Od starozákonních obětí k novozákonnímu daru

Vstupní slovo:

Pán Ježíš shrnuje Boží zákon slovy:

Mk.12.30,31  Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´. `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

Čtení z Písma po úvodní modlitbě:

Lv.2.1-3

1  Když někdo přinese Hospodinu darem přídavnou oběť, bude jeho darem bílá mouka. Poleje ji olejem, vloží na to kadidlo

2  a donese ji Áronovcům, kněžím. Kněz z ní vezme plnou hrst bílé mouky s olejem i všechno kadidlo a jako připomínku ji na oltáři obrátí v obětní dým. Jako oběť ohnivá bude libou vůní pro Hospodina.

3  Zbytek přídavné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako velesvatý podíl z ohnivých obětí Hospodinových.

Mt.12.1-8 

1  V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.

2  Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!"

3  On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním?

4  Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?

5  A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?

6  Pravím vám, že zde je víc než chrám.

7  Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´ (cit. Oz.6.6) , neodsuzovali byste nevinné.

8  Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."

Čtení před kázáním: J.1.6-14

6  Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

7  Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

8  Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

9  Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

10  Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

11  Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

12  Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

13  Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

14  A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

Čtení uvnitř kázání (výjimečně uvádím):  Žd.10.1-18 (vybrané verše; Josef Kurz):  

Poslání: Ef.5.1,2

1  Jako milované děti následujte Božího příkladu

2  a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Požehnání: 2.Pt.3.18

Kéž stále rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní i navěky. Amen.

Písně:

187 Svou oslav Pána písní

735  Ježíš živ je

256  Ježíši, Pane nejvyšší

710  Můj Ježíš mé je žití

549  Buď Tobě sláva

Asi někdy před 65 lety se mě jeden starší kamarád zeptal, zda už mám přečtenou celou Bibli. Podle pravdy jsem mu odpověděl, že nikoli. Onen rozhovor mě ovšem vedl k předsevzetí v dohledné době celou Bibli přečtenou mít. Ta má záporná odpověď týkala Starého zákona, a tak jsem se dal do jeho systematického čtení. Brzy jsem dospěl ke knize Leviticus, tedy k třetí knize Mojžíšově. A ta se mi četla moc špatně. Svět starozákonních obětí mi zůstával hodně vzdálený. – Po několika měsících jsem Bibli celou přečtenou měl, byl jsem onomu kamarádovi vděčný, že mě k tomu mít celou Bibli přečtenou inspiroval, nicméně vždy jsem daleko větší pozornost věnoval výrazně kratšímu, jasně zvěst o Kristu přinášejícímu Novému Zákonu než Zákonu Starému.

V reformačních církvích se klade velký důraz na Bibli. Je to moc dobře. Bibli vnímáme jako jednu vzácnou, úžasnou knihu, i když to je sbírka 66 knih, z nichž 39 připadá na Starý zákon a 27 na Zákon nový. V některých vydáních je Starý zákon ještě delší o 7 až 10 apokryfních či deuterokanonických knih, které nepatří do hebrejského biblického kánonu, avšak jsou součástí základního řeckého překladu, tedy Septuaginty. ⨀ Bible: Jedna vzácná kniha. Mezi napsáním jejích dvou částí ovšem došlo k nejdůležitější události dějin: Život jedinečného Božího Syna Ježíše Krista na Zemi, jeho komunikace s lidmi, těžké utrpení, ukřižování a slavné vzkříšení, které ovšem proběhlo zcela nenápadně; 7 týdnů po něm pak seslání Ducha svatého – vznik Božího lidu Nové smlouvy – tedy církve. Starý zákon mluví k tehdejšímu Božímu lidu – k izraelskému národu. Jeho texty sice směřují ke Kristu, ale dost skrytě, takže když Kristus přišel v těle na Zemi, znalci Starého zákona ho nepřijali, jak jsme to slyšeli z Janova evangelia před kázáním. (J.1.11,12) ⨀ Nový zákon směřuje ke všem lidem nezávisle na národnosti. Zve ke Kristu, k rozhodnutí pro Jeho cestu. My už můžeme Starý zákon číst prizmatem zvěsti o Kristu, víme o té nejdůležitější události, k níž ve starozákonní době izraelité se značnou dávkou neurčitosti směřovali. Té úžasné změně v tom, co po Kristově příchodu lidé vědí či mohou vědět, se věnuje autor – či autorka ? – epištoly k Židům; poslyšme odtud vybrané verše z 10. kapitoly v překladu Josefa Kurze:

[1] Opravdu, všechny ty obřady a oběti židovského zákona jsou jen stínovým obrazem toho, co chtěl Vůh udělat pro lidi v pozdější době. Nemají tedy samu podobu těch duchovních skutečností, v nichž je vlastní podstata a záchranná síla. Jen tak se dá vysvětlit, že rok co rok se tu ustavičně opakují tytéž oběti, a přece všichni ti, kdo s nimi přistupují k Bohu, jsou pořád na stejném stupni nedokonalosti. [2] Vždyť by ty oběti už dávno musely přestat, kdyby lidé, kteří je přinášejí, byli jimi jednou pro vždy očištěni, takže by jim jejich svědomí už nic nevyčítalo. [3] Děje se však něco docela opačného: Lidem se právě při těch obětech připomínají jejich hříchy. [4] Je přece nemožné, aby ktev býků a kozlů zbavila lidi hříchu. [5]  Proto Kristus při svém příchodu na svět řekl Otci: "Ty jsi nechtěl oběti a dary, ale připravils můj příchod v těle. ... " ⨀ ... [9b] Kristus ruší všechny staré oběti a na jejich místo klade svou vlastní oběť. ⨀ [11] Za staré smlouvy stojí každý kněz denně při bohoslužbě a častokrát přináší stejné oběti. Ale všechny ty oběti nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. [12]  Naproti tomu Kristus přinesl Bohu za všechny hříchy jen jedinou oběť. Potom se však jednou pro vždy posadil na pravici Boží. (To znamená, že dokončil dílo vykoupení jednou provždy.) ⨀ [18] A tam, kde jsou hřích a nepravosti odpuštěny na základě té jediné oběti, je už jakákoli další oběť za hřích úplně zbytečná.

Podobné úvahy, směrované především mimo židovský národ, nacházíme v Pavlových epištolách. Apoštol Pavel pocházel z židovské farizejské rodiny, která žila mimo oblast Izraele; sám byl velice vzdělaným znalcem Písma – tedy Starého zákona. Poznal Krista a stal se Jeho apoštolem; celý svůj další život věnoval kázání Jeho evangelia. Plně prožil přechod od starozákonního k novozákonnímu myšlení. Prožil dokonalé obrácení. Znal Zákon, znal obětní předpisy. Hluboce si uvědomoval, co světu přinesl Ježíš Kristus.  A tak římským křesťanům píše (8.3,4): Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. A sestrám a bratřím v maloazijských Kolosách připomíná, co Kristův příchod mezi lidi znamená (Kol.1.19,20): Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Na začátku dnešních bohoslužeb jsme četli krátký úryvek ze starozákonních obětních předpisů. Obzvláště pro nás, městské lidi žijící zhruba o 3 300 let později než žil Mojžíš to jsou slova sotva srozumitelná či pochopitelná. Zkušený starozákonní biblista by v nich asi dovedl vyčíst leccos zajímavého a hlubokého. Nicméně, jak jsme slyšeli z citovaných epištolních textů, my máme tu ohromnou přednost, že žijeme v době po Kristově příchodu na tento svět, že máme svědectví o Jeho díle, o Jeho učení, o Jeho utrpení, ukřižování a následujících vzácných událostech – Jeho vzkříšení, nanebevstoupení a seslání Ducha Sv. A tak se můžeme na Zákon, tedy na Starý zákon, dívat prostřednictvím poselství o Kristu. On zdůraznil, že ze záplavy přikázání, která stejně nejsme s to všechna dodržet, jsou největší a nejdůležitější ta, jež k nám zazněla ve vstupním slově: "Miluj Boha. Miluj svého bližního". To je to nejdůležitější pro křesťanský život. A ono je to nejdůležitější obecně pro lidský život. Nejde zde o nějakou reciprocitu vycházející z vědomí Boží lásky. Milovat je součástí plného, skutečně lidského života.  K němu patří konat dobro. Zaujala mě slova, která jsem nedávno četl a týkají se vztahu mezi Bohem a člověkem (AI): Křesťan nekoná dobro proto, aby si získal Boží přízeň; koná dobro proto, že už byl Bohem přijat. Právě tato svoboda od neustálého sebepotvrzování je jedním z nejradikálnějších a zároveň nejaktuálnějších poselství evangelia. ⨀ Nekonečné starozákonní oběti nahradil nekonečně velký Boží dar: Spasitel Ježíš Kristus.

Jsem vděčný onomu kamarádu z dávné doby, že mě vedl k rozhodnutí přečíst celou Bibli. Zároveň si ovšem uvědomuji, že je třeba ji celou přijímat jako svědectví o Kristu – Starý zákon jako směrník k oné nejdůležitější události dějin, Nový zákon pak jako svědectví o Kristu. Nový zákon přináší hlavní, nejdůležitější poselství Písma. Boží Syn Ježíš Kristus nás zve na svou cestu, cestu lásky a svobody, cestu víry a naděje, na cestu, která vede až za hranice této časnosti, až do Božího Nového světa, do Božího království. Tam už hřích, strach a bolest nemají místo.

Díky, Pane Ježíši Kriste, za pozvání na cestu za hranice poznávaného světa, na cestu k nebesům. Amen.

Praha, 14.08.2026, poslední úprava: 22.08.2026