Vzkříšení (povelikonoční kázání)

 

 

Vstupní slovo:  J.11.25,26  (Kral.):

Ježíš říká: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.  A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.

 

1. čtení:  Lk.24.13-20, 28-36:

13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,

14  a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.

15  A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.

16  Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.

17  Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.

18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"

19  On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,

20  naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.

28  Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.

29  Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.

30  Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.

31  Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.

32  Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"

33  A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.

34  Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."

35  Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

36  Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".

 

2. čtení:       1.Kor.15.3-11,16-22:

 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem

4  a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

5  ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

6  Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.

7  Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.

8  Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

9  Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.

10  Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

11  Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.

16  Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.

17  Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,

18  a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

19  Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

20  Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

21  A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:

22  jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

 

Závěrečné slovo: Žd.13.14,15,20,21,25:

14  Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.

15  Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.

20  A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,

21  nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! [Amen.]

25  Milost se všemi vámi! Amen.

 

Písně: 541  344  Kristus Pán, král věčné slávy

       558  350  Přemohl Ježíš smrti noc

       549  346  Buď Tobě sláva

       239  349  V nás srdce hořelo

       275  443  Přijď, Králi věčný náš

 

 

Myslíme stále, Otče náš, na radostné poselství Velikonoční neděle, na to, že Ježíš Kristus přemohl moc zla a temnoty, že On je vítězem nad smrtí. Děkujeme Ti, že tato nad jiné důležitá zpráva zaznívá i do současného světa, v němž se nám zlo přiblížilo ve válce na Ukrajině. Prosíme Tě za ty, jichž se válka bezprostředně dotýká. Prosíme za srdce těch, kdo agresívní válku rozpoutali a vedou. Prosíme Tě, aby hlas evangelia s velkou silou a naléhavostí doléhal k těm, kdo jsou válkou zasaženi. Děkujeme Ti za ujištění, že Tobě na nás lidech záleží. Uvědomujeme si a vyznáváme, že mnohdy neužíváme moudře vzácný dar svobodné vůle, který dává prostor pro jednání ve prospěch dobra, pro aktivitu ve prospěch Tvého království.

Děkujeme Ti za druhé lidi, děkujeme za jejich modlitby, děkujeme,  že se můžeme za ně modlit. Děkujeme Ti za Církev, děkujeme za bohoslužebná shromáždění, za příležitost sdílet víru. Prosíme za zvěstování evangelia. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.

Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

 

"Ježíšovo vzkříšení je nejdůležitější událostí v historii spasení. Bez něho by ani Ježíšova existence, ani křesťanská víra neměly smysl."

Těmito slovy začíná kapitolu o vzkříšení ve své zdařilé knize Teología para comunidades (tedy: Teologie pro společenství) španělský jezuita José Mária Castillo. Svými slovy tak říká totéž, co píše v 15. kapitole svého prvního listu apoštol Pavel korintským křesťanům.

     Když uvažujeme o biblických zázracích, často si můžeme uvědomit, že v nich zpravidla jde o věc přirozeně vysvětlitelnou, byť nepravděpodobnou. Ten, koho se zázrak týká, při něm prožívá Boží blízkost a Boží zájem. Avšak vzkříšení, Kristovo vítězství, vítězství života nad smrtí, se nachází mimo možnosti rozumových úvah a rozumové porozumitelnosti; je předmětem víry a zároveň je jejím středem.

     Ukřižování vnímali Ježíšovi následovníci jako konec nadějí, jako fiasko, jako definitivní porážku. Zdá se, jakoby Ježíšovy předpovědi utrpení brali vážněji Jeho odpůrci než ti, kdo chodívali s Ním. Nepřátelé měli strach z naplnění slov, která v závěru svého pozemského působení pronesl Ten, jehož se jim podařilo dostat na kříž. Proto dali hlídat Jeho hrob. Proto dali rozhlásit, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno, ač zřejmě žádný soudní proces v této věci neiniciovali; asi jim bylo jasné, že stejně žádná krádež mrtvého těla by prokázána nebyla.

     Jak samo vzkříšení probíhalo, v Bibli popsáno není. Žádní lidští svědkové mu přímo přítomni nebyli. A jen někteří lidé se mohli stát svědky vzkříšeného Ježíše. Ten se svým věrným zjevoval. Neviděli Ho Jeho nepřátelé. Možná, že se s Ním setkali i ti, kdo před setkáním byli Jeho nepřáteli. Skutečné setkání se Vzkříšeným však nutně změnilo jejich život. Vzkříšený Ježíš již nebyl předmětem pronásledování. Zlost a nenávist Jeho nepřátel se později orientovala proti Jeho následovníkům, proti Církvi.

     Četli jsme část jednoho z příběhů o zjevení Vzkříšeného učedníkům. Svědectví o prázdném hrobu zřejmě pro ně mnoho neznamenalo. Hlubokým a další život určujícím prožitkem bylo až setkání se vzkříšeným Kristem.

     Biblické svědectví o setkáních se Vzkříšeným, o Ježíšových zjeveních, je stručné až zdrženlivé. Ježíš byl vzkříšen ke skutečnému životu, zjevoval se v těle, sdílel symbolické společenství Poslední Večeře, jedl, Tomáš se dotýkal Jeho ran. Byl považován za zahradníka, za poutníka, za rybáře. Přesto život Vzkříšeného byl kvalitativně jiný než běžný fyzický lidský život, byl i jiný než Jeho pozemský život před ukřižováním. Zjevoval se, nikdo však nezmapoval, jak a kudy chodil. Setkával se svými učedníky, avšak komunikace s odpůrci neprobíhala. Zpráva o vzkříšení vedla jeho protivníky k aktivitě – ke konstrukci umělého vysvětlení prázdného hrobu, avšak vzkříšeného Ježíše už nikdo nepronásledoval ani nesoudil. Jeho existence přesahovala prostor a čas. Podle Lukášova svědectví toto období trvalo 40 dnů. Pak byl před zraky učedníků vzat do nebe. Ani zde nešlo o podívanou pro oči. Mrak Ho zastřel (Sk.1.9).

            Vzkříšení se vymyká běžnému historickému popisu. Bylo tedy historickou událostí? Jestliže budeme historickou událostí rozumět to, co se skutečně stalo, pak je jednoznačná odpověď "ANO", jestliže jí však budeme rozumět událost, jíž lze jednoznačně situovat v prostoru a čase a z různých stran prověřovat, pak odpovíme, že "NIKOLI". Ježíšovo vzkříšení je událostí, která přesahuje prostor a čas, vymyká se našim zkušenostem, a tedy i prostředkům popisu. Ježíš svým vzkříšením přemohl moc smrti a tím překročil podmínky historičnosti. Historickou však i tak zůstává zkušenost setkání s živým Ježíšem.

     Smrt na kříži znamenala zlořečení, pohrdání. Učedníci měli pocit totálního krachu a propadali malomyslnosti a studu. Vzkříšení však vše změnilo. Nabývají sílu, svobodu a odvahu kázat - kázat, že Ježíš vzkříšením přemohl zášť nepřátel. Kážou tak navzdory tomu, že provokují mocné Ježíšovy nepřátele, že tím riskují vnější osobní svobodu. Dokazují tak, že Ježíšovo vzkříšení, vítězství nad mocí smrti, se bytostně týká i jich. ● Ježíš zemřel v důsledku dramatického střetnutí s židovskými vůdci. V onom střetnutí On byl poražený a zlořečený. Proces skončil. Rozsudek byl vykonán. Po několika dnech však stoupenci Popraveného začali říkat, že Ho Bůh vzkřísil. Říkali to, přestože se tím vystavovali osobnímu riziku. Bylo v tom obsaženo sdělení židovským vůdcům: Bůh je na straně Toho, kterého jste zabili. Je s Ním, a tedy – proti vám. Tento polemický tón zaznívá jasně z Petrova kázání: Odmítli jste svatého, spravedlivého a žádali jste svobodu pro vraha; zabili jste Původce života, avšak Bůh Ho vzkřísil – toho jsme svědky (Sk.3.14,18). Bůh dal za pravdu Ježíšovi.

            Napětí mezi Ježíšem a židovskými vůdci pokračuje i po Jeho ukřižování. Jeho místo zaujímají Jeho učedníci, po letnicích k tomu vystrojení mocí shůry – mocí Ducha svatého. Kázat vzkříšení – to znamená mít podíl v oné nesmírně konfliktní záležitosti. Neznamená to jen konstatovat, že Ježíš žije. Jde o to přesvědčovat lidi, že On měl – a má  – pravdu , že On je pravou cestou, že má cenu žít tak, jak žil On. Vzkříšení znamená triumf evangelia.

            Ježíš zvítězil nad smrtí. V jistotě víry smíme prožívat podíl na Jeho vzkříšení, smíme vědět, že moc smrti je přemožena, že se nám otvírají brány Božího království, brány věčnosti.

            Mezi křesťany existují různé názory a představy o onom životě, neomezeném prostorem a časem, o životě, který nám Ježíš svou obětí a vzkříšením dává. ¿Není však vytváření takovýchto představ určitým případem oněch zobrazení, proti nimž se staví druhé (v reformovaném, resp. židovském číslování) přikázání desatera? My nejsme s to tyto skutečnosti chápat. Víme, že co oko nevídalo, co ucho neslýchalo, co na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kdo Ho milují (1.Kor.2.9). Kristovo vítězství přesahuje prostor a čas. Jeho oběť i Jeho vzkříšení se týkají celého stvoření, porušeného naším lidským hříchem.

            Víra je vzácný dar. Ve víře můžeme již teď, v tomto pozemském životě, prožívat dosah oné velké a slavné skutečnosti, jíž vzkříšení je. Skutečnosti, která je nad naše představy, vědění a chápání. Ježíš Kristus, tichý, pokorný, avšak nekompromisní v postoji vůči hříchu, týraný, ukřižovaný, zdánlivě totálně poražený, vstal slavně z mrtvých, přemohl moc hříchu a smrti. Věřím, že úvodní tvrzení lze zobecnit: Ježíšovo vzkříšení je nejdůležitější událostí v historii světa.

Ve svém  1. listu do Korintu apoštol Pavel vyznává (1.Kor.15,54-57): "A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!  Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!"

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za to, co jsi pro nás učinil. Děkujeme Ti za Tvé evangelium o záchraně z moci zla, o Tvém slavném vítězství nad smrtí. Děkujeme Ti, žes nám otevřel hříchem uzavřený přístup k našemu nebeskému Otci, že nás vedeš k Božímu království. Amen.

 

2001, 2007, 2010, 2018, 2019 poslední úprava 17/4/2022