Vjezd do Jeruzaléma – ukřižování – vzkříšení
Úprava pro květnou neděli
Vstupní slovo: Žalm 84.12,13
Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!
Čtení: Sd.5.1-11
1 Onoho dne zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:
2 Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid, dobrořečte Hospodinu!
3 Slyšte, králové, poslouchejte, hodnostáři, já budu pět Hospodinu, já mu budu zpívat, zpívat žalmy Hospodinu, Bohu Izraele.
4 Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod.
5 Hory se zapotácely před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.
6 Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáeliných byly opuštěny stezky. Kdo se vydávali na cesty, vydávali se po stezkách křivolakých.
7 Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli.
8 Kdykoli si lid volil nové bohy, rozpoutal se v branách boj; ale ukázal se štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
9 Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu!
10 Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte!
11 Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám.
Text: Jan 12.12-19
12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´
16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
Závěr. slovo: Řím 16.25,27
25 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,
26 nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.
27 Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
Písně:
331 Má víra pohlíží
406 Chval Pána svého | B492 V den Páně
276 Slávy Pán přichází opět
346 Buď Tobě sláva
489 Tvé požehnání, dobrý Otče
Děkujeme Ti, Otče náš, za poselství velikonočních svátků, za to, že Pán Ježíš Kristus vzal břemeno našich vin na sebe. Děkujeme Ti, že při tom můžeme nahlížet k tajemství Tvé lásky ke stvoření, k tajemství, které tak těsně souvisí s obětí. Děkujeme Ti, že tuto vzácnou skutečnost si můžeme uvědomovat a prožívat nejen teď v předvelikonočním a velikonočním období, nýbrž stále. A prosíme Tě, pomoz nám, abychom ji ve svých nitrech nenechali zastiňovat jinými, v porovnání s ní malichernými záležitostmi. Prosíme Tě, abychom ve víře, že ostatní nám bude přidáno, věrni slovům našeho Pána a Spasitele skutečně hledali především Tvé království, které v Kristu vstupuje do tohoto světa. [Prosíme, abychom tuto úžasnou skutečnost prožívali i dnes v obecenství s Ním u Jeho stolu.]
Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé církve, ať probíhají v rámci kterékoli církevní organizace. Prosíme Tě o vnitřní jednotu křesťanů, prosíme, abychom se měli vzájemně opravdu rádi a uměli rozdíly v chápání toho, co je ve skutečnosti nepochopitelné, přijímat k vzájemnému obohacení.
Prosíme Tě, buď svým Svatým Duchem přítomen i zde mezi námi.
Amen.
Dnes, na květnou neděli, si s celou církví připomínáme slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Zástupy tehdy jásaly. Radostné HOSANA se rozléhalo Jeruzalémem. Lidé jakoby si byli uvědomovali, že začíná nová éra historie lidstva. Asi si však neuvědomovali, co to znamená.
Synoptičtí evangelisté přinášejí ještě barvitější obraz oné veliké, všeobecné radosti, než jaký jsme četli v Janově podání. U Matouše čteme: Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: "Hosana, Synu Davidův! ... Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! ... Hosana na výsostech!" (Mt.21.8-9). Jan však ještě připojuje zmínku, pozoruhodnou zvláště v souvislosti s dalšími událostmi: Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním." (J.12.19). Tuto reakci farizeů, nepříliš početné, avšak velice vlivné strany, jejíž příslušníci se většinou stavěli vůči Ježíšovi nepřátelsky, uvádí Jan v souvislosti s tím, co ve svém evangeliu zmínil o málo dříve: 55Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout (J.11.55-57).
Teď, na květnou neděli jakoby se zášť farizeů úplně ztratila uprostřed radosti jásajícího množství lidí vítajících Ježíše jako krále – krále pokoje, jak to i vyjadřovalo použití osla. Osel býval mírovým dopravním zvířetem, kdežto kůň válečným. ● Politická situace daná poddanstvím Římu tížila všechny Židy. Ježíšův příchod na oslu jim připomněl i dobu počátků jejich historie v zaslíbené zemi, kdy se jako Boží lid obešli bez krále a v případě potřeby do věcí obecných zasahovali soudcové, kdy soudkyně Debora do své vítězné písně vložila slova, která jsme četli z knihy Soudců. ● Radost, jásání, vidina blízkého vítězství. Rozumíme učedníkům, že nerozuměli. Nedávná Mistrova předpověď utrpení, pak tajuplné nalezení oslátka či oslice s oslátkem, a teď – taková sláva.
To bylo na květnou neděli. A co bylo za pět dní? O tom čteme v Markově evangeliu (Mk.15.1-14): Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi. Ten o svátcích měl ve zvyku propouštět na žádost lidu jednoho vězně. Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. Pilát se jich zeptal: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" (Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.) Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše. "A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?" ptal se jich Pilát. "Ukřižuj ho!" vykřikli všichni. "Co udělal zlého?" ptal se Pilát. Oni však křičeli ještě víc: "Ukřižuj ho!"
● Pár dnů po mohutném jásotu a provolávání slávy zní Jeruzalémem hrůzostrašné "Ukřižuj! Pontie Pilate, ukřižuj Ježíše! Propusť raději zločince Barabáše." Tuto strašlivou žádost adresuje dav přímo představiteli nenáviděného Říma.
● Je dost možné, že mnozí – či aspoň někteří – byli v obou davech, že jednou manifestovali pro Ježíše a záhy pak demonstrovali proti Němu. Nevíme jistě, zda takoví lidé byli, a pokud byli, nevíme, kolik jich bylo. Rozhodně hlas veřejnosti vzal diametrální obrat. Evangelisté nepodrobují jeho příčiny sociologické či politologické analýze. Uvědomují si, že vše směřuje k naplnění Písma, k naplnění Ježíšových předpovědí utrpení, která Ho čekají. Masy lidí se dají zfanatizovat – to konečně známe z historie. A tak Ježíšovi zarputilí nepřátelé – ti, kteří nelibě nesli všeobecnou radost květné neděle – jistě využili a zneužili toho, že Ježíš neodpovídal běžně rozšířeným představám Mesiáše jako vysvoboditele z římské nadvlády. Židé očekávali politickou obnovu Davidova království. Čekali návrat do starých slavných dob, od nichž je v té době dělilo tisíc let, a ● nebyli s to přijmout Toho, který snímá daleko těžší břemeno, než jakým byla římská okupace, neboť snímá břemeno osobního hříchu, ● nebyli s to přijmout Toho, který nabízí návrat do situace nepoměrně slavnější a krásnější, než bylo Davidovo království, - do stavu před prvním hříchem, do Ráje, do Božího království.
●
--> Jásající dav při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma.
--> Běsnící dav před Pontským Pilátem.
==> Evangelijní svědectví o vzkříšeném Ježíši nám již nepřináší žádný obraz se zástupem lidí. Vzkříšení se nestalo předmětem reklamy. – Jednotliví evangelisté se liší výběrem událostí ze 40 dnů pozemského života vzkříšeného Krista. I to naznačuje, jak po Velikonocích vše probíhalo v tichosti, nenápadně, bez publicity, mimo otevřený zájem veřejnosti.
Moc zla byla poražena. Ukřižovaný Ježíš, nevinný, svatý, Ten, který vzal na sebe vinu světa, vinu druhých lidí, i mou vinu, i naši vinu, vstal z mrtvých. Tím vyjádřil vítězství nad zlem – nad Satanem, nad svůdcem, nad pokušitelem. Zmanipulovatelný, zfanatizovatelný dav při tom není. Viditelný zájem veřejnosti není měřítkem důležitosti událostí.
Události z Ježíšova života jsou zcela jedinečné a neopakovatelné. Přesto však se sotva lze vyhnout vidění určitých podobností mezi tím, co se odehrálo před téměř dvaceti staletími v Jeruzalémě a různými situacemi, jimiž lidstvo v průběhu další historie prošlo. Mnozí se značnou dávkou nostalgie vzpomínáme na přelom předposledního a posledního desetiletí minulého století, na tehdejší všeobecné nadšení pro morální hodnoty a příklon k hodnotám duchovním, na to, jaké úctě a důvěře se u většiny národa – možná u té slyšitelné většiny – těšila církev a křesťanství. Dnes se vztah velké části české veřejnosti k církvím pohybuje mezi nezájmem a nedůvěrou, pokud to není ještě horší. Místo morálních a duchovních hodnot se vše točí kolem peněz a tzv. bohatství. Tato dnešní orientace společnosti přehlušuje to, co jsme prožívali ve vzpomenuté přelomové době po pádu komunismu. Hlas davu před Pilátem tehdy před dvěma tisíciletími také jakoby býval dusil to, co znělo Jeruzalémem o několik dní dříve. Avšak to, co se skutečně děje, se nemusí promítat do toho, co je pozorovatelné, co má ohlas. Biblická zpráva o ukřižování to dokládá. Ukřižováním,
=> chápaným jako konec Ježíše,
-> jedněmi milovaného,
-> druhými nenáviděného,
=> zájem veřejnosti o dění kolem Něho končil.
Ježíšovo ukřižování však nebylo koncem, nýbrž středem, který odděloval ● období vyučování a zvěstování Božího království od ● naším rozumem nepochopitelného díla záchrany, vykoupení člověka z moci hříchu a vykoupení celého stvoření z důsledků lidského hříchu, od Kristova vítězství nad zlem, nad říší temnoty.
Boží dílo, velké Boží věci, se zpravidla dějí mimo veřejnou scénu. Podle starověkého počítání, které neznalo nulu, byl Ježíš v hrobě tři dny. Tři dny, kdy až na imponující čin Josefa z Arimatie a nějaké to židovské bezpečnostní opatření se nic nedělo. Tři dny hořkého zármutku Ježíšových blízkých. Tyto tři dny se v apoštolském vyznání víry promítají do slov Sestoupil do pekel a patří beze sporu k nejsložitějším předmětům novozákonní teologie. A právě s těmito třemi dny je spjata nejdůležitější skutečnost v historii lidstva.
Když se díváme kolem sebe a registrujeme hlas veřejnosti, může nám být třeba smutno. ● Smutní Ježíšovi učedníci nebyli připraveni přijmout diskrétně proběhnuvší div velikonoční neděle. Ve své sklíčenosti nebyli s to vybavit si mnohá Mistrova slova. Ten po uzdravení nemocného u rybníka Betesdy řekl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." (Jan 5.17) Ano, náš nebeský Otec je při díle stále.
Ani současná situace světa, ani seriózně sestavené prognózy neinspirují k jásání a nedávají nárok na sebespokojenost. Řešením není nasazovat si růžové brýle. Důležité je, že člověk ani přes velké možnosti, které mu Bůh svěřil, nemá konečné slovo. Boží dílo neprobíhá nápadně, před hodnotícími zraky veřejnosti. Ani nevíme, jaké konkrétní záměry se světem Pán Bůh má a kde nastaví člověku nepřekročitelné mantinely.
Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne. (2.Tm.1.12b) – píše apoštol Pavel Timoteovi. Víme, že Pán Bůh je stále při díle. Víme, že velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jk.5.16b), jak píše apoštol Jakub. Víme, že Pán Ježíš Kristus zve k následování. Jeho tiché a diskrétní, avšak zřetelné a důrazné pozvání se mnohým lidem ztrácí uvnitř politického a obchodního dění, v ďábelsky vtíravé reklamě či uprostřed osobních starostí.
"Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno" (Mt.6.31,33) .
"Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží" (Mt.11.28-30).
To nejsou výzvy, které by dávaly podnět k hromadným manifestacím, masovým shromážděním či podobně. Ježíšova slova směřují jednotlivě k člověku – ke každému člověku. Nenápadně, avšak jasně a jednoznačně. A - na rozdíl od halasných a dotěrných reklam i od nápadných žurnalistických sloganů – na Jeho slovo je spolehnutí. On – Beránek Boží, potupený a ukřižovaný, slavně vstal z mrtvých. On je cesta, i pravda, i život. Skrze Něho – skrze Jeho bolest i skrze Jeho vítězství vede cesta skutečného plně lidského života, cesta k nebeskému Otci, cesta k Božímu království.
Otče náš,
děkujeme Ti za slavné poselství o Kristově vzkříšení. V pokání si uvědomujeme, že kvůli našemu lidskému hříchu musel projít cestou bolesti a utrpení. On vzal naši vinu, naše bolesti na sebe. Myslíme při tom i na ty naše bližní, kteří ve svých životech bolest, zármutek či utrpení prožívají, a prosíme Tě za ně. Prosíme Tě za sestry a bratry, kteří trpí pro víru v Krista.
Prosíme Tě, dej světu prožít poselství Velikonoc, zprávu o tom, že zlo má jen dočasné trvání, že Ježíš Kristus je vítězem nad zlem, nad peklem, nad smrtí, že v Jeho vítězství je smysl bytí. Prosíme Tě, aby evangelium v celé své šíři a hloubce se šířilo světem. Myslíme při tom na náš světadíl, tradičně označovaný přívlastkem křesťanský, na naši republiku, na naše nejbližší okolí. Prosíme Tě za církev, aby byla věrohodným svědkem Tvé lásky.
Očekáváme, Otče, na Tebe. Prosíme Tě o Tvé požehnání.
Amen
1996-2016; poslední úprava 8/3/2016