Víra

Víra

Vstupní slovo: Žalm 23 (Kr)

1 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

5 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

6 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

Žd.11.1-8 (B21)

1 Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

2 Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.

3 Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.

4 Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

5 Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: "zmizel, neboť ho Bůh vzal." Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence

6 a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho hledají.

7 Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.

7 Kral.: Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.

8 Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.

1.Kor.1.18-25 (Ek)

18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

19 Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´

20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?

21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.

22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,

23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,

24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

Slovo na cestu a požehnání: Jan 20:29-31; 2.Kor.13.13 (Ek)

Ježíš řekl Tomášovi: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

(2.Kor.13.13:) Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Písně:

641 Svatý, svatý, svatý, Všemohoucí

438 Přišli jsme, ó Ježíši

331 Má víra pohlíží

346 Buď Tobě sláva

559 Ó, ujmi ruku moji

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za možnost s bratry a sestrami v Kristu se společně zamýšlet nad Tvým Slovem a hledat Tvou vůli. Děkujeme Ti, že Ti na nás lidech záleží, že Ti záleží na celém Tvém stvoření.

Děkujeme Ti, Otče náš, za pozvání na Kristovu cestu, na cestu víry, lásky a naděje. Vyznáváme, že naše víra bývá slabá, že se často necháváme ovlivnit myšlením a jednáním svého okolí, místo aby naše myšlenky i činy vycházely z víry. Vyznáváme Ti, že nedostatečnost naší víry se promítá i do nedostatku lásky a naděje.

Prosíme Tě o odvahu víry. Prosíme Tě, veď nás tak, abychom hleděli na vzor Pána Ježíše Krista a nechávali se jím stále oslovovat a motivovat v našich rozhodováních.

Prosíme Tě za církev. Prosíme za šíření evangelia – radostné zprávy o lásce a smyslu bytí. Prosíme Tě, abychom svými interpretacemi a předpisy nezakrývali jeho osvobozující a podmaňující poselství.

Prosíme Tě za všechna shromáždění křesťanů, ať už probíhají v rámci kterékoli církevní organizace. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Co je křesťanská víra? Lidé často i sami sebe klasifikují na věřící a nevěřící. Tato klasifikace však nemusí být v souladu s biblickým pojmem víra. A vůbec není naší věcí se takovým tříděním lidí zabývat. Víra rozhodně neznamená nějaký filozofický názor či třídu filozofických názorů. Jde v ní o daleko více než o pouhý teismus, tedy o přesvědčení o Boží existenci. Co víra je, nám přibližuje čtený text z listu Židům. ● Přirozeně, že křesťanská víra zahrnuje skutečnosti, které tento hmotný svět přesahují, a tedy do materialistického světového názoru se prostě nevejde. Víra tedy má i svou filozofickou stránku. Poukazuje na ni i čtený 3. verš z 11. kapitoly listu Židům: Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného. ● Ale víra je daleko více než filozofie. Nese s sebou určitý způsob vidění světa. ● Pro nás možná ne zcela názorné příklady Abelovy a Enochovy víry ukazují, že k víře patří určitý přístup k Bohu. O Enochovi v knize Genesis čteme, že chodil, respektive žil (B21) stále s Bohem. (Gn.5.22).

Zastavme se však u příkladu Noemovy víry. ¿Jak ho asi vnímalo jeho okolí, když – aniž by kde byla nějaká velká voda – tak stavěl loď? Stavěl ji na Boží pokyn, i když jeho počínání bylo v naprostém rozporu s tím, co lidé tehdy považovali za rozumné a smysluplné. Jednání z víry se pro okolí jevilo jako bláznovství. Noe věřil Bohu – a pro okolí vypadal jako pošetilec či cvok. O něčem podobném, avšak z novozákonního pohledu, jsme četli v 1. Pavlově listu do Korintu (1.18,25 (B21)): Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. ... Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

Příklad Abrahamovy víry je možná méně nápadný. Dnes by se asi jeho počínání vysvětlovalo pomocí adrenalinu. V naší době a v naší společnosti není nic neobvyklého, že lidé nasycení různými vymoženostmi tohoto světa odjedou někam do značných dálek či dělají jiné, ve své podstatě nesmírně iracionální a nebezpečné věci. Na rozdíl od Abrahama mívají však uzavřeny nejrozmanitější pojistky, peníze uložené v bezpečných bankách apod. Ani to dnešní přesycení volným časem, majetkem a možnostmi v Abrahamově době nebylo. Abraham věřil Bohu a v této víře vykročil, pro vnějšího pozorovatele do neznáma, pro něho samého do Země zaslíbené. Abraham se mohl jevit jako pošetilec či dobrodruh, ale on nebyl ani to, ani ono – on byl mužem víry.

V hodnocení okolím Noe i Abraham si počínali naprosto nerozumně. Pro toho, kdo s Bohem nepočítá, jsou projevy víry iracionální, jednání vycházející z víry je pošetilé. Za pošetilce bývají dnes dokonce považováni i lidé, kteří si počínají poctivě, i když vědí, že je nikdo nekontroluje. ● Abel, Enoch, Noe a Abraham jsou uváděni jako příklady víry. Vztah k všemohoucímu Bohu prostupoval jejich osobnostmi. Věřili Bohu, víra pro ně znamenala více než nějaká z pozemské zkušenosti vycházející kalkulace. ● Vyznat veřejně Krista v době komunistické totality mnozí také považovali za pošetilost. Ano, mohlo to znamenat v určitém smyslu krok bezprostředně do neznáma, ale směrem k pravému cíli: k Bohem zaslíbené zemi, k Božímu království.

Jak už jsme si připomněli, víra není nějaký soukromý světový či filozofický názor. Musí se promítnout do jednání, do životní praxe. Pán Ježíš říká (Mt.7.21,22:) Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Apoštol Jakub píše (Jk.2.18-22): Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Jakub zde ovšem nehoruje pro nějaké skutkaření či pro dobrý život bez víry; nejen že nesnižuje roli víry, nýbrž ukazuje, jak je nesmírně důležitá, avšak musí být prožívána v plnosti, nesmí být vyprazdňována. Jakub tak jen klade důraz poněkud jinam než Pavel, ale rozhodně je s ním v souladu. Pavel píše křesťanům do Galacie (2.16): Víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní! Je rozdíl mezi skutky víry a skutky Zákona! Víra bez skutků je mrtvá. Skutky zákona nedostačují k ospravedlnění - to je důsledkem Boží lásky, která se promítá do víry.

Zmínil jsem se o časté situaci, kdy mnozí v dobách komunistických považovali vyznat Krista za pošetilost. Ale dnes tomu není jinak. Novodobé pohanství prostupuje naší společností. Se službou mamoně, materiálnímu či finančnímu zisku, hrubému domácímu produktu a podobným modlám dneška se setkáváme na každém kroku. Kdo se tomu vzepře, kdo věří Ježíšovým hodnotám, přijme je za své a jde za Ním, je pokládán za podivína či pošetilce. Pavel píše křesťanům v Římě (12.2): Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé. Víra, následování Krista, je pro jedny kamenem úrazu, pro jiné bláznovstvím, a přesto je to jediná cesta ke skutečnému cíli, cesta, na níž se koncentruje a naplňuje smysl bytí. Pozváním na tuto smysluplnou cestu jsou i Ježíšova slova, která vyjadřují paradox víry (Lk.9.24,25(B21)): Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mne, ten jej zachrání. Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?

Víra není světový názor, je to způsob bytí ve světě a přijímání světa, ve vděčnosti za velkolepé Boží stvořitelské dílo, jehož jsme součástí, v jistotě Boží lásky zjevené v Kristu a ovlivňující postoje a jednání. Víra vede k odvaze vykročit ze zabydlené racionality a měřitelné jistoty do kvalitativně jiné jistoty, která přesahuje hranice smysly poznávaného světa, vykročit směrem k věčnosti, k Božímu království. Víra zbavuje strachu být jinými a vede k touze líbit se Bohu, milovat Jeho, druhé lidi i veškero ostatní stvoření – vždyť vše to je předmětem Boží lásky.

### (331 NEBO 346)

Děkujeme Ti, Otče náš, za dar modlitby. Děkujeme Ti, že prostřednictvím modlitby můžeme být ve spojení s Tebou, že tak můžeme být účastni na Tvém stále probíhajícím tvůrčím díle. Děkujeme, že ve víře Ti můžeme předkládat, co máme na myslích a na srdcích, že víme, že Tobě na jednom každém z nás záleží. Myslíme před Tebou na nemocné, na zarmoucené a bezradné. Myslíme na osamělé. Myslíme na ty, kdo jsou v těžkých životních situacích, na lidi bez domova či bez zaměstnání, na týrané a vězněné. Prosíme Tě za ně. Prosíme Tě i za ty, kdo nevidí za hranice materiálního světa a jeho hodnot. Prosíme Tě za naše začínající poslance, prosíme Tě za jednání směřující k sestavení nové české vlády. Děkujeme Ti za všechny, kdo se aktivně zasazují o dobro, a prosíme Tě, žehnej jejich usilování. Prosíme Tě o duchovní probuzení mezi křesťany. Prosíme za zvěstování evangelia.

Otče náš ...