Myšlení a jednání
Vstup: Žalm 1 (Kralický překlad)
Čtení: Gal.5.13-26: Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte. Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: "Miluj svého bližního jako sám sebe." Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete! Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.19 Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.
Text: Mt.5.21-37: Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: `Nezabíjej,´ a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu. Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: `Tupče!´ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: `Blázne!´ bude vydán pekelnému ohni. Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř. 27 Slýchali jste, že bylo řečeno: `Necizolož.´ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: `Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.´ Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží. Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: `Nebudeš křivě přísahat' a `Své sliby Hospodinu splň.´ Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. Ať je tedy vaše slovo `Ano' ano a `Ne' ne. Co je nad to, je od zlého.
Závěrečné slovo: J.15.12-17, Nu.6.24-26
Písně:
381 Ó přijdiž léto Páně /6
382 Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou /4
427 Pro Krista v boj /3
440 Ozvi se, Pane můj /4
489 Tvé požehnání /1
●●●
Otče náš,
s vděčností a úžasem myslíme na velikost a dokonalost Tvého stvořitelského díla. Děkujeme Ti, že v tomto mohutném a velkolepém celku máme každý z nás své místo, své úkoly, své poslání. Děkujeme Ti, že Ti na nás, na jednom každém z nás osobně záleží. Děkujeme za to, že se nám dáváš poznat jako Láska. Děkujeme za dar víry, za dar lásky, za dar naděje. Zároveň však vyznáváme, že se v našich životech často projevuje nedověra, že se nám často nedostává lásky, že nejednou podléháme skepsi a beznaději. Děkujeme, že k nám znovu a znovu přicházíš s osvobozujícím poselstvím evangelia, že se setkáváme s Kristem a v Něm poznáváme smysl a cíl našich životů.
Prosíme Tě za šíření evangelia v jeho šíři a plnosti. Prosíme, aby je lidé přijímali jako to, co osvobozuje k činění dobra, k plnosti života. Prosíme Tě za církev, za její bohoslužebná shromáždění, za její misijní a charitativní činnost. Prosíme Tě o Tvou přítomnost v tomto našem dnešním shromáždění.
Amen.
●
Před časem proběhla hromadnými sdělovacími prostředky zpráva o nebezpečném chování českého piráta silnic, který zřejmě záměrně ohrozil jiného účastníka silničního provozu. Za své chování dostal v Německu, kde k tomu došlo, zákaz řízení motorových vozidel. Sdělením, že v Česku ho podle platné legislativy žádný postih nečeká, byla značná část české veřejnosti pohoršena, byť na absurditu platných zákonů si - sice neradi - zvykáme. -- Můžeme si však představit obdobnou situaci, při níž by se informace o přestupku v cizině vůbec nedostala na veřejnost. A, konec konců, co kdyby tak nebezpečně smýšlející člověk zatím nenašel příležitost či odvahu svůj úmysl uskutečnit. Žil by mezi námi, v jeho mysli by se nebezpečný a zákeřný čin rodil, ale nebylo hmatatelného důkazu o tom, k čemu směřuje, čeho je schopen. Nevědělo by se o něm, nebyl by viditelný důvod, aby byl trestán a společnost uchráněna před jeho případnými nebezpečnými počiny. Nebezpečí by však bylo skryto už v jeho myšlenkách.
Ježíšovo rozšíření pojmu hřích i na činy latentní, skryté v mysli, nám možná někdy připadá jako maximalistický požadavek, jehož smyslem je především připomenout nám všem, že jsme hříšní. Myslím, že právě učiněná úvaha ukazuje, že zde Ježíš nejen přichází s konzistentním pohledem na hřích, nýbrž chce hlouběji formovat myšlení svých posluchačů, tedy i naše myšlení. Připomíná, že zlé činy se rodí, mají své podhoubí ve zlých myšlenkách a nápadech. Pomáhá nám tak vytvářet si vztahy k dění i k lidem a vnímat skutečnosti v celé šíři a bohatosti. Uvědomovat si, že k ní patří i to, co není pozorovatelné či měřitelné.
Nevyřčené či nerealizované lidské myšlenky nemohou být předmětem nějakých sankcí. Lidské zákony stavějí na dokazatelných a měřitelných skutečnostech. Nicméně na lidském nitru velice záleží. A to leží mimo dosah lidské legislativy. ● Farizeové a zákoníci usilovali o skvělou imidž, byť jejich nitra tomu často neodpovídala. V 11. kapitole Lukášova evangelia (v.37-44) je zaznamenáno jedno setkání Pána Ježíše s typickým reprezentantem farizeů: Když Ježíš domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl. Ale Pán mu řekl: "Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti. Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř? Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté. Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet. Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich."
Latentní, skrytý hřích ohrožuje lidskou společnost, ohrožuje stabilitu světa. Hřích je realitou, na světě je, ale je něčím nenormálním, je jakýmsi rakovinným nádorem, který ve stvoření nebyl od počátku, byť se objevil hodně brzy. S hříchem je třeba počítat, avšak je třeba se postavit proti němu. Na začátku zmíněná událost na německé silnici připomněla scestně myslícího člověka, který se chtěl realizovat tím, že ublíží druhému. ● To, že na světě máme bližní, že se s nimi můžeme sdílet, je pro nás darem. V tomto smyslu máme k druhým lidem a priori přistupovat. K plnému lidskému životu patří přemýšlet o tom, čím druhému udělat radost, jak ty, s nimiž se setkáváme, obohatit. Vztah k druhým lidem, vzájemné sdílení, je důležitou složkou lidského života.
Nebudeš mít jiné bohy přede mnou, říká první přikázání desatera. V naší civilizaci je rozšířen kult boha - mamonu. Na rozdíl od pravého náboženství, které člověka vyvádí za hranice materiálního světa a jeho kvantifikovatelných hodnot, mamon redukuje lidský život na materii a připravuje ho o to, co je skutečně lidské, o bohatství citů a vztahů, o schopnost niterných prožitků. Nezná jiné hodnoty než ty, které se vyjadřují penězi. Tak například hodnota lesa je z jeho pohledu hodnotou dřeva, pro ty osvícenější má les třeba i hodnotu jako stabilizátor klimatu, čímž je užitečný pro ekonomickou činnost, ale les jako něco krásného, povznášejícího člověka, to náboženství mamonu nezná. Však v tomto smyslu se sotva dá převést na peníze. Kult mamonu vede k tzv. racionálnímu ekonomickému rozhodování - ono je však někdy hodně hloupé. V dnešním deformovaném světě se stává, že cesta letadlem je levnější než cesta vlakem. A tak kultem mamonu ovlivňované rozhodování vede k volbě letadla, i když jeho použití znamená daleko větší újmu pro Zemi, pro náš Bohem darovaný pozemský domov s vzácnými, pro život dobrými dary.
Redukce světa a života na to, co je měřitelné a popsatelné v rámci fyzického světa, znamená vyprázdnění života, znamená zmenšení životního prostoru. Je poutem, které je důsledkem hříchu. Ježíš přišel, aby z nás břemeno hříchu sňal. Zve k svobodě. Osvobozuje od pout mamonu, od redukce životního prostoru na oblast měřitelnosti a kvantifikovatelnosti, od redukce životních hodnot na hodnoty vyjadřované penězi. Boří hranice mezi myšlenkou a činem. Činí vše nové. Dává smysl našim životům, rozšiřuje životní prostor za hranice materiálního, smysly popsatelného světa až ke krásnému horizontu, jímž je Boží království.
Evangelium osvobozuje i od latentního, skrytého hříchu. Toto poselství o smyslu a hlubině bytí se nabízí světu. Svět je téměř nepřijímá. Není teď prostor pro analýzu, proč tomu tak je. Na nás, na církvi, na Kristových učednících je, abychom tuto úžasnou radostnou zprávu šířili. Nějak se to nedaří. Evangelium není slyšet. ● ¿Neubíráme z evangelia něco důležitého? ● ¿A nepřidáváme k němu zas něco, co není jeho součástí? ● ¿Jsou naše životy, životy křesťanů - a myslím teď na nás, v naší kulturní oblasti - opravdu svědectvím víry, lásky a naděje, svědectvím o životě v prostoru dotýkajícím se Božího království? ● ¿A nezatěžujeme evangelium naším způsobem myšlení a interpretací biblického poselství, naší kulturní a náboženskou praxí? ● Evangelium nesvazuje, nýbrž osvobozuje. Apoštol Pavel píše do Korintu: Kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda (2.Kor.3.17b). A Filipským křesťanům vyznává: Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje (Fp.4.13).
Ježíš říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." V Něm je smysl bytí. On je nadějí pro každého člověka. On je nadějí pro svět.
Amen.
●
Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že prostřednictvím svědectví Písma sv. můžeme poznávat, jak máme žít a jednat. Děkujeme Ti, že v Písmu máme zapsáno svědectví o Pánu Ježíši Kristu, že můžeme tak poznávat i Jeho učení. Prosíme Tě, aby naše vztahy a hodnoty se utvářely v souladu s tím, jak ukazuje On, náš Mistr a Pán, a zároveň náš Přítel a Bratr. Prosíme Tě, abychom uměli milovat své bližní jako sebe samotné, abychom uměli s nimi sdílet radost i žal. ● Myslíme před Tvou tváří na ty, kdo prožívají zklamání, bolest, lítost, kdo jsou v obtížných životních situacích. Myslíme před Tvou tváří na naši českou společnost s jejími problémy a napětími. Prosíme Tě za naši evropskou civilizaci, budovanou na křesťanských základech a dnes ve jménu proklamované tolerance tento svůj původ zapírající a zrazující. Prosíme Tě, aby pravda a láska vítězily nad dnes zdánlivě triumfujícími zlem a nenávistí. Prosíme, aby vůle k spolupráci vítězila nad problematickou a Tvému stvoření škodící konkurencí. Prosíme, žehnej všem dobrým snahám. ● Otče náš ... ● Amen
(Praha, únor, březen 2011)