Minikonference Obdělávat a střežit
Bůh miluje svět
Milé sestry, milí bratři,
velice si vážím pozvání na tuto internetovou minikonferenci. Rád vzpomínám na začátky Ekologické sekce ČKA v devadesátých letech minulého století; zhruba v prvním desetiletí našeho století jsem ji pak řídil. Trvalo dost dlouho, než se v křesťanských kruzích stalo běžným vědomí toho, že Bohu na jeho stvořitelském díle záleží, což je přirozená interpretace verše Gen.2.15 (Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil) do dnešního života, odehrávajícího se už mimo zahradu Eden. V ekologické sekci jsem se setkal s mnoha vzácnými lidmi; rád bych teď připomenul tři z nich. Všichni tři už z pozemské časnosti odešli. Nejstarší z nich byl ThDr. Otto Mádr, katolický teolog – etik, který prošel komunistickým vězením. Široký okruh otázek měl promyšlených nejen z hlediska teologie, nýbrž i z hlediska víry. Vděčnost za celé stvoření a dobré, šetrné nakládání s ním patřilo pro něho neoddělitelně ke křesťanskému životu. O několik let mladší byl další teolog, jemuž ekologická sekce ČKA vděčí za svou duchovní orientaci. Myslím na starozákonníka profesora ThDr. Jana Hellera. On měl celou harmonii Božího stvořitelského díla, o němž čteme především v prvních dvou biblických kapitolách, hluboce promyšlenou a zažitou. A přitom si uvědomoval, že zvěst Starého zákona míří do Zákona nového, do poselství o Kristu, jehož hodnotový systém vede k citlivému nakládání se stvořením. V Ekologické sekci ČKA působili i environmentalisté-praktici, z nichž bych rád zmínil Ing. Ivana Dejmala, druhého českého ministra ŽP (bylo to ještě v době, kdy ČR byla součástí ČSFR). Ivan Dejmal byl mužem zapáleným jak pro ŽP, tak pro evangelium. Vzpomínám si, jak na jednom setkání pořádaném vedením ČKA sice laskavě, avšak výrazně vyčítal českému primasovi kardinálu Vlkovi, že katolická církev ŽP nevěnuje patřičnou péči a pozornost.
Vědomí odpovědnosti za ŽP během posledního půlstoletí vzrostlo. V církvích i ve společnosti. Jsem velice rád, že v naší ČCE vznikla komise pro otázky ŽP, resp. PO pro otázky ŽP. Teď bych se však rád zastavil u obecného vnímání ŽP. Věřím, že si lidé běžně uvědomují, že na životním prostředí záleží, že je třeba něco dělat. Jde ovšem o to, co. Mnohé se zlepšilo. Uvědomujeme si čistší vzduch ve městech, mnohé řeky jsou čistší atd. Spokojenost však zmizí, když se podíváme třeba na růst koncentrace CO2 v atmosféře. Jde o plyn, který jako takový je neškodný a lidskému organismu je jedno, jestli dýchá vzduch, kde ho je zhruba 280 miliontin (1900) nebo 400 miliontin (dnes). Vzduch s jednou či dokonce několika promilemi v místnosti ovšem nám už dobře nedělá. Ale koncentrace tohoto plynu má velký vliv na propustnost pro tepelné záření. Na Zemi dopadá velmi krátkovlnné sluneční záření, to ji ohřívá a ta pak do prostoru vydává záření tepelné. To je do určité míry pohlcováno atmosférou, která se chová podobně jako skleník. Míra tohoto pohlcování závisí na složení atmosféry; výrazně k pohlcování odcházejícího tepelného záření přispívají CO2 a CH4. Nebýt tohoto skleníkového jevu bylo by na Zemi tak zima, že by život nebyl možný. Jenže všeho s měrou! Skleníkový jev se od počátku průmyslové revoluce výrazně zesiluje, Země se otepluje. O zvyšování podílu CO2, které je aspoň do značné míry způsobeno lidskou činností, slýcháme často. Země má pro něj určité absorpční schopnosti, jenže jeho současná produkce je převyšuje. Proto se dnes snažíme produkci CO2 omezit či vyloučit. To je dobře. Jenže ke skleníkovému jevu přispívají i mnohé další produkty lidské činnosti, o nichž se téměř nemluví, například už zmíněný metan, jehož výrazným producentem je zemědělství. Je to hodně komplikované. Různými technickými a organizačními opatřeními nezměníme vážnou skutečnost: Člověk v nadměrné míře spotřebovává bohatství Země, místo aby se snažil ten úžasně fungující zemský systém co nejméně narušovat.
Zmíněný CO2 se produkuje při nejrozmanitějších způsobech získávání energie. Jeho produkci lze téměř vyloučit používáním jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů energie. Jejich používání ovšem zpravidla také není pro životní prostředí neškodné. O negativních důsledcích jaderné energetiky se mluvívá a v minulosti hodně mluvilo, vodní elektrárny mění charakter krajiny, velký rozmach solárních elektráren potřebuje půdu a po jejich dožití je problém s likvidací atd. Přitom se v různých výhledech všeobecně počítá s růstem spotřeby energie, a to nejen globálně, nýbrž i vztažené na jednoho člověka. Organizace způsobu života tento nežádoucí jev podporuje. Setkal jsem se např. s tím, že v kancelářském domě vůbec nebyly k dispozici schody a muselo se jezdit výtahem. Lidé i zboží se více přepravují, zboží se přesouvá z železnice na silnici, roste podíl letecké dopravy. Podobných nedobrých příkladů by se našlo mnoho.
Vstoupil jsem teď na chvíli do oblasti obecného ekonomického uvažování. Slýcháme oprávněné pozitivní hodnocení odstupu od uhelné energetiky a výrazného růstu obnovitelných zdrojů. Jenže zároveň s tím slýcháme údajně radostnou zprávu o růstu naší ekonomiky, za nějž vděčíme především vzrůstu maloobchodních nákupů, tedy vzrůstu spotřeby. Když ovšem rozumně uvažujeme o vztahu člověka a planety Země, o našem vztahu k životnímu prostředí, musíme si uvědomit, že je zcela nutné spotřebu snižovat. To ovšem znamená podstatný zásah do fungování ekonomiky. Do toho se nikomu nechce. Výrazně jiné ekonomické systémy selhaly. Jenže ekonomika založená na růstu spotřeby, na růstu nároků, musí selhat také. Musíme se naučit uvažovat jinak.
Rád bych se ještě zastavil u problému, který nás asi všechny tíží. Jde o současné války a boje. Radujeme se, když klesne produkce CO2 díky poklesu spotřeby fosilních paliv. A při tom kolik toho CO2 vzniká v ropných vrtech, které v důsledku války hoří! Jaké zatížení pro ŽP znamenají zničené válkou zničené domy (na Ukrajině, v Iránu, v dalších zemích Blízkého východu)! Nejsem s to odpovědět, je to hrůza, ale snad přece jen nějak časově omezená, zatímco lidská náročnost toto omezení zatím nezná.
Chceme toho moc, zemské zdroje jsou omezené. A do toho ještě přicházejí důsledky lidské nenávisti. ¿Má v této neradostné situaci vůbec smysl o něco usilovat? ¿Existuje odtud cesta? Nepochybuji o tom, že se ode mne čeká kladná odpověď. A já bych nechtěl toto očekávání pokazit. A tak myslím na Ježíšova slova, která nacházíme v J.14.6: Já jsem ta cesta, pravda i život.
Možná bych teď měl skončit. Ale přece jen bych rád ještě pár slov řekl. Při lidském rozhodování se uplatňují hodnotové systémy. Pán Ježíš v Kázání na hoře i jinde přináší systém, který je jiný než ten, který v naší civilizaci běžně užíváme. Ježíšův systém vede ke skromnosti, k pokoře, k zájmu o bližní. Největší hodnotou je láska. Život v souladu s Ježíšovým učením je životem radostným, bohatým a smysluplným. Tato pravda se nějak mezi lidi málo dostává. Naproti tomu život prožívaný rozšiřováním bohatství a vyhledáváním zážitků vůbec nemusí být šťastný. Cestu ke šťastnému životu ukazuje evangelium – radostné poselství.
V závěru Markova evangelia čteme slova vzkříšeného Ježíše: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Evangelium se týká všeho stvoření. Především všech lidí. Týká se i vztahů mezi národy. S velkým znepokojením sledujeme zprávy o válkách. Válkou ztrácejí všichni, někteří více, jiní méně. lidé trpí, Země trpí, životní prostředí trpí. Evangelium je někde v pozadí. Jakoby ten zlý, ďábel či satan, měl hlavní místo.
Písmo svědčí o konečném Kristovu vítězství. ¿Týká se už života na Zemi? Z našeho lidského hlediska je to otevřená otázka. My lidé máme svobodnou vůli. Evangelium je naděje. Je pro celý svět. ¿Nemáme my, kdo je přijímáme, někdy sklony tuto vzácnou, osvobozující a život naplňující zvěst skrývat? Evangelium vede k bohatému, krásnému, smysluplnému životu. Je určeno všem lidem.
Šířit evangelium znamená šířit lásku, lásku k Bohu z celého srdce, z celé mysli a z celé síly i lásku k bližnímu jako k sobě samému (Mk.12.30,31). Znamená to šířit pokoj a smíření – s lidmi i s přírodou.
Učme se od Ježíše Krista, neboť je tichý a pokorného srdce, a nalezneme odpočinutí svým duším (Mt.11.29).
Praha 17.3.2026, poslední úprava 24.3.2026