Adventní úvaha o soudu a milosti

Vstupní slovo 1.J.4.7-10:

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Čtení Mt.24.3-14,29-31,36-44:

Když (Ježíš) seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!" Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.⨀ Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým. ⨀ O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Text J.3.16,17:

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

Závěrečné čtení Zj.22.1-5,21:

A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. - Milost Pána Ježíše se všemi.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za adventní období, za čas očekávání, očekávání na Vánoce, kdy si připomínáme Tvůj příchod v lidském těle mezi nás, lidi, ale při tom orientujeme naše myšlenky k Tvému druhému příchodu, ke konci působení toho Zlého. Vděčně myslíme na to, že Ty jsi stále s námi a stále náš zveš na Svou cestu. Uvědomujeme si a vyznáváme, že při svém rozhodování a jednání z Tvé cesty opakovaně scházíme. Děkujeme, že navzdory této naší nevěrnosti Ty jsi s námi, že Tvá náruč je pro nás otevřena.

Myslíme na tuto úžasnou skutečnost v dnešním rozbouřeném světě, v němž se prosazuje nenávist a zlo. Myslíme na Tebe jako na Knížete míru. Prosíme Tě, aby lidé poznávali krásu a smysluplnost Tvých hodnot, mezi nimiž je i hluboký mír, spočívající především nikoli v odložených zbraních, nýbrž v lidských srdcích. Prosíme Tě, abychom si všichni o letošních Vánocích uvědomili, že Tvé hodnoty se netýkají jen časnosti, nýbrž i věčnosti.

Očekáváme, Pane Ježíši, na Tebe.

Amen.

Prožíváme adventní období. Myslíme při tom na blížící se vánoční svátky – svátky, kdy si s celou církví budeme připomínat příchod Pána Ježíše Krista v těle na tento svět. Advent - období přípravy na svátky Kristova příchodu - orientuje mysli ovšem nejen k minulosti, k oné události v chudém betlémském chlévě, nýbrž také k budoucnosti, spojované s Jeho druhým příchodem. Při prvním Kristově příchodu byli mnozí, kteří ho sice očekávali, avšak představovali si ho jinak, a tak nebyli vůbec připraveni. Představa takovéto nepřipravenosti vztažená k druhému Kristovu příchodu vede zřejmě k tomu, že pro adventní období mezi vybíranými biblickými texty jsou i apokalyptické kapitoly ze synoptických evangelií; z Matoušova evangelia jsme její podstatnou část četli. Často mne napadá, že do současného evropského až nemocně liberálního myšlení mluví hodně aktuálně. ■ Ježíš Kristus přišel, aby lidi zbavil tíhy hříchu, aby lidi zachránil. Ale On také upozorňuje na Boží soud. – ⨀ Boží láska a milosrdenství, a zároveň ⨀ Boží soud a spravedlnost. ¿Jsou tyto dvojice pojmů vůbec slučitelné? Ve fyzice se setkáváme s tím, že předměty jejího zkoumání se projevují jak jako částice, tak jako vlny. Tyto projevy jsou pro naše myšlení neslučitelné. Ve fyzice se tato skutečnost nazývá komplementaritou a slavný fyzik Niels Bohr zmínil, že podobně se komplementarita týká Boží lásky a milosrdenství na straně jedné a Božího soudu a spravedlnosti na straně druhé.

Boží soud je pojem, který téměř vymizel nejen v běžném jazyce, nýbrž i v jazyce církevním či teologickém. Dnešní čtení z 24. kapitoly Matoušova evangelia nám jej však připomíná. A to ne nějak akademicky. Přináší děsivý obraz budoucnosti, k níž svět a lidstvo spějí, či ● mohou spět. Ukazuje na možnou strašnou zkázu země. Nebyli by při ní zničeni všichni. Lidský hřích ovšem dosáhl takové míry, že už to dál nešlo, že - antropomorficky řečeno - Bohu už došla trpělivost. V evangelijní apokalypse čteme, jak na svět přichází Boží soud a s ním záchrana věrných v druhém Kristově příchodu.

Soud je důsledkem hříchu. Pavel píše do Říma (6.23): Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. V Kristu se nám lidem otvírá brána Božího Nového světa. Hřích tam ovšem nesmí. Proto Bůh člověku posílá Svého Syna. Ten projde na Zemi hrozným utrpením a potupnou smrtí, nicméně nad smrtí vítězí. Tím vítězí i nad hříchem a člověku nabízí podíl na tomto vítězství. ⨀ ¿Je před námi Boží soud, vyvážené rozdělování zachráněných a odsouzených, či je Boží milost tak veliká, že až na nějakou okrajovou skupinu bude odpuštěno všem, tedy téměř všichni budou zachráněni? Není na nás hledat odpovědi na takovéto otázky. Víme, že cesta k záchraně se otvírá všem. Písmo svědčí o tom, že čas spěje, že dějiny směřují k jakémusi úběžníku. O něm víme, že znamená Kristovo vítězství, avšak konkrétní představu o něm nemáme. Víme, že Boží láska, Boží odpuštění přesahují všechny naše možné představy. Víme však také, že Bůh má v ošklivosti jakýkoli hřích, že nic nečistého, nesvatého nemá v Božím království místo. Vytvářet si konkrétní, hmatatelné představy Boží budoucnosti není na místě. V Desateru čteme (Ex.20.4-6): "Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim." A nemusí jít jen o modly či modely hmotné. My jsme vyzýváni k lásce k Bohu i k bližnímu, k plnění Boží vůle, k následování Krista. Výzva nevytvářet si modely oné budoucnosti, která sahá za hranice tohoto světa, má hluboký smysl v tom, že jde o věci, které my lidé na tomto světě nemůžeme pochopit. Boží budoucnost totiž přesahuje naše zkušenosti i představy, přesahuje naši lidskou omezenou logiku, která je sice prověřena každodenní zkušeností – jenže teď uvažujeme o věcech, které se oné každodennosti vymykají, které jdou až za obzor našeho rozumového a o zkušenost se opírajícího poznání. Boží odpouštějící láska a Boží soud – to se v naší logice nedá současně pochopit, a přesto obě tyto skutečnosti patří nerozlučně ke křesťanské víře. Boží láska, vyjádřená především v Ježíši Kristu, je zářící konstanta, která dává smysl a náplň našim životům. Ta záře vynikne na pozadí Božího soudu. Biblické svědectví o něm je vybídkou k vzepření se zlu, k nasazení pro dobro. Jistota Boží lásky nám dává vyhlížet směrem k Božímu království. Tam pro zlo, pro hřích není místo. Kde se projevuje ovoce Ducha sv., vstupuje Boží království do tohoto světa. V epištole Galatským čteme: Ovoce Božího Ducha [však] je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal.5.22,23). Věčnost můžeme prožívat již na této zemi, sdílejíce při tom Pavlův výhled (1.Kor.2.9): "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují."

Blíží se Vánoce. Myslíme na příchod Božího Syna Ježíše Krista na tento svět, mezi nás lidi. Myslíme na Boží zájem o stvoření, na Jeho zájem o nás lidi. Myslíme na To, že Bůh je láska. Spolu s apoštolem Pavlem můžeme vyznat: (Ř.8.38,39): Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že Tě můžeme poznávat jako Lásku. Děkujeme Ti za to, že nás zveš k lásce, že největším přikázáním je výzva milovat Tebe a milovat své bližní. Prosíme Tě o více lásky mezi lidmi. Prosíme za ty, kdo trpí ve válečných konfliktech. Myslíme na lid Ukrajiny. Myslíme na ty, kdo žijí v zemi, které bývá dáván přívlastek "svatá". Prosíme za ty, kdo se dostávají do různých, často zbytečných mezilidských sporů. Prosíme za ty, k nimž nezaznívá úžasné poselství evangelia.

Prosíme za nemocné, za zarmoucené, za osamělé, za bezradné. Prosíme, aby letošní Vánoce umožnily těm, kdo Krista neznají, aspoň trochu zaslechnout poselství o Něm, o Jeho pozvání na cestu za Ním, cestu směřující do Tvého Nového světa.

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě voláme slovy, kterým nás On učí. Otče náš…

Praha 5.11.2023; poslední úprava 17.12.2023

Původní kázání Soud a milost:

https://jirinecas.jetmouse.cz/kazani/Soud_a_milost.htm