Nové věci na úzké cestě

Praha - Modřany 15. března 2020 (pro domácí čtení a zamyšlení; bohoslužby se kvůli pandemii KOVID-19 nekonají).

Vst.: Zj.21.5,6 (Kr. zkrác.): I řekl ten, kterýž seděl na trůnu: Aj, nové činím všecko. Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec.

Čt.: Sk.10.34-36,44-48$: V domě setníka Kornélia, který nebyl židovského původu: A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. (44)Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Evangelium: Mt.7.13,14 (B21) : Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.

Poslání: Mt.11.28-30:  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Požehnání: Nu.6.24-26:  Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Písně

440  Ozvi se, Pane můj

381  Ó přijdiž, léto Páně nebo  Svítá 172  Laudato sii

256  Ježíši krásný

379  Stvoř srdce čisté

559  Ó ujmi ruku moji

Otče náš,

dnes si výrazně uvědomujeme, co pro nás nedění bohoslužby znamenají. Uvědomujeme si, kolik dobrého od Tebe běžně dostáváme a ani si to neuvědomujeme a nedovedeme být vděčni. Myslíme před Tebou na koronavirem zasaženou část světa. Děkujeme Ti a všechny projevy lidské solidarity. Prosíme Tě, uč nás i v této pro nás obtížné situaci slyšet Tvůj hlas. Prosíme Tě, abychom si uvědomili, jak jeden druhého potřebujeme, abychom Ti byli za své bližní vděčni a je uměli milovat. Prosíme Tě, abychom přes obtížnost vzájemné fyzické blízkosti si byli vnitřně stále blíže.

Amen.

O prvních letnicích vznikla církev. Z 2. kapitoly Skutků apoštolských sice víme, že při tom byli kromě Židů i příslušníci jiných národů, přesto však tato přelomová historická událost proběhla v židovském prostředí a nově vzniklá církev navazovala na židovskou zbožnost a židovskou náboženskou praxi. Ovšem už za svého pozemského života Pán Ježíš naznačil, že okruh těch, pro něž přišel, není omezen na potomky Jákobovy. Ve třetí kapitole Janova evangelia je zaznamenán Jeho rozhovor s farizeem Nikodémem, kde říká: Tak Bůh miloval svět, že Svého jednorozeného Syna dal, aby kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus tedy nepřišel pro jeden vyvolený národ, nýbrž pro celý svět. Na závěr kázání si připomeneme jeho pověření nést evangelium celému světu. Vykročení církve za hranice židovského světa je spojeno především s misií apoštola Pavla, nicméně už v době, kdy teprve probíhala Pavlova konverze, tedy dlouho před začátkem jeho misijní činnosti, došlo k události, která potvrdila, že Kristovo dílo se neomezuje na Boží lid Staré smlouvy. Čteme o ní právě v 10. kapitole Skutků, kde sympatický římský setník Kornelius zve do svého domu Petra, aby od něho slyšel evangelium. Setkání, které bylo součástí Božího plánu spásy pro svět, přineslo velký užitek. Svědčí o tom závěr čteného textu ze Sk.

Byla to úžasná událost! Nicméně první reakce jeruzalémské církve byla odmítavá. Jak si mohl Petr dovolit porušit zákon a stolovat s pohany! ● V tehdejším centru církve však následoval rozhovor, po němž si i konzervativní věřící uvědomili, že se stalo něco nesmírně důležitého. Prostor pro Boží působení je širší než si vůbec dokázali představit.

Často se setkáváme s lidmi, jejichž myšlení a životní usilování je blízké křesťanskému, a přesto o evangelium ani o církev nejeví zájem. Napadá mě, že jim ●my křesťané● zůstáváme dlužni skutečně věrohodné svědectví o Kristu. Pro Kornelia nebylo v představách konzervativních jeruzalémských věřících místo. Boží náruč však pro něho byla otevřena. ¿Není naše zabydlenost v současné církevní praxi překážkou pro hledající? ¿Nespojujeme evangelium příliš s našimi církevními strukturami, s naším stylem života, s naším způsobem vidění světa? ¿Nezužujeme prostor pro Boží působení? Rád si připomínám vyznání katalánsko-indického přírodovědce, filozofa a kněze Raimona Panikkara (1918-2010): "Jsem katolický kněz, hinduista a buddhista". Na poselství o Kristu se nedíval pohledem evropské filozofie, nýbrž prostřednictvím indického myšlení. Kristus přišel na svět jako Žid, avšak jeho poslání a dílo se týkají celého světa. Neomezují se tedy ani na svět naší kultury a našeho způsobu myšlení. Rád si připomínám i zajímavou a inspirující knihu buddhistického mnicha Thiče Nhata Nhana "Živý Buddha, živý Kristus", kde autor zůstávaje buddhistou se plně hlásí ke Kristu. Evangelium nejenže přesahuje židovské myšlení, ono není vázáno ani na evropské vidění světa, které konec konců vychází především z řecké - tedy z pohanské - filozofie. Evangelium je prostě pro všechny, nezávisle na tom, zda pocházejí z židovské, křesťanské, buddhistické, muslimské, hinduistické, racionalisticky agnostické či ateistické nebo z jakékoli jiné tradice.

V nakladatelství Karolinum vyšla roku 2018 zajímavá kniha profesora Ctirada Václava Pospíšila "Masaryk iritující a fascinující". Jak i z názvu je patrno, kniha ukazuje kontrast mezi Masarykovou hlubokou vírou na straně jedné a odmítáním některých podstatných prvků křesťanské víry či věrouky na straně druhé. Prezident Masaryk, jehož 170. výročí narození jsme si nedávno připomněli, vyšel z tradičního křesťanského prostředí, avšak pod vlivem řady činitelů mnohé z tradičního křesťanství odmítal a postavil se na pozici liberálně demokratického humanismu. Nicméně následovat Krista bylo jeho životním cílem. Přijal však evangelium do ideového světa racionalismu, demokracie a humanismu. ⨀ Profesor Pospíšil píše o prezidentu Masarykovi velice mile a s velikou úctou; zpravidla uvádívá celé "pan prezident", či dokonce "pan profesor a prezident osvoboditel"; někdy ovšem o něm mluví jako o "bratru Tomášovi". A já se k tomu přidávám a zdůrazňuji, že v bratru Tomášovi vidím opravdového Kristova následovníka. Spolu s tradičními systematickými teology, mezi něž i bratr Ctirad Václav patří, mám ovšem za to, že mu něco z plnosti evangelia uniklo. Proto je nejen fascinující, ale i iritující. Ale přiznejme si, že nám zas může z evangelia unikat něco jiného. Rozhodně Pospíšilova kniha může přispět k prohloubení osobní víry.

¿Nejsou však zmíněné úvahy o úžasné šíři dosahu Kristova díla v rozporu s Jeho důrazem na úzkou cestu? Četli jsme Jeho slova z Kázání na hoře: "Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází" (Mt.7.13,14). Položil jsem řečnickou otázku, na niž podle očekávání odpovím, že nikoli, spor tu není. Mantinely, které Ježíšovu úzkou cestu vymezují, nejsou totiž tvořeny našimi zvyklostmi, církevními řády, současnou teologií či liturgickou praxí. Nacházíme je v Ježíšově učení, především v celém Kázání na hoře a v přikázáních lásky. Týkají se našich vztahů, postojů a hodnotových systémů. Láska, Boží láska i láska mezi lidmi se jimi vine jako zlatá nit. Připomeňme si ona dvě přikázání, která Pán Ježíš uvádí jako shrnutí všeho toho, co učí Zákon i Proroci (Mk.12.30,31):  Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! ⨀ Miluj bližního svého jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není.

 Uvažování o šíření evangelia v dnešním světě, o oslovení dnešního člověka nás vede přímo ke Kristu. On převyšuje všechna lidská, byť dobře míněná ustanovení. Nespouštějme tedy oči z Ježíše, původce a završitele naší víry (Žd.12.2), jak čteme v epištole k Židům. Jeho život a učení jsou normou pro naše životy, nikoli různá dogmata a církevní praxe. Spolehněme se na Něho a nechme se jím vést jako Jeho svědkové. ● Ve víře a i ve vědomí odpovědnosti před Bohem i před světem si na závěr připomeňme Jeho slova z konce Matoušova evangelia: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku" (Mt.28.18-20). Amen.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi přišel pro všechny lidi, abys nám otevřel cestu k nebeskému Otci, do Jeho království, že jsi svou obětí překonal moc zla. Děkujeme Ti, že Tvá cesta není vázána na žádné kulturní či liturgické formy. Prosíme Tě, aby svědectví o této vzácné a slavné skutečnosti se šířilo světem. Myslíme při tom na země, kde kázání evangelia je spojeno s ohrožením osobní svobody, případně i života, myslíme však i na naše každodenní setkávání s lidmi v jejich konkrétních životních situacích. Prosíme Tě za zarmoucené, nemocné, za ty, jimž se ztrácí smysl života, za ty, kdo nemají nikoho blízkého, jimž se nedostává lásky. Prosíme Tě o sílu a moudrost pro všechny, a zvláště pak pro ty, jimž je svěřeno závažné rozhodování, při nynější pandemii koronavirového onemocnění. Prosíme Tě o sílu zvláště pro ty, kdo patří do rizikových skupin obyvatel.

Myslíme před Tvou tváří na ty, jimž se nedostává věrohodného svědectví o Tobě, a při tom si uvědomujeme, že naše svědectví bývá mdlé, že neoslovuje druhé a nemotivuje k cestě za Tebou. Prosíme Tě o probuzení z duchovního spánku, o nové nadšení pro Tvou věc tak, aby naše životy byly oním žádoucím věrohodným svědectvím o Tobě jako o pravé cestě, absolutní pravdě a skutečném životě.

Děkujeme Ti za slova modlitby, jimiž se můžeme obracet k nebeskému Otci:

Otče náš ...

Praha 5.11.2018; poslední úprava 13.3.2020 (modlitby)