Jonášovo Ninive a dnešek

Jon 1,1-3;3,1-10  Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:

2  "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář."

3  Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.

3:1  I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé:

2  "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."

3  Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny.

4  Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."

5  I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.

6  Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.

7  Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu.

8  Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou.

9  Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."

10  I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.

Mt 12,38-41  Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení."

39  On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.

40  Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

41  Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš.

Jonášova kniha je řazena mezi malé proroky, avšak od ostatních prorockých knih se výrazně odlišuje tím, že v ní jde o příběh s dějem. Jonáš utíká před Božím posláním hlásat soud obyvatelům prostopášného města Ninive. Je potrestán tím, že se dostane do útrob mořské příšery, tam si uvědomuje své selhání a Bůh ho zachrání. Jonáš opouští tělo mořského živočicha a teď konečně jde plnit své poslání. Je při tom přesvědčen, že městu Ninive už nemůže nic pomoci, že Bůh vykoná svůj soud a zničí je. Jenže Jonášovo kázání dopadá na dobrou půdu, ninivští v čele s králem činí pokání a Bůh proto město ušetří. Jonáš není s to Boží milost pro zkažené, avšak pokání činící město přijmout.

Tolik starozákonní příběh. Můžeme si jej ve svých myslích aktualizovat. Zkusme si za Ninive dosadit oblast naší evropské civilizace, případně vzhledem ke globalizaci si ji patřičně rozšířit. Jak vypadá život naší společnosti? Násilí, terorismus, narušené vztahy mezi muži a ženami - to nám potvrzuje, že analogie s Ninive je na místě. Zastavme se blíže u dalšího symptomu hříchu naší civilizace - u zacházení s životním prostředím, speciálně u činností, které mohou nepříznivě ovlivňovat klima. Mezi nejvýraznější zdroje jeho ohrožení patří doprava. Přeplněné ulice a dálnice dokládají, že něco není v pořádku. K řešení situace jejich další výstavbou se velice často obětuje vzácná a životodárná orná půda. (Není to zločin vůči budoucím generacím?) Pro dopravu se spotřebovávají vzácné energetické zdroje, s čímž zpravidla souvisí spalování uhlíku a emise skleníkového oxidu uhličitého. Je známou skutečností, že hromadná pozemní doprava je životnímu prostředí příznivější než individuální automobilová doprava či doprava letecká. Přesto se létá i auty jezdí stále více. Víme, že je to cesta do záhuby, a přesto po ní jako společnost kráčíme. Žádoucí by bylo vůbec jak pohyb osob, tak pohyb zboží omezit.

Ninivští se změnili v důsledku Jonášova kázání. Byl to zázrak; kdyby tehdy bývali působili prognostici, asi žádný prognostik by s takovou změnou nebyl počítal.

Pán Ježíš svým učedníkům říká: Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa. Církev Kristova má ve světě své prorocké poslání. Má co říci i do situace, kdy probíhá nežádoucí, lidskou činností aspoň do značné míry vyvolaná a podporovaná klimatická změna. Často se však mezi křesťany ozývají názory, že člověk už jiný nebude, že užívání aut a letadel neomezí a že naše evropská, euroamerická či celá globalizovaná civilizace nezadržitelně směřuje ke zkáze - snad jedině že by se planeta Země chovala podle jiných zákonů, než jaké dnešní věda zná.

Jonáš nedokázal přijmout Boží milost vůči Ninive. My křesťané podobný postoj přijímáme, aniž bychom zřetelně vyzývali naše spoluobčany k pokání. Pravda, máme to v určitém smyslu těžší, než to měl Jonáš v Ninive. Tam byl osvícený král, který výzvu k pokání přijal, podporoval a šířil dál. Ninivané byli zvyklí krále poslouchat. Koho bychom dnes my mohli na místo krále dosadit? Nabízel by se generální sekretář OSN (António Guterres). A ten ke změně chování ve prospěch omezení klimatické změny vyzývá. Jenže jeho hlasu není věnována pozornost. Volání Ježíšových učedníků k pokání, ke změně smýšlení a jednání, ke změně hodnotového systému má však Jeho zaslíbení. Pokání činěné ve velkém by byl div. Avšak náš Pán říká: "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu" (J 14,12-13).

Zvykli jsme si, že jsme jako křesťané v menšině. Nicméně máme na světě své důležité poslání. Svět potřebuje volání k pokání. Svět potřebuje evangelium. My sami situaci nezměníme. Změna však možná je. A je v souladu s Boží vůlí. Můžeme doufat v Boží odpověď na modlitbu vyvěrající z celých osobností, na modlitbu za celé Boží stvoření.

Jiří Nečas

Praha 12/05/2018  (Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry)