Nehřešme

 

Všechna biblická čtení (kromě požehnání) podle překladu B21 (Bible pro 21. století)

Vstupní slovo: Ř.5.20-6.6,6.8  

Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

(6.1) Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom - tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou - i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. [(7) (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.)] (8) Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.

Čtení po modlitbě: Lv.20.1,2,7-15,22,23a,26   

1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2  "Řekni synům Izraele: Kdokoli, ať už Izraelita nebo přistěhovalec žijící v Izraeli, by daroval své dítě Molochovi, musí zemřít. Prostý lid ho ukamenuje.

7  Proto se posvěťte a buďte svatí - vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!

8  Zachovávejte má pravidla a plňte je. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel.

9  Kdokoli by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít. Zlořečil svému otci a matce - jeho krev ať padne na něj!

10  Kdokoli by cizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít - jak cizoložník, tak cizoložnice.

11  Kdokoli by spal s manželkou svého otce, zostudil svého otce. Oba musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně!

12  Kdokoli by spal se svou snachou, oba musejí zemřít. Spáchali zvrácenost - jejich krev ať padne na ně!

13  Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně!

14  Kdokoli by si vzal ženu i její matku, je to zvrhlost. Ať ho spolu s nimi upálí - zvrhlost ve svém středu netrpte!

15  Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. Rovněž to zvíře zabijte.

22  Zachovávejte všechna má pravidla a zákony. Plňte je, aby vás nevyvrhla země, do níž vás uvádím, abyste v ní bydleli.

23  Neřiďte se pravidly národa, který před vámi vyháním.

26  Buďte mi svatí, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem vás od národů, abyste byli moji.

 

Evangelium: J.8.3-11

3  Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli k Ježíšovi ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed

4  se slovy: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.

5  Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"

6  Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

7  Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem."

8  A opět se sklonil a psal po zemi.

9  Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.

10  Ježíš se zvedl a zeptal se jí: "Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?"

11  "Nikdo, Pane," odpověděla. "Ani já tě neodsuzuji," řekl jí Ježíš. "Jdi a už nehřeš."

 

Poslání: Lk.6.36-38

36  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

37  Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.

38  Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno."

 

Požehnání: Nu.6.24-26 (Doslovný převod do češtiny podle Dios habla hoy) 

Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází (obdaří) vás pokojem

 

 

Písně:

707 Má víra pohlíží (4)

687 Pán Bůh je láska (4 kr.)

787 V království Božím místa dost (4+ref)

709 Ó ujmi ruku moji (3)

416 Tvé požehnání (1)

 

Děkujeme Ti, Otče náš, že jsme mohli přijít do společného shromáždění. Děkujeme Ti za církev, za sestry a bratry v Kristu, za možnost sdílet radost ze záchrany z moci hříchu, za možnost společně vzhlížet k Tvé slavné budoucnosti. Děkujeme Ti za to, že se můžeme společně modlit, společně promýšlet poselství Písma, společně v písních vyjadřovat, co máme na srdci. Děkujeme Ti za to, že můžeme poznávat Tvůj Zákon a v tomto poznání si uvědomovat a prožívat velkorysost a moc Tvé milosti. Prosíme Tě o citlivost a vnímavost, abychom Tvé milosti nezneužívali, aby v nás prohlubovala touhu žít v souladu s Tvou vůlí, touhu jít Kristovou cestou.

Prosíme, aby další a další lidé nabývali jistotu Tvé lásky. Prosíme Tě za šíření evangelia, které je tou pravou nadějí pro svět.

Prosíme Tě za všechna křesťanská shromáždění, ať probíhají v rámci kteréhokoli církevního společenství.  Očekáváme, Otče, na Tebe. Prosíme Tě, buď svým Duchem i zde mezi námi. Amen.

 

Milé sestry, milí bratři,

není to dávno, kdy jsme na bohoslužbách četli text z Levitiku. Tehdy šlo o obětní předpisy – text velmi nesrozumitelný. V souvislosti s ním jsme si uvědomili, jak důležitou a cennou skutečností je, že máme evangelium, že nás už se starozákonní obětní předpisy netýkají. Dnešní čtení ze Starého zákona zdaleka není tak nesrozumitelné. Rozebírá některé případy překročení Božího zákona a k nim příslušné tresty.

Na začátku text z Levitiku stanovuje tresty za modloslužbu, pak přes stručnou zmínku o trestu za zlořečení rodičům přechází do oblasti sexuální morálky. Tam je dnes v naší civilizaci, vyrůstající na křesťanských kořenech, situace alarmující. Naproti tomu muslimská civilizace, v Evropě odmítaná až démonizovaná, se svými normami požadavkům Levitiku v určitém smyslu blíží. O praxi v těchto civilizačních skupinách si ovšem netroufám nic říci.

Úvahy o roli křesťanských hodnot v dnešní Evropě zpravidla končí konstatováním, že Evropa už delší dobu není křesťanská. Je to tak, avšak v jejích dějinách sehrálo křesťanství významnou roli. A jsme zde my, křesťané, je zde církev. Máme být solí země a světlem světa!

¿Jak však vypadá současná evropská církev pohledem 20. kapitoly Levitiku? Jsou jistě rozdíly mezi konfesemi, avšak celkově situace radostná není. My křesťané víme, že Kristus vzal naše hříchy na sebe. ¿Ale uvědomujeme si, co to znamená? ¿Nezapomínáme na všechna jeho utrpení, jimiž prošel – pro náš hřích? ¿Jsme si skutečně vědomi závažnosti hříchu?

Text z 8. kapitoly Janova evangelia, který jsme četli, nebývá dnešní biblickou vědou považován za původní součást Janova evangelia. V nejstarších rukopisech prý chybí. To však neznamená, že by neobsahoval evangelijní poselství. Vystupují v něm žena přistižená při cizoložství, blíže nespecifikovaná skupina farizeů a učitelů zákona – a Ježíš. Ten tam není náhodou, ženu za Ním její žalobci přivedli. Věděli o Něm, že se k Mojžíšovu zákonu hlásí, věděli však také, že násilná zákonicky dogmatická řešení situací odmítá. Neměli ho rádi, a tak ho chtěli přivést do úzkých. My teď nebudeme uvažovat o motivech a způsobu jejich myšlení, pro nás budou jen těmi, kdo chtěli v duchu litery vykonat přikázání Mojžíšova zákona. Ona žena zhřešila. Podle Mojžíšova zákona zasloužila smrt. Schylovalo se k jejímu ukamenování. Tváří tvář blížící se smrti prožívala nepředstavitelnou úzkost. Před setkáním s Ježíšem plně prožila a uvědomila si hrůzu hříchu a trestu za něj.

Ježíš ženu před smrtí ukamenováním zachránil. Vypadá to, že tak zabránil realizaci přikázání Zákona. Přitom v Kázání na hoře říká: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit (Mt.5.17). ¿Neruší však On zde Zákon?

Způsob, jak Ježíš ženu zachránil, nám připomene slova, jimiž ve svém horském kázání pokračuje: Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského (Mt.5.20). Ženiným žalobcům nastavil zrcadlo. Řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" (J.8.7). Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal Ježíš sám s tou ženou, která stála před ním. (J.8.9). Žena tak byla před ukamenováním zachráněna. Ono svírající úzkostné napětí před vykonáním rozsudku smrti ● skončilo. Jenže tím příběh nekončí. Žena se nevrátila do situace, v níž byla před přistižením při hříchu. Setkání s Ježíšem přináší do života radikální změnu. Připomeňme si závěr čteného evangelijního textu a připojme k němu ještě následující verš: Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (J.8.10-12) Setkat se skutečně s Ježíšem znamená začít nový život. Přijmout od Něho záchranu znamená slyšet i ono závazné a zároveň osvobozující "Jdi a už nehřeš!" Ježíšovo odmítnutí hříchu je jasné a důsledné. Ale hříšníkům On nabízí záchranu. Neláme nad nimi hůl. Žena prožila hrůzu blížící se smrti jako důsledku hříchu. Tím více jí pak vynikla Boží milost, projevená v setkání s Ježíšem.

Slovo hřích se dnes z běžného slovníku vytratilo. A vytratila se i označení jednotlivých jeho projevů. Místo o krádeži se mluví o tunelování či o odklonu peněz, místo o smilstvu o životu ve vztahu či vztazích, místo o sobectví a lakotě o racionálním či ekonomickém počínání atd. Naše civilizace hřích toleruje; stal něčím běžným či samozřejmým. Svým způsobem tak dnešek připomíná situaci mezi Kainovými potomky před potopou, jak ji líčí závěr 4. kapitoly Geneze.

Naše lidská logika nestačí na pochopení vztahu Boží všemohoucnosti a nám lidem darované svobodné vůle, která znamená, že budoucnost je otevřená. Záleží na lidech, na jednom každém z nás, záleží na našem jednání, na našich modlitbách. Záleží na Církvi – na Božím lidu Nové smlouvy. ● Použijeme-li prognostickou terminologii, můžeme říci, že pesimistickou variantu budoucnosti popsanou Ježíšem zaznamenali všichni tři synoptičtí evangelisté. U Matouše ve 24. kapitole (v.37-39) čteme slova, odvolávající se na hříšné počínání lidí před potopou: Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.

Apokalypticky laděné evangelijní texty ovšem nejsou faktografickým popisem budoucnosti. Jsou varováním. Ukazují, k jak děsným koncům vede hřích. Pán Bůh nám lidem dal svobodnou vůli. Můžeme se svobodně rozhodovat. A nám, kdo se považujeme za Kristovy učedníky, dává prostor ke svědectví. Žena z našeho příběhu prožila tíhu hříchu a v tomto hlubokém prožitku přijala Ježíšovu výzvu "Nehřeš více".

My často hřích zlehčujeme. Zmínil jsem se o tom v souvislosti s krádežemi, smilstvem a lakomstvím. Snad ještě více visí nad naší civilizací kletba modloslužby – služby mamoně, penězům, bohatství. Ta se vine celým naším současným kapitalistickým ekonomickým systémem. Stojí za to věnovat čas porovnání našich běžných názorů a skutečnosti, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Stojí za to věnovat čas porovnání naší životní praxe a Ježíšova učení.

Pán Bůh nám dal svobodnou vůli. Dal nám prostor jít za Kristem a věřit mu. Stvořil krásný a harmonický svět, který stále miluje. Poslal na svět Ježíše Krista, aby z něj sňal tíhu lidského hříchu. Ježíš proto musel projít těžkým utrpením a potupnou smrtí na kříži. Hřích je hrozný. Ale nemá poslední slovo. Ježíš Kristus nad ním zvítězil. Potvrdil to svým zmrtvýchvstáním. Apoštol Pavel píše do Říma (Ř.6.23): Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel, a zároveň náš Přítel a Bratr, přináší osvobození od hříchu. Jeho "nehřeš více" směřuje k jednomu každému z nás. A je určeno i těm, kdo Jeho osvobozující moc ještě nepoznali. Filipským křesťanům Pavel píše (Fp.2.6-11): "Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."

Ježíšova oběť a Jeho vítězství nad smrtí mají univerzální, kosmický dosah. On nabízí každému člověku vysvobození od vin a vyzývá: "Už nehřeš."

Ve víře, že Pánu Bohu na světě stále záleží, že mu záleží na jednom každém z nás, se dívejme optimisticky vpřed majíce na zřeteli Boží vůli a vděčně a pokorně mysleme na modlitbách na to, že Kristus přišel pro všechny lidi. U Něho je místa dost. Budoucnost je otevřená. V Božím Novém světě ovšem už hřích nemá místo.

(Píseň 787)

 

      Děkujeme Ti, Otče náš, že jsi završil své stvořitelské dílo spasením. Děkujeme Ti za evangelium, za radostné poselství o Tvé lásce, o nových věcech, které přináší Kristus, o smyslu bytí. Prosíme Tě, aby se jeho osvobozující a podmanivá moc šířila světem. Prosíme Tě, aby se šířilo i vědomí, jakou hrůzou je hřích, aby lidé opravdu toužili po záchraně, kterou Ty v Kristu nabízíš.

Prosíme Tě za naše bližní, za ty blízké i za ty vzdálené. Myslíme před Tebou na nemocné, na zarmoucené, na osamělé, na ty, kdo jsou v nějaké těžké životní situaci – na lidi bez domova, bez zaměstnání, na okradené či podvedené.

[Konkrétní aktuální přímluvy]

 

Myslíme před Tebou na celý svět, který Ty jsi stvořil a který Ty stále miluješ, a prosíme Tě za něj. Prosíme Tě, aby po celém světě působilo v plnosti Tvé evangelium.

Praha 7.6.2012, obnoveno 2026, poslední úprava 15.11.2026