Smíření obřezaných a neobřezaných
Vstupní slovo: Gen.1.25-27,31: Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. (31) Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.
První čtení: Ef.2.8-22: Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží
Druhé čtení: Jan 17.6-11: Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
Závěrečné slovo: Kol.3.8-15: Nyní odhoďte zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Písně (z Evangelického zpěvníku):
571 Ó pracuj (3)
482 Jak rozkošné a milé (4 kr.)
480 Srdce k srdci (4)
483 To jedno mějme stále na paměti (7 kr.)
484 Buď žehnán svazek ten (6 kr.)
(V závorce je uveden počet slok; kr. vyjadřuje,
že sloky jsou krátké)
Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za možnost být ve společném shromáždění a společně se zamýšlet nad poselstvím Písma, nad Tvou vůlí. Děkujeme Ti za Církev v její rozmanitosti a otevřenosti. Děkujeme Ti, že nás přijímáš takové, jací jsme, a že nás takové, jací jsme, miluješ. Prosíme Tě, veď nás v našem myšlení i jednání, abychom Tvé lásky nezneužívali a abychom myšlenkami i činy projevovali lásku k Tobě, abychom uměli milovat své bližní.
Prosíme Tě za to, abychom v lásce přijímali naše sestry a bratry v Kristu, abychom při různosti způsobu myšlení i bohoslužebných forem ● společně následujíce Krista ● prožívali vnitřní jednotu. Prosíme Tě, žehnej celé Církvi tak, aby přinášela dobré a věrohodné svědectví o Tvé lásce, o Tvém zájmu o člověka, o Kristu jako pravé cestě, pravdě i životu.
Prosíme Tě, požehnej i tomuto našemu dnešnímu shromáždění. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
O prvních letnicích vznikla církev. Od samého počátku zvěst o Ježíši Kristu oslovovala i ty, kdo nepocházeli z židovského národa, a tedy bohoslužebná pravidla Mojžíšova zákona neměli zažita. ¿Jak má jejich bohoslužebný život vypadat? ¿Jak mají oslavovat Hospodina - Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, který seslal na svět Spasitele Ježíše Krista? To byl už v první církvi velký problém. Jeho řešením byl určitý kompromis, popsaný v 15. kapitole Skutků. Ten neznamenal uniformitu, stejnost, nýbrž byl prvním zřetelným svědectvím o možnosti různých bohoslužebných forem. A jak se evangelium šířilo světem, pronikalo do různých kulturních oblastí. ->Přirozené vyjádření dopadu evangelia do životů, ->vyjádření lásky k Bohu, ->spontánní oslava Božího majestátu - to vše se nutně v různých kulturách lišilo. Jednotlivé kultury mají své, často objektivní kořeny. Jsou jimi především přírodní, zvláště klimatické podmínky. Je známou skutečností, jak Indiánům z rovníkových oblastí Latinské Ameriky s horkým a hodně deštivým počasím na zdraví ublížila dobře míněná snaha evropských misionářů vnutit místním lidem evropský styl oblékání.
Četli jsme, že v Ježíši Kristu je náš mír; On dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství (Ef.2.14-16). Mír, smíření, to neznamená uniformitu, avšak znamená to lásku. Četli jsme část velekněžské modlitby. Pán Ježíš v ní vyjadřuje, jak moc mu záleží na jednotě, jednomyslnosti Jeho učedníků. To ovšem neznamená stejnost. Apoštol Pavel potřebu rozmanitosti velice názorně vyjadřuje ve svém 1. listu do Korintu (12.4-12): Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Různé vnější projevy zbožnosti a liturgické formy, různé teologické důrazy, různé způsoby vnímání celku Božího stvoření jsou, či mohou a dokonce mají být obohacením církve. Tato různost ovšem nesmí znamenat nějakou bariéru mezi různými skupinami Ježíšových následovníků; ona může a má být projevem různých obdarování, jímž si můžeme navzájem sloužit. Aby to bylo možné, tak tu opravdu žádná bariéra nesmí být. Uzavírání se do vlastních forem církevního života, odmítání jiných spiritualit, než je ta naše, je v rozporu s Ježíšovým přáním vyjádřeným jasně v Jeho velekněžské modlitbě. Všichni jsme zváni k účasti na krásném Stvořitelově díle. Přitom Ježíš říká: Žeň je velká, dělníků málo (Mt.9.37). Je škoda ještě tříštit síly.
Udělejme nyní krok od obecných úvah do naší české situace. U nás působí řada různých církví a denominací, sotva kdo z nás by je byl s to vyjmenovat. Liší se teologickými důrazy i vnější formou bohoslužby. Velice si vážím toho, jak katoličtí bratři a sestry prožívají Kristovu přítomnost během bohoslužby, nicméně mému chápání evangelia je jejich okázalá liturgická forma dost vzdálená. Je mi dobře v naší církvi a spíš mi jsou blízká společenství s ještě civilnější formou bohoslužby. Uvědomuji si však, že většina lidí nějaký viditelný mimorozumový projev zbožnosti potřebuje. Potřebují jej např. i charizmatici, kteří liturgické formy odmítají. Vyjadřování souhlasu či nadšení v jejich shromážděních pomocí zvedaní rukou nebo jiných motorických či akustických prostředků je však jejich, novou, netradiční, liturgickou formou. Když si ji představím, uvědomím si, jak jsem velice vděčný za naše klidné bohoslužby. A vím, že mnohým sestrám a bratřím v Kristu zas vyhovují jiné vnější formy společných shromáždění.
Jsem členem Ekologické sekce České křesťanské akademie. Je nás málo, kdo se na jejím programu podílíme. Přesto pokryjeme poměrně pestré spektrum různých církevních tradic - katolickou, husitskou, evangelickou, charizmatickou. Uvědomujeme si, jak důležité je myslet na poslání, které na světě máme. K tomu nestačí vysvětlování, přesvědčování či vzdělávání. Nejde to bez modlitby. A tak - i při oné rozmanitosti církevní příslušnosti - se scházíme čtyřikrát ročně k ekumenickým bohoslužbám. Rozmanitost církevní praxe a bohoslužebných forem přijímáme jako obohacení. Konec konců, jedním ze základních ekologických poznatků je, že rozmanitost, diversita je žádoucí a slouží k zajištění stability systémů; rozdílnost teplot je dokonce podmínkou života. Rozmanitost v první církvi vedla k užitečnému promýšlení teologických problémů, k vytváření a prožívání hlubokého vztahu ke Kristu.
Žádoucí jednota znamená vzájemnou lásku a společnou lásku k Bohu a ke Kristu. Milovat znamená přijímat druhého takový, jaký je, a ne si ho formovat podle svého obrazu. Jde spíše o to nechat se onou jinakostí druhých obohatit, promítnout do svých postojů a případně inspirovat k změně sebe samých.
Deset let jsem ES ČKA vedl. A tak se omlouvám, že se ještě jednou na její působení odvolám. Vyzýváme sbory, farní společenství a další skupiny křesťanů, aby v září či v říjnu konaly dny vděčnosti za stvoření. Motiv vděčnosti považujeme za velice nosný. Před časem jsem se jím nechal inspirovat k napsání článku "Buďme vděčni za Newtonovu konstantu". Článek vyšel v čtvrtletníku Okruh a střed je k dispozici na webu[1]. ● Někdy si neuvědomujeme, co vše je pro nás důležité, co vše může a má být důvodem k vděčnosti. Jsou to i hodnoty základních fyzikálních konstant, které umožňují život, a tak je můžeme chápat jako nedílnou součást onoho zázraku, jímž život je, ● a je to i pestrost, rozmanitost projevů víry a zbožnosti, jíž se vyznačuje Boží lid nové smlouvy. Boží dary máme využívat a ne zneužívat. Pestrost na současném Sionu má být obohacením duchovního života a uctívání Hospodina ● a je moc smutné, když místo toho vyústí do vzájemného odmítání, osočování či kaceřování. Žádná z viditelných církví není ta pravá. Pravá Církev zahrnuje všechny, kdo Krista milují a jsou rozhodnuti jít za ním, ať své křesťanství uskutečňují v kterémkoli církevním společenství, případně i mimo ně. Konání dobra je charakteristikou Kristových učedníků. A tak skutečná Kristova Církev nemá nějak přesně vymezené hranice. Naznačují to i slova jejího Pána, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř (J.10.11,14-16). A tak, ať patříme ke kterékoli církevní tradici - či třeba k žádné, vděčni za rozmanitost projevů víry, lásky a naděje, jsme zváni ● v lásce a svornosti jít za oním dobrým Pastýřem - za Ježíšem Kristem. On je ta Cesta, i Pravda, i Život.
Děkujeme Ti, Otče náš, za dar modlitby, děkujeme, že jejím prostřednictvím se stáváme aktivními součástmi Tvého stvořitelského díla. Děkujeme za ujištění, že na nás, na našem jednání, na našich modlitbách záleží. Prosíme Tě jeden za druhého, prosíme Tě za naše blízké, za přátele, za rodiny, za sousedy, za spolupracovníky. Prosíme Tě za naše bližní, kteří trpí, kteří jsou v nouzi, kteří nemají nikoho blízkého. Prosíme Tě za naši českou společnost, za náš stát a jeho vedení. Prosíme Tě, aby lidé poznávali, že pravé bohatství není v penězích, majetku, sobectví a bezohlednosti, nýbrž v dobrém vztahu k celému stvoření, k druhým lidem, k přírodě, k životnímu prostředí.
Prosíme Tě za všechny, kdo mají možnost působit na druhé lidi. Prosíme Tě za všechny, kdo se angažují pro dobro. Prosíme za šíření atmosféry pokoje, smíření a vzájemného porozumění. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.
Otče náš, který jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé,
přijď království Tvé.
Buď vůle Tvá jako v nebi,
tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je království, i moc, i sláva
na věky. Amen
Praha, červen a červenec 2013