Stříbro ani zlato

1.Kor.2.9 (vstupní slovo)

[Ale jak je psáno:] "Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo Ho milují."

Sk.3.1-9

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha.

Jan 4.7,9-14

Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: "Dej mi napít." Samařská žena se ho zeptala: "Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?" (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: `Dej mi napít,´ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu." "Pane, nemáš ani, čím bys čerpal," namítla žena, "a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek." "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit," odpověděl Ježíš. "Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu."

Zj.21.1,5,22.21 (slovo na cestu a požehnání)

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." (22.21) Milost Pána Ježíše se všemi. (Amen.)

Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že jsme se mohli sejít, abychom se společně modlili, zpívali k Tvé chvále a zamýšleli se nad Tvou vůlí, nad poselstvím Písma svatého. Děkujeme Ti za nové možnosti poznávání Tvého krásného stvořitelského díla, k němuž i my patříme. Děkujeme Ti za druhé lidi, za možnosti různých obohacujících setkávání a sdílení dobrého i zlého.

Děkujeme Ti za poselství evangelia, které osvobozuje od tíhy hříchu a pomíjivosti a orientuje mysli vzhůru k tomu, co nepomíjí, k Tvému království a jeho hodnotám, k víře, lásce a naději. Uvědomujíce si onu podmanivou krásu a hloubku evangelia vyznáváme, že se nejednou necháváme strhnout myšlením a hodnotami svého okolí. Vyznáváme, že nám často chybí víra, že se nám nedostává lásky, že si různým zbytečným staráním zakrýváme naději. Děkujeme Ti, že v Tvém království je dost místa pro všechny, že je otevřeno všem.

Prosíme Tě o Tvé požehnání pro všechna shromáždění Tvé církve. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Před chrámovými dveřmi seděl muž chromý od narození. Ve svých více než 40 letech byl zcela závislý na pomoci druhých lidí. Měl své blízké, kteří ho donesli na místo, kde byla naděje na almužnu. Vydělávat si nemohl, a tak jako žebrák čekal na nějaký ten peníz od druhých lidí, především od návštěvníků chrámu. Jiný způsob života si nedovedl představit. Jeho svět, jeho obzor byl úzký. Byl to důsledek jeho tělesného postižení.

Teď do chrámu přicházejí apoštolé Petr a Jan. Dva z těch, kdo byli Ježíši nejblíže. Jejich Mistr tehdy již s nimi fyzicky na světě nebyl. Postižený muž k nim, jako k ostatním příchozím, vzhlíží s nadějí, že mu pomohou, že nějakou částkou přispějí na jeho základní potřeby. Na jakoukoli jinou pomoc nebyl s to ani pomyslet. Petr s Janem toto jeho očekávání nesplní. Ale... -> Stane se něco pro něho naprosto nepředstavitelného, něco, co přesahovalo jeho svět, co přesahovalo i jeho nejbujnější fantasii. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl nepatřit mezi tělesné postižené, že by se mohl začlenit do plnohodnotného lidského života. Po setkání s apoštoly, s učedníky Ukřižovaného a Vzkříšeného Ježíše Krista, naplněnými Duchem svatým, se to stalo. Byl zdráv. Jeho obzory, jeho možnosti se nekonečně rozšířily, získaly novou, vyšší kvalitu. Setkání s Kristovými učedníky z něho udělalo úplně jiného, nového člověka.

Evangelijní příběh nás vede do Samaří, do příběhu, v němž se vypráví o setkání samařské ženy s Ježíšem. Počáteční situace vypadá jinak než ta v příběhu ze Skutků apoštolů. Žena je Ježíšem požádána o službu – o poskytnutí vody k pití. Zvláštností tohoto setkání je, že Ježíš – Žid - vůbec o něco žádá Samaritánku. Židé se na Samaritány dívali spatra a nekomunikovali s nimi. A tato zvláštnost celé situace vede k navázání rozhovoru. Ženě, téměř cizince, se otevře nový životní obzor, pohlédne za hranice svého dosavadního světa k dalekému horizontu, jímž je věčnost, Boží království.

Chromý viděl druhé lidi plnohodnotně žít, ale neuměl si představit, že by sám mohl být něčeho takového účasten. Samařská žena žila v jakémsi standardním životním prostoru, v němž se pohybovali i lidé kolem ní. Před setkáním s Ježíšem jí na mysl ani nepřišlo, že by mohlo existovat něco více, ● že skutečný svět, do něhož Bůh staví lidi, je mnohem bohatší, než je svět vnímaný smysly a popsatelný prostřednictvím jazyka.

Samaritánka se setkala osobně s Ježíšem. V případě chromého šlo o setkání s Ježíšem prostřednictvím Jeho učedníků. Jeho fyzický odchod z tohoto světa není pro svět ochuzením. Prostřednictvím Ducha svatého a svých učedníků zde zůstává a činí nové, velké věci. Chromý od narození z našeho příběhu to mocně pocítil.

Pro dnešní svět jsou větším problémem nemoci ducha než nemoci těla. Na nemoci těla máme dnes rozvinutou lékařskou vědu. Nemocemi ducha teď nemyslím duševní choroby, které patří do pracovní náplně psychiatrů, a tedy jsou také předmětem medicíny. Onomu chromému jeho nemoc omezila možnosti života ve světě, jeho svět byl zredukovaný, nemohl za hranice svých možností. Dnes je v naší civilizaci rozšířena duchovní slepota, která vede k zahledění do sebe sama, k závisti, chamtivosti, někdy až k nenávisti, ke zlobě, k chtění ničit, ba i zabíjet, jindy zas ke ztrátě smyslu života, k malomyslnosti a bezradnosti. Svět lidí v naší společnosti je omezený, běžnému člověku dneška chybí pohled k věčnosti, k Božímu království, pohled, který vede k lásce, k dobrotě, k radosti, k vděčnosti, k vědomí smyslu všeho bytí, i toho vlastního, k vědomí celistvosti Božího stvořitelského díla a té úžasné skutečnosti, že my, jeden každý z nás, jsme jeho součástí. My, kdo se ke Kristu hlásíme, máme dnes ve světě Petrovu a Janovu roli – pamatovat na to, že Onen Boží svět je otevřen všem. To, co vnímáme smysly, je jeho součástí, ale celá Bohem stvořená skutečnost je mnohem větší, širší, mohutnější, jak připomíná apoštol Pavel v prvním listě do Korintu. Jeho slova jsme četli jako vstupní slovo a připomeňme si je ještě v kralickém překladu: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž ho milují (1Kor.2.9).

Ježíš otevírá nové obzory. Ty, které se člověku v důsledku hříchu uzavřely. Hřích provází lidské dějiny. Ježíš nabízí od něj, od jeho důsledků vysvobození. Otevírá hříchem zavřené dveře ráje. Přijmout tuto Ježíšovu nabídku znamená radikální změnu, takovou, jakou prošli protagonisté obou našich novozákonních příběhů. Prožité setkání s Ježíšem vede ke změně osobní hierarchie hodnot, ke změně myšlení a jednání, tedy k pokání. Vede k lásce. Apoštol Pavel píše ve svém 1. listě do Korintu (5.14-18): Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové! A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Láska je v tom novém, co činí Ježíš, dominantou. On říká (J.13.34,35): "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že Ty činíš při nás lidech nové věci, že vedeš ke změně myšlení a jednání, že vedeš ke změně hodnotového systému. Prosíme Tě, aby Tvé evangelium, poselství o lásce a o smyslu bytí, znělo světem, abychom my lidé prožívali taková setkání jako ona samaritánka či onen tělesně postižený muž. Prosíme Tě, aby Tě lidé poznávali jako pravou Cestu, hlubokou Pravdu a skutečný Život.

Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, za evangelium, které svědčí o Tvém zájmu o celé stvoření, o jednoho každého z nás. Děkujeme Ti, že můžeme očekávat nové věci. Děkujeme Ti, že dáváš prostor pro změnu člověka, pro změnu myšlení a jednání. V této víře Tě prosíme za počínání těch, kdo mají na tomto světě moc rozhodovat, ať už získanou zákonným nebo nezákonným způsobem. Prosíme Tě za situaci ve východní Evropě. Myslíme před Tebou na vztah Izraele a Palestinců. Vděčně myslíce na to, že Pán Ježíš Kristus přišel pro celý svět, pro všechny lidi, Tě prosíme za vztahy mezi různými civilizacemi, prosíme Tě o skutečnou, usilovnou touhu po vzájemném porozumění. Prosíme Tě za naše sestry a bratry v Kristu, kteří jsou pro svou víru pronásledováni. Myslíme před Tebou na ně a na všechny další, kteří trpí eskalací zla na blízkém východě.

Prosíme Tě za smutné, bezradné, nemocné, osamělé, prosíme za lidi v těžkých životních situacích. Prosíme Tě i za ty, kdo pro zahledění do sebe samých ztrácejí smysl pro krásu a harmonii světa, kdo nedovedou vnímat druhé lidi jako dar.

Děkujeme Ti za svědectví Písma o nových věcech, které skrze Pána Ježíše Krista činíš. V očekávání na Tebe se k Tobě společně modlíme: Otče náš ...

Praha, červen, červenec 2014; poslední úprava 30/12/2014