Mamon
Vstupní slovo: Žalm 135.1-5 (Kral.) Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.
Čtení po modlitbě: Exodus 20.2,3 (první přikázání z Desatara): Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Skutky 8.18-24: Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce." Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti." Šimon na to řekl: "Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili."
Evangelium: Matouš 6.24-34: . Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.
Poslání: Efezským 2.18-22: A tak v Kristu Ježíši smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.
Požehnání: Nu.6.24-26 [Podle Dios habla hoy] Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem.
Písně
590 Svatý, svatý, svatý
63 Hrad přepevný
578 Studně nepřevážená
291 Buď Pánu čest
712 V Tvé síle
Děkujeme Ti, Otče náš, že nám ukazuješ, v čem záleží skutečný lidský život. Děkujeme Ti, že skrze Tvůj zákon poznáváme hodnoty, které k němu patří. Děkujeme za varování před falešnými bohy a prosíme Tě o sílu obstát před rozmanitými svody falešných božstev 21. století. Děkujeme Ti za evangelium, za svědectví o Spasiteli Ježíši Kristu, za jeho příklad a učení, za to, že smíme poznávat, že On je tou pravou cestou, hlubokou pravdou a opravdovým životem.
Děkujeme Ti za lidi, s nimiž se setkáváme a s nimiž můžeme sdílet dobré i zlé. Děkujeme Ti za Církev v její rozmanitosti, děkujeme Ti za všechna společenství křesťanů, děkujeme za naši církev, za náš sbor. Prosíme Tě, naplň nás, kdo se ke Kristu v tomto současném světě hlásíme, nadšením pro zvěstování evangelia. Uvědomujeme si, jak moc je současný svět, zmítaný lží, nenávistí a násilím, potřebuje. Děkujeme za svědectví Písma, že On – tichý Beránek, jehož jsi před dvěma tisíciletími poslal na svět, je vítězem nad mocí temnoty, nad zlem a smrtí.
Děkujeme Ti za toto dnešní bohoslužebné shromáždění a prosíme Tě o Tvou přítomnost.
Amen.
První přikázání desatera zní jasně. My starší je máme v paměti operativně uloženo v kralickém znění "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou". V kontextu Starého zákona mu rozumíme především jako zákazu uctívat různé lidskou rukou zhotovené modly. Potvrzuje to i Mojžíšovo zděšení, když s deskami Desatera sestoupil s hory Oreb a našel lid křepčící kolem zlatého telete. A ty tesané či jinak lidskou rukou zhotovené modly byly pro Boží vyvolený lid neustálou hrozbou a nástrahou. Bůh Hospodin, dárce Desatera, byl příliš abstraktní a pro jejich vnímání vzdálený, ač ujišťoval, že je blízko.
Izrael byl Božím lidem, lidem zvláštním, Božím zvláštním vlastnictvím. Byly na něj proto kladeny vyšší nároky. Nepotřeboval hmatatelné bohy, vždyť už během cesty z Egypta měl celou řadu zkušeností, že Bůh, který byl patrný jen v poněkud abstraktním ohnivém sloupu, byl s ním, vedl jej a obklopoval jej svou péčí. Ale stejně Izraelité svodům k modloslužbě podléhali.
Na zajímavý takový svod upozorňuje prorok Izajáš, když mluví o muži, který měl dřeva více než potřeboval (44.15-17; v poněkud širším kontextu 44.10-17):
[(10-14) Kdo vyrábí boha a modlu odlévá, vůbec nic nezíská. Ostuda čeká všechny jeho stoupence - vždyť i umělec je jen člověkem! Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí, aby se děsit a stydět museli! Kovář si bere nářadí a pracuje s ním ve výhni; tvaruje modlu kladivy, dře se s ní ze všech sil. Přitom hladoví až k umdlení ani se nenapije, až se vysílí. Řezbář tu modlu měří šňůrou a zakresluje křídou, opracovává ji dláty, rýsuje kružítky. Zhotoví z toho lidský tvar, skvělou podobiznu člověka, aby v domě seděla. Předtím však musel cedry pokácet, vybrat si duby nebo cypřiše; nechal je sílit mezi stromy v lese, zasadil sosnu a rostla s deštěm.] (15) To dřevo je pro člověka palivem - kus z něho vezme a hřeje se, kusem zatopí a chleba upeče, z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se, zhotoví si modlu, před níž poklekne. (16,17) Půlku dřeva spálí na ohni, na němž si maso k jídlu připraví, peče si pečeni a tou se nasytí. Když se ohřeje, říká: "Výborně! Je mi teplo, dívám se na oheň." Ze zbytku dřeva si pak boha udělá, modlu, před níž se klaní a pokleká, a říká jí svou modlitbu: "Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!" Měl více než potřeboval, a skončilo to modloslužbou.
Když jsem se v padesátých letech na náboženství a při konfirmačním cvičení seznamoval s Desaterem, měl jsem dojem, že pohanská modloslužba se nás už netýká, služba jiným bohům přece teď už nehrozí; vždyť oficiální doktrína dokonce hlásala, že není vůbec žádný bůh. To jsem se ovšem moc mýlil. A nemyslím tím jen na různé talismany a podobné předměty, které s sebou někdy lidé nosí a kdesi hluboko ve svých nitrech si myslí, že jim přinesou štěstí či ochrání před něčím nepříjemným. Modloslužba v naší civilizaci ■ jak tehdy před šesti či sedmi desetiletími, tak dnes ■ přímo kvete.
Na citovaný text z Izajášova proroctví o muži, který měl nadbytek dřeva, mě upozornila předmluva významného amerického ekonoma profesora Hermana Dalyho ke sborníku enivironmenálně ekonomických statí. Tento muž, který na přelomu 80. a 90. let minulého století stál v čele Světové banky, tam také píše: Tesané modly byly nahrazeny moderními modely aut, dalekými zahraničními cestami, cennými papíry a dalšími součástmi našeho způsobu života. Základní tón starozákonních proroků - varování před modloslužbou - je tak živý i pro současnou evropskou kulturu. Materiální bohatství, majetek přináší pokušení k modloslužbě.
I když Dalyho slova míří do civilizace konce 20. století, vedou nás zároveň i o dvě tisíciletí zpět, k Ježíšovu učení. Slyšeli jsme Jeho slova z Kázání na hoře, jak je zaznamenal evangelista Matouš (6.24); poslyšme je ještě z překladu Bible pro 21. století: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."
Vyskytuje se zde, stejně jako i v kralickém textu, dnes téměř nepoužívané a těžko přeložitelné řecké slovo mamon - μαμωνάς. Ani v novozákonním originále není časté, setkáváme se s ním ještě na jednom místě u Lukáše. Mnohé překlady je ponechávají nepřeložené, některé překládají peníze, bohatství či majetek, Josef Kurz je překládá spojením peníze a majetek. K čemu vede kult mamonu, ukazuje Pán Ježíš v podobenství o bohatém muži (Lk.12.15-21): Ježíš jim řekl: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´ Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." Vraťme se ještě v duchu k putování izraelitů přes Sinajský poloostrov. Stály tam proti sobě → kult Hospodina, Boha Stvořitele – který je vysoko nad světem, který přesahuje možnosti lidského poznání, a →kult rukou zhotovených model, které jsou uchopitelné a nepřesahují hranice poznatelného světa. Pán Ježíš staví proti sobě → uctívání Boha – Hospodina a → kult mamonu. Předmět uctívání mamonu se – podobně jako klasická modloslužba – vejde do materiálního, smysly poznatelného světa. Mamonu je věnována ■ aspoň nám starším v naší geopolitické oblasti velice známá ■ kniha – Marxův Kapitál. Její autor vycházel z představy, že mimo materiální svět nic neexistuje. Vytvořil ucelený filozofický systém, na nějž navazovaly jeho ekonomie a sociologie, chtějící vytvořit zcela spravedlivou společnost, v podstatě v pozemském životě se přiblížit Božímu království, ovšem bez Boha, v omezeném materiálním prostoru. Dějinná zkušenost však potvrzuje, že se hluboce mýlil, že to nelze. Písmo svědčí, že na samém začátku dějin vstoupil do lidské společnosti hřích. Jeho tíhu přišel sejmout Ježíš Kristus. On sestoupil na krátký čas sem, na Zemi, mezi lidi, avšak stále přebývá u Otce v nebesích, mimo našemu rozumovému poznání dostupný prostor. On jediný snímá tíhu hříchu, našeho lidského hříchu. Zve k novému životu ve znamení víry, lásky a naděje. Zve nás za hranice rozumem poznatelného světa. Jeho prostřednictvím Bůh působí, Jeho prostřednictvím Bůh tvoří. Ježíš Kristus zdůrazňuje, že nelze sloužit Bohu i mamonu. A říká: Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce (Mt.6.21).
Sloužit Bohu vyžaduje vykročit za hranice materiálního světa a přijmout Ježíšovo pozvání na cestu k nebesům. Naproti tomu služba mamonu se odehrává jen v tomto světě, který rozumem a smysly aspoň zčásti poznáváme. Tato dvojice cest nám připomíná jiná Ježíšova slova z Kázání na hoře (Mt.7.13,14): Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Služba Bohu – úzká cesta. Služba mamonu – široká cesta. Tu úzkou cestu poznáváme a nacházíme v Ježíši Kristu. On o sobě vyznává (J.14.6): Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Skrze Něho, nikoli skrze mamon či bohatství. Není jiné cesty. On je jedinou cestou k pravému, plně lidskému životu, cestou k Bohu Otci, cestou k Božímu novému světu, k Božímu království. V Něm leží řešení problémů, které na lidstvo doléhají. V Něm je opravdový lidský život.
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že přicházíš k nám a ukazuješ nám pravé životní hodnoty. Děkujeme, že nám otvíráš výhled za hranice tohoto světa, k Božímu Novému světu, k Nebeskému království. Amen .
Děkujeme Ti, Otče náš, za pozvání k plnému životu, který přesahuje tento náš smysly poznatelný svět. Děkujeme Ti i za vše, co můžeme na tomto světě poznávat a při tom prožívat Tvou velikost. Děkujeme Ti za to, že se můžeme modlit za sebe, za naše rodiny, za církev, za druhé lidi, blízké i vzdálené, za celý tento svět. Myslíme před Tebou na ty, na něž těžce doléhá válka. Prosíme Tě za lid Ukrajiny. Prosíme za hladovějící, jimž se v důsledku války nedostává potrava. Prosíme Tě i za agresory, za jejich srdce, myšlení a rozhodovací kritéria. Prosíme za zarmoucené, za nemocné, za bezradné. Děkujeme Ti za to, že můžeme vědět, že Ježíš Kristus je Cesta, Pravda i Život. Prosíme Tě, aby se Jeho evangelium šířilo světem, aby lidé poznávali, že k pravému lidskému životu patří neoddělitelně láska – láska k Tobě i láska k druhým lidem.
Vyslyš, prosíme Tě, naši společnou modlitbu: "Otče náš, … "
Praha, 1.9.2022; poslední úprava 15.1.2023