbožnost Karla Kolmana z tehdejší Jednoty českobratrské a výrazně kristocentrickou praktickou teologii prof. ThDr. Adolfa Novotného, s nímž jsem patříval do stejného sboru ČCE. Na můj Písmem utvářený přístup k životnímu prostředí působili bratří ThDr. Otto Mádr a prof. ThDr. Jan Heller, první z nich římský katolík, druhý českobratrský evangelík. A tento výčet bych rád doplnil jedním svým vrstevníkem, který sice nominálně nebyl křesťan, ale nepochybuji, že svými myšlenkami i činy konal Boží vůli a mé myšlení víry výrazně ovlivnil. Mám na mysli prvního a posledního československého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška, s nímž jsem se nedlouho před jeho tragickou smrtí seznámil. Zájem o Boží dílo v jeho komplexnosti patří k mé osobní zbožnosti a velice si cením toho, že jsem mohl 10 let řídit Ekologickou sekci České křesťanské akademie.

Jsem Pánu Bohu vděčen za hezkou a širokou rodinu. Jsem ženatý, mám tři dcery a tři zetě, 13 vnoučat a o prázdninách 2018 přibyl do rodiny manžel nejstarší vnučky.

Praha 2018  (pro Manu)