Uzdravení ochrnutého

Vstupní slovo:  Pl.3.22-24 (8. sloka):

Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí.  Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká! Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději. (Bible 21)

Hospodinova láska nikdy nekončí, ani se nevyčerpá Jeho dobrota. Každé ráno se obnovuje. Jak velká je Jeho věrnost! Říkám si: Hospodin je pro mne vším. Proto na Něho spoléhám. (Podle Dios habla hoy)

Čtení po modlitbě: Řím.6.12-23:

12  Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;

13  ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

14  Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

15  Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

16  Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.

17  Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

18  A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

19  Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

20  Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;

21  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Čtení před kázáním: Mt.9.1-8:

1 Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.

2  A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy."

3  Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!"

4  Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle?

5  Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´?

6  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"

7  On vstal a odešel domů.

8  Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

Poslání 1.Pt.1.14-16:

14  Poslouchejte Boha jako jeho děti; nepoddávejte se choutkám, které vás ovládaly v době vaší nevědomosti.

15  Ten, který vás povolal, je svatý - právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy.

16  Je přece psáno: "Buďte svatí, neboť já jsem svatý."

Požehnání  Nu.6.24-26 (Dios habla hoy):

Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem.

Písně:

245  Svatá doba, Páně den

313  Ozvi se, Pane můj

620  Moc předivná

749  Tvá, Pane Kriste, věc to jest

709  Ó ujmi ruku moji

Děkujeme Ti, Otče náš, za svědectví Písma o tom, že Ti na nás lidech, ba dokonce na celém Tvém stvoření záleží. Děkujeme za to, že jsi do tohoto světa poslal Pána Ježíše Krista, aby z nás sejmul břemeno hříchu, aby nám ukázal, kde jsou pravé životní hodnoty. Děkujeme za všechna svědectví o uzdravení – o uzdravení těla a především o uzdravení ducha. Prosíme Tě, abychom ve víře přijímali pozvání na Jeho cestu, děkujeme za výzvu nehřešit. Vyznáváme, že stále často podléháme svodům k hříchu, prosíme Tě o sílu  těmto svodům vzdorovat a vzhlížet k Tvému království, tam, kde již není hřích, kde je plnost lásky.

Myslíme na bolesti a problémy tohoto světa. Prosíme Tě, aby poselství evangelia znělo do všech míst, aby oslovovalo i ty, kdo teď šíří násilí a nenávist.

Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé církve v nejrůznějších jejích uskupeních a organizacích. Prosíme, abychom tuto rozmanitost církve přijímali jako svědectví o Tvé velikosti a přesahu všech možností naší představivosti.

Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen.

Četli jsme teď jeden z evangelijních příběhů o uzdravení od Ježíše Krista. Uzdravování nemocných tvořilo důležitou složku Jeho pozemského působení, které probíhalo v době, kdy neexistovala lékařská věda, kdy lidé o fungování těla věděli jen velice málo. Na začátku 11. kapitoly Matoušova evangelia čteme (Mt.11.2-6): Jan [Křtitel] se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky s otázkou: "Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium.  A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje."

V příběhu, který jsme četli, Ježíš uzdravil ochrnutého člověka. Ten po onom významném setkání  odešel domů zdráv.  To první, co mu Ježíš řekl, se netýkalo přímo jeho fyzického stavu: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy". Tato slova silně pobouřila některé tam se nacházející zákoníky.  Ježíš poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle?  Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´?  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal a odešel domů.  Byl uzdraven. Ježíš však klade hlavní důraz na odpuštění, tedy na uzdravení ducha. Ve starověkých židovských představách bývala nemoc chápána jako důsledek hříchu, jako posedlost démony. Ježíš však tento pohled nepřijímá. Na začátku 9. kapitoly (v. 1-3) Janova evangelia čteme: Cestou [Ježíš] uviděl člověka, který byl od narození slepý.  Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"  Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží."

Ježíš při svém pozemském působení měl moc uzdravovat. Tělo i ducha. Měl moc odpouštět. V lidském myšlení, jak v onom tehdejším, tak v současném, asi větší pozornost má uzdravování těla. Ježíš však za důležitější považuje uzdravení ducha.

Ježíš uzdravoval lidi od jejich nemocí. Teď myslím na ty tělesné. Zpravidla při tom nabádal uzdravené, aby mu jako lékaři nedělali reklamu. V 9. kapitole Matoušova evangelia (v. 27-31)  čteme:  Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Odpověděli mu: "Ano, Pane." Tu se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň." A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: "Ne, aby se to někdo dověděl!" Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině. Ježíši šlo totiž o to, aby uzdravování těla neodsunulo do pozadí daleko důležitější skutečnost. On odpouští hříchy. On uzdravuje lidského ducha. I v textu, který jsme četli před kázáním, Ježíš nejdříve nemocnému říká důležitou zprávu – jsou mu odpouštěny hříchy. Až pak zmiňuje i uzdravení těla. Fyzické uzdravení totiž nevyjadřovalo celý Ježíšův spásný záměr. Šlo mu ještě o něco více, o něco daleko důležitějšího – o uzdravení ducha. To mohl být důvod, proč tlumil nadšení fyzicky uzdravených, čímž chtěl předejít redukovanému pojetí evangelia.

Život nemocných byl a je obtížný, často strastiplný, omezený. Dnes ovšem v této oblasti lékařská věda dělá doslova zázraky. Život v naší civilizaci – a samozřejmě nejen v ní – je však narušen nemocemi ducha, je narušen hříchem. Ježíš odpouští, tedy zbavuje hříchu, zve k novému životu, k znovuzrození.

Vědomí hříchu a duchovní zdraví leží mimo běžné lidské uvažování, které se pohybuje z veliké části jen v materiálním světě. I když život jako takový jej přesahuje, tak ve svém uvažování jsme moc svázáni s hmotou. Marx s Engelsem dokonce ve své filozofii tvrdili, že mimo hmotný svět nic neexistuje. To se moc mýlili, nicméně ona jejich filozofie je blízká běžnému lidskému uvažování. Písmo však přináší svědectví o Božím světě, o Božím království, v některých překladech čteme o Božím Novém světě, o světě, který sice do světa našich zkušeností a racionálních poznatků vstupuje a proniká jej, avšak vysoce jej převyšuje. V Božím novém světě hřích už nemá místo. Skrze víru v Ježíše Krista přijímáme odpuštění hříchů. V Janově evangeliu čteme o soudu nad cizoložnou ženou, kterou Ježíš zachránil před ukamenováním. Rozhovor s ní končí slovy "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" Odpuštění znamená změnu hodnot, změnu životní orientace, vyjádřenou řeckým slovem metanoia – pokání. V rozhovoru s Nikodémem je Ježíš nazývá novým narozením. Odpuštění tak je uzdravením lidského ducha.

Cizoložnice odsouzená k ukamenování. Ochrnutý muž, asi v Kafarnaum na břehu Genezaretského jezera. Zcela různé situace, avšak v obou případech jde o situace lidsky beznadějné. Ježíš pomáhá, zasahuje. To nejdůležitější je odpuštění hříchů, uzdravení ducha. Jistě, i ten, kdo přijímá odpuštění, je vystaven pokušení, není imunní vůči hříchu. Přijímat odpuštění není jednorázový akt, jde o trvalý proces. Nicméně k přijetí odpuštění patří osobní touha nehřešit. Ta je projevem duchovního zdraví.

Dnešní medicína je už na úžasné úrovni. Mnohé nemoci těla, které znamenaly brzký konec pozemské pouti, dnes lékaři léčí a lidský život prodlužují. Mne se tato skutečnost bezprostředně týká a jsem moc vděčný za to, že ještě mohu trávit čas se svou rodinou, se sborem, s církví, s přáteli. Vážím si toho, že mohu dnes stát na kazatelně a kázat evangelium. Raduji se z jeho poselství o odpuštění hříchů, o duchovním uzdravení. A je mi při tom líto, jak si dnes lidé běžně libují jen v tom, co se týká fyzického, rozumem poznávaného světa a duchovní svět, svět úžasný, bohatý, avšak v němž není místo pro hřích, leží tak často mimo oblast zájmu. Jakoby dnešním lidem ten Marxův a Engelsův redukovaný svět stačil. Chromý muž měl mnohá životní omezení. Věděl o nich, viděl, že jiní lidé mají větší možnosti než on. Ježíš mu ta omezení uzdravením odstranil, a tak otevřel nový prostor. Mnozí lidé žijí s duchovními omezeními. Ježíš nabízí i jejich odstranění. Možná si ona omezení ani neuvědomují. Jakoby se ztrácela, jakoby uvadala ta část lidství, která přesahuje materiální svět. Chromý si uvědomoval, že mu cosi chybí. ¿Uvědomuje si něco podobného ve vztahu k nemateriální složce života dnešní člověk? Ptám se konkrétněji: ¿Nechybí dnešnímu člověku pohled na život s Kristem? ¿Není celoživotní svědectví nás, kdo se ke Kristu hlásíme, příliš málo výrazné? Je to úžasné, že nám Ježíš Kristus otevřel bránu nebes, že nám odpouští naše provinění, že nám naplňuje životy. Stojí za to si tyto skutečnosti více připomínat a promítat do myšlení i jednání. Je to tak úžasné, co On pro nás udělal.

Dnešní text nás vede na pomezí tělesného uzdravení a odpuštění. Obojí je přínosem a předmětem díků. Nicméně to odpuštění – uzdravení ducha – je ještě důležitější. Ono se týká života přesahujícího hmotný svět, ono souvisí s věčností, která se nabízí všem lidem. S věčností, o níž věříme, že je úžasná, o níž však víme, že do ní nesmí hřích.  Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Díky za to.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za to, že nám otvíráš nový životní prostor, novou cestu s výhledem za hranice tohoto materiálního světa, v němž se fyzicky pohybujeme, který vnímáme, ale o němž víme, že je jen částí toho úžasného prostoru, který jsi nám svou obětí otevřel. S vděčností přijímáme odpuštění vin a prosíme Tě, abychom při nejrozmanitějších osobních rozhodováních měli na paměti Tvá slova "Nehřeš více".

Myslíme před Tebou na druhé lidi, blízké i vzdálené, na jejich starosti, problémy a bolesti. Prosíme Tě za ně. Prosíme Tě za ty, kdo žijí tam, kde Ty jsi před dvěma tisíci lety žil a působil. Prosíme Tě za naše bližní na Ukrajině, kteří trpí pod bezohledným agresorem. Prosíme Tě, aby lidé, kteří jsou ve službách zla, násilí a nenávisti, poznávali, že jsou na špatné cestě, vedoucí k zahynutí.

    Prosíme, aby Tvé evangelium podmaňovalo další a další lidi. Očekáváme, Pane Ježíši Kriste, na Tebe. Amen.

    Otče náš, …

Praha 5.8.2023, poslední úprava 30.10.2023