Talenty

Vstupní slovo:    Gn.1.26-27: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."  Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

Čtení:  Ef.4.1-16: Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce  a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.  Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: `Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.´ Co jiného znamená `vystoupil´, než že předtím sestoupil dolů na zem?  Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.  A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Text:  Mt.25.14-29:  Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;  jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.  Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.  Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.  Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: `Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.´ Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: `Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.´ Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´ Jeho pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

Závěrečné slovo:  1. Tess.5.16-24,28: Stále se radujte,  v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte,  prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.  Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.  (28)  Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi.

Písně:

171 Buď Pánu čest

572 Tvůj, Pane, jsem

470 Za mnou, dí Kristus

571 Ó pracuj

489 Tvé požehnání

Před časem mi jeden kolega poslal k vyjádření velice zajímavý rukopis svého článku, přinášející sjednocující pohled na přírodní i některé humanitní vědy. Ve vědě vidím důležitý prostředek k hlubšímu poznávání Božího stvořitelského díla, a tedy k vytváření osobního vztahu k němu. Protože to, co Pán Bůh vytvořil, tvoří jeden celek, propojený sítí vztahů a vazeb, je mi úsilí onoho kolegy velice blízké, vážím si ho a vnitřně je plně podporuji. Přesto při čtení článku jsem prožíval něco, co se nazývá smíšenými pocity. Uvědomil jsem si, jak nesmírně obtížné je vyjadřovat se o něčem, k čemu v jazyce - ani v odborném - nemáme přiměřené vyjadřovací prostředky, co leží mimo naši dosavadní sdělovací praxi. Nezbývá, než používat co nejvhodnější přirovnání, pomocí nichž se podaří sdělit něco, avšak ne všechno, o tom, co máme na mysli, co sdělit chceme, avšak co je - aspoň zatím - v plnosti nesdělitelné. Ona novost, nesdělitelnost znamená, že v použitých přirovnáních jde nutně jen o podobnost částečnou, že zde nemůže jít o nějaké zobrazení, jak se říká, 1:1. To platí plně o zmíněném článku, na nějž jsem tehdy přes vnitřní souhlas s jeho záměrem i obsahem reagoval raději poměrně zdrženlivě. Napadlo mne, že použitý způsob vyjadření by čtenáři negativně nakloněnému jeho idejím snadno mohl posloužit k jejich znevěrohodnění či až zesměšnění. Při čtení sdělení stavějícího na příměrech a obrazech totiž nesmírně záleží na tom, jak je čtenář jeho smyslu nakloněn - zda chce aspoň zčásti do toho, co autor chce sdělit, vniknout, aspoň zčásti to pochopit, či zda a priori se chce autorovu sdělení uzavřít a v podstatě v této situaci autora odmítnout nezávisle na tom, co chce skutečně sdělit.

Při čtení onoho rukopisu jsem přemýšlel o dalších situacích, kdy je třeba dostupnými sdělovacími prostředky sdělit něco plně nesdělitelného. Poměrně rychle se mé myšlenky dostaly k Ježíšovým podobenstvím. Ani v nich nemůže jít o úplné - či jak říkáváme izomorfní - zobrazení skutečnosti, která se vymyká naší smyslové zkušenosti. Snaha interpretovat podobenství 1:1 může vést až k trapně komickým situacím, jakou byl výrok jednoho kazatele při výkladu podobenství o marnotratném synu: "... a Ježíš je to tele." - Pán Ježíš v podobenstvích přibližuje to, co se týká Božího království a našeho lidského vztahu k němu, a při tom používá obrazy z běžného lidského života s jeho světlými i stinnými stránkami. A tak známé a někdy s rozpaky přijímané podobenství o nepoctivém správci není výzvou či přitakáním k falšování údajů v úředních dokladech, a ani naše dnešní podobenství o talentech či hřivnách není doporučením určité strategie v ekonomickém počínání. Pán Ježíš zde využívá předpokládané lidské zkušenosti z podnikání, a možná až žasneme, jak to na území starověké římské říše fungovalo. Využívá ji k tomu, aby posluchačům přiblížil něco z tajemství vztahu člověk - Bůh, něco z tajemství, jímž je obestřena věčnost a její souvislost s pozemskou časností. Pokud posluchač či čtenář zde hledá něco jiného, pokud zde vidí výzvu k honbě za finančním ziskem a materiálním prospěchem, nechce slyšet Ježíše, toho Ježíše, který učí "Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a vše ostatní bude vám přidáno", nýbrž chce ospravedlnit své sotva ospravedlnitelné jednání, případně Ježíše prostě odmítá a chce v Jeho slovech hledat spory a nedůslednosti.

Tři služebníci: Dva z nich se angažovali pro svého pána a byli odměněni; jejich počínání se dostalo přitakání. Třetí z nich nic nedělal, tedy ani viditelně neškodil, neničil - a byl potrestán. Nicnedělání je neslučitelné s výhledem k Božímu království. Nicnedělání je hřích. Ukazuje to např. podobenství o posledním soudu, které v Matoušově evangeliu následuje hned za podobenstvím o hřivnách.

Žít v souladu s Boží vůlí, žít k Božímu obrazu, to znamená příjmout podíl na Božím tvůrčím díle. Znamená to mít chuť, ochotu, zájem něco pozitivního dělat, angažovat se ve prospěch Jeho stvoření. Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má (Mt.25.29). Kdo má nadšení pro Boží věc, bude v radostné službě Pánu jeho nadšení rozmnoženo. Kdo se nechce pro Pána angažovat, kdo si myslí, že stačí, když nic zlého nedělá, že stačí, když je takový, jaký je, bude dále ztrácet, propadat se hlouběji - ztratí i to, co má.

Ježíšova podobenství přibližují Boží království přicházející na tento svět. Ukazují na vertikální rozměr života, který se nevejde do marxistických ani neoliberálních představ. A právě v této dimenzi se odehrává to nejdůležitější z lidského života. Život znamená pohyb, změnu. Stagnace, konec pohybu, konec životodárných procesů - to je smrt. Třetí služebník - módně řečeno - po dobu pánovy nepřítomnosti zmrazil vše, co se týkalo vztahu mezi Pánem a jím. Jeho strategie "nic nezkazit", tedy "nic nedělat", znamenala nakonec "zkazit vše".

Za jednu z nejlepších knih posledního půlstoletí považuji Lorenzových "Osm smrtelných hříchů". Je útlá a hutná, plná hlubokých myšlenek a postřehů. Často a rád si v ní zalistuji a k některým jejím myšlenkám se vracívám. V kapitole "Běh o závod se sebou samým" autor píše o zoufalé iracionální snaze moderního člověka v prostředí konkurence dělat stále více a více a přitom zároveň stále více a více spotřebovávat jako o zrůdném rysu naší současné civilizace, který se - aspoň v dnešním nebezpečném a zkázonosném měřítku - v minulosti neprojevoval.

Podobenství o hřivnách vyzývá k aktivitě, nikoli však ke konkurenčnímu zápasu. Onen Konradem Lorenzem rozpoznaný šílený běh o závod se sebou samým byl době Ježíšova pozemského života ještě cizí. A konec konců, přijetí, pochvaly, pánova uznání se dostalo oběma služebníkům, kteří něco dělali, byť první získal pro pána podstatně více než druhý. Oba jednali přiměřeně svým možnostem. Nebyli konkurenty, nýbrž spolupracovníky. Pro konkurenci není na vinici Páně místo. Každý nejen má, nýbrž i může jednat podle svých možností a schopností. Pracovat na tom, spravovat k dobrému to, co jednomu každému Pán svěřil. Na začátku příběhu nenacházíme žádnou zmínku o odměně. Oni dva dobří služebníci prostě jednali ve prospěch svého pána, protože to tak považovali za dobré, správné a snad docela samozřejmé. Nešlo jim o jejich vlastní prospěch, nýbrž o prospěch vyššího stupně, o prospěch pánův, který můžeme chápat i jako prospěch obecný.

Znovu se [v myšlenkách] vracím k Lorenzovým Osmi smrtelným hříchům. Rakouský filozof a etolog v už zmíněné kapitole ukazuje nesmyslnost současného pohledu na peníze, které se z užitečného prostředku staly pokleslým cílem. Peníze samy o sobě hodnotou nejsou. Dnešní člověk smysl pro skutečné hodnoty ztrácí a na svět se dívá skrze zploštělou a život na materii redukující neoliberální ekonomii, která sobectví z hříchu povyšuje na princip a peníze z prostředku na cíl. Lorenz vidí východisko z této neradostné situace v porozumění přírodě a v hlubokém zažití jejich zákonitostí. Věřím však, že obecnějším východiskem je přijmout pozvání na Ježíšovu cestu. Na cestu, na níž poutník citlivě vnímá druhé lidi, přírodu, celé stvoření. Vnímá je a uvažuje o jejich potřebách. Myslí na to, co je dobré a správné, co by na jeho místě činil sám Kristus. Nemůže zůstat stát se založenýma rukama, nemůže zůstat pasívní, avšak ani není vtahován do víru konkurence, protože ta na cestě k nebesům nemá místa.  Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám (J.14.1,2). To říká Pán Ježíš.

Často se nám dnes zdá, že pravé hodnoty jsou pošlapávány, že se daří násilí, nepoctivosti, tvrdým loktům atd. Blahoslavenství chudých, skromných, nenásilných, spravedlivých jakoby se z našich obzorů ztrácelo kamsi do oblasti toho, co sice víme, avšak co s realitou nesouvisí. Během pánovy nepřítomnosti také nebylo patrné nějaké viditelné přitakání k počínání prvních dvou služebníků. To přišlo až po pánově návratu. Díky Písmu můžeme vědět, co od nás náš Pán žádá. Víme, na čem mu záleží, víme, co máme dělat. A víme více, totiž že On zvítězil nad zlem, nad smrtí, a tedy se nemusíme bát, že to dobré, co vykonáme, bude převálcováno bezohledným davem vyznavačů časných pseudohodnot, těch, které ničí mol a rez, které zloději vykopávají a kradou.

A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.  Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.  Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.  Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.  Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Lk.12.29-34). Tato slova našeho Pána a Spasitele platí stále, i dnes. A i služebníkům z přelomu 20. a 21. století patří Jeho slova: "Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána" (Mt.25.21|23).

Děkujeme Ti, Pane Ježíši, že nám v podobenstvích přibližuješ tajemství nebeského království, a tím nám také ukazuješ, v čem spočívá plný lidský život zde na zemi. Prosíme Tě, otevři naše mysli i naše srdce svým slovům, svému učení. Prosíme Tě o víru, o touhu žít v souladu s Tvým učením, s Tvou vůlí. Prosíme Tě o vedení po Tvé cestě: po cestě pravdy a lásky, po cestě spravedlnosti a milosrdenství. Amen.

2005; redakční úprava (doplnění biblických čtení) 2021