http://jiri_necas.jetmouse.cz/kazani/LaskaVDt.htm

Základ a plnost Zákona

(Láska v Deuteronomiu)

Vst.: Jan 1.1-5 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.

SZ: Dt. 5.6-10,6.4-7

6 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

7 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

8 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.

9 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,

10 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

4 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

6 A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.

7 Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Epištola: 1.J.4.7-16

7 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.

8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

11 Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.

12 Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

13 Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.

14 A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.

15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.

16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

Evangelium: Marek 12.28-33

28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"

29 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

31 Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;

33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."

Slovo na cestu: Filipským 4.4-7

4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Písně:

Děkujeme Ti, Otče náš, za neděli, za možnost být ve společném shromáždění. Děkujeme Ti za zvěstování evangelia – onoho radostného poselství o Tvém zájmu o člověka, o Tvé lásce, o smyslu bytí. Děkujeme Ti, že Tě můžeme poznávat jako lásku, že v Pánu Ježíši Kristu poznáváme lásku jako základ a smysl existence. Děkujeme Ti, že můžeme poznávat Tvé krásné stvořitelské dílo, že můžeme poznávat zákonitosti, které v něm platí a které jsou jeho nedílnou součástí, děkujeme Ti, že Ty nám ukazuješ, jaké si máme vytvářet vztahy k druhým lidem, k přírodě, k celému Tvému stvořitelskému dílu. Prosíme Tě o vedení při budování těchto vztahů, prosíme Tě, abychom při tom byli vedeni láskou. Vyznáváme, že onu krásnou skutečnost, že my, jeden každý z nás, jsme součástí Tvého úžasného díla, si necháváme zastřít různým zbytečným staráním či všelijakými nesmyslnými sobeckými zájmy.

Prosíme Tě, Otče náš, za všechna shromáždění Tvé církve, prosíme za kázání evangelia. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Četli jsme dva krátké oddíly z knihy Deuteronomium, tedy opakování Zákona. Slovo zákon je v našem myšlení dost vázáno na zákony, které vytváří zákonodárný orgán našeho státu či které vznikají v centru Evropské unie. A asi většina z nás si uvědomuje, že takto vzniká spletitý, nepřehledný systém zákonů, o němž nikdo nemůže zaručit, že je bezesporný, a on zřejmě bezesporný není, protože šikovní advokáti v jeho rámci vyargumentují cokoli. Naše lidské, či řekněme na rovinu české, zákony tak nevytvářejí pravidla pro vztahy mezi lidmi, nýbrž se stávají nástrojem žonglérů v aristotelské logice. Oč lépe na tom byli staří izraelité, když měli základní zákon – Desatero, kterého si vážili a z něhož vycházeli. Mojžíšovy knihy obsahují různá doplnění, upřesnění, a také shrnutí, které zdůraznil Pán Ježíš; četli jsme je před kázáním a za chvilku si je ještě připomeneme. Desatero jako jednoduchý bezesporný základní zákon tu bylo a je - a vede k správnému vztahu lidí k Bohu i k správným vztahům mezi lidmi.

Zatímco lidští zákonodárci právní systém, který vytvářejí a v němž se pohybují, co nejvíce komplikují, v přírodních vědách se projevuje snaha najít co nejjednodušší, nejstručnější systém poznatků, z něhož by se daly všechny přírodní zákony odvodit. Když Newton zformuloval své tři pohybové zákony a zákon gravitační, mnozí přírodovědci věřili, že se odtud podaří všechny ostatní přírodní zákony odvodit. Na tehdejším stupni poznání byla tato jejich víra či naděje oprávněná. Po objevu elektromagnetismu se však ukázalo, že to tak nepůjde, že taková snaha je marná, nicméně hledání jednotného pohledu na přírodu a její zákony pokračuje. Fyzika se rozvíjela přes speciální teorii relativity k obecné teorii relativity, jiné prohloubení přinesla kvantová teorie, hledá se spojení těchto teorií. Poznávání přírody se snaží směřovat k sjednocující teorii všeho.

Příroda se svými zákonitostmi je součástí Božího stvořitelského díla. O Bohu a Jeho díle se dovídáme z Písma. Svědčí o Něm i Desatero, i celá Tóra – tedy 5 knih Mojžíšových, a celé Písmo Starého i Nového Zákona. Písmo mluví k člověku a utváří jeho vztah k Bohu a k celému stvoření, k všemu, co existuje, především pak k druhým lidem. Nebuduje v lidech nějaké přírodovědecké představy či názory, avšak vytváří bohatý svět vztahů a postojů.

Ale vraťme se k Desateru, či obecně k Mojžíšovu zákonu. I ten se dostal do rukou lidí, kteří jej doplňovali či vykládali a do praxe uváděli různými složitými předpisy a příkazy, jak o tom svědčí evangelisté, když líčí prostředí, v němž probíhal pozemský život našeho Pána a Spasitele. Avšak smyslem Zákona, speciálně pak smyslem Desatera není omezovat člověka, nýbrž ho formovat. Nemá jít o ochuzení života, nýbrž o jeho obohacení a naplnění. O poznávání smyslu života. Lidským doplňováním či vykládáním se Zákon stal složitým a neživotným právním systémem. Pán Ježíš však v něm udělal pořádek a vnesl do něj světlo tím, že poukázal na dvě ● na první pohled nenápadná ● přikázání, jedno z Deuteronomia, druhé z Levitiku, jako na základ zákona. Četli jsme: Ježíš odpověděl: "První přikázání je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není" (Mk.12.29-31).

Z 5. kapitoly Deuteronomia jsme četli úvod k Desateru a jeho začátek. Čtený text z 6. kapitoly Deuteronomia, který využívá Pán Ježíš ve svém shrnutí přikázání, začíná obdobně, jenže nepokračuje jednotlivými přikázáními, ale právě výzvou milovat Boha - Hospodina. Ta je shrnutím všech ukazatelů vytvářejících vztah člověka k Bohu. Žít dobře, plnit přikázání – to znamená milovat – milovat Pána Boha, milovat člověka, nasadit celou svou osobnost pro lásku. 5. a 6. kapitola Deuteronomia začínají podobně, avšak tam, kde 5. kapitola uvádí jednotlivá přikázání, 6. kapitola má výzvu k lásce, která je jejich základem a shrnutím. ● ¿Co však láska znamená? ¿Co to znamená milovat? ¿Jak lze lásku projevit? Odpovědi můžeme hledat v Písmu. Ne proto, abychom vyslovili nějakou definici lásky, ale proto, abychom hlouběji zažili, co láska je, co znamená. Pavel píše do Korintu: "Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne" (1. Kor. 13.4-8). Láska je universální; láska k Bohu se týká celého jeho díla, týká se jednoho každého z nás. Nelze ji oddělit od lásky k druhému člověku. A kdo miluje, má rád i sama sebe. Miluj bližního svého jako sám sebe! Láska je základem, na němž se mají stavět vztahy a postoje k všemu, k celému stvoření, sebe samé nevyjímajíc.

O lásce hodně píše apoštol Jan, když cituje Ježíšova slova: (14.15:) Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. (14.21:) Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat. (15.10,12-14:) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. ● ¿A jak je to s tou láskou k sobě samým? Rozhodně k ní patří touha po plném, skutečně lidském životu. ¿Co to však znamená? Především usilovat o lásku, o to umět milovat. Takto odpovědět nám pomáhají opět Pavlova slova z jeho prvního listu do Korintu (13.1-3): Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. A do Říma Pavel píše (Ř.13.10): Láska bližnímu nikdy neublíží - proto je naplněním Zákona láska.

●

Současný svět se topí v problémech a bolestech. Politici nevidí východisko. (Možná je zas ani tak moc nehledají.) Východisko, cesta ven však existuje. Je jí sám Kristus. Evangelizace, misie, to je velké poslání, které je před námi. Žel, v tradičních církvích se mu zpravidla nevěnuje patřičná pozornost. Nevíme, jak nést Krista světu. Lidé chtějí důkazy, a myslí tím především důkazy Boží existence. Chtějí Stvořitele, který nekonečně převyšuje všechno bytí, dokazovat prostředky lidské logiky, která vznikla uvnitř stvoření, na základě lidské zkušenosti. To ovšem prostě nejde, taková snaha je marná; to učí i teorie lidské logiky. Cesta ke Kristu nevede přes takovouto argumentaci. On sám říká (J.13.34,35): "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." Bůh je zdrojem a dárcem lásky. Láska jako životní postoj, láska spojená se sdílením, s nasazením pro druhého, s obětí – to je argumentace pro víru, pro cestu za Kristem. Víra a láska se navzájem provázejí a podporují. Chybí-li víra, chybí i láska a život se vyprazdňuje. Svůj známý žalm lásky – 13. kapitolu 1. listu do Korintu, z níž jsme si už připomněli dva delší úryvky Pavel končí slovy (13.13): A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

●

Přírodovědci směřují k teorii všeho, k jednotícímu principu přírodovědného poznání. Hledat v Bibli přírodovědnou informaci byl dost tragický omyl, kterého se někteří křesťané dopouštěli. Bible nebuduje v lidech přírodovědecké představy či názory, nýbrž vytváří bohatý svět vztahů a postojů. A v něm jednotící princip existuje; jde o jakousi nemateriální obdobu teorie všeho. Tímto principem je láska. Láska ztělesněná v Kristu, v onom Slovu, o němž píše evangelista Jan na začátku svého radostného poselství. Láska, jíž je sám Bůh.

Děkujeme Ti, Otče náš, za svědectví Písma, že Ty jsi láska. Děkujeme Ti, že nám dáváš nahlédnout do tajemství stvoření, že při tom můžeme poznávat onu úžasnou roli lásky. Děkujeme Ti, že Pán Ježíš Kristus nám ukázal, že k lásce patří i oběť. Prosíme Tě, uč nás milovat tak, abychom Tebe milovali celými svými bytostmi a svou lásku k Tobě abychom projevovali vztahem k celému Tvému stvořitelskému dílu, uč nás milovat druhé lidi jako sebe samé. Děkujeme Ti za to, že můžeme s druhými lidmi sdílet radosti i bolesti, děkujeme Ti, že se můžeme za druhé lidi modlit a že druzí lidé se modlí za nás. Myslíme před Tvou tváří na své blízké, na rodiny, spolupracovníky, přátele a sousedy. A myslíme i na ty, kdo jsou nám fyzicky vzdáleni, ale kdo potřebují naše modlitby. Myslíme na ty, kdo žijí v oblastech, kde bují násilí a nenávist. Ty víš, kdo na koho teď především myslíme. ● Prosíme Tě za šíření evangelia, za Tvůj pravý mír. Otče náš, ...