Marta a Marie

Vstupní slovo: J.1.1-5: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Čtení: Mt.25.31-46: Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpovědí: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpovědí i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

Text: Lk.10.38-42: Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."

Slovo na cestu: 1.Pt.2.21-25: K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. `Jeho rány vás uzdravily.´ Vždyť jste `bloudili jako ovce´, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

Aronské požehnání: Nu.6.24-26: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za toto setkání se sestrami a bratřími, za to, že se můžeme společně modlit, oslavovat Tě a hledat a poznávat Tvou vůli. Děkujeme Ti za to, že nám dáváš prostor k rozhodování a k aktivitě. Uvědomujeme si svou zodpovědnost, kterou na světě máme, že svým jednáním se můžeme podílet na Tvém úžasném stvořitelském díle, avšak že je můžeme i porušovat a kazit. Děkujme Ti za všechny lidi, kteří usilují o dobro, a prosíme Tě, veď nás lidi tak, aby toto usilování vycházelo z poznávání Tvé vůle, aby poselství Písma ovlivňovalo naše lidské myšlení i jednání. Prosíme Tě o požehnání pro všechna shromáždění Tvé církve nezávisle na tom, v rámci které církevní organizace či kterého církevního společenství probíhají. Prosíme Tě o ducha spolupráce a vzájemnosti pro různé skupiny křesťanů. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.

Amen.

Četli jsme známý příběh o Ježíšově návštěvě u Marie a Marty v Betánii. Marie Ježíšovi naslouchala, Marta pracovala, aby se vzácnému hostu u nich dařilo dobře. Vnější pozorovatel by řekl: Marie byla pasivní, Marta aktivní. V řadě biblických míst je zřetelně dávána přednost aktivitě před pasivitou. Je tomu tak i ve čteném podobenství o posledním soudu. A známá jsou Ježíšova slova z Jeho horského kázání (Mt.7.21): Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. ● Při návštěvě u Marty a Marie Ježíš sice neodmítá Martinu aktivitu, ale dává přednost Mariinu - řekli bychom pasivnímu - naslouchání. Jak to tedy je se vztahem aktivity a pasivity v životě víry?

Čteme-li Kázání na hoře dále, vidíme, že Ježíšova dělicí čára nevede jednoduše mezi aktivitou a pasivitou. Na slova, která jsme před chvilenkou četli, Ježíš navazuje (Mt.7.22-24): Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Ony mocné činy - prorokování a vymítání zlých duchů - jsou v Ježíšových očích nedůležité. Jimi, byť činěnými v Jeho jménu, si člověk Ježíšovu přízeň nezajistí. Jde o to slyšet Ježíšova slova - vzpomeňme na Marii, ona jim naslouchala - a uvádět je do každodenní praxe, do vytváření vztahů, do osobního rozhodování, jde o to řídit se jimi a jednat podle nich.

Církev v průběhu historie často sklouzává k tomu pěstovat nauku, formulovat názory, vytvářet jakási zákonická omezení a při tom zapomínat na život podle evangelia. Papež Lev XIII. ve své encyklice Rerum Novarum, vydané r. 1891, se obrací do světa drsného a tvrdého kapitalismu 19. století a vyzývá církev k sociální angažovanosti, k nasazení pro chudé a utlačované. Byla to tehdy v katolickém světě průlomová výzva, jenže - Karl Marx s Friedrichem Engelsem s podobným voláním z mimokřesťanského prostředí přišli o více než čtyři desetiletí dříve. - V druhé polovině minulého století v latinskoamerickém prostředí s mimořádně velkými sociálními rozdíly znamenajícími, že mnozí žili v nepředstavitelné bídě, vystoupila teologie osvobození se svým silným sociálním zaměřením, s důrazem na akci ve prospěch chudých. V etablovaných euroamerických církvích byla přijímána často s nedůvěrou a její orientace na Ježíšovo učení bývala označována za marxistickou či komunistickou. 19. století s Marxovým a Engelsovým Komunistickým manifestem i se Lvovou encyklikou Rerum novarum je už dávnou minulostí, avšak teologie osvobození by stále mohla a měla oslovit i nás. Především se můžeme ptát, zda její důrazy na akci ve prospěch těch nejmenších, těch, o nichž náš Pán hovořil v podobenství o posledním soudu, v našem křesťanství nescházejí. Avšak na místě je i otázka, zda u latinskoamerické teologie osvobození v některých vyhrocených případech až příliš nepřevládalo Martino starání a nechybělo ono velice potřebné Mariino naslouchání.

Naslouchání a jednání. Aktivita a pasivita tak, jak se navenek jeví. Co Ježíš hodnotí více? Čtené biblické oddíly nedávají jednoduchou odpověď. Nabízí se teď vzpomenout na obdobnou dvojici zdánlivých protikladů: Víra a skutky. Pavel zdůrazňuje význam víry, Jakub význam skutků. Někdy se dokonce mluvívá o jakémsi sporu v pohledech oněch dvou sloupů první církve. Jde ovšem o spor zdánlivý - Pavel proti víře staví skutky zákona, Jakub mluví o skutcích vyplývajících z víry a tím i upřesňuje, co opravdová víra je. Oba tito naši prvokřesťanští bratři v Kristu nás - různými způsoby a různými důrazy - tak vybízejí k následování Krista.

On sám nám svým pozemským životem ukázal rovnováhu mezi aktivitou a určitou pozorovatelnou pasivitou. Byl mezi lidmi, kázal, pomáhal, uzdravoval. Svou aktivitou odkazoval k nebeskému Otci, Stvořiteli. Evangelista Jan (5.17) zaznamenává Jeho slova: Otec můj až dosavad dělá, i já dělám. Víme však, že v Ježíšově životě nechyběly ani chvíle, kdy vyhledával pustá místa, aby se modlil. V takových chvílích se navenek jevil jako pasívní, ale modlitba není pasivita. Mariino naslouchání se jevilo jako pasívní. Tak se na ně Marta dívala. Naslouchání Ježíšovi ovšem není nečinnost; při něm se totiž aktivně formuje a roste "vnitřní člověk", o němž píše Pavel Efezským 3.14-19): Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Mariina pasivita byla zdánlivá. Marie poznávala Krista, prožívala chvíli intenzívního vnitřního růstu.

Dělicí čára nevede mezi tím, co vnímáme aktivitu a co jako pasivitu. Ježíš řekl (Lk.11.28): Blahoslavení jsou ti, kdo slyší slovo Boží a zachovávají je. ●> Je třeba poznávat Boží vůli - to představuje navenek, tedy zdánlivě pasivitu, ●> je třeba ji promítat do životní praxe - to znamená aktivitu. Před časem mě zaujala slova indického myslitele Rammohána Ráje z přelomu 18. a 19. století, který se pohyboval mezi hinduismem a unitářstvím a byl také ovlivněn baptistickými misionáři: Lidé by měli následovat Ježíšovy příkazy a nezabývat se tolik neřešitelným problémem Ježíšovy přirozenosti. ● Maria naslouchajíc Ježíšovi chtěla znát Jeho vůli a rozhodně neřešila problém, kým On je, jaká je Jeho podstata. Milovala Ho a přijímala Ho tak, jak Ho poznala a poznávala. Nechtěla o Něm filozofovat, nýbrž Ho chtěla následovat.

K životu víry patří naslouchání i jednání. Obě tyto svým způsobem nesouměřitelné komponenty by měly být vyváženy. Jak toho docílit? Odpověď je podobná jako v případě víry a skutků. Život víry je následováním Ježíše Krista. U Něho, v cestě za ním, v Jeho šlépějích, nacházíme řešení.

Víra - skutky.

Naslouchání Božímu slovu, studium Písma, hledání Boží vůle - rozhodování a jednání.

Pozorovaná pasivita - aktivita.

To nejsou protiklady. To i ono patří k životu Ježíšova následovníka. Jde o to Jeho následovníkem skutečně být, věřit mu, přijmout Jeho hodnoty, žít s Ním. Pavel píše koloským křesťanům (1.13-20): On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů. On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření. Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím - to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze Něho a pro Něho bylo stvořeno vše a On je přede vším a Jím všechno stojí. On je hlavou těla církve, On je počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak ve všem držel prvenství. Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v Něm a skrze Něho se Sebou smířit vše. Krví Jeho kříže, Jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi.

Amen.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi nám z množství příkazů Zákona zdůraznil přikázání lásky. Prosíme Tě, uč nás žít tak, aby naše životy byly naplněny láskou, aby se do našeho vztahu k nebeskému Otci promítaly jak rozum a cit, tak i životní snažení a usilování. Prosíme Tě, uč nás správnému vztahu k bližním i k sobě samým. Děkujeme Ti za Písmo svaté, za bohoslužebná shromáždění, za svědectví sester a bratří v Kristu a prosíme Tě, veď nás životem tak, abychom poselství Písma a životní příklady Tvých svědků uměli promítat do svých každodenních životů.

Děkujeme Ti za druhé lidi. Prosíme Tě za ty, kdo jsou v nouzi, kdo fyzicky či duchovně strádají, za ty, kdo nevědí, kudy kam. Prosíme Tě za ty, kdo ještě nepoznali osvobozující moc Tvého evangelia. Prosíme Tě, aby poselství o tom, že Ty jsi Cesta, Pravda i Život se šířilo skutečně celým světem. Prosíme Tě za náš stát, za vztahy mezi lidmi, prosíme Tě, aby ti, komu jsou svěřena závažná rozhodování týkající se všech či velké části občanů si byli vědomi své odpovědnosti a nenadřazovali své osobní zájmy a politicko-ideologická dogmata zájmům celku.

Děkujeme Ti za dar modlitby. Tvými slovy voláme k našemu nebeskému Otci:

Otče náš…

Praha, 12/09/2017, poslední úprava 28/01/2018

http://uudb.org/articles/rajarammohunroy.html