Přemýšlení v Zákoně Hospodinově

Děkujeme Ti, Otče náš, za zázrak života. Děkujeme Ti, že můžeme poznávat, kde spočívá plný život, děkujeme Ti za to, že můžeme poznávat Tvůj Zákon, že můžeme prožívat, že plnost Zákona je Láska. Vyznáváme, že naše každodenní praxe často tomuto poznání neodpovídá, že si všelijakým staráním necháváme zakrývat výhled k nebi, výhled k Tobě. Děkujeme Ti za ujištění, že Tobě na jednom každém z nás osobně záleží. Děkujeme, že Ti záleží na světě a prosíme Tě o sílu a elán angažovat se pro Tebe, angažovat se pro dobro, aktivně si počínat ve prospěch druhých lidí i celého Stvoření. Prosíme Tě o víru v sílu modlitby.

Prosíme Tě za Tvou Církev. Prosíme Tě, aby nesla jasné poselství o Tvé lásce a o Tvém zájmu o celý svět.Amen.

Blahoslavený je ten, kdo přemýšlí v Zákoně Hospodinově dnem i nocí, či - podle ekumenického překladu – nad Hospodinovým zákonem rozjímá ve dne i v noci. Co však žalmista Hospodinovým zákonem míní? V době, kdy žil na zemi Pán Ježíš, se zákonem rozuměla jedna ze tří částí Písma – pět knih Mojžíšových. Ty další dvě části byly Proroci a Spisy. Nicméně, zredigovaný soubor pěti knih Mojžíšových v době vzniku žalmů ještě neexistoval. Žalmistův zákon ovšem můžeme vztáhnout na Desatero. To izraelité znali. Stojí však za pozornost, že zákon je v Písmu zmiňován už před vydáním Desatera; v 16. kapitole knihy Exodus čteme: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli." (Ex.16.4).

Zákon v dnešní řeči znamená soubor pravidel, jimiž se člověk má v životě řídit. Další přísudky, které se k němu mohou přirozeně pojit, jsou dodržovat, zachovávat či plnit. K Zákonu Hospodinovu však žalmista přiřazuje sloveso přemýšlet, rozjímat, meditovat (případně "číst si polohlasem", jak ve snaze o co nejpřesnější, nejdoslovnější vyjádření dost nešťastně a vlastní smysl spíše zatemňuje překládá Překlad Nového světa). Není to trochu zvláštní? A co vlastně ono přemýšlení či rozjímání znamená?

Když právník či třeba zodpovědný zákonodárce přemýšlí o nějakém lidském zákoně, sleduje dvě věci, jednak zda je to zákon dobrý a užitečný, jednak zda spolu s ostatními zákony netvoří sporný systém, v němž by se dalo vyargumentovat cokoli. Je známo, že takto odpovědně k navrhovaným zákonům přistupuje náš současný prezident. Jenže toto přemýšlení o lidských zákonech přísluší profesionálům a na nás ostatních je, abychom je dodržovali. A kromě toho jsme teď mluvili o přemýšlení o zákonech, kdežto žalmista píše o přemýšlení v Hospodinově zákoně či o rozjímání nad ním. Zákon Hospodinův je jistě nesouměřitelný s lidskými zákony, avšak není nebiblické postavit si je vedle sebe a rozdíl si plně uvědomit. O Hospodinově zákoně hodně uvažuje apoštol Pavel, mysle při tom především na jeho završení a naplnění Kristovou obětí, přičemž ovšem způsob jeho uvažování je ovlivněn skutečností, že je občanem římského impéria s rozvinutým zákonodárstvím a právním myšlením.

Zákon Hospodinův je něčím kvalitativně jiným než zákony lidské. Zkusme však hledat pozitivní odpověď na otázku položenou na začátku kázání: ne, čím Zákon není, nýbrž čím je. Význam tohoto pojmu není nějak zřetelně jednoznačný či přesně definovaný a zřejmě se měnil i v průběhu doby, což si při četbě Bible můžeme uvědomit. Zmínili jsme se, že v dobách Ježíšových se takto nejčastěji označoval komplex pěti knih Mojžíšových. Někdy se však Zákonem rozuměl celý Starý Zákon.

V evangeliích čteme o farizeích a zákonících, kteří tehdy v Palestině žili a plně se studiu zákona oddávali. Podle žalmisty by jim tedy snad měl náležet přívlastek "blahoslavení". Místo toho však od Pána Ježíše slyšíme "Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského" (Mt.5.20). Ano, farizeové a zákoníci o Hospodinově zákoně hodně přemýšleli. Avšak oni většinou nepřemýšleli v něm, nerozjímali nad ním tak, aby se při tom Hospodinu vydávali, nýbrž naopak, hledali, jak udělat liteře zákona zadost, a přitom Hospodinu ze svého vlastního já nic nepřinášet.

V užším a starším smyslu slova se Zákonem Hospodinovým míní Desatero. Je to psaný právní kodex upravující vztah člověka k Hospodinu i vztahy mezi lidmi navzájem. Nicméně, jak jsme si už připomněli, v Písmu se s tímto pojmem setkáváme už před tím, než Mojžíš vystoupil na horu Sinai a tam posvátné kamenné desky s Desaterem přijal. Důležitý vztah mezi Bohem, Stvořitelem a Pánem na straně jedné a člověkem na straně druhé, vztah, který je východiskem lidských postojů a jednání, zde byl už před tábořením pod horou Sinai. I tento vztah se ovšem vyvíjí a pro jeho vývoj jsou zvlášť významné některé události. Jednou z nich je vydání Desatera, dále pak usídlení Božího národa v zaslíbené zemi, postavení chrámu, exil a návrat z něho, vznik starozákonního kánonu - a pak a především příchod Ježíše Krista v těle na svět, Jeho pozemský život a působení, potupná smrt, slavné vzkříšení, nanebevstoupení a po něm seslání Ducha svatého, znamenající vznik Božího lidu Nové smlouvy, tedy vše to, co je předmětem svědectví Nového Zákona. Ovšem uvažovat o dobru pro bližní, pro celé stvoření, o tom, co jsou pozitivní hodnoty, hledat, co je dobré a spravedlivé – to bylo možné i před psaným desaterem přikázání. A s takovým uvažováním se dnes setkáváme i v mnohých mimokřesťanských náboženstvích, u lidí, kteří se ke Kristu nehlásí či o Hospodinu ani nevědí. Věřím, že žalmistovo blahoslavenství patří i buddhistickému mnichovi, který soustředěně přemýšlí, jak dobře a správně žít, a že může patřit i upřímnému marxistickému mysliteli, který usilovně hledá model společnosti, v němž by vládla spravedlnost a ohleduplnost a v němž by byla dodržována lidská důstojnost. Žalmistovo blahoslavenství směřuje k tomu, kdo nehledá svých věcí, kdo myslí na problémy a bolesti celého stvoření, kdo prožívá vnitřní sounáležitost s ostatními, kdo se v pokoře přibližuje samotnému Hospodinu. A to neprobíhá jen v meditačním soustředění někde v ústraní, nýbrž tato životní náplň proniká celým myšlením, jednáním, usilováním. Blahoslavený ve smyslu 1. žalmu nezůstává u slyšení, u teorie, nezůstává jen u jakéhosi přijetí a myšlenkového zpracovávání informace, které by se neprojevovalo navenek, které by neovlivňovalo chování, nýbrž rozjímání nad Hospodinovým zákonem pro něho znamená život, život v blízkosti Toho, k Němuž ukazuje Kristus, život v blízkosti Toho, kdo je láska.

Jednu z odpovědí, co je míněno Hospodinovým zákonem, najdeme v 31. kapitole Jeremiášova proroctví. Ve 31. až 33. verši tam čteme slova, která zřetelně míří ke Kristu: "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." (Jr.31.31-33). Toto Boží zaslíbení nesměřuje k psanému zákonu, nýbrž k zákonu prožívanému, člověka naplňujícímu a jím prostupujícímu.

[Jako vysokoškolský učitel matematiky se snažím o to, aby matematika v posluchačích vytvářela určitý hlubší způsob pohledu na svět. Podobně, byť v daleko širších souvislostech, přemýšlení v zákoně Hospodinově znamená způsob pohledu na svět a přístupu k němu, z něhož se odvíjejí postoje, hodnocení věcí a jednání.]

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově [jest] líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí (Ž.1.1-2). Plnost zákona [jest] láska (Ř.8.10). To jsme slyšeli v dnešních biblických čteních. Žalmistovo blahoslavenství tak směřuje k tomu, kdo miluje. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska (1.J.4.8), píše apoštol Jan ve svém 1. listě. K Bohu, k absolutní Lásce vede Ježíš Kristus. Apoštol Petr píše: Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu (1. Pt.3.18a). Přemýšlet v zákoně Hospodinově, jít za Kristem, milovat, činit Boží vůli – to od sebe nelze oddělit. A k takovému bohatému, krásnému, plnému a smysluplnému životu, k životu, v němž se harmonicky prolínají myšlení s jednáním, časnost s věčností, zve Kristus. Ve světle Jeho učení, Jeho oběti a Jeho vzkříšení můžeme a máme rozvažovat Zákon Hospodinův – a přemýšlet při tom i o krásném a dobře známém prvním žalmu.