Není jiné cesty
Vstupní slovo: J.3.16.7 (SNC)
16 Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. 17 Bůh svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil.
Čtení po modlitbě (vsedě): Sk.3.1-20,4.8-12
3.1 Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě.
2 Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli.
3 Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu.
4 Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!"
5 Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane.
6 Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!"
7 Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby,
8 vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha.
9 A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha.
10 Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.
11 Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo.
12 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: "Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí?
13 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit.
14 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha.
15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.
16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví - a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.
17 Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.
19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy
20 a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil.
21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.
22 Mojžíš řekl: `Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.´
23 A `každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.´
24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech.
25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: `V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.´
26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů."
4.1 Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji,
2 rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých.
3 Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer.
4 Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.
5 Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona,
6 velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu,
7 dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?"
4.8 Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší,
9 když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil,
10 vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv.
11 Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.
12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
13 Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.
14 A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
Čtení evangelia (před kázáním): J.10.7-15(16)
7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
[16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. (Verš by měl být citován v kázání)]
Závěrečné slovo: Fp.4.4-7
4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!
5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.
6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Písně:
289.1 Tebe, Bože, chválíme (Jarov)
63 Hrad přepevný je Pán Bůh náš
749 Tvá, Pane Kriste věc to jest
787 V království Božím místa dost
709 Ó, ujmi ruku moji
549 Buď Tobě sláva
Dnešní čtení ze 3. a 4. kapitoly Skutků nás uvádí do samých počátků Církve. Den seslání Ducha sv., o němž čteme ve 2. kapitole této biblické knihy, bývá právem považován za den vzniku Církve. Bylo to pouhých 51 dní po hrůzné události Velkého Pátku, kdy byl Ježíš, Boží Syn, svatý, milující, pomáhající, zachraňující potupně ukřižován. Po dvou dnech vstal z mrtvých; chtělo by se mi použít příslovce slavně, jenže ono jeho vzkříšení proběhlo velice diskrétně, v tichosti, nenápadně. Přesto v historii lidstva započala nová éra, Ježíšovo vzkříšení se stalo nejdůležitější událostí v historii světa. Jeho evangelium se šířilo, Církev, Boží lid Nové smlouvy, zapouštěla kořeny a rostla.
Ježíše odsoudila židovská velerada. Nicméně byl Žid. I jeho učedníci byli Židé. A neměli důvod opouštět to, co patřilo k židovské zbožnosti, k uctívání jediného Boha – Stvořitele a Pána. A tak jsme četli, jak Ježíšovi učedníci či apoštolé Petr a Jan jednoho dne odpoledne šli do chrámu. Setkali se tam s mužem, který byl chromý od narození, a aby mohl ve stavu své bezmocnosti žít, snažil se aspoň nějaké prostředky získat tím, že žebral. S prosbou o nějaký ten peníz se obrátil i na ony apoštoly. Jenže setkání s nimi mělo nakonec zcela jiný, úžasný, pro chromého muže naprosto nepředstavitelný výsledek. Byl zdráv.
Obrátil se na ně s lidskou, v jeho situaci docela přirozenou prosbou. Odpověď však přichází shůry. Na jeho prosbu se můžeme podívat jako na modlitbu. Nedostal to, oč prosil, avšak dostal něco nepoměrně lepšího, něco, co si vůbec nedokázal představit. Odpovědi na modlitby mohou být kvalitativně jiné, než si představujeme či dokážeme představit.
Uzdravením nemocného však novozákonní svědectví nekončí. Vše se odehrává v době nedlouho po ukřižování, nicméně Petr s Janem zcela otevřeně v chrámu vydávají svědectví o Kristu. Navzdory myšlení a jednání předních židovských představitelů, tedy navzdory osobnímu riziku, vydávají učedníci radostné svědectví o Tom, kterého oni představitelé nedávno poslali na kříž. Kristovo pozvání k následování a k vydávání svědectví je pro ně nepoměrně výraznější a silnější než vědomí nenávisti mnohých a s ní souvisejícího rizika ztráty osobní svobody. Činit dobře lidem patří k životu Kristova svědka. Je to svědectví o samém Kristu. K svědectví ovšem patří také slova.
Nás, kdo jsme zažili léta komunistické totality, asi vůbec nepřekvapuje, že Petr s Janem byli za své otevřené kázání uvrženi do vězení. Tato skutečnost jim však nevzala touhu svědčit o Kristu. Jejich řeč určenou židovské veleradě jsme četli před kázáním.
Zadržení apoštolů tentokrát skončilo pro ně příznivě, jen napomenutím. Mnohdy to bývalo horší. Nehledíc na nebezpečí ze strany mocných bylo v období záhy po seslání Ducha sv. evangelium kázáno a počet Kristových vyznavačů rostl.
My mnohdy býváme smutní z toho, že se naše sbory spíš vyprazdňují. Možná i výrazněji, než tomu bylo za vlády komunistů, kdy přihlásit se ke Kristu mnohdy vyžadovalo určitou statečnost a odvahu. Ty nám asi někdy scházely. Náš dnešní text nám připomněl statečnost apoštolů krátce po ukřižování jejich Mistra. Ale vzpomeňme i na apoštola Petra, který Pána Ježíše v Jeho posledních hodinách před ukřižováním zapřel, vzpomeňme na sympatického farizea Nikodéma, který přišel za Ježíšem v noci, aby nebyl viděn. Dnes je u nás uzákoněna svoboda vyznání. Za víru se za mříže nechodí. ¿Jenže chápou naši zákonodárci a naše společnost vůbec, co to je věřit Kristu, vyznávat Krista? Jakýmsi až kultickým pojmem se stala takzvaná náboženská neutralita. Věřit můžeme, jak se nám líbí, ale do mnoha životních oblastí se zakazuje víru projevit. Vždyť jsme přece nenáboženský stát!
Jenže jít za Kristem, být jeho učedníkem – to je s absencí projevů víry sotva slučitelné. Petr s Janem byli, jak se říká, na koberečku kvůli spontánnímu zvěstování Krista v souvislosti se službou do té doby nemocnému člověku. Jejich počínání se tím nezměnilo.
Dnešní doba je jiná než ta, o níž hovoří dnešní biblické texty. Lékařská věda je na vysoké úrovni. Psychické problémy, různé nedobré vztahy mezi lidmi, s nimiž souvisí i rozdělení bohatství, tvoří dnes asi vážnější problémy. Nedávno jsem sáhl k encyklice Centesimus Annus, kterou roku 1991 vydal papež Jan Pavel II. k stému výročí encykliky Rerum Novarum, v níž se papež Lev XIII věnuje sociální problematice. Zaujala mě tam věta: Neexistuje žádné skutečné řešení "sociální otázky" kromě evangelia. Věřím, že vyjadřuje hlubokou a důležitou skutečnost. Přichází mi při tom na mysl název posledního dílu Gulbransenovy trilogie: Není jiné cesty. Ano, pro plný lidský život není jiné cesty, než je cesta, o níž svědčí evangelia.
Dnešní svět je složitě strukturovaný a ona spousta vnějších podnětů v nás často dusí to nejdůležitější – kontakt s Kristem. On nás vede k lásce a úctě k druhým lidem. Jít Jeho cestou, být Jeho učedníkem – to přináší daleko lepší vztah k vyznavačům jiných náboženství než požadovaná vyprázdněná náboženská neutralita, odpovídající současné oficiální ideologii. Rád vzpomínám na rozhovory se svou bývalou studentkou – buddhistkou, kdy jsme se zcela shodovali nad Ježíšovými hodnotami. Rád vzpomínám na rozhovory se svou bývalou studentkou – muslimkou, pro jejíž myšlení a jednání prorok Ježíš znamenal možná více než znamená pro mnohé křesťany Boží Syn Ježíš. Myslím při tom na Ježíšova slova, která zaznamenal evangelista Jan (10.16): Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Ve světě je mnoho zla. Bůh nabízí záchranu. Proto poslal na svět Pána Ježíše Krista. Uvěřit mu, jít za ním – to je cesta k plnému, bohatému lidskému životu. Svět potřebuje svědectví o Něm, potřebuje evangelium, od jehož krásy a podmanivosti nás každodenní život se spoustou různých zástojů často odvrací. Nenechme se jimi naplňovat a připravovat se tak o duchovní život, o kontakt s Bohem. Přijímejme znovu a znovu pozvání na Kristovu cestu a nechme Jím naplňovat své životy. On sám je cesta, pravda i život. On je vítězem nad ďáblem, On nabízí bohatý a smysluplný život všem. Kéž se tato radostná zpráva šíří celým světem, do všech koutů lidské existence.
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že se nám dáváš poznat, že nás, všechny lidi zveš na svou cestu, cestu k nebesům, která pronikají i na Zem, i do našich každodenních životů. Amen.
Praha, 11.06.2026