Žijme dobře

Vstupní slovo Mt.5.13-16:  Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.  Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto.  Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě.  Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích."

Čtení po modlitbě Tit. 2.11-15:  Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje - slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro. Toto uč. Povzbuzuj je a napomínej s veškerým důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

Čtení před kázáním Sk.16.30,31: Filipský žalářník se ptal: "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?" Apoštolé odpověděli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!"

Lk.3.10-15: Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"  On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."  Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"  On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."  Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."  Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.

Poslání a požehnání: Fp.4.4-7:  Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.  A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Písně:

291 Buď Pánu čest

707 Má víra pohlíží

749 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

709 Ó, ujmi ruku moji

275 Přijď, Králi věčný náš

Děkujeme Ti, Otče náš, za dar života. Děkujeme Ti za celé Tvé stvořitelské dílo, jehož jsme součástí. Děkujeme za živou i neživou přírodu, děkujeme za ono úžasné bohatství vztahů a vazeb, které tvoří součást Tvého díla. Děkujeme jeden za druhého, děkujeme, že máme co jíst a pít, čím se oblékat, kde bydlet. Děkujeme za to, že můžeme Tvé dílo poznávat, že si můžeme uvědomovat, jak přesahuje hmotný smysly vnímaný a vnímatelný svět. Děkujeme za Tvůj zájem o nás, děkujeme, že smíme poznávat, jak máme žít. Děkujeme Ti za Pána Ježíše Krista, který vzal na sebe tíhu našich lidských a učí nás, jak máme žít. Prosíme, aby se zpráva o Něm šířila světem, aby rostlo poznání úžasné hodnoty lásky, tichosti, skromnosti, nenásilí.

Děkujeme Ti za dnešní bohoslužebné shromáždění a prosíme Tě, buď svým duchem zde mezi námi. Amen.

Život je úžasný dar. ¿Jak s ním máme nakládat? ¿Jak máme žít, abychom jej co nejlépe prožili? ¿Co máme dělat?

Tuto otázku jsme slyšeli z obou textů, které jsme četli před kázáním. Jednou to bylo z úst filipského žalářníka, podruhé se tak ptaly zástupy přicházející za Janem Křtitelem. Filipský žalářník se tak ptá v době, kdy už Ježíš po Zemi nechodil a svědectví o něm se šířilo. Naproti tomu Janovo veřejné působení předcházelo Ježíšově pozemské činnosti. Obsahem velmi podobné otázky byly položeny v různých dobách a v různých situacích a na první pohled či poslech se také setkáváme s rozdílnými odpověďmi.

¿Co mám činit? Otázka očekává odpověď s vyjádřením činnosti, akce. Ta však na první poslech v odpovědi filipskému žalářníkovi není. ¿Co mám činit?  Věř v Pána Ježíše. To vyjadřuje vnitřní stav, velice významný, nicméně vyjádření popisu činnosti jako by v odpovědi chybělo, jako by na činech nezáleželo a šlo jen o jakési vnitřní rozpoložení.  Naproti tomu odpověď Jana Křtitele je konkrétní. Ať jste kdekoli, v jakékoli situaci, jednejte dobře, v souladu s vašimi možnostmi a s vaším posláním. Žijte spontánně v souladu s Božími přikázáními. Rozdílnost odpovědí nám může připomenout to, jak se běžně vnímá rozdílnost důrazů apoštolů Pavla a Jakuba. U Pavla vnímáme důraz na víru, u Jakuba na skutky. Pavel píše římským křesťanům (3.28): Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. V Jakubově epištole čteme (2.24): Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! ■

Zůstaňme ještě chvíli u Pavla a Jakuba. Pavel nesnižuje hodnotu dobrého konání. Poslyšme výňatek z jeho listu do Efezu (2.8-10 ČEP): ⁸ Milostí tedy jste spaseni skrze víru. ⁹ Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.  ¹⁰ Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. ■ Pavel hluboce prožívá, že vše dobré, co máme, co je kolem nás, je Božím darem. Uvědomuje si, že Bůh k nám v Kristu přichází. A svěřuje se s tím adresátům svých dopisů. Jenže víra se může vyprazdňovat a ochabovat, a tak se z ní ony spontánně vyplývající činy ztrácejí. To si uvědomuje apoštol Jakub; druhá kapitola jeho listu, z nějž jsme si připomněli význam skutků, končí slovy ²⁶ Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. Pavel s Jakubem se tedy shodují: Skutky zákona nevedou k ospravedlnění. Důležitá je víra a Boží milost, ovlivňující celý život, tedy i myšlení a skutky; možná by místo slova skutky, jehož množné číslo vede k představě počítání či vykazování, se sem více hodilo slovo jednání. Boží milost je základem pro myšlení i jednání.

Vraťme se nyní k textům ze Skutků a z Lukášova evangelia. Jde o novozákonní texty, nicméně Jan Křtitel káže ještě před Ježíšovým veřejným vystoupením. A svým kázáním své posluchače na Ježíšův příchod připravuje. V době Janova působení ještě nebyl čas pro takovou odpověď, jakou dali apoštolé filipskému vězeňskému strážci. Ježíšovo učení dává Janově odpovědi ještě hlubší rozměr. On celý Boží zákon shrnuje do dvojpřikázání lásky (Mk.12.30,31 B21): Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního jako sám sebe. ■ V těchto slovech, která jsou zapsaná už v Mojžíšových knihách a které Ježíš zvlášť zdůrazňuje, je obsažena výzva k dobrému činění. Bez něj nelze milovat Boha, bez něj nelze milovat bližního. Věřit v Krista, věřit Kristu, to znamená milovat Boha, milovat bližního, a láska zde neznamená jen nějaký citový stav, nýbrž náplň života: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního jako sám sebe." ■ K lásce patří z ní pramenící pozitivní smýšlení, dobré jednání, jehož důsledkem jsou i tedy dobré činy.

Žalářník se ptá "¿co mám dělat, abych byl spasen?" Zde zřejmě nejde o otázku týkající se nějaké vzdálené osobní budoucnosti. On se nezaviněně ocitnul v hrozném průšvihu – žalář přestal být místem, z nějž nelze uprchnout. A on za ten žalář odpovídal. V této pro něho existenciální, lidskými prostředky zřejmě neřešitelné situaci slyší rozumem sotva pochopitelnou výzvu "věř v Pána Ježíše". Spolehni se na Něho. Věř Jeho slovům, jednej tak, jak On učí a k čemu On nabádá. Žalářník výzvu uposlechl. Uvěřil. Vše dopadlo pro něho moc dobře.

Ona otázka "¿Co mám dělat? ¿Jak mám žít?" se ovšem netýká jen krizových životních situací. Její rozsah je nesmírně široký. Týká se jak časného, tak i věčného života. ¿Jak mám žít, aby můj život byl bohatý, smysluplný, abych žil opravdu dobře?  ¿Jak mám žít, abych byl ospravedlněn, abych byl spasen, abych dosáhl věčného života?

¿Co je věčný život? Život mimo prostor a čas, život v Boží blízkosti, život v Božím království, které však proniká i na tento svět. Z Ježíšových slov zapsaných evangelistou Lukášem víme, že Království Boží je mezi námi (Lk.17.21). To je úžasná skutečnost. Přispívá k tomu, abychom si každý z nás našli odpověď na onu existenciální otázku, jak mám žít. Činit pokání, tedy změnit způsob myšlení a jednání.  Uvědomovat si skutečnost, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu či podobenství. Věřit Kristu, Jeho učení, Jeho hodnotovému systému, Jeho hodnotám. V Něm přichází Boží království i na tento náš svět. Věčný život se netýká jen toho, co bude po skončení života časného, fyzického. Věčný život tím časným, pozemským životem prostupuje. V Božím království hřích nemá místo. Usilujme nehřešit.  Milujme Hospodina, milujme lidi, které nám Pán Bůh přivádí do cesty. Důsledkem takového pozitivního postoje je i ono jednání, k němuž vybízí Jan Křtitel. Činit dobře patří k plně prožívanému lidskému životu.

Ježíš Kristus je pravou cestou. Apoštol Petr píše (1.Pt.3.14-18):  Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. `Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá ¹⁵ a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ¹⁶ ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. ¹⁷ Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. ¹⁸ Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. ■ Aby nám, lidem, otevřel přístup do nebe.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že z nás snímáš tíhu hříchu, že nás vedeš k plnému životu, který přesahuje hranice pozemského domova. Amen.

Praha 15.02.2025; poslední úprava 23.4.2025