Sedmý den

Vstupní slovo

Žalm 1.1,2 Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Čtení ze SZ

Genesis 1.31 -2.3 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. (2.1) Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

Exodus 20.8-11 Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.

Evangelium

Marek 2.23-3.6 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?" Potom dodal: "Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Syn člověka je pánem i nad sobotou." (3.1) Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: "Postav se doprostřed." Potom se jich zeptal: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?" Oni však mlčeli. S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: "Natáhni ruku." A když ji natáhl, byla znovu zdravá. Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

Závěr. slovo

Fp.4,4-7,19,20,23 (B21) Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (19 Ek.) Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. (23) Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, za neděli s jejím svátečním charakterem, se společnými shromážděními křesťanů, s nabídkou povznést mysli vzhůru k Tobě. Děkujeme Ti, že i odpočinek patří k řádu, který jsi nám lidem dal. Uvědomujeme si, že často na tento Tvůj dar zapomínáme, že příliš vysoce ceníme pracovní aktivitu, a tak se nám zakrývá výhled vzhůru k Tobě. Prosíme Tě, veď naše myšlenky tak, abychom se v neděli setkávali s Tebou, při modlitebním soustředění i v našich bližních, které nám dáváš, aby obohacovali naše životy.

Prosíme Tě za křesťanská shromáždění, za bohoslužby, abys tam byl oslavován Ty a aby tam skutečně v plnosti zaznívalo evangelium o Tvé lásce, o Tvé moci a Tvém milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvůj zájem o nás lidi a prosíme Tě, aby se promítal do našich životů, do touhy žít dobře, plnit Tvou vůli, milovat své bližní, milovat Tebe.

Prosíme Tě o požehnání pro toto naše dnešní bohoslužebné shromáždění.

Amen.

Čtené biblické texty naznačují, že se dnes budeme zamýšlet nad přikázáním desatera světit sedmý den. V souladu s kalvínskou tradicí je budeme nazývat čtvrtým přikázáním. Sedmý den má mimořádnou úlohu už na samém začátku Bible v příběhu o stvoření. V Bibli se o něm hovoří jako o sobotě; některé překlady ve snaze po vyjádření smyslu slovo sobota nahrazují výrazem "den odpočinutí" nebo pod. My za tento den odpočinutí přijímáme neděli. Činíme tak na památku Ježíšova vzkříšení, k němuž došlo prvního dne po sobotě. Jsou křesťané, kteří zůstávají u kalendářní soboty. Zřejmě navzdory různým reformám kalendáře se sedmidenní perioda souvisle dodržuje. Nicméně trvání na sobotě přináší s sebou určité problémy. Nejen ty, které u nás souvisely s šestidenním pracovním týdnem. Začátek a konec soboty není po celé Zemi stejný a závisí na příslušnosti k tomu kterému časovému pásmu. V okolí 180. poledníku probíhá oceánem datová hranice; když na východ od ní je sobota, na západ od ní je neděle. Přesné vedení datové hranice se občas z politických a ekonomických důvodů mění. Souostroví Samoa je sice na západní polokouli, avšak s většinou australsko-oceánského světadílu používalo původně datum platné východní polokouli. Vzhledem k ekonomickým vazbám na Spojené státy americké přijalo koncem 19. století datum platné na západní polokouli, a tak se tam pondělek 4. července 1892 opakoval bezprostředně dvakrát za sebou. Mezi dvěma po sobě jdoucími sobotami tehdy bylo o den více. V současnosti zesílily vazby Samoy na Austrálii a Nový Zéland, a tak stát Samoa se vrátil k datování východní polokoule, čehož docílil tak, že po čtvrtku 29. prosince 2011 následovala sobota 31. prosince - mezi sobotami tehdy bylo o den méně. Pro křesťany důsledně trvající na sobotě s její 7denní periodicitou tak vznikla docela obtížná situace. Adventisté, kteří tam tvoří početně nezanedbatelnou část obyvatelstva, vyjadřovali svou nespokojenost s takovými zásahy do kalendáře. Podobnými změnami, ovšem daleko dříve, prošly Filipíny. Tamní muslimové to řešili tak, že americký kalendář prostě nepřijali. Ještě podstatně jednodušší řešení ovšem nabízejí Pavlova slova adresovaná do Korintu (2.Kor.3.6b): Litera zabíjí, ale Duch dává život. Důležité je, že Boží přikázání světit sedmý den vybízí k přerušení každodenního starání a obrácení mysli vzhůru, jak nám připomínají i slova 1. žalmu, která zazněla na začátku bohoslužeb. A duchu, tedy smyslu přikázání se nepříčí, když jednou za století sedmidenní interval je o 1 den prodloužen či zkrácen.

Svěcení neděle bývá chápáno především jako návštěva kostela, jako účast na bohoslužbách. Přiznám se, že mi je líto, když od katolických věřících slýchám, že nerozumějí tomu, co někdy pozorují, totiž že někteří evangelíci v neděli do kostela nechodívají. Přesto ale bych rád, abychom v mysli porovnali modelové počínání dvou křesťanů. Jeden v neděli jezdívá do přírody, v batohu má Bibli, a k jeho výletům patří posezení na tichém místě, s četbou Bible, s rozjímáním o jejím poselství a s modlitebním soustředěním. Druhý pravidelně navštěvuje bohoslužby, po nich stráví delší dobu někde v nákupním středisku, a pak se věnuje svým pracovním záležitostem. ¿Počínání kterého z nich více odpovídá Božímu přikázání světit den odpočinutí?

V epištole k Židům (10.24,25a) čteme: Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Možnost sdílet víru je vzácná a nenahraditelná. A tomu slouží společná shromáždění, společné bohoslužby, jejichž návštěva je přirozenou součástí křesťanské neděle. Nicméně nezapomínejme, že ve čtvrtém přikázání je důraz na odpočinutí. V první polovině šedesátých let minulého století byla - aspoň v určitých kruzích - poměrně živá myšlenka scházet se k hlavním bohoslužbám některý večer v pracovním týdnu tak, aby bylo možno se jich zúčastňovat a při tom využít neděli pro aktivní odpočinek v přírodě. V té době jsme v Československu měli šestidenní pracovní týden a my, tehdy mladí, jsme měli nárok jen na dva týdny dovolené za rok. Se zavedením volných sobot tato idea ztratila z velké části na významu, a dnešní delší dovolená a větší počet dnů pracovního klidu ji odsunuly zcela do zapomnění. Důraz na potřebu vybočit z každodenního rytmu a odpočinout, přeorientovat se ● od životní horizontály ● ke k nebi směřující vertikále ● zůstává stále aktuální, ba spíše při dnešním až hektickém stylu života ještě nabývá na důležitosti.

Možnost navštěvovat společná shromáždění je darem. Někdy si ho neumíme považovat; v těchto situacích mají naše katolické sestry a bratří užitečnou pomoc v povinnosti nedělní bohoslužby navštěvovat. I když evangelická spiritualita takový pojem povinnosti nezná, někdy může být užitečné si tento katolický přístup do osobní praxe promítnout, zvláště v obdobích krizí víry a duchovní vyprahlosti.

Desatero Božích přikázání je součástí Zákona - tak bývá označováno pět knih Mojžíšových. Různých přikázání a nařízení je tam spousta. My máme možnost se na ně dívat pohledem Nového Zákona. Četli jsme dva příběhy, jak Ježíš rozumí svěcení soboty jinak než tehdejší znalci Zákona. Ti měli složitý systém předpisů, co se smí v sobotu dělat a co nikoli. On však celý Zákon shrnuje do dvojpřikázání lásky (Mk. 12.30,31/B21): Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního jako sám sebe. Dodržovat přikázání je projevem lásky k Hospodinu. To se týká i svěcení dne odpočinutí. Pán Ježíš mu dal nový rozměr, avšak rozhodně jej neruší. Je na nás, abychom uměli odpočinout v duchu evangelia, abychom Den Páně uměli využít, oprostit se od každodenního starání a obrátit své mysli vzhůru k Bohu.

Přikázání světit den odpočinutí odkazuje na začátek druhé biblické kapitoly, kde čteme o Božím odpočinutí. To symbolicky vyjadřuje Boží radost ze stvoření. Krása a integrita stvoření byla pak narušena lidským hříchem. Jeho tíhu z lidí a ze světa sňal Ježíš Kristus. ● Můžeme si položit otázku, co to dnes pro nás znamená skutečně odpočinout? Evangelista Matouš zaznamenal Ježíšova slova (11.28,29/Eku): Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Boží dílo stvoření je završeno spasením. Boží Syn a Spasitel Ježíš Kristus nabízí pravé odpočinutí. Záleží v tom nechat se pozvat k Němu, na Jeho cestu, vidět svět z Jeho perspektivy. A tak, i když vděčně slavíme neděli jako den společného scházení, společných bohoslužeb, jako den motivující obrátit své mysli vzhůru, přijímajíce toto Jeho láskyplné pozvání můžeme prožívat den odpočinutí každý den, být stále s Ním a jít životem v Jeho šlépějích.

Děkujeme Ti, Otče náš, za život v jeho plnosti a bohatosti. Děkujeme, že k našim životům patří i odpočinutí, vybočení z každodenního rytmu, příležitost k pohledu vzhůru. Děkujeme Ti za odpočinutí, které nám nabízí a dává Ježíš Kristus. Děkujeme Ti za to, že se naše životy nemusejí odehrávat jen v pozemské horizontále, že nám nabízíš širší a bohatší svět, kde je prostor pro víru, pro lásku, pro naději. Děkujeme Ti, že k našim životům patří modlitba, jejímž prostřednictvím můžeme být účastni na Tvé aktivitě, na Tvém tvůrčím díle. Ve vděčnosti za to, že k Tobě můžeme přicházet s problémy vlastními i druhých lidí Tě prosíme za ty, kdo jsou v nouzi, kdo postrádají lásku druhých i za ty, kdo neumějí milovat. Prosíme Tě, aby úžasný hlas Tvého evangelia zněl světem, aby se lidé obraceli ke Kristu, který je tou jedinou cestou, pravdou, životem. Jeho slovy se k Tobě modlíme:

Otče náš …

Praha 19/03/2017; poslední úprava 01/07/2018