Zvědové v zaslíbené zemi

2.Kor.5.16,17: Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové!

Nu.13.1-3,17-20,26-33,14.36-38:  Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové." A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele. [17] Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: "Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně? Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná? Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!" (Byl totiž právě čas prvních hroznů.) [26]  Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země. Vyprávěli: "Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy. V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kananejci!"  Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: "Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!" Muži, kteří šli s ním, ale řekli: "Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!" Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: "Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy! Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!" [14.36]  Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi), mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

Mt.21.21,22,19.23-26:  Ježíš jim odpověděl: "Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: `Zvedni se a vrhni se do moře!´ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte." [19.23]  Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království." Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. "Kdo tedy může být spasen?" ptali se. Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno."

Četli jsme z knihy Numeri o vyslání zvědů do zaslíbené země. Dlouho před tím došlo k památnému zastavení putujícího národa pod horou Oréb na Sinaiském poloostrově, kdy Mojžíš z Božích rukou obdržel pro svůj národ Desatero, uvozené slovy "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví" (Ex.20.2). Ano, je zde minulý čas a dokonavý vid. Izraelité této skutečnosti stále nechtějí uvěřit. Bůh je vyvedl z otroctví. Putování pouští je namáhavé a náročné, ale je provázeno znameními Božího zájmu, Boží přízně, Boží péče.

Dlouhá, klikatá cesta se blíží k cíli. Jsou na prahu Zaslíbené země, ●země, kde žili praotcové Abraham, Izák a Jákob, ●země, odkud Josef byl prodán do Egypta, aby v době nouze mohl své blízké zachránit. ●● Z každého pokolení byl vybrán jeden muž, aby se zúčastnil průzkumné výpravy, aby podal svědectví o tom, jaká ta zaslíbená země, ten vytčený a kýžený cíl je. Asi si ani nedovedeme představit, s jakým napětím byl návrat průzkumné mise očekáván.

Dvanáct průzkumníků se vrátilo. Všichni potvrdili: Země to je krásná a bohatá. Byla by dobrá k životu, kdyby - kdyby nebylo překážky, která podle deseti z těch dvanácti mužů byla nepřekonatelná. Země byla obydlená silnými národy, takže oni usoudili, že ji prostě nemohou získat.

Můžeme předpokládat, že průzkumníci byli vybráni zodpovědně, že to byli schopní, pro svůj úkol kvalifikovaní lidé. 83procentní většina se vyjádřila shodně: Je to beznadějné, nemá cenu k cíli pokračovat. Byl to výsledek racionální úvahy, vycházející ze znalosti a z analýzy situace. 17procentní menšina nabádá lid k pokračování, ke směřování k cíli, už nikoli na základě racionální analýzy, nýbrž na základě víry v Boha, v Jeho zájem, v Jeho přízeň. Jozue a Káleb se při svém uvažování o cestě k cíli neopírají jen o pozemské poznání, jejich myšlení se nepohybuje jen v rozumově poznatkové horizontále. Přesahuje ji do vertikály, do prostoru víry a vztahu s Bohem. Oni věří Bohu, Božím zaslíbením. Nepochybují o tom, že k plně lidskému životu víra v Boha, ve splnění jeho zaslíbení patří, že život se naplňuje plněním Boží vůle. Poznání reality, analýza situace, jsou dobré a prospěšné věci, nicméně při rozhodováních nesmíme zapomínat na Boha, na možnost Jeho zásahů, které se vnějšímu pozorovateli mohou jevit jako náhoda, takže je do svých pravidel racionálního rozhodování nezahrne, ale ten, kdo je prožívá, ví, že Všemohoucí Bůh stojí při něm. Nedávno jsem měl v ruce zajímavou knihu britského matematika Iana Stewarta, jejíž název "Hraje Bůh kostky?" byl zřejmě inspirován známou Einsteinovou argumentací proti Kodaňské škole kvantové fyziky. V jejím závěru je citován výrok Anatola France "Náhoda je pseudonym, který Bůh používá, když se nechce podepsat". A tak to je. To, co se při horizontálním pohledu vysvětluje jako náhoda, často náhoda není. 10 rozvážných zvědů dospělo k závěru, že Zaslíbenou zemi nelze získat. Snad jedině, kdyby náhodou vše probíhalo proti předpokladům, proti očekávání. Jozue a Káleb této náhodě rozuměli jinak. Oni ten Boži podpis četli.

Putující Izraelity nečekaly lehké dny. Spolehnutí na Boží vedení neznamená pohodlí. Je však správné, dobré a smysluplné žít a jednat v souladu s Boží vůli. Víra v Něho má prioritu před závěry racionálních analýz.

Rád čítám každodenní biblická zamyšlení ve čtvrtletníku Mana. Začátkem května jsem si tak připomněl dnes čtený příběh ze čtvrté knihy Mojžíšovy o vyslání zvědů do Zaslíbené země. A přirozeně jsem si jej transponoval do naší současné situace. Pochopitelně, že takových aktualizací se nabízí celá řada. Rád bych se zastavil u dvou.

● Dlouhodobě aktuálním tématem (20/05/11, 070811) naší současné politické scény je ekonomický vztah mezi státem a církvemi a s ním související otázka formy a rozsahu restituce církevního majetku. Občas z některých církví zazněl názor, že pokud stát nevrátí majetek či nebude církvím přispívat, může to pro ně znamenat konec. Jsem rád, že rozhodně z naší církve se oficiálně něco takového neozývalo a neozývá. Po pravdě řečeno, onen pesimistický názor může vycházet z racionální úvahy opřené o sociologické a ekonomické analýzy. Připomíná postoj většiny ze Zaslíbené země se vrátivších zvědů. Nicméně, postrádá onen vertikální rozměr. Chybí v něm Gamalielův pohled, pronesený sice v jiné situaci, ale nadčasový: "Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo, pochází-li z Boha, nebudete je moci zničit". A tak ani čeští poslanci odsouhlasením nějakého církvím nepříznivého zákona nemohou Boží dílo v Čechách zničit. Třeba by tím vytvořili prostor pro nové zkušenosti víry, a tak šíření evangelia dokonce i pomohli.  

● Druhá aktualizace, již bych rád zmínil, je globální. Dnešní nejrozmanitějšími vazbami propojený svět se potýká s mnoha velkými problémy. Jedním z nich je stav a vývoj životního prostředí. Britský přírodovědec James Lovelock, známý svou hypotézou Gáia, říká, že planeta Země je nemocná, a teď, když už má devadesátku za sebou, se vyjadřuje, že pro ni už vlastně není naděje. ● Naše poznání je neúplné; čím více o mechanizmech, které zde fungují, víme, tím více vyniká šíře toho, co nevíme. Nicméně, současný Lovelockův pesimistický názor rozhodně daleko lépe odpovídá našemu lidskému poznání přírody než absurdní honba politiků a ekonomů za růstem výroby a spotřeby, či - jak to oni rádi mlhavě formulují - za růstem ekonomik. Poznání stavu Země vede k neoddiskutovatelnému závěru: Změna lidského chování vůči Zemi je nutná. Celková lidská náročnost se musí výrazně zmenšit. (A nezapomeňme, že mnozí spotřebovávají mnohem méně než my.) Je to však možné?

Písmo svědčí, že Bůh stvořil svět dobrý. Člověk jej hříchem narušil. Proto Bůh poslal na svět Ježíše Krista, aby z něho sňal břemeno hříchu. Celý Ježíšův pozemský život dokládá, že Bohu na světě záleží. Je proto smysluplné se pro tento svět - svět, který je dílem Božích rukou a předmětem Jeho lásky - angažovat. Má cenu pracovat pro uzdravení planety Země, s vědomím, že tím hlavním není budoucnost Země jako takové, ale plnění Boží vůle, angažovanost pro dobro, pro Krista. Jako společenství křesťanů zde máme veliký dluh. Vědomé a usilovné promítání poznání Božího díla do životní praxe ● jako téma pro církve zatím chybí.

Putující Izraelity čekaly ještě velké boje. Ono putování Božího lidu Staré smlouvy je předobrazem naší cesty, cesty za Kristem, cesty lidu Nové Smlouvy k Božímu království, o němž věříme, že zasahuje do naší současnosti. Izraelité se nakonec do Zaslíbené země dostali, i když kromě Jozua a Káleba šlo o novou generaci, o fyzicky jiné lidi. Během cesty museli bojovat. My jsme také vyzýváni k boji. I nám platí slova, která píše apoštol Pavel svému blízkému spolupracovníku Timoteovi: Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky (1.Tm.6.15). A efezským křesťanům popisuje boj křesťana na cestě do té krásné zaslíbené země, do nebeského království (Ef.6.10-18): A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem  spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách.

Následujíce Krista, věřme. Věřme Bohu, věřme Kristu. Naše lidské předpovědi jsou užitečné, nicméně se odehrávají jen v horizontále materiálního světa. Boží moc a Boží láska jsou silnější a překračují hranice poznatelného a předpověditelného. On vstupuje na jeviště dějin nenápadně, třeba jako náhoda, nicméně mu na světě, na celém stvoření, na jednom každém z nás skutečně záleží. Apoštol Petr píše: "Všechny své starosti svěřte Bohu, vždyť On se o vás zajímá.(1.Pt.5.7 podle šp. ekum. překl.)" [AMEN] 

1.Pt.5.6-11,14b: Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví. Jemu náleží moc navěky! [14b]  Pokoj vám všem, kdo jste v Kristu.

Květen až srpen 2011