Osvobození od břemene
Vstupní slovo: Jan 3.16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Čtení po úvodní modlitbě: Matouš 12:1-14 V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím? A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Pravím vám, že zde je víc než chrám. Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."
Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat. On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře." Potom řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá. Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.
Čtení před kázáním: Matouš 11:28-30 (28) Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Ihr plagt euch mit den Geboten, die die Gesetzeslehrer* euch auferlegt haben. Kommt alle zu mir; ich will euch die Last abnehmen! (Die Gute Nachricht). Trápíte se s přikázáními, které na vás zákoníci vložili. Pojďte všichni ke mně, já z vás to břemeno sejmu (podle Die Gute Nachricht) (29) Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. (30) Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Závěrečné slovo: 2.Pt.3.17,18: Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
Písně:
441 Svatá doba, Páně den
642 Už svítá jasný bílý den
426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest
297 Slyš, jaká to libá píseň - po kázání
485 Král věčný nás požehnej
Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den - za neděli. Děkujeme Ti za to, že můžeme být ve společném shromáždění a společně uvažovat o Tvé vůli a zamýšlet se nad tím, jak ji promítáme do užívání naší svobodné vůle, kterou jsi nás lidi obdařil, která je Tvým vzácným darem, ale i důležitým závazkem. Myslíme před Tebou na tento svět a uvědomujeme si, jak moc potřebuje poselství evangelia. Prosíme Tě, žehnej všem misionářům, kazatelům, evangelistům, žehnej všem svědkům Ježíše Krista. A prosíme Tě, veď naše myšlení, snažení i jednání, abychom se nezpronevěřovali poslání patřit mezi Kristovy svědky. Prosíme Tě, žehnej všem shromážděním Své církve. Prosíme, aby přes vnější rozmanitost a různorodost prožívala vnitřní jednotu při následování Krista.
Prosíme Tě, abychom tuto jednotu prožívali i v tomto dnešním shromáždění. Buď, prosíme Tě, svým Duchem přítomen mezi námi.
Amen
Zbavit se námahy, zbavit se obtížných břemen - to zní atraktivně. Jaká břemena nám přicházejí při tom na mysl? Někomu se vybaví starosti - o rodinu, o zaměstnání, o bydlení, o budoucnost vlastní a svých blízkých, o budoucnost našeho národa, Evropy či celého světa. Ekonomické, demografické, klimatologické ani politické prognózy nejsou optimistické. Někomu se dříve než břemeno starostí vybaví břemeno závazků a povinností: pracovní a jiné úkoly, nesplněné sliby, dluhy, ... A může jít i o pocity dluhů morálních - nesplnění očekávání druhých lidí, nedostatečné nasazení vlastních schopností pro obecné dobro, nevyužité příležitosti k misii apod. Odtud je již jen malý krůček k čítankové či katechismové odpovědi, že jde prostě o břemeno hříchu. Spektrum možných břemen je široké a asi je zcela nevyčerpám ani zmínkou ještě o jiném břemenu, na něž při překladu čteného 28. verše mysleli především překladatelé volného, myšlení dnešního člověka respektujícího německého překladu Die Gute Nachricht. Zopakuji onen verš nejdříve v našem ekumenickém překladu: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Doslovný převod ze zmíněného německého překladu zní: Trápíte se s přikázáními, která na vás zákoníci vložili. Pojďte všichni ke mně, já z vás to břemeno sejmu. Břemeno příkazů a nařízení. Břemeno, které na lidi vložili a vkládají znalci Božího zákona. Břemeno společenských konvencí. Břemeno různých církevních předpisů a představ. Břemeno spočívající v omezení osobní svobody, osobní iniciativy. I když si myslím, že tvůrci zmíněného moderního překladu ono spektrum břemen přece jen poněkud zúžili, rozhodně poukázali na něco, na co se zapomínává. ● Ježíš do přirozeného protikladu staví nesení břemen a odpočinutí. A čtený záznam dvou zkušeností z Ježíšova života ukazuje, že představitelé tehdejšího Božího lidu z dne odpočinutí vytvořili břemeno. My si při tom pomyslíme, jak hrozní ti farizeové a zákoníci byli. Zdeformovali smysl Božího přikázání. ¿Nejsme jim však podobni - jako jednotlivci, jako církev, jako křesťanstvo?
Dnes je společnost organizována jinak. =>Oblast duchovní či náboženská a =>oblast občanská jsou odděleny. A první ze zmíněných oblastí je zas rozdělena podle příslušnosti k té které církvi či náboženské skupině. Pro jednoduchost si vedle sebe postavme římské katolíky a nás evangelíky či protestanty. Ke katolické zbožnosti patří respekt k církevní hierarchii a z něho odvozená poslušnost církevní nauky a církevních předpisů. Naproti tomu evangelická zbožnost je ve velké míře nezávislá a zdůrazňuje osobní odpovědnost před Bohem a osobní vztah s Kristem. Ve světle dnešního evangelijního čtení, zvlášť když vzpomenu na to, jak je tlumočí Die Gute Nachricht, se cítím jako evangelík velice dobře. Ale ... Jakmile sestoupím z výšin teologické teorie k životní praxi, tak se ona evangelická hrdost docela zakymácí. Proč? Zastavím se u jednoho příkladu - návštěvy společných shromáždění. Ta ke křesťanskému způsobu života nepochybně patří, jak čteme v epištole k Židům (10.24,25a): Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku. Našim katolickým sestrám a bratřím církev dává pokyn jít aspoň jednou za neděli na bohoslužbu, přičemž to může být i v sobotu v podvečer. My evangelíci podobný závazný pokyn nemáme. ● Vzpomínám si, jak před lety si jeden pražský bratr farář posteskl, že u něho ve sboru presbyteři nemají ve zvyku chodit do kostela. To je smutné a zarážející a rozhodně to není to, co je smyslem Ježíšova pozvání od nesení těžkých břemen k Sobě. Ježíš nevyzývá jen k odložení břemene a místo něj k prázdnotě, nýbrž zve k sobě, k cestě životem spolu s ním.
Důraz, který přináší překlad Die Gute Nachricht, je velice důležitý. Ale je třeba text vnímat celý. Nejde o výzvu jen se zbavit břemene předpisů, nařízení a ustanovení, ale o vstup do Ježíšovy blízkosti, kde On sám ono břemeno sejme. Různé předpisy a ustanovení nevznikaly jako nějaký samoúčel, nýbrž sloužily k upravování vztahů - mezi lidmi navzájem, případně mezi lidmi a okolím. Stávalo se, a stává se, že se z nich onen vyprázdněný samoúčel stane. Ježíš zve k sobě, do prostředí lásky. Ta je tím nejlepším základem pro vytváření vztahů. Je v tomto smyslu náhradou oněch předpisů, avšak na kvalitativně vyšší úrovni. A nejde jen o lásku člověka k člověku, nýbrž, a snad především, o lásku člověka k Bohu, a ta upravuje vztah k celému Jeho dílu - k lidem, k živé i neživé přírodě. U Ježíše Krista, ve světě lásky, ztrácejí břemena svou tíhu, mizí, Ježíš je bere na sebe. Břemena starostí, úkolů a povinností, předpisů a nařízení. On přišel, aby ze světa, z lidí - z nás sňal břemeno hříchu, aby vytvořil prostor svobody k lásce a z ní vyplývající službě druhým, která není břemenem, nýbrž důsledkem lásky. A v této svobodě spojené s touhou být s Ním, naším Pánem a Spasitelem, můžeme přicházet do shromáždění církve, i s nadějí, že se takové shromáždění může stát místem setkání s Kristem pro Ty, kdo ho ještě neznají a neuslyšeli Jeho pozvání.
"Namáháte se a jste obtíženi břemeny? Trápíte se s přikázáními, která na vás zákoníci vložili? Pojďte všichni ke mně, já z vás ona břemena sejmu. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Ježíš nabízí sejmout nejrozmanitější břemena. Osvobozuje tak k životu s Ním, v Jeho blízkosti. Otvírá dveře hříchem ztraceného ráje.
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za Tvé láskyplné pozvání na Tvou cestu.
Prosíme Tě, veď naše myšlení tak, abychom toto pozvání ve svých životech stále přijímali, abys v našich myšlenkách, činech i vztazích byl stále na prvním místě. Amen.
Děkujeme Ti, Otče náš, za dar modlitby. Myslíme před Tebou na současný svět. Prosíme Tě za naši evropskou civilizaci, která pod jménem jakési zvláštní tolerantnosti se programově vzdaluje Kristu a zapírá Ho. Prosíme Tě o duchovní probuzení v našem kontinentě. A prosíme Tě za šíření evangelia v celém světě. Myslíme zvláště na ty země, kde vyznat Ježíše Krista může znamenat vážné ohrožení fyzického života. A prosíme Tě za ty, kdo v těchto zemích stojí věrně ve službě evangeliu.
Prosíme Tě, Otče náš, za nemocné, za zarmoucené, za bezradné. Prosíme Tě za ty, jejichž životnímu obzoru chybí pohled vzhůru, za hranice smysly vnímatelného světa, výhled k nebi, výhled k Tobě.
Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám. Očekáváme, Otče, na Tebe. Vyslyš, prosíme Tě, naši společnou modlitbu:
Otče náš...
Praha, září 2015
Poslední úprava 10/1/2016