Trest za hřích
Vstupní slovo: Ř.5.20-6.6,6.8 (B21) Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom - tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou - i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.
Čtení: Lv.20
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 "Řekni Izraelcům: Kdokoli z Izraelců i z těch, kdo budou v Izraeli přebývat jako hosté, by daroval Molekovi někoho ze svých potomků, musí zemřít; lid země ho ukamenuje.
3 Já sám se obrátím proti tomu muži a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu, neboť daroval někoho ze svých potomků Molekovi, a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno.
4 Jestliže lid země přivře oči, aby neviděl, že ten muž daroval někoho ze svých potomků Molekovi, a nepotrestá ho smrtí,
5 postavím se sám proti tomu muži i proti jeho čeledi a vyobcuji jej ze společenství jejich lidu se všemi, kdo ho v tom smilstvu následovali a také smilnili s Molekem.
6 Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu.
7 Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh.
8 Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.
9 Kdo by zlořečil svému otci nebo své matce, musí zemřít. Svému otci a matce zlořečil, jeho krev padni na něho.
10 Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.
11 Kdo by spal s ženou svého otce, odkryl nahotu svého otce. Oba musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
12 Kdyby někdo spal se svou snachou, oba musejí zemřít; dopustili se zvrhlosti, jejich krev padni na ně.
13 Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
14 Kdyby někdo pojal ženu a zároveň i její matku, spáchal mrzký čin. Budou upáleni, muž i ty ženy, aby nedocházelo mezi vámi k mrzkým činům.
15 Kdyby muž obcoval s dobytčetem, musí zemřít. Dobytče zabijete.
16 Kdyby se žena přiblížila k nějakému dobytčeti, aby se s ní pářilo, zabijete ženu i dobytče. Musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
17 Kdyby si někdo vzal svou sestru, dceru svého otce nebo své matky, aby spatřil její nahotu a ona spatřila jeho nahotu, je to potupa; budou vyobcováni před zraky synů svého lidu. Odkryl nahotu své sestry, ponese následky své nepravosti.
18 Kdyby někdo spal se ženou v období její nečistoty, odkryl její nahotu a obnažil zdroj jejího krvácení a ona by nechala odkrýt zdroj svého krvácení, budou oba vyobcováni ze společenství svého lidu.
19 Neodkryješ nahotu sestry své matky nebo svého otce; znamenalo by to obnažit svého příbuzného. Ponesou svou vinu.
20 Kdo by spal se svou tetou, odkryl nahotu svého strýce. Ponesou následky svého hříchu, zemřou bezdětní.
21 Kdyby někdo pojal ženu svého bratra, znamená to znečištění. Odkryl nahotu svého bratra, zůstanou bezdětní.
22 Budete dbát na všechna má nařízení a na všechny moje řády a jednat podle nich, aby vás nevyvrhla země, do které vás vedu, abyste v ní sídlili.
23 Nebudete se řídit zvyklostmi pronároda, který před vámi vyháním. Zprotivil jsem si je, protože se toho všeho dopouštěli.
24 Ale vám jsem řekl, že dostanete do vlastnictví jejich půdu. Vám ji dám do vlastnictví, zemi oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého jiného lidu.
25 Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi nečistým a čistým ptactvem, abyste neuvedli sami sebe v opovržení kvůli zvířatům, ptactvu a všelijakým zeměplazům, které jsem oddělil, abyste je měli za nečisté.
26 Budete svatí pro mne, neboť já Hospodin jsem svatý. Oddělil jsem vás od každého jiného lidu, abyste byli moji.
27 Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně."
Text: J.8.1-11 Zákoníci a farizeové přivedli k Ježíšovi, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Závěrečné slovo: Lk.6.36-38 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."
Nu.6.24-26
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Písně:
331 Má víra pohlíží (4)
203 Pán Bůh je láska (4 kr.)
330 Když zřím ten divuplný kříž (3 kr.)
694 V království Božím místa dost (4+ref)
489 Tvé požehnání (1)
Modlitba pro
poslední červnovou neděli:
Děkujeme
Ti, Otče náš, že jsme i dnes, v poslední neděli školního roku, mohli přijít do
bohoslužebného shromáždění, abychom společně vzdávali Tobě chválu, společně se
modlili a zamýšleli se nad poselstvím Písma. Stojíme na prahu prázdnin, které
pro mnohé z nás znamenají změnu, vykročení mimo běžný rytmus života,
příležitost k poznávání a i k různým setkáváním. Prosíme Tě, abychom získávali
nové duchovní zkušenosti, aby zmenšené pracovní zatížení nám přineslo
příležitosti k zamyšlení a k modlitebnímu soustředění, abychom prázdninové
zkušenosti uměli dobře využít, aby prázdninová setkání byla obohacením pro Ty,
s nimiž se setkáme, i pro nás. Prosíme Tě za prázdninová shromáždění církve.
Prosíme, aby prázdniny znamenaly novou příležitost k šíření evangelia.
Očekáváme,
Otče, na Tebe. Prosíme, buď svým Duchem přítomen i dnes zde, mezi námi.
Amen.
Děkujeme
Ti, Otče náš, že jsme mohli přijít do společného shromáždění. Děkujeme Ti za církev,
za sestry a bratry v Kristu, za možnost sdílet radost ze záchrany z moci
hříchu, za možnost společně vzhlížet k Tvé slavné budoucnosti. Děkujeme Ti za
to, že se můžeme společně modlit, společně promýšlet poselství Písma, společně
v písních vyjadřovat, co máme na srdci. Děkujeme Ti za to, že můžeme poznávat
Tvůj Zákon a v tomto poznání si uvědomovat a prožívat velkorysost a moc Tvé
milosti. Prosíme Tě o citlivost a vnímavost, abychom Tvé milosti nezneužívali,
aby v nás prohlubovala touhu žít v souladu s Tvou vůlí, touhu jít Kristovou
cestou.
Prosíme,
aby další a další lidé nabývali jistotu Tvé lásky. Prosíme Tě za šíření
evangelia, které je tou pravou nadějí pro svět.
Prosíme
Tě za všechna křesťanská shromáždění, ať probíhají v rámci kteréhokoli církevního
společenství. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Prosíme Tě, buď svým Duchem i zde mezi námi. Amen.
Milé sestry, milí bratři,
¿zaposlouchali jste se do
čtení z Levitiku? ¿A pokud ano, s jakými
pocity? Kdyby lidé ta slova brali vážně, to by to asi se světovou populací
vypadalo jinak! Ale spíše, kdyby je brali vážně, žili by jinak.
Na začátku text z Levitiku stanovuje tresty za modloslužbu, pak přes stručnou
zmínku o trestu za zlořečení rodičům přechází do oblasti sexuální morálky. Tam
je dnes v naší civilizaci, vyrůstající na křesťanských kořenech, situace
alarmující. Naproti tomu muslimská civilizace, v Evropě odmítaná až
démonizovaná, se svými normami požadavkům Levitiku v
určitém smyslu blíží.
Úvahy o roli křesťanských hodnot v
dnešní Evropě zpravidla končí konstatováním, že Evropa už delší dobu není
křesťanská. Je to tak, avšak v jejích dějinách sehrálo křesťanství významnou
roli. A jsme zde my, křesťané, je zde církev. Máme být solí země a světlem světa!
¿Jak však vypadá současná
evropská církev pohledem 20. kapitoly Levitiku? Jsou
jistě rozdíly mezi konfesemi, avšak celkově situace radostná není. My křesťané
víme, že Kristus vzal naše hříchy na sebe. ¿Ale uvědomujeme si, co to
znamená? ¿Jsme si skutečně vědomi závažnosti hříchu?
Text z 8. kapitoly Janova
evangelia, který jsme četli, nebývá dnešní biblickou vědou považován za původní
součást Janova evangelia. V nejstarších rukopisech chybí. To však neznamená, že
by neobsahoval evangelijní poselství. Jeho protagonisty jsou žena přistižená
při cizoložství, blíže nespecifikovaná skupina farizeů a učitelů zákona - a
Ježíš. Ten tam není náhodou, ženu za Ním její žalobci přivedli. Věděli o Něm,
že se k Mojžíšovu zákonu hlásí, věděli však také, že násilná zákonicky
dogmatická řešení situací odmítá. Neměli ho rádi, a tak ho chtěli přivést do
úzkých. My teď nebudeme uvažovat o motivech a způsobu jejich myšlení, pro nás
budou jen těmi, kdo chtěli v duchu litery vykonat přikázání Mojžíšova zákona.
Ona žena zhřešila. Podle Mojžíšova zákona zasloužila smrt. Schylovalo se k
jejímu ukamenování. Tváří tvář blížící se smrti prožívala nepředstavitelnou
úzkost. Před setkáním s Ježíšem plně prožila a uvědomila si hrůzu hříchu a
trestu za něj.
Ježíš ženu před smrtí ukamenováním
zachránil. Vypadá to, že tak zabránil realizaci přikázání Zákona. Přitom
v Kázání na hoře říká: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo
Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit (Mt.5.17).
¿Neruší však zde On Zákon?
Způsob, jak Ježíš ženu zachránil,
nám připomene slova, jimiž ve svém horském kázání pokračuje: Neboť pravím
vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a
farizeů, jistě nevejdete do království nebeského (Mt.5.20).
Ženiným žalobcům nastavil zrcadlo. Řekl: "Kdo z vás je bez hříchu,
první hoď na ni kamenem!" (J.8.7). Když to uslyšeli, zahanbeni ve
svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal Ježíš
sám s tou ženou, která stála před ním. (J.8.9). Žena tak byla před
ukamenováním zachráněna. Ono svírající úzkostné napětí před vykonáním rozsudku
smrti ● skončilo. Jenže tím příběh nekončí. Žena se nevrátila do
situace, v níž byla před přistižením při hříchu. Setkání s Ježíšem přináší do
života radikální změnu. Připomeňme si závěr čteného evangelijního textu a
připojme k němu ještě následující verš: Ježíš se zvedl a řekl jí:
"Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě
neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl:
"Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" Ježíš k nim opět
promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit
ve tmě, ale bude mít světlo života." (J.8.10-12) Setkat se skutečně s
Ježíšem znamená začít nový život. Přijmout od Něho záchranu znamená slyšet i
ono závazné a zároveň osvobozující "Jdi a už nehřeš!" Ježíšovo
odmítnutí hříchu je jasné a důsledné. Ale hříšníkům On nabízí záchranu. Žena
prožila hrůzu blížící se smrti jako důsledku hříchu. Tím více jí pak vynikla Boží
milost, projevená v setkání s Ježíšem.
Slovo hřích se dnes z běžného
slovníku vytratilo. A vytratila se i označení jednotlivých jeho projevů. Místo
o krádeži se mluví o tunelování či o odklonu peněz, místo o smilstvu o životu
ve vztahu či vztazích, místo o sobectví a lakotě o racionálním či ekonomickém
počínání atd. Naše civilizace hřích toleruje; stal něčím běžným či samozřejmým.
Svým způsobem tak dnešek připomíná situaci mezi Kainovými potomky před potopou,
jak ji líčí závěr 4. kapitoly Geneze.
Nedávno jsem psal článek do
monotematického čísla čtvrtletníku Okruh a střed, věnovaného konci světa.
Nadepsal jsem jej "Bůh miluje svět". Myslil jsem při tom na to, že
budoucnost je otevřená, že záleží na lidech, na církvi - na našem jednání, na
našich modlitbách. Použijeme-li prognostickou terminologii, můžeme říci, že
pesimistickou variantu budoucnosti popsanou Ježíšem zaznamenali všichni tři
synoptičtí evangelisté. U Matouše ve 24. kapitole (v.37-39) čteme slova,
odvolávající se na hříšné počínání lidí před potopou: Až přijde Syn člověka,
bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou
hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé
vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky -
takový bude i příchod Syna člověka.
Apokalypticky laděné evangelijní
texty ovšem nejsou faktografickým popisem budoucnosti. Jsou varováním. Ukazují,
k jak děsným koncům vede hřích. Pán Bůh nám lidem dal svobodnou vůli. Můžeme se
svobodně rozhodovat. A nám, kdo se považujeme za Kristovy učedníky, dává
prostor ke svědectví. Žena z našeho příběhu prožila tíhu hříchu a v tomto
hlubokém prožitku přijala Ježíšovu výzvu "Nehřeš více".
My často hřích zlehčujeme. Zmínil
jsem se o tom v souvislosti s krádežemi, smilstvem a lakomstvím. Snad ještě
více visí nad naší civilizací kletba modloslužby - služby mamoně, penězům,
bohatství. Ta se vine celým naším současným kapitalistickým ekonomickým
systémem. Stojí za to věnovat čas konfrontaci našich běžných názorů a
skutečnosti, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Stojí za to věnovat čas
konfrontaci naší životní praxe a Ježíšova učení.
Pán Bůh nám dal svobodnou vůli.
Dal nám prostor jít za Kristem a věřit mu. Stvořil krásný a harmonický svět,
který stále miluje. Poslal na svět Ježíše Krista, aby z něj sňal tíhu lidského
hříchu. Ježíš proto musel projít těžkým utrpením a potupnou smrtí na kříži.
Hřích je hrozný. Ale nemá poslední slovo. Ježíš Kristus nad ním zvítězil.
Potvrdil to svým zmrtvýchvstáním. Apoštol Pavel píše do Říma (Ř.6.23): Mzdou
hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem
Pánu.
Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel,
a zároveň náš Přítel a Bratr, přináší osvobození od hříchu. Jeho "nehřeš
více" směřuje k jednomu každému z nás. A je určeno i těm, kdo Jeho
osvobozující moc ještě nepoznali. Filipským křesťanům
Pavel píše (Fp.2.6-11): "Nechť je mezi vámi
takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a
přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob
služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v
poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil
nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým
sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě
Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."
Ježíšova oběť a Jeho vítězství nad
smrtí mají universální, kosmický dosah. On nabízí každému člověku vysvobození
od vin a vyzývá: "Už nehřeš."
Ve víře, že Pánu Bohu na světě
stále záleží, že mu záleží na jednom každém z nás, se dívejme optimisticky
vpřed majíce na zřeteli Boží vůli a vděčně a pokorně mysleme na modlitbách na
to, že Kristus přišel pro všechny lidi. U Něho je místa dost. Budoucnost je
otevřená.
Děkujeme Ti,
Otče náš, že jsi završil své stvořitelské dílo spasením. Děkujeme Ti za
evangelium, za radostné poselství o Tvé lásce, o nových věcech,
které přináší Kristus, o smyslu bytí. Prosíme Tě, aby se jeho
osvobozující a podmanivá moc šířila světem. Prosíme Tě, aby se šířilo i vědomí,
jakou hrůzou je hřích, aby lidé opravdu toužili po záchraně, kterou Ty v Kristu
nabízíš.
Prosíme Tě za
naše bližní, za ty blízké i za ty vzdálené. Myslíme před Tebou na nemocné, na
zarmoucené, na osamělé, na ty, kdo jsou v nějaké těžké životní situaci - na
lidi bez domova, bez zaměstnání, na okradené či podvedené.
[Konkrétní aktuální přímluvy]
Myslíme před
Tebou na celý svět, který Ty jsi stvořil a který Ty stále miluješ, a prosíme Tě
za něj. Prosíme Tě, aby po celém světě působilo v plnosti Tvé evangelium.
Praha 7.6.- 5.9.2012