Práce na vinici

Vstupní slovo: 1.Kor.2.9

Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

Čtení: Mt.20.20-28

20  Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.

21  On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."

22  Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme."

23  Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."

24  Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

25  Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují.

26  Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

27  a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.

28  Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Text: Mt.20,1-16

1  "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.

2  Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.

3  Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,

4  a řekl jim: `Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.´

5  Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

6  Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu stojíte celý den nečinně?´

7  Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.´ On jim řekne: `Jděte i vy na mou vinici.´

8  Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!´

9  Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

10  Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

11  Vzali ho a reptali proti hospodáři:

12  `Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!´

13  On však odpověděl jednomu z nich: `Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

14  Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;

15  nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´

16  Tak budou poslední první a první poslední."

Poslání: Jk.2.1-5

1  Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.

2  Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.

3  A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem."

4  Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

5  Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

Požehnání: Aron (Nu.6.24-26)

24  Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,

25  ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,

26  ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Písně

623  Důvěřuj se v Pána

697  Moc předivná

694  V království Božím místa dost

702  Mír na Zemi daruj nám

685  I když se rozcházíme

Děkujeme Ti, Otče náš, za Písmo svaté, jehož prostřednictvím můžeme poznávat Tvou vůli a Tvůj vztah k nám lidem a k celému světu, k živé i neživé přírodě. Děkujeme za svědectví o lásce jako veliké universální hodnotě. Děkujeme Ti za druhé lidi. Děkujeme za ty, s nimiž můžeme sdílet víru, poslání na tomto světě i radosti a starosti každodenního života. Děkujeme Ti, že se můžeme radovat z krásy přírody, že můžeme prožívat harmonii uvnitř Tvého stvořitelského díla, k němuž i my patříme.

Děkujeme Ti za evangelium, svědčící o lásce a smyslu bytí. Děkujeme Ti za pozvání k službě druhým. Děkujeme Ti za ujištění, že před Tebou nejsou žádné velmi důležité osoby, že jsme všichni bratry a sestrami, a - navzdory svému hříchu - jsme předměty Tvé lásky.

Děkujeme Ti za Církev a prosíme Tě o požehnání pro její činnost. Prosíme, buď svým Svatým Duchem přítomen i dnes zde, mezi námi.

Amen.

Když jsem jako mladý pracoval v nástrojárně karlínské Tesly, vždy na konci měsíce mistr svolal všechny zaměstnance z dílny a oznámil, jakou kdo v daném měsíci má hodinovou mzdu. Na dílně jsme se vzájemně znali, věděli jsme o svých schopnostech a pracovních výkonech, a ač jinak jsme k jejímu vedení měli značné výhrady, zveřejňování příjmů jsme považovali za dobré protikorupční opatření. A i když na dalších pracovištích jsem se s podobnou praxí nesetkal, až do roku 1989 mě ani nenapadlo, že by se o výši příjmu nemělo mluvit. Pak se začala razit myšlenka, že zaměstnanci svůj příjem navzájem znát nemají, že by to dělalo zlou krev a konec konců, plat je záležitost bilaterálního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a nikomu dalšímu do toho nic není. Kolik kdo dostane, se nezveřejňuje, a u některých zaměstnavatelů svěřit se s výší mzdy někomu jinému znamená hrubé porušení pracovních pravidel. Přiznám se, že mému myšlení je bližší otevřenost a průhlednost, nicméně není teď mou věcí ten či onen způsob kritizovat či zas vynášet. V době Ježíšově zřejmě dnešní utajování příjmů lidem ani nepřišlo na mysl, a tak ani hospodáře nenapadlo utajovat, kolik kdo za práci dostal. Všichni dostali, kolik měli slíbeno. Všichni před započetím práce na dohodu přistoupili. Všichni dostali stejně, ač množství jejich práce se dost výrazně lišilo. Ti, kdo pracovali déle, byli nespokojeni. Při dnešní praxi utajování odměn za práci by asi k této nespokojenosti nedošlo. ● ¿Bylo to spravedlivé, že za různě velkou práci dostali stejně? ¿A vlastně: co to znamená, že je něco spravedlivé? V rodičovské praxi jsem se setkával s otázkou, která se teď objevuje v praxi prarodičovské: ¿Jak dětem vybírat spravedlivě dárky, mají-li děti různé zájmy, různý vkus, různé chutě atd.? A v souvislosti s naším podobenstvím se můžeme ptát: ¿Bylo by ideálem spravedlnosti, kdyby mzda byla prostě přímo úměrná délce práce? Třeba hospodáři strašně moc záleželo na tom, aby se v daném dnu víno sklidilo. Práce přes den šla pomaleji, než předpokládal, a tak ti, kdo byli najati později, mu vlastně "vytrhávali trn z paty". Potřeba pracovníků u něho rostla. Také si můžeme představit, že ti první si smluvili mzdu přiměřenou místním zvyklostem a u těch později najatých se projevila hospodářova velkorysost. Tak bychom mohli různě uvažovat, avšak náš příběh je mnohem starší než moderní ekonomie, a tak se na něj raději podívejme z jiné strany.

Jde o jedno z podobenství o nebeském království. ● Nebeské království si neumíme představit. Víme, že "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." Přibližuje nám je i Janovo vidění na ostrově Patmos (Zj. 21.1n):  A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.  A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,  a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

  A co jsme s to z té krásné Boží budoucnosti aspoň trochu pochopit, sděluje nám Ježíš prostřednictvím svých podobenství. Biblické texty, které jsme četli - záznam rozhovoru Pána Ježíše s paní Zebedeovou a podobenství o dělnících na vinici - nám přibližují jeden jeho rys. V naší běžné praxi jsme zvyklí lidi porovnávat: ten je lepší, ten je horší; ten je schopnější, druhý zas méně, atd. Ze školní praxe víme, že někomu může jít dobře matematika, jinému jazyky, někomu zas třeba tělocvik, a někdo třeba v žádném vyučovacím předmětu nevykazuje moc dobré výsledky, ale je ochotný a usměvavý, milý a laskavý. Jsme různí. Ale je v nás zakořeněná touha porovnávat, a tak se ve školách vymyslel pochybný ukazatel "průměr známek". Sice už na obecné škole je žákům vštěpováno, že nemohou sčítat ponožky s jablky, ale hodnocení v zeměpise a v hudební výchově se ve školách klidně sčítá, aby se vypočítal průměr známek. Jenže před Pánem Bohem takovéto porovnávání neobstojí.  Z perspektivy Božího království se lidé neporovnávají. Apoštol Pavel píše římským křesťanům (3.22b-24): "Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši." Přání paní Zebedeové bylo pošetilé. Takové pozemské prvenství v Božím království nemá smysl. Po skončení práce na vinici ti, kdo pracovali déle, vyjadřovali nespokojenost. Chtěli být ohodnoceni lépe než ti, kteří tam prací strávili kratší dobu. Jenže - vždyť všichni byli závislí na hospodáři, tedy na pánu vinice. Byli závislí na jeho štědrosti a velkorysosti. Není rozdílu: všichni zhřešili;  jsou ospravedlňováni zadarmo Boží milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

V Božím království porovnávání lidí nemá smysl. Nemá smysl mluvit o zásluhách. ¿Uvědomujeme si to, když se modlíme "Přijď království Tvé"? Království Boží proniká na naši Zemi a my prosíme, aby toto pronikání bylo mohutnější. K tomu patří i růst a posilování vědomí rovnosti před Bohem. Náš současný společensko-ekonomický systém při tom stojí na konkurenci, pořádají se nejrozmanitější soutěže, v nichž se určuje pořadí, v nichž porovnání "lepší - horší" hraje významnou roli. Jde však o to uvědomovat si, že všechno toto je až druhořadé či spíše podřadné. Bez určování pořadí se neobejdou např. sportovní soutěže, ale v nich kromě "sláva vítězi" platí i "čest poraženým". Podobně je tomu při stolních hrách, či ve výchovně vzdělávacím procesu. Výsledné pořadí má jen dočasný smysl. Před svým Stvořitelem nejsme nikdo první, druhý, atd. až poslední, nejsme nikdo lepší či horší, neexistuji žádní či žádné V.I.P.  On nás má všechny rád a pro všechny poslal na svět Pána Ježíše Krista, aby vzal jejich, tedy naše viny na sebe. Opravdové přijetí a přivlastnění Jeho lásky a zájmu o jednoho každého z nás je lepší motivací pro vzdělávání sebe samých v nejširším smyslu slova a pro konání dobrých věcí ● než jakákoli konkurence. Bližního nám Bůh dává jako spolupoutníka, spolupracovníka a nikoli jako rivala, jako konkurenta. Jeho dobro je naším ziskem, nikoli ztrátou.

Lidská společnost naráží na meze růstu. Je to společný problém všech a k jeho řešení je žádoucí spojit své síly, jít spolu, nikoli proti sobě. Jít spolu ve vědomí, že ony meze jsou dočasné, že se týkají jen časného života na Zemi. Evangelista Jan pro nás zaznamenal vzácná slova našeho Spasitele (J.14.1-4):  "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.  V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.  A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte."

A tak pojďme společně jako spolupoutníci k onomu překrásnému a převzácnému cíli - k Božímu království.

Zpívejme nyní společně píseň 694 V Království Božím místa dost.

Děkujeme Ti, Otče náš, za poselství o tom, že v Tvém království je místa dost. Děkujeme, že Tobě nezáleží na tom, kdo je první, že před Tebou konkurenční uvažování nemá smysl. Děkujeme Ti, že Ti na nás všech záleží. Děkujeme za Ježíšovo pozvání k následování. Děkujeme Ti, že smíme poznávat, že nejvyšší hodnotou je láska. Prosíme Tě, uč nás lidi pravé lásce. Myslíme před Tvou tváří na současný svět, v němž se množí napětí, lež a neúcta k životu.  Prosíme Tě za ty, na něž těžce dopadají důsledky teroru, nenávisti a násilí. Prosíme Tě za všechny, kdo se dostali do obtížných osobních situací, kdo prožívají strach, úzkost, bolest, kdo nemají člověka, kterému by na nich skutečně osobně záleželo. Prosíme Tě za ty, kdo neznají lásku.

Prosíme Tě, Otče náš, za práci církve, za zvěstování evangelia. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám. Prosíme Tě, vyslyš nás, když se k Tobě obracíme slovy, jimž nás učí náš Spasitel Ježíš Kristus:

Otče náš ...

Praha březen 2016 (poslední úprava 04/09/2016)