Nepoctivý správce
Vstupní slovo: Ž.61.2,3,9/B21 (nutné)
Moje volání slyš, Bože, mojí modlitbě naslouchej! Od konce světa volám tě, srdce mám sevřené: Ke skále, která mě převyšuje, prosím doveď mě! Tvému jménu chci zpívat navěky, své sliby plnit po všechny dny.
Čtení po modlitbě: Lk.16.1-15/Ek.
1 Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
2 Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´
3 Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´
5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´
6 Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´
7 Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´
8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."
14 Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
15 Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
Čtení před kázáním: Lk.16.1-8/Kr.
1 Pravil pak i k učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3 I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4 Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8 I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech.
Závěrečné slovo: 1.Tess.5.16-24,28
16 Vždycky se radujte.
17 Neustále se modlete.
18 Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši.
19 Ducha neuhašujte.
20 Proroctvími nepohrdejte.
21 Všechno prověřujte; dobrého se držte,
22 zla v každé podobě se varujte.
23 Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
24 Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.
28 Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi. Amen
245 Svatá doba, Páně den
330 Odpusť
187 Svou oslav Pána písní
313 Ozvi se, Pane můj
709 Ó ujmi ruku moji
Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé Církve. Prosíme, buď svým Svatým Duchem přítomen i zde, mezi námi. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
Podobenství o nepoctivém správci patří k méně srozumitelným evangelijním perikopám. Někdy bývá dokonce zneužíváno k ospravedlňování jednání, které je ve zřejmém rozporu s tím, co Ježíš pověděl přímo, bez podobenství. Jestliže se však do něho zaposloucháme ve světle Kázání na hoře i dalších Ježíšových slov včetně těch, která v Lukášově evangeliu za ním bezprostředně následují a která jsme společně dnes slyšeli v ekumenickém překladu, vidíme, že zde nejde o žádné přitakání nepoctivým finančním či majetkovým transakcím.
Podobenství slouží k ilustraci něčeho ze skutečnosti, nějaké její části; nikdy však není jejím úplným, izomorfním popisem. Světský pán v řadě novozákonních podobenství představuje Boha - Hospodina, respektive Pána Ježíše Krista. Toto přirovnání zdůrazňuje suverenitu, avšak rozhodně neznamená, že by Bohu či Kristu byly přiřazovány všechny vlastnosti, které tehdejší světský pán měl. Přechod od podmětu pán v 8. verši k podmětu já v 9. verši ve čtené přímé řeči naznačuje, že se Ježíš s pánem z podobenství plně neidentifikuje.
■
Pán z podobenství mohl žít vzdálen od svých pozemků, jejichž správou byl pověřen správce. Ten tedy byl pánu podřízen a jeho poddaným nadřízen. Mezi nimi byli i ti, kdo měli u pána dluh. I uskutečnění dlužního vztahu mezi poddanými a pánem se dělo prostřednictvím správce. Půjčování peněz nebo jim ekvivalentních materiálních statků bývá běžně podmiňováno úrokem. Ten však byl, aspoň pro vzájemný vztah mezi Izraelity, v Mojžíšově zákoně zakázán. Nicméně, v Ježíšově době, kdy Zaslíbená země tvořila součást Římského impéria, bylo zřejmě používání úroku běžné, jak je to patrno i ze známého podobenství o hřivnách. Praxe byla tehdy taková, že při uskutečnění půjčky byl vyhotoven dlužní úpis, který obsahoval částku, jež má být vrácena, a ta byla vyšší než ta, která byla skutečně půjčena. Rozdíl mezi nimi odpovídal úroku. Šlo vlastně o poplatek za poskytnutí půjčky.
Je pravděpodobné, že k příměru zde Pán Ježíš používá skutečný případ. Bohatý vlastník půdy půjčoval prostřednictvím správce svým poddaným. Dlužník v dané situaci půjčku nutně potřeboval, a tak, nebylo-li zbytí, musel přistoupit na sepsání úpisu i s třeba hodně nepříjemným úrokem. Při určování jeho výše mohl správce projevovat značnou iniciativu. Můžeme se jen domnívat, do jaké míry se toto počínání dělo v jeho prospěch a do jaké míry ve prospěch pánův. Zde byl obviněn, že hospodaří špatně. Třeba jeho jednání vedlo či směřovalo ke skandálu v židovské společnosti. Pro závažné nedostatky ve správcovství má být propuštěn. Zneužíval obtížné životní situace svých podřízených a nyní je v takové situaci sám. Ve vysoké funkci si zvykl na vyšší životní standard. Manuální práci se buď vůbec nenaučil, nebo jí odvykl. Hledá řešení přiměřené svým možnostem. Tváří v tvář velkým osobním problémům začíná okolní svět vidět jinak. Jeho podřízení pro něho přestávají být pouhými objekty jeho úřadu či zdroji zisku a stávají se pro něho skutečně lidmi. Uvědomuje si, že záleží na vzájemných vztazích. Lituje nepoctivě nasmlouvaných úroků. Je možné, že právě o ty redukuje dlužní úpisy. Používá-li zde Pán Ježíš skutečnou událost a hrozil-li skandál vyvolaný použitím úroků, jejichž výše asi hodně převyšovala běžnou a tolerovanou praxi, pak pochopíme, že za toto jednání pán nepoctivého správce chválil.
Evangelista Lukáš si však takovýchto či podobných průvodních okolností nevšímá, nezaznamenává je. Soustřeďuje se na správce, který řeší obtížnou osobní situaci, který cílevědomě hledá cestu k záchraně, přičemž je hotov změnit dosavadní způsob života a jednání, avšak zároveň si uvědomuje své omezené schopnosti a možnosti. Správci je jasné, že musí opustit zaměření na sebe sama a napravit vztahy s druhými lidmi, s těmi, kteří dosud ve společenské hierarchii stáli pod ním. Předchozí vztah prožívané nadřazenosti musí skončit, má-li mít cesta k záchraně úspěch.
Tedy: Správce si plně uvědomil svou vážnou situaci. Nečekal, jak se věci vyvinou, nýbrž ji aktivně řešil. Jednal v rámci svého vidění světa a svého hodnotového systému. Ty jsou jiné než vidění světa prizmatem Ježíšova evangelia a jím indukovaný hodnotový systém. Samo podobenství je ukončeno slovy "Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla" (Lk.16.8b). Nenechme se zmást etymologickou příbuzností českých slov "svět" a "světlo". V řečtině mezi slovy AIÓN - svět a PHÓS - světlo žádný takový vztah není. Syny světla mohla být tehdy označována určitá konkrétní skupina lidí - říkalo se tak příslušníkům Kumránské sekty. V kontextu podobenství však jde především o zdůraznění kontrastu k synům světa. To, jak si správce počíná uvnitř svého rozhodovacího prostoru, dává Ježíš za vzor učedníkům pro počínání v rámci jejich rozhodovacího prostoru, který jim On vytyčil, ať již ve svých promluvách, ve svém jednání či při jiných příležitostech. To nejpodstatnější, vlastní akt záchrany, je vzácným Božím darem, pro jehož uskutečnění stála tehdy před Pánem Ježíšem cesta přetěžkého utrpení. Tato aktivita z Boží strany však neopravňuje člověka k pasivitě. Vztah vlastní aktivity k aktivitě shůry vyjadřuje apoštol Pavel ve svém listě filipským křesťanům (Fp.3.12-14): Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.
■
Hospodin svěřil člověku do správcovství Zemi. Člověk ji přivedl do neradostného stavu, kdy je znečištěný vzduch, voda i půda, kdy do značné míry člověkem způsobené změny vedou k nežádoucí změně klimatu, kdy bují zločinnost a drogami se ničí plný lidský život. Člověk – povyšuje se do role pána – se ukazuje být špatným správcem. Jako takový se dostal do průšvihu. Jeho situace vyžaduje řešení. O její vážnosti se všeobecně ví a i mluví, avšak člověk v naprosté většině jedná, jako by se nic nedělo. A v situaci, kdy je třeba spojit síly a hledat řešení, jsou lidé schopni vyvolat agresívní válku.
V několika předchozích větách jsem použil slovo "člověk" jako druhové označení pro lidstvo. ?Jak si však tváří v tvář oněm skutečnostem počíná jeden každý z nás? Správce z podobenství byl pochválen, že nesložil ruce v klín, nýbrž jednal. Ptejme se sami sebe, zda jsme ochotni si počínat v souladu se zájmem celého Božího stvoření, či zda nám je lhostejno, že člověk svým sobectvím, svou chamtivostí a svou duševní leností ničí to, co Bůh stvořil. Zamýšlejme se, zda jsme ochotni si připustit, že na tom máme každý svůj podíl, že i my jsme špatnými správci, kteří by v dané situaci měli něco dělat - avšak z pozice synů světla.
Špatný správce z podobenství si - byť ze strany synů světa – uvědomil potřebu sdílet se s druhými lidmi. Poznal, že usilování o to sám mít, vlastnit, na úkor druhých, vede k osobnímu krachu. Začíná si uvědomovat svou závislost na druhých lidech, i na těch - ba především na těch -, kdo společensky i majetkově stáli pod ním.
Podobenství Pána Ježíše o nepoctivém správci ukazuje na hodnotu sdílení s druhými lidmi. Ta se netýká jen situací, v nichž se vyskytuje nějaké hierarchické uspořádání, nýbrž existuje sama o sobě počínajíc vztahy mezi nejbližšími a končíc celým lidstvem. V období komunismu zabraňoval vytváření takových žádoucích vztahů vzájemného sdílení tuhý státní centralismus, dnes možná ještě zákeřnější překážku mu vytváří liberalismem deformovaný důraz na osobní odpovědnost, který ignoruje vzájemnou závislost a provázanost. U nás obecně přijímaná ideologie přehlíží skutečnost, že bohatství Země, Boží dary, třeba takové, jako je dýchatelný vzduch, musíme vzájemně sdílet. Jsme především spolupoutníky, nikoli konkurenty či rivaly.
■
To, že žijeme ve společnosti, že kolem sebe máme druhé lidi, je láskyplným Božím tvůrčím záměrem. Bůh nechce, aby člověk byl sám. Zahleděností do sebe sama, odmítáním druhých a případným stavěním jich do role konkurentů se člověk zbavuje požehnání ze společenství, požehnání ze sdílení. I mnohé studie o možném budoucím životě lidstva na Zemi se shodují v tom, že vzájemné sdílení, nahrazení konkurence kooperací, tedy spoluprací, je nutnou podmínkou pro to, abychom nezašli do slepé uličky zkázy a zničení.
Pro egoismus mnohých lidí, pro deformované myšlení o vztahu k druhým lidem jsme se – jako lidstvo – dostali do špatné situace. Je na každém jednotlivci, aby se vůči ní postavil odpovědně a realisticky. Je na každém z nás, kdo se hlásíme k Pánu Ježíši Kristu, abychom se v rámci evangelijních hodnot nechali oslovit správcovou aktivitou a odhodlaností něco dělat.
Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův (Gal.6.2), píše Pavel galatským křesťanům. Sdílení, společně nesené břemeno ulehčí především těm, na jejichž bedrech je nadmíru velká tíha, avšak ona vzájemnost je obohacením pro všechny.
Do tohoto společenství ve vzájemném sdílení přichází Pán Ježíš Kristus, ten, který má moc svou láskou a obětí vysvobodit, vyvést z propasti, do níž člověk padá. On zve: " Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Mt.11.28-30); "Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce".(J.15.9,10).
(Modlitba bezprostředně po kázání:) Vyznáváme, Ti, Pane Ježíši Kriste, že ač jsme se svým sobeckým jednáním dostali do velmi špatné situace, raději si zakrýváme oči a vyhýbáme se tomu, abychom si přiznali skutečnost, místo toho, abychom ve víře, v lásce a v naději radikálně změnili směr svého počínání. Děkujeme Ti, že nás zveš k následování a prosíme Tě, abychom toto Tvé pozvání přijímali stále a celými svými životy. Prosíme Tě, řiď naše myšlení i jednání, náš slovní i mimoslovní kontakt s druhými lidmi, abychom vydávali zřetelné svědectví o Tvé veliké lásce, o tom, že Ty jsi cesta, pravda i život. Amen.
Děkujeme Ti, Otče náš, že se můžeme k Tobě obracet s problémy a starostmi svými i druhých lidí, že víme, že Ti na nás lidech osobně záleží. Myslíme před Tebou na nemocné, zarmoucené, osamělé, bezradné, na ty, kdo jsou v obtížných životních situacích. Myslíme na národ Ukrajiny, na ty, kdo museli opustit své domovy i na ty, kdo žijí v neustálém ohrožení agresorem. Prosíme Tě za ně a prosíme i za ty, kdo se dopouštějí násilí, kdo jsou ve službách agrese, aby si uvědomili, kde je smysl lidského života, kde spočívají pravé hodnoty. Prosíme Tě o mír, nejen o klid zbraní, ale o biblický Šálom, znamenající spočinutí u Tebe.
Prosíme o požehnání pro zvěstování evangelia, prosíme, aby se ono radostné poselství šířilo světem až do nejzazších koutů lidského bytí. Otče náš …
Původní text 1999-2001
Úprava květen 2022
Poslední úprava 19.8.2022