... A buďte vděčni

Vděčnost je nedílnou součástí křesťanova života. V nadpise citovaná výzva k vděčnosti je v Pavlově dopisu do Kolosis součástí či završením hluboce významné výzvy či prosby "Ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni" (Kol.3.15). Pavel nevyjmenovává, co všechno má být předmětem vděčnosti. Bohu patří vděčnost za celé stvoření, za naše místo v něm a za Jeho osobní zájem o jednoho každého z nás. Máme být vděčni za druhé lidi, za živou i neživou přírodu, za zákony, které ve vesmíru platí (k tomu viz např. článek "Nečas, J.: Buďme vděčni za Newtonovu konstantu" ve čtvrtletníku  Okruh a střed 2009, č.1). Z našich životů se často vděčnost vytrácí či se dostává až na nějaké vedlejší místo. Potřebu vděčnosti mají připomenout "Dny vděčnosti za stvoření", k jejichž pořádání během září a října vybízí Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s Českou křesťanskou environmentální sítí a Poradním odborem pro otázky životního prostředí při SR ČCE (PO ŽP ČCE). V rámci Dnů vděčnosti za stvoření mohou být uspořádány tematicky zaměřené bohoslužby, přednášky, besedy, vycházky do přírody, konkrétní akce pro zlepšení životního prostředí atd. Lze navázat i na tradiční slavnost díkůvzdání za úrodu. Záleží na místních potřebách a možnostech, a na iniciativě. Teď je vhodná doba ohlédnout se za letošními Dny vděčnosti.

Ve zmíněném období do všech křesťanských církvím směřuje výzva "Do kostela na kole". Jde v ní o to nepřeslechnutelně říci: "Nechte doma auto a použijte místo něj kolo". A v podtextu je, aby to nebylo jen třetí zářijovou neděli, nýbrž aby si účastníci akce uvědomili, že to bez auta jde a že environmentálně příznivý způsob dopravy lze použít i jindy. Rozhodně neznamená, aby cyklistika nahrazovala pěší chůzi a není namířena ani proti hromadné dopravě. K vděčnosti za stvoření patří vděčnost za přírodu, a ta naší spotřebou energie trpí a vyčerpává se. Z tohoto hlediska by bylo jasně "ekologičtější" kolo než tramvaj, vlak či autobus. Ale přírodě neškodí jen spotřeba energie. Problémem jsou i naše nároky na prostor. A z tohoto hlediska je hromadná doprava příznivější než jakákoli doprava individuální. Kromě toho je místem sdílení s druhými lidmi, a sdílení patří k plnosti lidství.

Věřím, že Boží vůlí není, abychom si pro naše jednání vytvářeli šablony. Ty by nebyly zrovna vyjádřením vděčnosti. Jsme za své počínání odpovědni před Bohem, před lidmi i před ostatním stvořením. Vděčnost Bohu můžeme projevovat spontánním citlivým a odpovědným rozhodováním v jednotlivých, svým způsobem neopakovatelných situacích. Citlivě si asi nepočíná zdravý člověk, který pojede do kostela autem, ač by mohl jít pěšky, jet na kole či hromadnou dopravou. Citlivě si nepočíná ani cyklista, jedoucí do kostela pražským parkem bez ohledu na starší klid hledající spoluobčany. Naproti tomu odpovědně a citlivě si počíná ten, kdo třetí zářijovou neděli doveze autem do kostela stařenku, jen těžce se pohybující o berlích.

V mnoha případech přijetím výzvy "do kostela na kole" životnímu prostředí pomůžeme a tak přispějeme k vyjádření té vděčnosti, k níž jsme vyzýváni apoštolem Pavlem. Výzva má být oslovením, upozorněním a nikoli dogmatem.

Vděčnosti se nám nedostává. Buďme proto vděčni i za každé připomenutí toho, že máme být vděčni, i za každý námět, jak vděčnost projevovat, i když jej třeba ve své osobní situaci nemůžeme uplatnit. Buďme vděčni za celé krásné Boží stvořitelské dílo, k němuž patříme, a snažme se žít tak, abychom v něm nebyli jakýmsi zhoubným nádorem, nýbrž v něm hráli pozitivní roli, která člověku podle biblické zprávy o stvoření náleží. Kéž se vděčnost stane nedílnou součástí našich životů.

Jiří Nečas

Praha, 03/10/2011

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry