Staré věci pominuly - DV

Bohoslužba vděčnosti za stvoření ES ČKA 12.10.2021  (Obec Křesťanů Praha 7 od 18:00 h)

Vstupní slovo: 2.Kor.5.17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

1. čtení: Gn.1.1-5

1  Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2  Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3  I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

4  Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

5  Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

2. čtení: Ef.4.22-32

22  Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,

23  obnovte se duchovním smýšlením,

24  oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

25  Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla.

26  `Hněváte-li se, nehřešte.´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce

27  a nedopřejte místa ďáblu.

28  Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

29  Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

30  A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.

31  Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost;

32  buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

3. čtení: J.1.1-5

1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

2  To bylo na počátku u Boha.

3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

4  V něm byl život a život byl světlo lidí.

5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Závěrečné slovo: Zj.21.1-5

1  A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.

2  A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.

3  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,

4  a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

5  Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."

Četli jsme dva biblické oddíly začínající slovy Na počátku. Ten první je na samém začátku Bible, tedy na začátku Starého zákona, Nový zákon sice tím druhým nezačíná, jde však o začátek jednoho z evangelií, všeobecně považovaného za duchovně nejhlubší. Vyjadřovací forma starozákonního textu je popisná, odpovídá našemu lineárnímu vnímání času. Text z Janova evangelia nás uvádí do tajemství Božího času, který mohutně překračuje naše vnímání a jehož hloubku a komplexnost můžeme jen tušit. Lineární čas, v němž probíhá líčení Geneze, se promítá i do historie planety Země, i do našich lidských dějin. V něm proběhl i ten stěžejní časový interval, kdy Bůh v Ježíši Kristu na Zemi fyzicky pobýval. Jako počátek vyjadřování času bylo zvoleno Kristovo narození, dnes předpokládáme, že k němu došlo o 4 až 6 let dříve. Stěžejním však bylo Kristovo ukřižování a pak především vzkříšení, vyjadřující Jeho vítězství nad mocí zla. Vztah volby začátku letopočtu k Ježíšovu pozemskému životu vyjadřuje, že tehdy se odehrávalo něco pro celou historii neobyčejně významného, přímo nejvýznamnějšího. V Kristu Boží stvořitelské dílo nabylo nový rozměr. Díky tomu, že žijeme až po oněch významných událostech, které se udály před dvěma tisíci lety na východním pobřeží Středozemního moře, můžeme vědět a radovat se z toho, že hřích nemá poslední slovo, že Bohu na stvoření záleží, že Bohu na nás záleží. V Kristu Stvořitel své dílo obnovuje – činí všechno nové. Ježíš Kristus nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit. Vede k pokání – ke změně myšlení a jednání. Co to znamená, velice pěkně ukazuje příběh z Lukášova evangelia (9.52-56), který přečtu ve znění překladu Slovo na cestu: Na cestě přes samařské území (Ježíš) poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici. Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše. Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš. Ať ta vesnice shoří!“ Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci. Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“  Ano, Bohu na lidech záleží. Bohu záleží na celém stvoření. To je základ i pro vytváření našich vztahů, nejen k druhým lidem, ale i k celé živé i neživé přírodě. Jsme součástí onoho krásného celku a to je důvodem k vděčnosti a také k odpovědnosti.

Loni na přelomu jara a léta jsem se dověděl, že mám v těle neoperovatelný nádor. Vědomí mezí pozemského života se stalo výraznou součástí mého uvažování. Od té doby hodně vzpomínám na celou svou životní cestu a při tom prožívám velkou vděčnost; připomínám si, jak nesmírně mnoho důvodů pro ni mám; další důvody od té doby ještě přibývaly: stal jsem se pradědečkem, s manželkou jsme si připomněli 50 společných let a tak dále. Snad i samo slovo vděčnost pro mne získalo hlouběji prožívaný význam. Znovu a znovu mám na mysli Pavlova slova z listu do Kolosis (3.15): Buďte vděčni.

Sešli jsme se dnes k bohoslužbě vděčnosti za stvoření. Za základ biblického učení o stvoření bývají považovány počáteční kapitoly Písma, nicméně snad to nejpodstatnější je obnova stvoření v Kristu. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! A protože Boží čas není lineárně uspořádaný, vztahuje se do všech dob. To nové je součástí prosby Přijď království Tvé z modlitby Páně. A týká se všeho, celého světa či vesmíru, všech objektů i vztahů. A tak i my lidé jsme zváni obnovit své vztahy k celému stvoření, k druhým lidem i k přírodě. Základem obnovených vztahů je láska.

V Ježíši Kristu se nám otevírá brána Božího království, která byla hříchem uzavřena. Otevírá se nám nový úžasný prostor svobody, bez pout hříchu, prostor, v němž se můžeme radovat a prožívat vděčnost – za naše životy jako takové, za druhé lidi, jimiž Bůh naše životy obohacuje, za krásu a bohatství přírody a tak dále, a především za to, že sám Stvořitel k nám v Kristu přichází a tvoří vše nové, že jsme součástí  jeho úžasného díla. Díky, náš nebeský Otče, díky, Pane Ježíši Kriste, díky, Duchu svatý. Amen.

Praha 26.08.2021

Poslední úprava 1.10.2021