Odpouštění
Ex.21.22-25:
22 Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích.
23 Jestliže o život přijde, dáš život za život.
24 Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
25 spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu.
Sk.7.51-60 (Štěpánova slova během kamenování):
51 Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.
52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.
53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"
54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.
55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,
56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
57 Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli
58 a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.
59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!"
60 Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.
Mt.5.38-48,6.12 (vhodný překlad)
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´.
39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´
44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
6.12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
Citovat uvnitř kázání: Mt.18.21-35 (služebníkovi je velký dluh odpuštěn a domáhá se malého dluhu)
Lk.23.34: Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí."
Písně
564 Aj, Pán kraluje
330 Odpusť
711 Mne zajmi, Pane můj
710 Můj Ježíš mé jest žití
712 V Tvé síle, Pane Bože můj
Zmiňovat z kazatelny detektivky asi není moc obvyklé. Já je čítám rád, i když v některých, odehrávajících se většinou v nedávné době, mi vadí přílišná tvrdost a používání vulgárních slov, často zcela zbytečně. Dnes bych však rád zmínil jednoho autora detektivek, jejichž děj se odehrává dávno – v 7. století v Irsku. Mám na mysli britského historika a spisovatele Petera Tremayna. Nakladatelství Vyšehrad umožňuje českému čtenáři se s jeho dílem seznámit a oblíbit si jeho hlavní vyšetřovatelku – moudrou a vzdělanou právnička sestru Fidelmu. Ta je stoupenkyní irské formy křesťanství, stavějící nikoli na dogmatu, nýbrž na lásce a spravedlnosti. Irské křesťanství nemělo kněžský celibát, kláštery tam běžně byly určeny jak pro ženy, tak i pro muže. Nicméně i na irský ostrov pronikala kontinentální křesťanská praxe s dogmaty a celibátem a v některých detektivkách Tremayne má zajímavé rozhovory mezi zastánci obou zmíněných křesťanských směrů. V jednom takovém rozhovoru, kde šlo o vinu a trest, biskup z Francie tvrdě argumentoval slovy, která jsme dnes četli z knihy Exodus: Život za život, oko za oko, zub za zub. Že tak je to psáno v zákoně, a tak to musí být. A dokonce mu stačilo podezření bez důkladného vyšetření. Jako kdyby Nový zákon s Kristovým evangeliem neexistoval. Sestře Fidelmě velice záleželo na tom, aby se nikomu nevinnému neublížilo. Její oficiální postavení bylo takové, že onen biskup neuspěl. A nakonec se ukázalo, že viníkem byl někdo jiný, než se to původně jevilo.
Pro mne ohánění se oním čteným textem z Exodu bylo něčím vzdáleným, těžko pochopitelným. Slova "oko za oko, zub za zub" jsem znal především z Ježíšových slov v kázání na hoře, která přinášejí nový pohled na ona slova Mojžíšova zákona: Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi. A později jsem se dověděl, že v onom textu Mojžíšova zákona nejde ani tak o to, že by zlo muselo být potrestáno, nýbrž o to, že odplata nesmí být nepřiměřeně velká, k čemuž praxe některých společností směřovala. Člověk nemá právo vzít spravedlnost do vlastních rukou bez hranic. Zákon brání tomu, aby se konflikt měnil v nekonečný řetěz pomsty. Bible tak zde začíná zkrocovat lidskou touhu po pomstě.
Ježíš učí odpouštět. Slyšíme to i z Jeho modlitby na kříži, kam ho dovedla lidská zloba a nenávist (Lk.23.34): Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. ⨀ Při svém každodenním biblickém čtení podle příručky Mana jsem nedávno z Apoštolských skutků četl příběh jáhna Štěpána, který mě při tom velice oslovil. Ten úžasný, hluboce věřící a laskavý člověk byl nepřáteli ukamenován! Hrůza, zlo, nenávist. Když už byl jeho život u konce, když prožíval strašnou fyzickou bolest po ohromném množství úderů kameny, klesl na kolena a nahlas se modlil: Pane, odpusť jim tento hřích! To řekl a zemřel.
V modlitbě Páně se modlíme za odpuštění vin. Přitom vyznáváme, že i my odpouštíme. Pán Ježíš nás nabádá, abychom odpouštěli (Mt.18.21-35):
21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát." 23 "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´ 27 Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´ 29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´ 30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´ 34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - 35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.
Příběh, který vyprávěl Pán Ježíš a který jsme teď slyšeli, ukazuje, že vztah odpuštění se má řetězit. Hrozné bylo, že ten, jemuž bylo – či mělo být – mnoho odpuštěno, neuměl odpustit. Bůh miluje člověka. Ano, miluje hřešícího člověka. Ale má v ošklivosti hřích. Odpouštění neznamená toleranci hříchu. Naopak. Štěpán odpustil svým vrahům. Ježíš odpustil svým vrahům. Jak Štěpán, tak Ježíš prosili Boha, aby jejich vrahům odpustil. O oněch vrazích většinou dále nic nevíme, tedy ani zda budou svého činu litovat. Víme o jednom z nich, o farizeu Saulovi. I on byl předmětem modlitby umírajícího Štěpána: "Pane, odpusť jim tento hřích!" A po čase se mu před Damaškem Ježíš zjevil a udělal z něho svého důležitého svědka apoštola Pavla.
Odpouštění patří k cestě za Ježíšem. Někdy hrozí nebezpečí zaměňovat odpuštění s jakýmsi formálním vymazáním viny, které s sebou přinášejí třeba amnestie nebo různá soudní rozhodnutí, jež s poškozeným nemají nic do činění. V podobenství o odpouštění, které Pán Ježíš pověděl, nedošlo k tomu, že by král zcela vymazal těžký dlužníkův dluh. Chtěl však jednat tak, jako by ten dluh neexistoval. Onen velký dlužník se však zachoval vůči svému malému dlužníku tvrdě. Odpuštění velkého dluhu nezasloužil.
Odpuštění může znamenat osvobození toho, komu bylo ublíženo. Když někomu neodpustím, může se stát, že vzpomínání na člověka, který mi ublížil, stále tíží mé nitro. Událost skončila, ale já ji stále prožívám. Odpuštění přitom nemusí znamenat, že zapomenu. Ona křivda však nenarušuje můj další život.
Odpustit člověku neznamená automaticky obnovit s ním vztah. Pokud mi někdo ubližuje, může být správné vytvořit si od něho odstup, chránit sebe nebo druhé a požadovat spravedlnost. Odpuštění neznamená dát člověku další příležitost ubližovat.
V 8. kapitole Janova evangelia čteme o ženě cizoložnici, která měla být ukamenována. Ježíš ji zachránil a na závěr jí řekl: Jdi a už nehřeš. (J.8.11). Odpouštění neznamená toleranci hříchu. Naopak, vede k boji proti němu. Je produktem lásky – lásky k Bohu i lásky k bližnímu, lásky, k níž nás vyzývají dvě největší přikázání (Mk.12.30,31): Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj bližního svého jako sám sebe!
Otče, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. Amen.