Milost za milost

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za toto bohoslužebné shromáždění. [Děkujeme Ti za poselství postního období.] Děkujeme, že přicházíš v Kristu k nám hříšným lidem se svou láskou a svým odpuštěním. Děkujeme, že Ti na celém světě záleží, že celý krásný a funkční svět je předmětem Tvé lásky. Děkujeme Ti, že Ti záleží na jednom každém z nás a prosíme Tě, veď naše myšlení i jednání tak, aby této úžasné skutečnosti odpovídaly.

Děkujeme Ti za evangelium. Prosíme Tě, aby se tato osvobozující zpráva šířila v celé své plnosti a bohatosti světem, od zemí, které kdysi získaly přívlastek křesťanské až po země, kde je jejímu šíření násilně a mnohdy krutě zabraňováno. Prosíme Tě, aby církev přinášela svědectví o Kristu - o lásce, o odpuštění, o smyslu bytí. Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvého lidu. Prosíme, buď svým svatým Duchem přítomen i zde mezi námi.

Amen

Oko za oko, zub za zub. Jasně formulovaná pravidla Mojžíšova zákona, zapsaná v knize Exodus (Ex.21.12-24-27) a citovaná Ježíšem v jeho horském kázání, přinášejí izraelskému národu spravedlnost a stabilitu. Lidský hřích je realitou, a je při tom hrozbou. Zlo musí být potrestáno. Tím se omezí jeho šíření a množení. A ona zásada "něco za něco" tak, aby hodnota v obou směrech byla srovnatelná, se stává i základem trhu. Předložka "za" vyjadřuje odplatu či reciprocitu, vzájemnou vyváženost. Zboží za odpovídající peníze, službu za protislužbu, a ve sněmovně třeba podpora jednoho zákona za podporu zákona jiného. V tomto smyslu však do čteného 16. verše 1. kapitoly Janova evangelia tato předložka jaksi nezapadá. Milost se přece zákonu či trhu vymyká. V Boží blízkosti odplata nemá místo, o reciprocitu zde nemůže jít. V novějších volnějších překladech NZ bývá tato skutečnost promítána do znění textu. V českém ekumenickém překladu se sice používá táž předložka "za", avšak v instrumentální vazbě, která nemá onen význam odplaty: Z Jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Jiné jazyky možnost použití jiného pádu neposkytují, a tak překladatelé zde používají jinou předložku, např. esperantský překlad zde má milost po milosti, případně překládají hodně volně: Ze svého bohatství nás všechny obdaroval; všechny nás dobrým zahrnul (Die gute Nachricht). V našich životech je milost díky Jeho milosti (Phillips). Bohatství Jeho milosti nás zahrnulo, a my všichni jsme je přijali (Ital. ekum).

Starší překlady však zpravidla podobně jako náš kralický překlad mají jak v Exodu, tak u Matouše při citaci Ježíšových slov i u Jana touž předložkovou vazbu - s německou předložkou um, anglickou for , španělskou por či italskou per. A je to v souladu s řeckým originálem NZ, kde jak u Matouše, tak u Jana je předložka αντι.

Udělejme nyní od předložky za krůček k podstatnému jménu, k němuž se předložka vztahuje, a zamysleme se nad tím, co milost je. Některá encyklopedická zpracování si odpověď usnadňují tím, že striktně dělí pohled právnický a teologický. Ve skutečnosti mezi nimi je úzká souvislost. Milost v právním smyslu znamená prominutí trestu či jeho části, případně úplné vymazání viny. Blíží se tak k tomu, co běžně nazýváme odpuštěním, čímž se už dostáváme do náboženské oblasti. Člověk hřeší a Boží milost, Boží odpuštění potřebuje. I když osobně si myslím, že dogmaticky formulované učení o dědičném hříchu nadělalo více škody než užitku, hřích je realitou lidských pozemských životů. Přesto Bohu na člověku nepřestalo záležet. Už starozákonní Izrael si uvědomoval a prožíval Boží milost a odpuštění. Připomněly nám to i čtené oddíly z Žalmů.

Charakteristickým rysem milosti je nesymetrie. Odsouzenému uděluje milost panovník či prezident. Bůh sestupuje v Kristu k člověku a dává mu milost. Milost souvisí s dáváním. Je na hony vzdálena tržní reciprocitě. Je to akt velkorysosti. Milost za milost z Janova evangelia - to nemůže být a není tržní "něco za něco". Bůh v Kristu dává, člověk přijímá. Přijmout v plnosti odpuštění - to znamená adekvátní změnu - v chování, v postojích, v myšlení. Znamená to, biblickým jazykem řečeno - činit pokání. Milost není symetrický vztah, nicméně předpokládá obapolnost, vzájemnost, aktivitu na stráně dárce i na straně příjemce.

Program lednové noci otevřených kostelů v dejvickém sboru připomněl jeden mimořádný rys loňského roku: V Čechách vyšly nově tři překlady Bible. Mezi nimi je i Jeruzalémská Bible, která je poměrně bohatě vybavena výkladovými poznámkami a komentáři. A poznámka k onomu 16. verši 1. kapitoly Janova evangelia nám připomene, že akuzativní vazba předložky za vyjadřuje i substituci, náhradu, dala by se nahradit předložkou místo: učitel učí za nemocného kolegu, {náhradník byl do staršovstva povolán za odstoupivšího presbytera | Petr Štulc byl do staršovstva povolán za odstoupivší Danu Holcovou} [já jsem dnes na kazatelně za sestru Elen Plzákovou, která káže ve Škvorci]. A Jan může mít na mysli také určitou substituci, totiž milost Nové Smlouvy namísto milosti smlouvy Staré. Hned další, 17. verš totiž staví do určitého kontrastu SZ a NZ: Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Krista Ježíše. A v tomto duchu zaznívají i slova Matoušova evangelia (Mt.5.38-48 podle Bible21), zdůrazňující náhradu staré etiky - etiky odplaty - za etiku novou, za etiku lásky: ³⁸Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ ³⁹Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. ⁴⁰Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. ⁴¹Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. ⁴²Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
⁴³Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ ⁴⁴Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ⁴⁵Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. ⁴⁶Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? ⁴⁷A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? ⁴⁸Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Kristus přináší nové myšlení, nové vidění věcí. Místo starozákonního - či můžeme říci za starozákonní - "oko za oko", "zub za zub" přichází "Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují." Bůh v Kristu sestoupil na Zem. Jeho milost tak dostává nové dimenze. A je jasné, že se neomezuje na jeden vyvolený národ, nýbrž se nabízí všem. Mění se řád věcí. Namísto milosti starého zákona, k níž patřily i spravedlivá odplata a tržní vztahy, přichází nová milost, vyjádřená Ježíšovým učením a Jeho obětí, nejvyšším dáním, milost, k níž patří dávání a odpuštění.

Současná teologie, jak katolická, tak protestantská, zpravidla neodmítá racionální vysvětlení biblických zázraků. Někteří k určitému fundamentalismu inklinující křesťané to považují za projev nedostatku víry. Věřím, že Bůh stvořil svět včetně přírodních zákonů a tak nevím, proč by tento celek měl porušovat. Nedostatek víry však pociťuji jinde. Nedostatek víry své, a myslím, že zde asi nejde jen o mne a mou víru. Uvědomuji si, že nejsem s to promítnout do života Ježíšova slova: "Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

Někdo - a možná leckdo - může tato Ježíšova slova nazvat utopií. Avšak - ?co je to utopie? ● Je to něco, co je "mimo místo", můžeme tomu rozumět ve smyslu mimo stávající pořádek věcí. Jenže Ježíš přináší nové věci, v Něm Boží království vstupuje do tohoto světa, v Něm se skutečně dostáváme mimo pořádek časných věcí. On nahrazuje etiku reciprocity etikou lásky - αγαπη. Rozšiřuje onu milost Staré smlouvy na kvalitativně vyšší milost Nové smlouvy, neomezenou na jeden národ, přinášející nové věci a propojující časnost s věčností. Přináší na svět atmosféru lásky a naděje, odpuštění a milosti. Posláním Církve je vydávat o tom svědectví. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! (2.Kor.5.17). Apoštol Jan v prologu ke svému evangeliu svědčí o Kristu - o Slovu. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. (J.1.3-5) A dále čteme: On byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho. A Slovo to tělem učiněno jest, a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy. Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest než já. A z plnosti jeho my všichni vzali jsme, a to milost za milost. (J.1.9-14,16 Kr. upr.). ● Poslední čtený verš, který byl základem dnešního kázání, Phillips překládá: Každý z nás máme podíl na Jeho bohatství. V našich životech je milost díky Jeho milosti (J.1.16 Phillips). Amen.