Jeremiáš a falešní proroci

Jr.14:13-16,16:14,15,19-21

Mk.1:1-4,14,15

        Jeremiášovo proroctví nás vede do napjatých politických poměrů. Končí existence samostatného Judského království a začíná období exilu. Písmo svědčí o tom, že babylonské zajetí bylo trestem za nevěru Božího lidu. Severní Izrael, soused, s nímž Judea sice opakovaně válčívala, avšak který jí byl společnými kořeny nejbližší, už sto let neexistoval. Malé Judské království, vklíněné mezi mocnou Nabuchodonozorovu říši na východě a silný Egypt na západě, a nadto v posledních desetiletích zmítané vnitřním rozkladem, nemělo - lidsky vzato - prakticky žádnou naději udržet si samostatnost. Podle Písma jde o důsledek nevěrnosti Hospodinu a neposlušnosti Jeho přikázání. Historici a politologové by zde viděli přirozené vyústění předchozího vývoje a působení různých sil ve společnosti. Boží aktérství není s to vnímat každý. Autoři biblických knih o něm ovšem nepochybují.

        Svým způsobem života a svým jednáním se tedy Judejci dostali do vážné situace, již si však zdaleka ne všichni plně uvědomovali. Jeremiáš na ni důrazně upozorňuje a vyzývá k adekvátnímu počínání. Samostatné Judské království končí, taková je realita. Babylonské zajetí je neodvratné. Je třeba si plně uvědomit, jak se věci mají, a podle toho se rozhodovat a jednat. Trest za nevěrnost a neposlušnost přichází. I nyní, jak jsme četli v 16. kapitole Jeremiášova proroctví, Boží moc a jeho milosrdenství zde jsou jako zdroj naděje pro Judejce v jejich těžké, přelomové dějinné situaci na počátku 6. století před Kristem.

        K Judovým potomkům ovšem nehovoří jen Jeremiáš. Vystupují tam i různí falešní proroci, kteří vážnost situace zlehčují. Jeremiáš před nimi důrazně varuje. Podtext jejich, Božímu poselství odporujících, slov je: "Žijte stále stejně, ono se vlastně nic neděje, budete se mít zase dobře." Zatímco Jeremiáš vyzývá k aktivitě, ke změně, k promítnutí aktuální skutečnosti do myšlení a jednání, oni falešní proroci míří na opačnou stranu, k pasivitě, k sebespokojenosti, k přijetí statutu quo.

        Po 2600 letech je svět o hodně jiný. Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, má svůj lid nejen na malém území ve východním Středomoří, nýbrž prakticky po celém světě. Zákon, Proroci i Spisy jsou čteny ve všech koutech světa a interpretovány ve světle svědectví o Ježíši Kristu, o Slovu, které se stalo tělem, o Bohu sestoupivšim mezi lidi. Před chvíli jsme si připomněli, že Judejci svým počínáním v období posledních králů se dostali do těžké situace. Obdobné tvrzení platí o dnešním lidstvu jako celku. Zhoršující se stav životního prostředí v planetárním měřítku je objektivní skutečností, kterou vyjadřují měřitelné hodnoty. Z řad přírodovědců i od dalších skupin a jednotlivců, nezakrývajících si oči a uvědomujících si občanskou odpovědnost, zní naléhavá výzva ke změně způsobu života. Mnozí lidé však raději slyší onen druhý hlas, silně připomínající hlas falešných proroků, před nimiž varuje Jeremiáš. Scestné, skutečnost zastírající zprávy říkají:

= Uhelné elektrárny se odsíří - za jakou cenu, to ovšem už se neříká;

= Jaderná technika nám v budoucnu poskytne prakticky neromezené zdroje energie – na narušení životu příznivého rovnovážného stavu se v této souvislosti nemyslí;

= Růst koncentrace oxidu uhličitého je jev, který s lidskou činností nesouvisí;

= Zanedlouho se budou vyrábět auta, která jsouce v provozu budou čistit vzduch;

= Hrubý domácí produkt roste, co lepšího si můžeme přát?

= A konec konců, vždyť na lidech ani nezáleží, negativní vliv vulkanických erupcí na atmosféru nelze zanedbat - když nemůžeme omezovat sopky, proč bychom se měli sami omezovat?

        Stav životního prostředí volá ke změně životů, ke změně hodnotové orientace. Jde zde o důsledek násilí vůči stvoření. Toto násilí se promítá i do mezilidských vztahů. Jeho projevy jsou zde obtížně kvantifikovatelné či vůbec nekvantifikovatelné. Avšak existuje a destruuje. Dotěrná reklama znásilňuje lidská nitra. A lež s ní spojenou vnímáme už běžně jako samozřejmost. Zpravidla si ani neuvědomujeme, jak je společnost vyčerpávána činnostmi sloužícími ať už skutečné či domnělé ochraně proti důsledkům zlu - toho zla, které je stále zlem nazýváno. Armáda, policie, složité zabezpečovací systémy, spousta klíčů a karet, které dnes člověk musí při sobě mívat. A k tomu ostraha objektů, pojištění proti krádeží atd., atd. Tento nesmírně velký potenciál pak chybí při plnění správcovské role, kterou Bůh člověku dal.

        Situace Izraele v Jeremiášově době byla vážná. Situace dnešního člověka je rovněž vážná. Falešní proroci na sklonku existence Judského království ji zlehčovali a hlásali, že není třeba nic dělat, že vše bude v pořádku. I dnes je kolem nás hodně takových falešných proroků, kteří vyzývají k nečinnosti, ať už ji odůvodňují podobně jako Jeremiášovi současníci, že je vlastně vše v pořádku, nebo tak, že se nedá stejně nic dělat.

"Musíte činit pokání. Musíte změnit své životy."  To je základní tón poselství starozákonních proroků. Po několika staletích s novým důrazem a novou naléhavostí je znovu oznamoval Jan Křtitel. A je i nedílnou součástí učení Pána Ježíše Krista.

        Možná, že dnes z křesťanských kázání se výzva k pokání poněkud vytrácí. Nicméně tento základní důraz Písma, důraz na změnu myšlení a jednání, na změnu hodnot, na změnu vnímání světa, na orientaci k životní vertikále, je právě dnes nesmírně aktuální. Odpovědně dělané analýzy a z nich vyplývající představy o možné budoucnosti země a lidstva na ní vedou k podobným závěrům: "Současný způsob života je neudržitelný. Změna je nutná." Volání k pokání se tak ozývá i z necírkevní oblasti.

        Změna je nezbytná. Současný způsob života je třeba opustit. ?Čím jej však nahradit? - To je velká a složitá otázka, která provází humanisty, ekology, politology, teology, sociology, skutečné, nezkorumpované politiky, v souvislostech uvažující ekonomy a snad všechny odpovědné lidi dobré vůle.

        Odpověď nacházíme v Písmu. Apoštol Pavel píše: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo; hle, je tu nové! (2.Kor.5:17). Pán Ježíš o Sobě vyznává: Já jsem ta Cesta, i Pravda, i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J.14.6).

        To jsou známá novozákonní slova. Avšak biblické poselství je tak bohaté, že stále může přinášet něco nového. Zaposlouchejme se do nich majíce na mysli jak kontrast Jeremiášova poselství s řečí falešných proroků, tak i aktuální situaci světa a lidstva: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo; hle, je tu nové! Já jsem ta Cesta, i Pravda, i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (2.Kor.5:17; J.14.6).

        Pán Ježíš Kristus přišel pro všechny lidi, pro celý svět. Přišel, aby zahladil to, co člověk svým hříchem napáchal a páchá. Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J.3:16). Boží láska je silnější než lidský hřích. Ve své lásce Bůh zve člověka, zve všechny lidi, zve jednoho každého z nás ke změně, k pokání, k tomu, aby život už zde na zemi měl i rozměr věčnosti. Jeho Království, vysoce převyšující všechny naše představy, v Kristu přichází na svět. Je otevřeno všem. Směr k této slavné skutečnosti, k životu s Kristem, vyjadřují Jeho slova, zapsaná evangelistou Markem hned v první kapitole jeho radostného poselství: Čiňte pokání a věřte evangeliu (Mk.1.15).

2003-2004