Květná neděle

Půst a Květná neděle

(Vstupní slovo:) Zach.9.9,10 (Kral.): Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém. Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a vypléněna budou lučiště válečná; nadto rozhlásí pokoj národům, a panování jeho od moře až k moři, a od řeky až do končin země.

J.12.12-19: Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: "Hosana!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" "Ať žije král Izraele!" Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: "Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku." Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech. Farizeové tehdy jedni druhým říkali: "Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!"

Mt.17.14-21: Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: "Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit." Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!" Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné." Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

Mk.2.18-20: Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

(Závěrečné slovo:) J.15.12-17: "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.

(Požehnání:) Nu.6.24-26 (podle Dios habla hoy): Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází vás pokojem.

Otče náš,

s vděčností a úžasem myslíme na velikost a dokonalost Tvého stvořitelského díla. Děkujeme Ti, že v tomto mohutném a velkolepém celku máme každý z nás své místo, své úkoly, své poslání. Děkujeme za dar svobodné vůle. Prosíme Tě, abychom si my, všichni lidé, uvědomili, že tento dar má sloužit lásce, že k plnosti života patří sdílení s druhými lidmi. S lítostí a bolestí v srdci přijímáme zprávy o důsledcích agrese na Ukrajině. Děkujeme Ti za všechny projevy solidarity s trpícími.

Děkujeme Ti za postní období, které nám připomíná smysl oběti. Myslíme především na tu největší oběť, na Kristovu oběť na kříži, a uvědomujeme si, že oběť patří k plně prožívanému životu, že i ona je nedílnou součástí osvobozujícího poselství evangelia, poselství o Kristu, o smyslu a cíli bytí.

Prosíme Tě za šíření evangelia v jeho síle a plnosti. Prosíme, aby je lidé přijímali jako to, co osvobozuje k činění dobra, k plnosti života. Prosíme Tě za církev, za její bohoslužebná shromáždění, za její misijní a charitativní činnost. Prosíme Tě o Tvou přítomnost v tomto našem dnešním shromáždění.

Amen.

Dnes je poslední z řady šesti nedělí v postním období - neděle květná, jindy též nazývaná nedělí palmovou, vrbovou, nedělí větví apod. Připomínáme si při ní radostnou událost - Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma - ne na válečném koni, ale na mírovém dopravním zvířeti - na oslu. Myslíme při tom na onu slávu, ● ovšem v kontrastu s tím, co přišlo po pěti dnech - strašné utrpení, odsouzení, ukřižování. My - na rozdíl od přímých svědků - tuto hrůznou, tragickou událost už můžeme vnímat přes poselství velikonoční neděle. Můžeme si klást otázku, jak radostné poselství květné neděle zapadá do postního období. S ní ovšem souvisí otázka, totiž co půst a postní doba vlastně znamenají. V protestantismu se žádná standardizovaná forma půstu nevytvořila. (Omlouvám se, že při skloňování slova půst nekrátím ů na o; je to proto, že by mohla vznikat asociace s ne zrovna pěkným slovem post, do češtiny zavlečeným z angličtiny, znamenajícím pozici či místo.) Někteří reformátoři prohlašovali půst přímo za nebiblický - a je pravda, že Nový Zákon k půstu nijak výrazně nenabádá - onen poslední čtený - 21. - verš 17. kapitoly Matoušova evangelia (Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a půstem) byl k textu zřejmě doplněn dodatečně, až v důsledku určité církevní praxe. O reformátoru Ulrichu Zwinglim se dokonce traduje, že v postním období provokativně pojídával svou "veřejnou klobásu".

Dnes, snad i v důsledku ekumenického sbližování, dochází v protestantských církvích ke snaze předvelikonoční půst nepřejít jen tak jako něco, co se nás netýká. Přitom tradiční forma omezení nebo vyloučení masa se nejeví jako ta, která by nejlépe postihovala smysl postního období. Konec konců, někdo je vegetarián, leckdo dá přednost moučnému jídlu před masem apod. Uvědomujeme si, že máme daleko více nejen potravy, nýbrž i jiných životních potřeb, než většina obyvatel světa. Hovoří se o mezích růstu, a ty se zdaleka netýkají jen potravy. Jde o energetické zdroje, o pitnou vodu, o schopnost prostředí absorbovat naše odpady a zplodiny, o prostor, který zacpáváme svými stavbami a z něhož tak vytlačujeme život včetně životodárné vody. Náš styl života je neudržitelný. Postní období nabízí příležitost zkusit žít jinak: omezit spotřebu, omezit náročnost - v naději, že změna nemusí s postním obdobím skončit.

Četli jsme Ježíšovu odpověď na otázku, proč se jeho učedníci nepostí, když jak Janovi, tak farizejští učedníci se postí. Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit. ¿Co to však znamená? My přece vyznáváme, že je Ježíš s námi stále. Jistě, svědecký život víry v mnohých situacích - myslím především na země, v nichž není svoboda vyznání - znamená velké sebezapření, jehož součástí je i půst. Ježíšův učedník nesmí lpět na materiálních složkách života. Sama skutečnost, že Ježíš je s námi, znamená radost.

Evangelium jako celek je radostnou zprávou. Bohu na člověku a na celém stvoření záleží. Záleží mu na jednom každém z nás. Záleží mu na tom, v jakém prostředí žijeme. Záleží mu na lidech kolem jednoho každého z nás. Nabízí nám možnost žít plný, bohatý, radostný život. K němu však patří i oběť. Ježíš Kristus prošel těžkým utrpením a ponižováním ● pro nás. Když se přirovnává k dobrému pastýři, pečujícímu o svěřené ovce, říká: "Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti", či, jak překládá Bible21, "já jsem přišel, aby měly život - život v plnosti" (J.10.10). A k životu v hojnosti a plnosti patří i druzí lidé a sdílení s nimi. Patří k němu umět něco ze svého "já" obětovat. Oběť je součástí evangelia - radostného poselství.

Zasmušilý farizejský půst očekávající obdiv druhých a zakládající si na vlastním počínání nemá s evangeliem nic společného. Naproti tomu hledání způsobu života, který by znamenal i obohacení pro ostatní lidi, i pro přírodu, to z evangelia beze sporu vyplývá. Usilovat o dobro znamená radost. To není ve sporu s tím, že k tomu patří i osobní omezování a uskromňování ve prospěch druhých, lidí i přírody - tedy ve prospěch celého stvoření, jehož jsme jeden každý z nás součástí. Ono dobrovolné omezení či uskromnění tak znamená pro každého - v hluboké osobní dimenzi - přínos, obohacení.

Zařazení postního období před velikonoční svátky má v církevní tradici své opodstatnění. Ježíš Kristus se obětoval pro druhé, pro nás. Snad i tuto významnou skutečnost lze výrazněji prožít při postním režimu života, při hlubším uvažování o celém Stvoření. Můžeme myslet na zvířata, která jsou kvůli naší spotřebě masa chována často v krutých - nezvířecích - podmínkách. Můžeme myslet na volnou energii, kterou nám Bůh dává, ale ne v neomezeném měřítku, a kterou my bezohledně spotřebováváme. V posledních letech slýcháme aktuální výzvu k "autopůstu", která sleduje omezení škod, působených naší nadměrnou automobilovou dopravou. A lze se postit řadou dalších způsobů, ne tak, abychom křečovitě čekali na konec postního období, ale abychom prožívali vnitřní radost z toho, že přispíváme k dobru, v naději, že - třeba v menší míře - nepůjde jen o změnu dočasnou.

●●●

Pán Ježíš ve svém učení přináší hodnotový systém, který je hodně odlišný od toho sobeckého, založeného na penězích, který naše společnost běžně přijímá. Ježíšův hodnotový systém je v souladu s tím, co patří k plnému, radostnému, bohatému lidskému životu. A tím přídavným jménem "lidskému" chci připomenout prvotní lidské poslání, vyjádřené již v první biblické kapitole (Gn.1.27): Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil ho: jako muže a ženu stvořil je. Apoštol Petr píše "Sám Kristus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abyste šli v jeho šlépějích" (1.Pt.2.21). Oběť patří k plně prožívanému lidskému životu. Ne jako samoúčel, ale jako možný projev sounáležitosti s celkem, s druhými lidmi, s přírodou, se světem - se vším tím, co Bůh stvořil. Předvelikonoční a velikonoční období - půst s radostným poselstvím Květné neděle, Velký Pátek a po něm následující slavné Vzkříšení, které ovšem proběhlo diskrétně a nenápadně - to vše nás obrací k tajemství života, které těm, kdo nejsou ochotni překročit hranice materiálního světa a pseudoekonomických peněžních hodnot, zůstává zcela zahaleno, nicméně které tvoří součást Božího stvořitelského díla završeného spasením, vítězstvím dobra nad zlem, vítězstvím života nad smrtí. Toto vítězství je skutečností i v dnešním světě naplněném bolestí a nenávistí. Ono je nejdůležitější událostí v celém jsoucnu. A tak zpívejme radostně píseň 549 - Buď Tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal.

. Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že prostřednictvím svědectví Písma sv. můžeme poznávat, jak máme žít a jednat. Děkujeme Ti, že v Písmu máme zapsáno svědectví o Pánu Ježíši Kristu, že můžeme tak poznávat i Jeho učení. Prosíme Tě, aby naše vztahy a hodnoty se utvářely v souladu s tím, jak ukazuje On, náš Mistr a Pán, a zároveň náš Přítel a Bratr. Prosíme Tě, abychom uměli milovat své bližní jako sebe samotné, abychom uměli s nimi sdílet radost i žal. ⨀ Myslíme před Tvou tváří na ty, na něž těžce doléhají plody nenávisti ve válce na Ukrajině, na ty, kdo přicházejí o své domovy, kdo ztrácejí své nejbližší, jimž se vše bortí. Prosíme Tě pro ně o sílu a naději. Prosíme Tě, aby ti, kdo válku rozpoutali, agresívně vedou a šíří kolem sebe lež, poznali, v čem spočívá plný lidský život. Prosíme Tě, aby v Evropě zavládl spravedlivý mír. Prosíme Tě, aby pravda a láska vítězily nad dnes zdánlivě triumfujícími zlem a nenávistí. Prosíme, žehnej všem dobrým snahám.

Otče náš ...

26.2.2013, poslední úprava 8.4.2022