Nový rok 2020

Jarov 1.1.2020

 

Vstupní slovo: Zjevení Janovo 21.5  Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."

 

Čt.: Kazatel 1.1-9:

1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

2  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

3  Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

4  Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

5  Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

6  Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

7  Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

8  Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

9  Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

 

Evangelium: J.13.34,35, Mk.12.28-31

Jan 13:34  Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

Marek 12:28  Přistoupil k Ježíšovi jeden ze zákoníků a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"

29  Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

30  miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

31  Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

 

Poslání: 2.Pt.3.17,18   Ale vy, milovaní [, protože to víte předem,] střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem [těch] neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.  Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

Aronské požehnání: Nu.6.24-26  (podle překladu Dios Habla Hoy)  Kéž vám Hospodin žehná  a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází vás pokojem.

 

 

Písně

616  Chvalte Pána

696  Dnes začíná zas nový rok

KÉŽ VÍC TĚ MILUJI (z rozmnožených textů)

      alternativa: 635 Tvá, Pane, láska

697  Moc předivná

702  Mír na zemi daruj nám

 

Modlitba

Děkujeme Ti, Otče náš, že jsme se mohli v první den nového roku sejít v bohoslužebném shromáždění. Vděčně se ohlížíme za uplynulým rokem a uvědomujeme si, že ty některé těžké, bolestné chvíle, které jsme také prožívali, vytvářejí kontrastní pozadí k všemu krásnému, dobrému a radostnému, co z Tvé milosti prožíváme. Děkujeme Ti za rodiny, za přátele, za sestry a bratry v Kristu, děkujeme za náš sbor, za naši Českobratrskou evangelickou církev, za celou Tvou Církev tvořenou různými společenstvími a organizacemi křesťanů i těmi, kdo jdou Kristovou cestou, aniž by se k nějaké viditelné církvi hlásili.

Na prahu nového roku si spontánně klademe otázky, jaký bude, co nás čeká. Prosíme Tě, veď naše myšlení a snažení, aby tyto otázky nás orientovaly ke Kristu, abychom při nejrozmanitějších rozhodováních se řídili Jeho hodnotovým systémem, abychom informace o tom, co se ve světě děje, přijímali ve světle evangelia. Prosíme Tě, žehnej jeho zvěstování, prosíme Tě, aby pozvání ke Kristu znělo jasně a nepřeslechnutelně celým světem. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

 

Kázání

Přibližně před 10 hodinami začal u nás Nový rok, rok 2020. Na Aljašce právě začíná a na Havajských ostrovech teď prožívají závěr roku 2019. Přechod do nového roku je relativní, nicméně vnímáme, že tu probíhá jakási změna. Zkrátka, máme nový rok, změnil se letopočet. Při tom jsme četli slova starozákonního kazatele, který tvrdí, že pod sluncem není nic nového. Naproti tomu na začátku bohoslužeb zazněla Ježíšova slova "všechno tvořím nové", která vnímal Jan ve svém vidění na ostrově Patmos. Jak to tedy s tím "novým" je?

Nový rok znamená v podstatě jen formální změnu. Církevní rok začal první adventní nedělí, případně ve východních církvích 28. listopadu, tedy 40 dnů před svátkem Kristova narození, který připadá na náš 7. leden. Nový rok jim pak začíná až našeho 14. ledna. Začátek astronomického roku je dán okamžikem jarní rovnodennosti, a tedy ten je pro celý svět stejný. A jsou i jiné nové roky; slýcháme o čínském novém roku, o muslimském novém roku, o židovském novém roku, každý z nich je jindy. Změna letopočtu nic podstatně nového neznamená.

Jak my vnímáme kazatelův povzdech, že není nic nového pod sluncem? Navzdory různým špatným věcem, které se kolem nás dějí, si můžeme uvědomit, že v Evropě a v severní Americe máme klidnější a pohodlnější život, než má většina světa, a také než tomu bylo v dobách minulých. Nebylo by přirozené brát kazatelův povzdech spíše jako přání?

Víme však, že se něco děje, že ke změnám dochází, a konec konců že bez změny, bez pohybu by nebylo života. Starozákonní kazatel vyjadřuje určité své pozorování, které může sloužit jako podnět k přemýšlení.

A leccos z toho, co se děje, není důvodem k radosti. I když životní prostředí České republiky vykazuje řadu příznivých změn, celkový trend dobrý není.  Hodně se píše a hovoří o změně klimatu. Ale adekvátní reakce ze strany lidí nepřichází. Nepřichází ani shora, od těch, kdo jsou pověřeni řídit společnost, nepřichází ani zdola, od nás řadových občanů. Poslední čtený verš z knihy Kazatel neztrácí na aktuálnosti:  Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

Kazatelův povzdech koresponduje s fyzikálním zákonem zachování energie. Energie může přecházet z jedné formy v jinou, ale její úhrn zůstává stále stejný - nemění se. V celkovém množství energie není nic nového. Nicméně jakmile fyzika opustí hranice klasické mechaniky a uvažuje i tepelné jevy, objevuje se další fyzikální zákon, který už vyjadřuje změnu; energie se sice nemění, ale entropie, značně abstraktní veličina, roste. Entropie vyjadřuje míru neuspořádanosti. Tedy: neuspořádanost ve světě roste, důsledkem čehož je, že teploty se vyrovnávají. Pesimisticky dotaženo: Vesmír směřuje k tepelné smrti. A my lidé svou činností, materiální a energetickou spotřebou, tento proces urychlujeme.

Jak to však bylo na začátku? Věda dnes hovoří o teorii velkého třesku. Co bylo před ním? Z vědeckého hlediska tato otázka nemá smysl. První dvě kapitoly knihy Genesis hovoří o stvoření krásného a funkčního Božího díla, později označovaného slovem KOSMOS, které znamená ozdobu či šperk. A ze svědectví začátku Bible lze vyrozumět, že před stvořením byl chaos. Boží tvoření tak můžeme chápat jako protientropický proces  - z chaosu vzniká něco nového, uspořádaného, funkčního.

Kazatelův povzdech pod sluncem není nic nového směřuje do světa, v němž platí zákon růstu entropie; neuspořádanost roste, to je fakt, který není ničím novým. A přece jsme na začátku bohoslužeb slyšeli, že Kristus tvoří všechno nové. To přesahuje materiální svět a vymyká se zákonu růstu entropie, nicméně se to i toho námi obývaného hmotného světa hluboce týká. Bůh je stále při díle. Tvoří prostřednictvím Krista, který je oním Slovem, o němž Jan píše na začátku svého evangelia (J.1.1-5). Připomenu tento text ve znění hodně volného, svým způsobem vykládajícího překladu Slovo na cestu: 1-3 Kristus existoval od věčnosti, byl stále s Bohem Otcem, a byl to Bůh sám. On byl tvořícím Božím Slovem, kterým vše vzniklo a trvá. 4 Je zdrojem všeho života a pro lidi světlem na cestě k Bohu. 5 To světlo přemáhá temnotu světa, ale ta ho nikdy nepřekoná. Kazatelovo nic nového patří do materiálního světa nepočítajícího s Boží aktivitou, do světa, který by sám o sobě mohl směřovat do stavu tepelné smrti; ono nové počítá s Boží přítomností a Jeho aktivitou ve světě. Četli jsme Ježíšovo nové přikázání, přikázání vzájemně se milovat. Bylo nové tehdy, před dvěma tisíciletími, ale novým zůstává stále. Základem onoho nového je láska. Ta nepodléhá zákonu růstu entropie. Bůh je láska. Kde chybí láska, tam probíhá degradace, zkáza. Celý zákon se dá vyjádřit prostřednictvím dvou přikázání lásky, která jsme četli před kázáním.

Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Je mu tak svěřena i tvůrčí úloha. Mění svět. K tomu patří i to, že vytváří nejrozmanitější vztahy, k druhým lidem, k přírodě, k událostem. Pozitivní, smysluplné tvoření musí vycházet z lásky. Z lásky k Bohu, která se musí promítat i do vztahu k Jeho dílu, a z lásky k bližnímu. 6. října jsme se v kázání nad láskou zamýšleli (http://jirinecas.jetmouse.cz/kazani/Laska.htm). Bůh miluje svět. Připomeňme si známý 16. verš 3. kapitoly Janova evangelia, a opět jej vyslechněme v překladu Slovo na cestu:  Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. Bůh svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil. (J.3.16,17 SNC)

Vstupujeme do Nového roku. Ústředním motivem toho, co je skutečně nové, je Láska. Myslíme při tom na Boží lásku, na to, že On poslal na svět svého Syna, aby nás zachránil z moci zla, ale také aby nám byl vzorem, abychom šli Jeho cestou a pamatovali na Něho, kdykoli děláme nějaké důležité rozhodnutí, abychom jako Jeho učedníci byli světu světlem a solí, a tím projevovali lásku k našim bližním.

Zpívejme nyní společně píseň "Kéž víc Tě miluji, víc lásky jen, dej mi, můj Ježíši, na každý den". Mívali jsme ji ve starých zpěvnících pod číslem 210. My použijeme její namnožený text z ochranovského "Bratrského zpěvníku", kde má číslo 350.

 

Praha 30.11.2019, poslední úprava 3.1.2020