Oběť

Vstupní slovo: Římanům 12.1,2:

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Čtení ze SZ: Lv.22.17-21,26-33$

22:17  Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:

18  "Mluv k Áronovi a jeho synům i ke všem Izraelcům. Řekneš jim: Kdo by z izraelského domu nebo z těch, kdo přebývají v Izraeli jako hosté, přinesl svůj dar při různých svých slibech nebo dobrovolných závazcích a přinesl jej jako oběť zápalnou Hospodinu,

19  aby ve vás našel zalíbení, dá samce bez vady ze skotu, z ovcí nebo z koz.

20  Nepřinesete nic, co by mělo vadu, neboť byste tím nedošli zalíbení.

21  Když někdo připraví hod oběti pokojné pro Hospodina ze skotu nebo z bravu, aby splnil slib, nebo jako dobrovolný dar, pak jen oběť bez vady dojde zalíbení; nesmí na ní být žádná vada.

26  Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:

27  "Když se narodí býček nebo beránek nebo kozlík, ať je sedm dní pod svou matkou; počínaje osmým dnem bude se zalíbením přijat jako dar ohnivé oběti pro Hospodina.

28  Kus skotu nebo bravu neporazíte v týž den s jeho mládětem.

29  Když budete obětovat Hospodinu obětní hod díků, obětujte tak, aby ve vás našel zalíbení.

30  Týž den bude sněden, nic z něho nenechávejte do rána. Já jsem Hospodin.

31  Dbejte na mé příkazy a jednejte podle nich. Já jsem Hospodin.

32  Neznesvětíte mé svaté jméno. Ať jsem posvěcen mezi Izraelci. Já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.

33  Vyvedl jsem vás z egyptské země, abych vám byl Bohem, já Hospodin."

Čtení z NZ: 2.Kor.5.14-17

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Evangelium: Mt.9.13,12.7:

Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. … Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné.

Poslání: Zj.5.7-10:

Beránek přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."

Požehnání: Aron (Nu.6.24-26)

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,

ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,

ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Písně:

168 Zpívejte, čest vzdejte

638 Díky za toto krásné ráno

219 Hory, doly, stráně

426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

443 Přijď, Králi věčný náš  

[Modlitba pro postní období:] Děkujeme Ti, Otče náš, že Ty, dárce života, sestupuješ mezi nás lidi. Děkujeme Ti za naše životy, děkujeme za život jako takový v celé jeho bohatosti a komplexnosti. Děkujeme Ti, že můžeme prožívat a poznávat aspoň zčásti to, co patří k tajemství života, k tajemství stvoření. Uvědomujeme si, že k plně prožívanému životu patří také oběť. Teď v předvelikonočním čase myslíme především na oběť Tvého jedinečného Syna Ježíše Krista na Golgotě. Myslíme na přetěžké utrpení, jímž prošel pro náš hřích. I pro hřích našeho sobectví a zahledění do sebe samých. Prosíme Tě, veď naše myšlení a jednání k nesobeckému sdílení s druhými lidmi, tak, abychom druhé přijímali v lásce jako Tvůj dar, který vede k vzájemnému obohacování a hlubšímu přijímání daru života.

Myslíme v tomto předvelikonočním čase na to, co se stalo na Golgatě. Myslíme však zároveň na událost velikonoční neděle, na slavné Kristovo zmrtvýchvstání, znamenající vítězství dobra nad zlem, vítězství života nad smrtí. Prosíme Tě, aby tato radostná zvěst zněla celým světem. Prosíme Tě, aby naplňovala křesťanská shromáždění. Amen.

[Modlitba pro povelikonoční období:] Děkujeme Ti, Otče náš, že Ty, dárce života, sestupuješ mezi nás lidi. Děkujeme Ti za naše životy, děkujeme za život jako takový v celé jeho bohatosti a komplexnosti. Děkujeme Ti, že můžeme prožívat a poznávat aspoň zčásti to, co patří k tajemství života, k tajemství stvoření. Uvědomujeme si, že k plně prožívanému životu patří také oběť. Velikonoční svátky vedly naše myšlenky k oběti Tvého jedinečného Syna Ježíše Krista na Golgotě, k Jeho přetěžkému utrpení, jímž prošel pro náš hřích. I pro hřích našeho sobectví a zahledění do sebe samých. Prosíme Tě, veď naše myšlení a jednání k nesobeckému sdílení s druhými lidmi, tak, abychom druhé přijímali v lásce jako Tvůj dar, který vede k vzájemnému obohacování a hlubšímu přijímání daru života.

Velikonoce orientovaly naše myšlenky k tomu, co se stalo před dvěma tisíci lety na Golgatě, avšak také, a snad především, na událost velikonoční neděle, na slavné Kristovo zmrtvýchvstání, znamenající vítězství dobra nad zlem, vítězství života nad smrtí. Prosíme Tě, aby tato radostná zvěst zněla celým světem. Prosíme Tě, aby naplňovala křesťanská shromáždění. Amen.

Slovo oběť se dostalo kamsi na okraj našeho slovníku, tedy mezi slova málo frekventovaná. Když čteme, jaký význam má oběť v různých náboženstvích, můžeme si postesknout, že je tu další doklad onoho negativního jevu, jímž je odnáboženštění myšlení a života v naší civilizaci. Ovšem čtení, které jsme slyšeli z Matoušova evangelia, nad takovým negativním hodnocením přinejmenším klade otazník.

Když mi bylo asi 15 let, zeptal se mě jeden horlivý bratr, zda jsem už přečetl celou Bibli. Po mé záporné odpovědi následoval rozhovor, který vyústil v můj slib, že za určitou dobu - tuším, že šlo asi o necelý rok, celou Bibli přečtenou mít budu. Slib jsem splnil, ale nikdy jsem se netajil s tím, že starozákonní obětní předpisy a řády pro mne příjemným ani záživným čtením nebyly a rozhodně jsem si je nezapamatoval a přehled o nich nezískal. A stále jde o oblast biblické teologie, která je mi hodně vzdálená. Když jsem se snažil do ní aspoň trochu vniknout, bylo pro mne milým překvapením, že - aspoň u některých obětí - je maso, zpravidla kněžími, ale někdy i laiky - snědeno. Zvíře je obětováno, aby druzí měli potravu. Život obětních zvířat je zmařen, aby život lidí mohl pokračovat. Oběť slouží životu.

Dovedu si představit určitý nesouhlas vegetariánů. Jistě, člověk nemusí jíst zvířata. Nicméně SZ obětní předpisy ukazují, že i maso patří k lidské potravě. A rád si vzpomínám na čtení Asimovovy knihy "Na počátku", kdy bylo vidět, jakou radost autor měl z toho, že 29. a 30. veršem Gn.1 Boží směrnice o potravě nekončí. V těchto verších čteme:  Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.  S velkým potěšením tento americký vědec a známý spisovatel přijal Boží slovo po potopě: (Gn.9.3:) Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.

Život je zázrak. Vážím si těch, kdo pro svou potravu nechtějí obětovat život zvířat, ale na druhé straně bychom neměli zapomínat, že zázrak života se týká i rostlin. Jedna forma života je obětována pro jinou. Tak to Pán Bůh zařídil. V mimolidském světě se tvorové požírají. Schematicky to vyjadřují potravní řetězce. Jsou živočichové, živící se výhradně či převážně rostlinnou stravou. Hlavní složkou potravy šelem je však maso. Do naší přírody se vracejí některé velké šelmy - rysové, vlci, medvědi. Pro rovnováhu v přírodě, pro fungování přírody, rozhodně tyto šelmy význam mají. Mezi těmi, kdo se radují z jejich návratu do naší krajiny, jsou i vegetariáni. ● V přírodě tomu tak je: Život je obětováván pro život. Oběť je nedílnou součástí Bohem stvořeného světa. Oběť patří k životu.

Až na vodu a sůl a snad ještě nějakou další nenápadnou složku to, co jíme, bylo živé. Život přijímáme jako dar. Jeho součástí je i to, že máme co jíst. Abychom měli co jíst, stálo to jiné životy, živočišné a rostlinné. Bůh to tak zařídil. Ale neměli bychom tuto skutečnost přijímat jako samozřejmost, nýbrž vždy přijímat pokrm s díkůčiněním. To nemusí být vyjadřováno viditelně, okázale - ale může. Dovolte mi přečíst jeden milý příběh, který byl otištěn v prvním letošním (2017) čísle čtvrtletníku Mana. Jde o vyprávění jedné maminky:

[Modlitba před jídlem]

            Minulý týden jsem vzala své děti do restaurace. Můj šestiletý syn se zeptal, jestli se může před jídlem pomodlit. Když jsme sklonili hlavy, řekl:  ".. Bůh je dobrý, Bůh je velký. Děkujeme Ti za jídlo, ale ještě víc bych Ti poděkoval, kdyby nám maminka objednala jako dezert zmrzlinu. A volnost a spravedlnost pro všechny. Amen."

            Okolní hosté se smáli a do toho jsem zaslechla připomínku jedné ženy: ".. To je to, co je v naší zemi špatné. Děti už ani nevědí jak se modlit. Prosit Boha o zmrzlinu! To nikdy!" Můj syn to slyšel, rozplakal se a zeptal se:  ".. Udělal jsem to špatně? Zlobí se na mne Bůh?" Když jsem ho držela a ujišťovala, že to řekl báječně a Bůh se na něho určitě nezlobí, přistoupil k našemu stolu starší pán. Mrkl na mého syna a řekl: ".. Já vím, že Bohu se ta modlitba moc líbila."  ".. Opravdu?" zeptal se syn. ".. Na mou duši," odpověděl pán. Potom dodal efektním šeptem (na adresu ženy, která tuto celou věc začala): ".. Velká škoda, že nikdy neprosila Boha o zmrzlinu. Zmrzlina je někdy dobrá pro duši."

Přirozeně jsem po jídle dětem koupila zmrzlinu. Můj syn se na ni chvíli díval a potom udělal něco, co v životě nezapomenu.  Vzal svůj pohár a beze slova šel a postavil ho před onu ženu. Se širokým úsměvem jí řekl: ".. Tady to je pro vás. Zmrzlina je někdy dobrá pro duši; a moje duše už je v pořádku."

Rozumět sz obětem je složité. Ony ovšem směřují ke Kristu. On obětoval svůj život za hříchy všech lidí. Říká "Milosrdenství chci a nikoli oběti". Dal obětem nový rozměr, nový smysl, jak jej zřetelně v dnešním vstupním slovu vyjádřil apoštol Pavel: "Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba." Oběť je smysluplná, je-li projevem lásky. Ježíš Kristus celý zákon, včetně oněch složitých obětních předpisů, shrnuje do dvojpřikázání lásky (Mk.12.30,31): Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj bližního svého jako sám sebe!   

Ze svědectví Písma víme, že Bohu na nás, na jednom každém z nás záleží. Ale ke světu, k lidské společnosti patří také horizontální vazby. Je to úžasné, že nejen máme co jíst a pít, čím se oblékat a kde bydlet, nýbrž, a možná především, také to, že máme jeden druhého, že máme s kým sdílet své radosti i bolesti, že můžeme přijímat plody práce druhých a jim přinášet plody práce své. Jsme na světě jeden pro druhého. Můžeme žít jeden pro druhého. Druhý člověk není pro nás jen ekonomický subjekt, jak učí současná ideologie, ale je nám sestrou či bratrem, potřebuje nás a my potřebujeme jeho. V druhém člověku se setkáváme s Kristem. On říká: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili. (Mt.25.40,45)

Vzájemná provázanost mezi lidmi je důležitou a obohacující součástí Bohem stvořeného světa. Vytváří prostor, v němž se naplňuje poslání člověka, prostor, v němž oběť přechází v milosrdenství, v to, jemuž nás učí a které od nás očekává náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus.

Děkujeme Ti, Otče náš, za život, za jeho bohatství, krásu i pestrost forem. Děkujeme Ti za druhé lidi, zvířata a další živočichy, za stromy, keře a další rostliny. Děkujeme Ti, že máme co jíst a pít, kde bydlet a čím se oblékat. Děkujeme Ti, že můžeme s druhými lidmi sdílet radosti a starosti. Vděčně si uvědomujeme, že i tato možnost vzájemného sdílení patří k bohatství Tvého stvořitelského díla. Děkujeme Ti, že se můžeme navzájem jeden za druhého modlit. Prosíme Tě za lidi, kteří očekávají naše modlitby. Prosíme Tě za nemocné, zarmoucené, smutné, bezradné, osamělé a opuštěné. Prosíme Tě za ty, kdo žijí v zajetí svého sobectví. Prosíme za ty, jimž pro každodenní pečování uniká výhled vzhůru k věčnosti. Prosíme Tě za lékaře, učitele, vychovatele, kněze a kazatele; prosíme Tě, aby pro druhé lidi bylo setkávání s nimi obohacením. Prosíme Tě, aby i setkávání s námi bylo pro druhé lidi přínosem. Prosíme Tě za zvěstování evangelia tak, aby další a další lidé poznávali Krista jako tu pravou Cestu, Pravdu i Život. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Otče náš, …  

Praha, únor 2017; poslední úprava 25/02/2018