Pravda

Vstupní slovo: Ž.1.1,2 (kral.)

 Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá, ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Čtení: Ř.1.16-25

16 Nestydím se za evangelium - vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.

17  V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry."

18  Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu.

19  Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.

20  Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.

21  Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.

22  Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni.

23  Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů.

24  Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla,

25  když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.

Text:  J.8.31-47

31  Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: "Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky.

32  Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí."

33  "Jsme Abrahamovo símě!" ohradili se. "Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: `Budete svobodní'?"

34  Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

35  A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn.

36  Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.

37  Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo.

38  Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce."

39  "Náš otec je Abraham," odpověděli mu. "Kdybyste byli děti Abrahama," řekl jim Ježíš, "dělali byste Abrahamovy skutky.

40  Vy mě ale chcete zabít - člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.

41  Vy děláte skutky svého otce." "My jsme se nenarodili ze smilstva," odpověděli. "Máme jednoho Otce, Boha!"

42  Ježíš jim řekl: "Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.

43  Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!

44  Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.

45  Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.

46  Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?

47  Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha."

Poslání: Jd.20,21,24,25

 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na své nejsvatější víře, modlete se v Duchu svatém,  uchovávejte se v Boží lásce a očekávejte, že vás milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista dovede k věčnému životu. (24)  Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné -  jedinému Bohu, našemu Spasiteli - jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.

Písně

166 Pán Bůh je přítomen (4)

244 Ve jméno Krista doufáme (11)

443 Přijď, Králi věčný náš (4)

440 Ozvi se, Pane můj (4)

489 Tvé požehnání, dobrý Otče (1)

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den. Děkujeme Ti za období prázdnin, které pro mnohé z nás je příležitostí k odpočinku, vykročení ze zaběhaného rytmu života, k získání nových dojmů a zkušeností a i k setkáváním s lidmi. Děkujeme Ti za krásu světa, který jsi stvořil, děkujeme Ti za druhé lidi, kteří obohacují naše životy a jimž bychom také rádi přinesli obohacení. Děkujeme Ti za Tvé svědky, jejichž myšlenky a životy nás vedou hlouběji do tajemství víry, do tajemství pravého života. V tomto měsíci si s vděčností připomínáme Mistra Jana Husa, který pro Tvou Pravdu položil svůj časný život.  Prosíme Tě, aby Husova věrnost poznané pravdě nám byla životním vzorem.

Děkujeme Ti za Tvé evangelium a prosíme Tě, aby jeho krásu, hloubku a podmanivost poznávali a prožívali další a další lidé. Prosíme Tě za všechny kazatele a další Tvé svědky. Prosíme, aby Tvá Pravda se šířila světem.

Prosíme Tě za Tvou církev, za všechna její shromáždění a další aktivity, za sociální a charitativní práci, za církevní školy a nemocnice.

Prosíme Tě, buď svým duchem přítomen i zde dnes mezi námi.

Amen

                Text z 8. kapitoly Janova evangelia nás uvádí do jednoho, či možná hned do několika z rozhovorů Pána Ježíše s představiteli tehdejšího židovského myšlení. Začátek příběhu ukazuje oponenty spíše jako Ježíšovi pozitivně nakloněné, konec již nikoli. ¿Změnili tak rychle svůj názor na Ježíše, změnilo se během rozhovoru složení skupiny či jde o záznam několika rozhovorů? Nevíme, a není to podstatné. Rozhovor se točí kolem důležitých pojmů, jakými jsou pravda a svoboda. Nekončí shodou. Příčinou neshod tohoto druhu často bývá, že každá ze stran vychází z jiného vymezení pojmů. Tak by tomu kupříkladu bylo, kdyby ekonom a fyzik hovořili o práci, každý z hlediska svého oboru. Pro jednoho by to byl jeden ze tří hlavních zdrojů bohatství společnosti, či třeba - jak se v dobách reálného socialismu říkávalo - poslední zoufalé úsilí člověka o to, jak získat peníze, a její množství by se vyjadřovalo v peněžních jednotkách či třeba v člověkohodinách, pro druhého by to byla skalární veličina vyjadřující dráhový účinek síly a její velikost by se vyjadřovala třeba v MJ, případně - hodně archaicky - v koňohodinách. Podobných příkladů by se dala najít spousta. Jenže vždy je třeba mít nějaké výchozí pojmy, jejichž smysl by měl být předmětem všeobecné shody, avšak zpravidla souvisí i se způsobem chápání světa. A ona neshoda mezi Ježíšem a Jeho oponenty s rozdílným chápáním světa souvisela.

                Pravdou na jakési nejnižší úrovni se rozumí shoda se skutečností. Pravda však znamená daleko více. Má svůj etický rozměr a bytostně se týká naší existence.

                Vzpomínám si, že v době, kdy jsem ještě patřil mezi mládež, jsme na jednom pražském seniorátním dnu mládeže porovnávali pravdu Husovu a pravdu Galileiho. Galilei své tvrzení týkající se uspořádání vesmíru pod nátlakem formálně odvolal. Tento jeho počin nebyl zradou pravdy, týkal se skutečnosti, která existuje nezávisle na nás, leží kdesi mimo nás a tím, že svůj názor jednou vyslovil, cestu pro další poznávání stvořeného světa Galilei vytýčil. Škoda, že dnes, kdy o jeho pravdě nepochybujeme, si neuvědomujeme, že pro tohoto italského učence 17.století poznávat znamenalo především přijímat svědectví o díle a majestátu Stvořitele. ●  Naproti tomu pravda Husova se týká nejhlubších skutečností lidské existence. Husovi nešlo o nějakou interpretaci lidského poznání. Pravda pro Mistra Jana Husa znamenala základní životní postoj. "Věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hřícha, od ďábla, od smrti duše, a konečně i od smrti věčné". Pravda v tomto smyslu není něco, co by leželo kdesi mimo nás. Pravda se týká bezprostředně našich životů, týká se bytostně a hluboce jednoho každého z nás. ● Pravda Galileiho a pravda Husova se staly určitými čítankovými příklady sloužícími k osvětlení různých významů slova pravda a k uvědomění si, co je pravda v nejhlubším smyslu slova, ta pravda, o níž hovoří Pán Ježíš.

                Uvedu ještě jeden příklad, tentokrát z beletrie, z detektivního románu Tragická nevinnost od známé britské spisovatelky Agathy Christieové. Bohatí bezdětní manželé adoptují několik dětí. Některé z nich jsou značně problematické. Většina z nich se usadí a má rodiny, jen jeden psychicky labilní adoptivní syn se stále pohybuje na hraně zákona a nikdo si s ním neví rady. Po jednom konfliktu s matkou zmizel a matka byla nalezena zavražděná. Syn byl bez dlouhých průtahů za vraždu odsouzen k dlouholetému vězení, kde však po krátké době zemřel. Celá záležitost je uzavřena, vrah je mrtev - takové je všeobecné přesvědčení, a život oné rodiny včetně personálu plynul spořádaně a celkem klidně dál. Avšak po dvou letech se objevil svědek s dokonalým alibi pro onoho odsouzeného syna. Vzpomínky na tragickou událost naznačovaly, že vrahem nemohl být nikdo zvenčí, že onen hrůzný čin musel spáchat někdo z rodiny či z personálu. Klid skončil. Tváří v tvář této nově poznané pravdě se ozývá otázka: ¿Proč onen svědek raději nemlčel, komu svým činem prospěl? A český čtenář si přitom vybaví problematiku otevírání různých skutečností z doby před rokem 1990. ¿Není lepší tlustá čára za minulostí? ¿Přinese takováto pravda něco pozitivního?

                Rozuzlení detektivek se nemá prozrazovat asi ani z kazatelny. Agatě Christieové se podařilo vylíčit kontrast vnějšně klidně plynoucího života před příchodem svědka a vnitřní svobody, když již skutečnost byla známa a případ objasněn. Rozpaky nad smysluplností počínání korunního svědka se rozplynuly. Jednal správně. Pravda, s níž přišel, se netýkala něčeho ležícího mimo lidi. Hluboce souvisela s životy protagonistů knihy. Tlustá čára za minulostí by nebyla dobrým řešením.

                ¿Co je pravda? ¿Co je lež? Tyto otázky jsou stěžejními ve čteném rozhovoru Pána Ježíše se Židy. K pravdě patří shoda se skutečností, ke lži překrucování skutečnosti. Jde zde však o více. Pravda a lež se netýkají jen jednotlivých výroků či výpovědí. Jde o postoje lidí, o zaměření života. Lze žít v pravdě. Lze však žít i ve lži.

                Ježíšovi oponenti ze čteného oddílu z 8. kapitoly Janova evangelia patřili k dobrým a spořádaným občanům a příslušníkům náboženské obce. Představme si teď život dobrého, spořádaného úspěšného občana - evangelíka v naší evropské společnosti, takového, který má # dobré zaměstnání, # slušný plat, # moderní auto, o němž je přesvědčen, že je nezbytně potřebuje, neboť šetří jeho mimořádně cenný čas a nadto mu dodává pocit nezávislosti, # velký, v zimě plně vytápěný byt, # platí slušný salár, # sponzoruje řadu dobrých věcí, # zaslouženou dovolenou trávívá na dalekém leteckém zájezdu. V plném každodenním životě nenachází čas na modlitbu, na ztišení, na ono neustálé přemýšlení v Božím zákoně, s nímž žalmista spojuje přívlastek blahoslavený. Jeho píle a pracovitost mu zajišťují nadprůměrný příjem, a tak i přes nemalé přispívání církvi a charitativním organizacím leží jeho spotřeba nad celostátním průměrem, a ten zas leží nad světovým průměrem. Vždyť kdo více pracuje, více vydělá, více zaslouží! Že spotřeba v ekonomickém smyslu velice často znamená spotřebu Božích darů, určených všem lidem, že nadspotřeba jedněch může znamenat nouzi druhých, o tom se v určitých kruzích raději nemluví a neuvažuje. V těch kruzích, jimž stávající pořádek věcí vyhovuje, byť ve skutečnosti je nemorální a trvale neudržitelný. [¿Chtějí tito dobří lidé něco lepšího? Asi ano, občas nové auto, nákladnější dovolenou, a možná - v souladu s televizními reklamami - co nejzářivěji bílé košile, ať to znamená pro vodu sebeneúnosnější znečištění.] V takzvaně dobré společnosti se odmítají snahy něco měnit, ať jde o uspořádání společenských vztahů, o ekonomický systém či třeba o strukturu církve. Hlasy volající po změně bývají často banalizovány,  zesměšňovány či odmítány jako komunistické, hledající třetí cesty - či jako škodící církvi. Taková sebespokojenost zastírá cit pro nutnost pokání, a tak i zamlžuje výhled k Božímu království. To platilo o elitě novozákonní židovské společností - o farizejích a zákonících, a platí to i o dnešní společnosti.

                Farizeové si zakládali na svém způsobu života, na své zbožnosti, na své příslušnosti k vyvolenému národu. Zkusme v předchozí větě nahradit podmět "farizeové" zájmenem "my" a vyvolený národ křesťany. ●  My, křesťané, se dodnes neumíme mezidenominačně  sejít u stolu Páně. Úžasná zvěst o Boží lásce za hranicemi církví téměř není slyšet. Něco není v pořádku. ¿Nesouvisí to i s naším trváním na našich pravdách? ¿Na našich zvycích, představách a pořádcích? ¿Jsme ochotni jít za onou skutečnou, osvobozující Pravdou? Před nějakými možná 20 lety dnešní předseda ODS prof. Petr Fiala s kolektivem spolupracovníků vytvořil seznam extrémistických skupin v ČR. Až na některé malé výjimky tam křesťanské skupiny nebyly. ¿Je to však v dnešním pohanském světě dobré svědectví o křesťanech? Představme si, že by si takový seznam dal při nástupu do funkce vyhotovit Pontský Pilát nebo že by byl sestaven některým římským císařem v době mezi prvními křesťanskými letnicemi a reformami císaře Konstantina. To by v něm Kristovi učedníci jistě figurovali na některém z předních míst.

                V žádném případě teď nechci nabádat k extremismu. Avšak stojí za to se zamyslet, proč současnou konzumní ateistickou společností nejsme vnímáni jako extrémisté. ¿Je to důsledek přece jen určitého zbytku křesťanského myšlení v naší středoevropské kultuře, či je to dáno nevýrazností našeho křesťanství, v němž etické a historické zřetele převažují nad opravdovým vykročením za Kristem a životem Jeho následovníků?

                V úryvku z 8. kapitoly Janova evangelia stojí proti sobě Ježíš a představitelé židovské společnosti, pravděpodobně aspoň z části zastoupení farizeji. Naše zjednodušující bipolární vidění světa svádí vidět Ježíše a farizeje jako absolutní protipóly. Polarita zde je, avšak týká se jen určité dimenze. Farizeové byli dobří, spořádaní, zpravidla čestní lidé; se vší vážností brali nejen Zákon, nýbrž i Proroky a Spisy; věřili ve vzkříšení. To vše je dobré a imponující. Avšak neuměli vykročit ze svých pravd. Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do Božího království (Mt.5.20), říká Pán Ježíš. Ani ona velká spravedlnost farizeů nebyla a není dostačující. Vlastní spravedlnost, vlastní úsilí nestačí. Není cestou k cíli. Tou je On, Ježíš Kristus. Evangelista Jan nám ve svém evangeliu, v 6. verši 14. kapitoly, zaznamenal Jeho slova: Já jsem ta Cesta, i Pravda, i Život. Nikdo nepřichází k Otce než skrze mne. Cesta, Pravda i Život spolu bytostně, neoddělitelně souvisejí. Pravda není ani něčím, co by leželo mimo nás, ani něčím statickým, neživotným. Pravda je na cestě k Božímu království. Pravda znamená skutečný život, osvobozený od tíhy hříchu, osvobozený od vlastního já. Znamená život plný, prožívaný v souladu s prvotním posláním: k Božímu obrazu. Pravdou je Ježíš Kristus, Slovo, které bylo na počátku, skrze něž je stvořeno vše, co existuje. On, tichý Beránek Boží, který složil na kříž vinu světa, i vinu jednoho každého z nás. On, který přemohl moc zla, který přemohl svět. On je ta cesta, i Pravda, i Život.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že Tě můžeme poznávat, že v Tobě nalézáme smysl bytí, že v Tobě poznáváme skutečnou, hlubokou Pravdu. Prosíme Tě, aby Tvé evangelium znělo celým světem. Myslíme před Tebou na různé problémy a bolesti světa, na napětí mezi civilizacemi, myslíme na ty, kdo z různých důvodů opouštějí své domovy a na příčiny tohoto jejich počínání. Prosíme Tě za naše rodiny a sbory, za sousedy a spolupracovníky, prosíme Tě za naši Českou republiku, prosíme za Evropskou unii. Prosíme Tě o moudrost pro ty, jimž je svěřeno důležité rozhodování o směřování jednotlivých států a dalších skupin lidí. Myslíme před Tebou na ty, kdo jsou v těžkých životních situacích, na nemocné, bezradné, na lidi bez domova či bez zaměstnání, na ty, kdo jsou vytlačováni na okraj společnosti. Děkujeme Ti za ujištění o Tvé lásce a zájmu o nás. Děkujeme, že Tvá náruč je otevřena všem.

Děkujeme Ti za to, že nás učíš modlit se k nebeskému Otci, a tak Tvými slovy voláme:  Otče náš ...

***

Duben 2001, upraveno v květnu 2015

Poslední úprava 25/07/2015