Být jinými
Vstupní slovo:
1.J.3.1-3
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.
Čtení:
Exodus 19:3-6a (Kr)
Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským: Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě. Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý.
Titovi 2:11-15
Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje - slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro. Toto uč. Povzbuzuj je a napomínej s veškerým důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.
Evangelium
Mt.5.43-48
Slýchali jste, že bylo řečeno: `Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.´ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."
Slovo na cestu, požehnání:
Gal. 5.13,14,16,25,6.18
Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! (16) Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. (25) Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.(6.18) Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.
Písně
470 Za mnou, dí Kristus, lide můj (6)
568 Život nám ubíhá (3 kr.)
391 Pane, jenžs mne koupil sobě (5 kr.)
355 Kristus má v rukou celý svět (4)
484 Buď žehnán svazek ten (6)
(Modlitba papeže Františka za naši Zemi)
Uvědomujeme si, že je nás, křesťanů málo. Žijeme v rozptýlení mezi pohanskou většinou. To přídavné jméno "pohanská" je na místě: Všude kolem sebe jsme svědky uctívání pohanského Boha - mamonu. A on má své hodně navštěvované chrámy - chrámy konzumu. Říkává se jim nákupní či obchodní centra a často celé rodiny tam trávívají neděle. Nejednou ovšem do těchto kultovních míst zavítá i člověk, který tomuto kultu nechce podléhat a odmítá jej - věci denní potřeby totiž někdy někde koupit musí, a nechce-li nakupováním a sháněním ztrácet neúnosně mnoho času, kolikrát po racionální úvaze volí nákup v onom obchodním centru. Možná na tento racionální utilitární přístup lze pohlížet jako na určité znesvěcení či znevážení kultovního prostoru onoho moderního kultu.
Žijeme uvnitř určité společnosti, patříme k určité kultuře. Mnohé její součásti můžeme přijímat jak jako nástroj, tak jako předmět kultu, stávající se postupně součástí vlastního "já". Nemusí jít jen o zmíněné chrámy konzumu. Dnes se člověk v podstatě neobejde bez kontaktu s bankovním světem, sotva lze žít mimo internet, který je v zásadě velmi dobrou věcí, nicméně přináší s sebou někdy těžké svody a pokušení a vede k závislosti na něm, atd. Jsme tak do praxe dnešní společnosti vtahováni či vtaženi a musíme mnohé její rysy přijmout. Jde však o to uchovat si nezávislost a nepropadnout současným kultům. I nám platí výzva být lidem zvláštním, horlivým konat dobro. Co to však znamená? Zkusme se nad tím zamyslet, především pod zorným úhlem Ježíšových slov z Jeho Kázání na hoře, která jsme četli.
V naší kulturní oblasti jsme zvyklí klást velký důraz na rozum. Je to vzácný Boží dar, mimo jiné velice užitečný při rozhodování. Moudré je rozhodovat se tak, aby rozhodnutí přineslo co největší užitek. Ale co to je užitek? a koho se týká? To stojí za určité zamyšlení.
V životní praxi, ať si to uvědomujeme nebo ne, přijímáme a používáme určité hodnotové systémy, různým věcem či skutečnostem přiřazujeme hodnoty. A to lze dělat různými způsoby. Různí lidé mohou používat různé hodnotové systémy. Pro jednoduchost si teď vyberme dva takové typické systémy. Nejdříve si všimněme, jaké hodnoty přijímá běžný, typický člověk naší civilizace. Chce co nejvíce mít, ať už drahých věcí, peněz, či - dnes hodně módních - zážitků. Myslí jen na sebe, a tak se vůbec nestará o to, zda a jaký má jeho zisk dopad na druhé lidi; v tomto standardním hodnotovém systému tento dopad bývá zpravidla negativní. Společnost aspoň přijímá určitá pravidla hry, která jej mají omezit; tato pravidla však bývají dodržována jen zčásti, někdo je respektuje více, někdo méně.
Druhý hodnotový systém, který si teď zmíníme, staví na hodnotách, jimž učí Pán Ježíš Kristus. Poznáváme je především z Kázání na hoře, z něhož jsme část četli. Jsme vyzýváni milovat ty, kdo nás nemilují, ba dokonce nenávidí, být přívětivými i k těm, kdo nás ignorují, jinde, rovněž v Horském kázání jsme nabádáni neodplácet zlem za zlo - zkrátka žádné obchodní reciproční vztahy. Láska v biblickém smyslu - odlesk Boží lásky - není reciproční. Bůh nás miluje a odpouští. Ježíšova pravidla rozhodování stavějí na Jeho hodnotovém systému, který je diametrálně odlišný od onoho standardního, před chvílí zmíněného, přijímaného běžně naší civilizací. ● Poslední veřejně známé práce prvního a posledního československého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška ukazovaly na to, že onen běžný hodnotový systém je neudržitelný a neodpovídá ani současnému vědeckému poznání člověka. To nemateriální v plně prožívaném lidském životě hraje daleko větší roli, než se běžně připouští. A současnému poznání odpovídající obraz světa respektuje, že na světě je vše navzájem propojené. Sobecké uvažování ● získávat na úkor druhého ● je tedy krátkozraké a iracionální. My lidé jdeme světem společně, jedním světem plným nejrozmanitějších vazeb a souvislostí. Smysluplné je činit dobro, snad můžeme říci, snažit se maximalizovat celkové dobro. V dnešním světě, žel, takové uvažování zdaleka není pravidlem. Ježíš však k němu vyzývá. Přijmout tuto Jeho výzvu neznamená jen mu uvěřit, že takové jednání je správné a smysluplné, ale také mít odvahu být jinými, odlišovat se od okolí. A být jinými v tom správném slova smyslu. Sám si vzpomínám, že před nějakými 50 až 55 lety v mladistvém křesťanském rozletu jsem té jinakosti rozuměl tak, že nemám chodit do divadla, do kina, do hospody, samozřejmě že ne do tanečních - což mi ovšem vzhledem k nedostatku hudebních a pohybových schopností úžasně vyhovovalo. Takové myšlení bylo tehdy v evangelikálních kruzích, v nichž jsem se pohyboval, dost běžné a naštěstí se zpravidla nevztahovalo na četbu a na vzdělání. A když jsem v rámci přípravy na maturitní písemku z češtiny po několika letech do kina zašel - maturoval jsem později než moji vrstevníci, uvědomil jsem si, že ta zvláštnost Božího lidu by měla spočívat přece jen v něčem jiném než ve vyloučení určitých činností či stavů. Pochopil jsem, že i film, a dokonce film promítaný počátkem šedesátých let v komunistickém Československu, může vést člověka k hlubšímu přemýšlení a pomoci mu v hledání cesty k Bohu.
Boží výzva tlumočená Mojžíšem "Budete lid zvláštní" se vine celým Písmem. Známá jsou slova z 12. kapitoly epištoly Římanům (12.1,2): Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku - kraličtí zde mají 'A nepřipodobňujte se světu tomuto' - , nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Apoštol Jakub dokonce píše (4.4): Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Zjednodušující interpretace těchto biblických textů může sklouznout ke zmíněnému zákonickému odmítání takzvaně světských věcí či světských prostředí. Jenže ono jde o něco jiného. Zvláštnost či odlišnost nesmí být samoúčelem. Kristus mění základní životní paradigma, orientuje k lásce, k víře, k naději. Ukazuje na pravé životní hodnoty. Rozšiřuje životní horizont za hranice časného života, k Božímu království. Posílá své následovníky, tedy i nás, mezi lidi, přičemž chce, abychom ke všem přistupovali s láskou a celými svými životy vyjadřovali poselství o Boží lásce, o spasení. Poselství, které je určeno všem, jak už čteme ve zprávě o Ježíšově narození (Lk.2.10,11): Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově". Zvláštnost Božího lidu stojí na víře, na naději, na lásce. Spočívá v přijetí Ježíšova hodnotového systému a s ním spojené orientaci za hranice smysly vnímaného materiálního světa, v horlivosti konat dobro, v ovoci Ducha svatého. Pavel píše galatským křesťanům: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal.5.22,23a). To je to, co dělá Boží lid lidem zvláštním. A implicitně je tam zahrnuta i pokora, znamenající kromě jiného nevyvyšování se nad druhé. Boží lid se nechlubí tím, že je lidem zvláštním (i v tom je ona jeho zvláštnost), ale těší se z blízkosti Kristovy a z Jeho zájmu. On je ten Dobrý pastýř, který zná a miluje své ovce a ony znají a milují Jeho. A také se radují z toho, že On - Kristus - má i jiné ovce, o nichž ani nevědí, zkrátka že Jeho láska objímá celý svět.
[Zpívejme společně píseň 355: Kristus má v rukou celý svět]
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že Ty máš v rukou celý svět a při tom Ti na jednom každém z nás záleží. Děkujeme Ti, že nás učíš, kde jsou pravé hodnoty, o co v životě skutečně jde, a uvědomujeme si, že často pod vlivem svého okolí to nepromítáme do svého myšlení a rozhodování. Děkujeme Ti za druhé lidi, děkujeme Ti, že Ti záleží i na těch, kdo Tě ještě nepoznali.
Prosíme Tě za současný svět s jeho problémy a bolestmi. Prosíme, aby hlas Tvého evangelia, poselství o lásce a smyslu bytí, znělo celým světem, aby další a další lidé poznávali, kde leží pravé hodnoty, abychom se všichni lidé snažili moudře a rozumně sdílet dary, které nám nebeský Otec dává k plnému a bohatému životu.
Prosíme Tě za nemocné, smutné, za ty, kdo jsou v těžkých životních situacích, jimž se nedostává víry, kdo nejsou předmětem lásky, kdo nemají naději. Prosíme i za ty, kdo neumějí milovat či umějí milovat jen sebe samé.
Děkujeme Ti, že v Tobě, skrze něhož je učiněno vše, co je, máme nejlepšího učitele, přítele a bratra. Děkujeme Ti, že nás učíš, jak se máme modlit. A tak Tvými slovy voláme k našemu nebeskému Otci:
Praha květen 2015
Poslední úprava 20/7/2015