Vzkříšení (povelikonoční kázání)
Bohoslužba s křtem Jakuba Bubáka
Žižkov 1 16.4.2023
Vstupní slovo: J.11.25,26 Kral.
1. čtení: Lk.24.13-20, 28-36
2. čtení: 1.Kor.15.3-11,16-22
Závěrečné slovo: Žd.13.14,15,20,21,25
Písně: 541 Kristus Pán, král věčné slávy
352 Buď Bohu sláva, dík a čest
KŘEST
558 Přemohl Ježíš smrti noc
KÁZÁNÍ
239 V nás srdce hořelo
549 Buď Tobě sláva
Myslíme stále, Otče náš, na radostné poselství Velikonoční neděle, na to, že Ježíš Kristus přemohl moc zla a temnoty, že On je vítězem nad smrtí. Děkujeme Ti, že tato nad jiné důležitá zpráva zaznívá i do současného složitého světa. Děkujeme Ti, že víme, že nás miluješ, že Tobě na nás, na jednom každém z nás osobně záleží. Myslíme při tom dnes zvláště na malého Jakuba Jana Bubáka, s jehož blízkými si vděčně připomínáme, že Kristova náruč je otevřená dětem, že mohou od nejútlejšího dětství jít Jeho cestou.
Děkujeme Ti za druhé lidi, děkujeme za jejich modlitby, děkujeme, že se můžeme za ně modlit. Děkujeme Ti za Církev, děkujeme za bohoslužebná shromáždění, za příležitost sdílet víru. Prosíme za zvěstování evangelia. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.
Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
Křest
Milé sestry, milí bratří,
v dnešním shromáždění má přijmout svátost křtu Jakub Bubák; při křtu dostává jméno Jan. V tuto slavnostní chvíli si připomeňme slova vzkříšeného Ježíše: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Milí rodiče Kataríno a Honzo, milí kmotři Ann a Tomáši,
věříte, že Ježíš Kristus je náš jediný Spasitel a Pán? Je-li tomu tak, odpovězte "věříme".
Věříme.
Chcete, aby váš Jakub patřil k lidu Kristovu. Pokud ano, odpovězte "chceme".
Chceme.
Jste hotovi vychovávat Jakuba v učení a poslušnosti našeho Pána? Je-li to vaše odhodlání, odpovězte "ano".
Ano.
Sestry presbyterky a bratří presbyteři, chcete dbát, aby Jakub Jan Bubák našel ve společenství sboru svůj domov a byl vzděláván v evangeliu spolu s ostatními pokřtěnými? Jestliže tomu tak je, odpovězte "ano".
Ano.
Vyznejme nyní svou víru všichni společně slovy Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha Otce
všemohoucího,
Stvořitele nebe i Země,
i v Ježíše Krista,
Syna Jeho jediného,
Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován,
umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
svatých obcování,
hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení
a život věčný.
Amen.
Modlitba
Milostivý Otče, oslavujeme Tě, žes nám dal zaslíbení pro naše děti, že je ve své milosti voláš k sobě, že jim otvíráš cestu Pána Ježíše Krista. V pokorné víře k Tobě přinášíme Jakuba Jana Bubáka a prosíme Tě: přijmi ho, Duchem svatým ho připoj ke Kristu a Jeho církvi, provázej a ochraňuj ho.
Křest
Jakube Jane Bubáku, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. ...
Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy.
Kéž Tě v životě provázejí slova z 1.J.4.16:
Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
Modlitba
Všemohoucí, věčný Bože! Vzdáváme Ti chválu a dík. Pokorně Tě prosíme za Jakuba Jana, aby Tvůj duch byl s ním a přebýval v něm. Vezmi ho do své otcovské péče a ochrany a posvěcuj ho. Bezpečně ho poveď nebezpečími dětství, vysvobozuj ho z pokušení mládí a veď ho, aby vydal dobré svědectví a setrval ve víře až do konce.
Otče náš nebeský, dávej Jakubovým rodičům i kmotrům ujištění o své věrnosti. Stůj při nich, když ho budou vychovávat. Pomáhej jim i v jejich cestě víry.
Otče náš, který jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé,
přijď království Tvé.
Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je království, i moc, i sláva
na věky.
Amen
"Ježíšovo
vzkříšení je nejdůležitější událostí v historii spasení. Bez něho by ani Ježíšova
existence, ani křesťanská víra neměly smysl."
Těmito slovy začíná kapitolu o vzkříšení ve své zdařilé knize "Teología para comunidades" (tedy: "Teologie pro společenství") španělský jezuita José Mária Castillo. Svými slovy tak říká totéž, co píše v 15. kapitole svého prvního listu apoštol Pavel korintským křesťanům.
Když uvažujeme o biblických zázracích, často si můžeme uvědomit, že v nich zpravidla jde o věc přirozeně vysvětlitelnou, byť nepravděpodobnou. Ten, koho se zázrak týká, při něm prožívá Boží blízkost a Boží zájem. Avšak vzkříšení, Kristovo vítězství, vítězství života nad smrtí, se nachází mimo možnosti rozumových úvah a rozumové porozumitelnosti; je předmětem víry a zároveň je jejím středem.
Ukřižování vnímali Ježíšovi následovníci jako konec nadějí, jako fiasko, jako definitivní porážku. Zdá se, jakoby Ježíšovy předpovědi utrpení brali vážněji Jeho odpůrci než ti, kdo chodívali s Ním. Nepřátelé měli strach z naplnění slov, která v závěru svého pozemského působení pronesl Ten, jehož se jim podařilo dostat na kříž. Proto dali hlídat Jeho hrob. Proto dali rozhlásit, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno, ač zřejmě žádný soudní proces v této věci neiniciovali; asi jim bylo jasné, že stejně žádná krádež mrtvého těla by prokázána nebyla.
Jak samo vzkříšení probíhalo, v Bibli popsáno není. Žádní lidští svědkové mu přímo přítomni nebyli. A jen někteří lidé se mohli stát svědky vzkříšeného Ježíše. Ten se svým věrným zjevoval. Neviděli Ho Jeho nepřátelé. Možná, že se s Ním setkali i ti, kdo před setkáním byli Jeho nepřáteli. Skutečné setkání se Vzkříšeným však nutně změnilo jejich život. Vzkříšený Ježíš již nebyl předmětem pronásledování. Zlost a nenávist Jeho nepřátel se později orientovala proti Jeho následovníkům, proti Církvi.
Četli jsme část jednoho z příběhů o zjevení Vzkříšeného učedníkům. Svědectví o prázdném hrobu zřejmě pro ně mnoho neznamenalo.. Hlubokým a další život určujícím prožitkem bylo až setkání se vzkříšeným Kristem.
Biblické svědectví o setkáních se Vzkříšeným, o Ježíšových zjeveních, je stručné až zdrženlivé. Ježíš byl vzkříšen ke skutečnému životu, zjevoval se v těle, sdílel symbolické společenství Poslední Večeře, jedl, Tomáš se dotýkal Jeho ran. Byl považován za zahradníka, za poutníka, za rybáře. Přesto život Vzkříšeného byl kvalitativně jiný než běžný fyzický lidský život, byl i jiný než Jeho pozemský život před ukřižováním. Zjevoval se, nikdo však nezmapoval, jak a kudy chodil. Setkával se svými učedníky, avšak komunikace s odpůrci neprobíhala. Zpráva o vzkříšení vedla jeho protivníky k aktivitě – ke konstrukci umělého vysvětlení prázdného hrobu, avšak vzkříšeného Ježíše už nikdo nepronásledoval ani nesoudil. Jeho existence přesahovala prostor a čas. Podle Lukášova svědectví toto období trvalo 40 dnů. Pak byl před zraky učedníků vzat do nebe. Ani zde nešlo o podívanou pro oči. Mrak Ho zastřel (Sk.1.9).
Vzkříšení se vymyká běžnému historickému popisu. Bylo tedy historickou událostí? Jestliže budeme historickou událostí rozumět to, co se skutečně stalo, pak je jednoznačná odpověď "ANO", jestliže jí však budeme rozumět událost, jíž lze jednoznačně situovat v prostoru a čase a z různých stran prověřovat, pak odpovíme, že "NIKOLI". Ježíšovo vzkříšení je událostí, která přesahuje prostor a čas, vymyká se našim zkušenostem, a tedy i prostředkům popisu. Ježíš svým vzkříšením přemohl moc smrti a tím překročil podmínky historičnosti. Historickou však i tak zůstává zkušenost setkání s živým Ježíšem.
Smrt na kříži znamenala zlořečení, pohrdání. Učedníci měli pocit totálního krachu a propadali malomyslnosti a studu. Vzkříšení však vše změnilo. Nabývají sílu, svobodu a odvahu kázat - kázat, že Ježíš vzkříšením přemohl zášť nepřátel. Kážou tak navzdory tomu, že provokují mocné Ježíšovy nepřátele, že tím riskují vnější osobní svobodu. Dokazují tak, že Ježíšovo vzkříšení, vítězství nad mocí smrti, se bytostně týká i jich. ● Ježíš zemřel v důsledku dramatického střetnutí s židovskými vůdci. Proces skončil. Rozsudek byl vykonán. Po několika dnech však stoupenci Popraveného začali říkat, že Ho Bůh vzkřísil. Říkali to, přestože se tím vystavovali osobnímu riziku. Bylo v tom obsaženo sdělení židovským vůdcům: Bůh je na straně Toho, kterého jste zabili. Je s Ním, a tedy – proti vám. Tento polemický tón zaznívá jasně z Petrova kázání: Odmítli jste svatého, spravedlivého a žádali jste svobodu pro vraha; zabili jste Původce života, avšak Bůh Ho vzkřísil – toho jsme svědky (Sk.3.14,18). Bůh dal za pravdu Ježíšovi.
Napětí mezi Ježíšem a židovskými vůdci pokračuje i po Jeho ukřižování. Jeho místo zaujímají Jeho učedníci, po letnicích k tomu vystrojení mocí shůry – mocí Ducha svatého. Kázat vzkříšení – to znamená mít podíl v oné nesmírně konfliktní záležitosti. Neznamená to jen konstatovat, že Ježíš žije. Jde o to přesvědčovat lidi, že On měl pravdu, že On je pravou cestou, že má cenu žít tak, jak žil On. Vzkříšení znamená triumf evangelia.
Ježíš zvítězil nad smrtí. V jistotě víry smíme vědět, že moc smrti je přemožena, že se nám otvírají brány Božího království, brány věčnosti.
Mezi křesťany existují různé názory a představy o onom životě, neomezeném prostorem a časem, o životě, který nám Ježíš svou obětí a vzkříšením dává. My totiž nejsme s to tyto skutečnosti chápat. Víme, že co oko nevídalo, co ucho neslýchalo, co na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kdo Ho milují (1.Kor.2.9). Kristovo vítězství přesahuje prostor a čas. Jeho oběť i Jeho vzkříšení se týkají celého stvoření, porušeného naším lidským hříchem.
Víra je vzácný dar. Ve víře můžeme již teď, v tomto pozemském životě, prožívat dosah oné velké a slavné skutečnosti, jíž vzkříšení je. Skutečnosti, která je nad naše představy, vědění a chápání. Ježíš Kristus, tichý, pokorný, avšak nekompromisní v postoji vůči hříchu, týraný, ukřižovaný, zdánlivě totálně poražený, vstal slavně z mrtvých, přemohl moc hříchu a smrti. Věřím, že úvodní tvrzení lze zobecnit: Ježíšovo vzkříšení je nejdůležitější událostí v historii světa.
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za to, co jsi pro nás učinil. Děkujeme Ti za Tvé evangelium o záchraně z moci zla, o Tvém slavném vítězství nad smrtí. Děkujeme Ti, žes nám otevřel hříchem uzavřený přístup k našemu nebeskému Otci, že nás vedeš k Božímu království. Amen.
Děkujeme Ti, Otče náš, za poselství Velikonoc, za tu úžasnou skutečnost Ježíšova vítězství nad mocí zla, nad smrtí. Myslíce na tyto velké skutečnosti Tě prosíme, buď s nemocnými a jinak trpícími, s osamělými a bezradnými. Děkujeme, že se můžeme modlit jeden za druhého. Děkujeme Ti za Tvé svědky, děkujeme za Církev. Děkujeme Ti za dnešní shromáždění, kdy jsme si při svátosti křtu připomněli, že Ti na nás záleží, že Ti záleží i na Jakubu Janovi. Prosíme Tě, provázej jeho, jeho rodiče, kmotry i sbor svou milostí. Prosíme Tě o Tvé požehnání.