Klam filozofie

Klam filozofie

Vstup: Žd.1.1-4: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Čtení: Gen.2.7-9,15-17,3.1-7a: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. ... (15) Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." ... (3.1) Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí.

Kol. 2.1-10 (B21): Chci, abyste věděli, jaký boj svádím za vás i za ty, kteří jsou v Laodikeji, a za všechny, kdo mě osobně neznají. Toužím, aby byli povzbuzeni v srdci a spojeni láskou, aby dospěli k veškerému bohatství plné jistoty porozumění a k poznání Božího tajemství - Krista, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Toto říkám, aby vás nikdo neklamal přesvědčivými řečmi. Ačkoli jsem totiž tělem vzdálený, v duchu jsem s vámi a raduji se, když vidím váš řád a pevnost vaší víry v Krista. Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte. (8) Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl [neodvedl jako zajatce] prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. (9) V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.

Mt.7.13-21: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

Poslání: Fp.2.5-11: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Požehnání: Nu.6.24-26: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za společné shromáždění, děkujeme Ti za církev, děkujeme Ti za náš sbor, děkujeme Ti za možnost vzájemného sdílení. Děkujeme Ti, že se můžeme společně radovat z toho, že Tobě na nás záleží, děkujeme, že můžeme společně vzhlížet ke Kristu a vidět v Něm smysl a cíl našeho bytí.

V pokoře svých srdcí si uvědomujeme a vyznáváme, že se často necháváme unášet různými pochybnými naukami rozšířenými kolem nás, že nejednou dáváme přednost racionálně se tvářícím hodnotám naší civilizace před hodnotami, které před nás staví náš Spasitel. Prosíme Tě o více víry v Jeho moc a v Jeho vítězství. Prosíme Tě, naplň naše srdce láskou, dej, abychom žili pravou nadějí, založenou na Něm.

Prosíme Tě o požehnání pro zvěstování radostného poselství o Kristu. Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé církve, aby v nich bylo hlásáno nezkreslené evangelium. Prosíme Tě, buď svým duchem přítomen i zde, mezi námi.

Amen.

Poslyšme ještě jednou 8. verš z čteného textu Pavlova listu do Kolosis: Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl [ve smyslu: neodvedl jako zajatce] prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. V ekumenickém překladu čteme: Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. Stojí zde tedy v protikladu prázdné a klamné filozofování na straně jedné a poznání Krista, následování Krista na straně druhé. Ulrich Wilckens v poznámkách k svému překladu NZ píše, že prázdným klamem filozofie Pavel nemyslí takové hluboké filozofické systémy, jakým byla filozofie řecká, nýbrž různé náboženské a pseudonáboženské kulty stavějící se do opozice vůči křesťanství. V naší kulturní oblasti roli tohoto kultu má jakési pseudonáboženství odvolávající se na rozum a přesahující do životní praxe tím, že se opírá o hodnotový systém stojící prakticky výhradně na penězích.

Dnešní člověk považuje, či spíš prohlašuje, za základní východisko zkušenostně rozumové poznání. Zamysleme se nad jeho vztahem jednak k onomu "prázdnému klamu filozofie", jednak k následování Krista. Při povrchním čtení Pavlových slov bychom si mohli vytvořit představu, že prázdným klamem filozofie míní právě ono naše poznání. Ale ono přece není prázdným klamem. Vždyť na něm stojí celá naše věda a technika! A ta umožňuje léčit, zachraňovat životy. A také šířit evangelium. ● Je-li naše smyslově rozumové poznání spojeno s potřebnou pokorou, vede dokonce k hlubšímu prožívání Božího majestátu. Pán Bůh nás obdařil smysly, abychom vnímali svět kolem sebe, Pán Bůh nám dal rozum, abychom ● smysly přijatou informaci ● zpracovávali. Pohrdat těmito dary by znamenalo znevažovat Jeho dílo! My lidé máme tyto dary užívat, abychom plnili poslání, které ve stvoření máme, jak zaznělo v dnešním čtení z Genese. Bůh nám k tomu dává velký prostor, velké možnosti. Velké, ale ne neomezené. Zákaz jíst ovoce ze stromu poznání dobrého i zlého tyto meze symbolizuje. Lidské poznání je a bude omezené.

To, o čem jsme přesvědčeni, že víme, vyjadřujeme oznamovacími větami. Ty obecně mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Řeknu-li "dnes je neděle", je to určitě pravdivá věta. Naproti tomu, řeknu-li "dnes je středa", jde beze sporu o větu nepravdivou. Věta "v Syrakusách teď prší" rozhodně je nebo není pravdivá, i když asi v této chvíli nikdo z nás nevíme, jak to s její pravdivostí je. To už jsem uvedl tři příklady. Takže ten další nebude do třetice, nýbrž "do čtvrtice". Ale kvůli němu jsem ty předchozí zmínil. Co když řeknu: "To, co právě říkám, není pravda". ?Mám pravdu, či nikoli? Předpokládám-li, že ji mám, tedy to, co říkám, není pravda, a tak ji nemám. Naopak, předpokládám-li, že ji nemám, tedy není pravda, že to, co říkám, není pravda, takže to co říkám, musí být pravda. A tak, nemám-li pravdu, tak mám pravdu. Je to zmatené až nesmyslné. Zkrátka, tady něco s naší logikou nehraje. Jsou určitá konstatování, která prostě nejsou smysluplná. O pravdivosti svých výpovědí nemohu rozhodovat ze své úrovně. Člověk nemůže vyjít ze svého životního prostoru. Nemůže dělat abstraktní výpovědi překračující jeho postavení ve světě. Na základě zkušenostně rozumového poznání tedy nemůže dělat výpovědi o Stvořiteli. Naše rozumové možnosti jsou sice veliké, avšak omezené. Omezená je i použitelnost naší osvědčené logiky. Určité výpovědi dělat nelze. - V ráji člověk snadno podlehl ďábelskému svodu a jedl zakázané ovoce ze stromu poznání. Člověk nechce hranice připustit. Protože však ty hranice existují, uchyluje se často k onomu prázdnému a klamnému filozofování. Nerespektuje hranice smyslově rozumového poznání, nerespektuje hranice prostoru, v němž se pohybuje, odmítá respektovat hranice vytyčené přírodními zákony. Chce neomezený materiální růst, neomezené zdroje energie, neomezené možnosti. Dnes se sice o určitých mezích píše, ale jejich existence se do praxe lidského rozhodování a jednání téměř vůbec nepromítá. Typický člověk naší civilizace se sice tváří jako racionalista, případně vyznává "víru ve vědu", ale při tom zcela iracionálně ignoruje to, co o světě a přírodě víme, a uctívá modlu neomezeného materiálního růstu. Tedy, řečeno slovy apoštola Pavla tlumočenými překladatelským týmem Alexandra Fleka, podléhá prázdnému klamu filozofie. A na něm staví lidské zákony a pravidla pro fungování společnosti.

●

Častou reakcí na kritickou zmínku o kapitalismu jako o slepé uličce, stavějící na klamu, na víře v neexistenci mezí, bývá odkaz na negativní zkušenosti s tzv. reálným socialismem. To, co jsme čtyři desetiletí v druhé polovině minulého století u nás prožívali, není žádnou alternativou k systému nerespektujícímu meze, nýbrž je jen jeho určitou modifikací. Vždyť jsme slýchali, že je třeba kapitalismus nejen dohonit, nýbrž dokonce předhonit! ● Apoštol Pavel jasně jako alternativu k prázdnému klamu filozofie staví poznání Krista a cestu za ním. Poznání Krista však už leží mimo zkušenostně rozumovou oblast; vede k němu svědectví Bible a Jeho následovníků, je věcí osobní víry.

Lidský život je plný nejrozmanitějších rozhodovacích situací. Člověk se chce rozhodnout co nejlépe, k tomu má určitý hodnotový žebříček, vyjadřující, co považuje za lepší a co za horší. Pro typického člověka dneška se tento hodnotový žebříček opírá o peníze. Černý pasažér v MHD vychází z odhadu pravděpodobnosti, že bude přistižen, a dochází k závěru, že se mu vyplatí jet bez lístku. Pokuta násobená pravděpodobností, že bude přistižen revizorem, totiž bývá menší než cena jízdenky. Ani ho nenapadne, že se tak stává zlodějem, a že krást se nemá, že tím ztrácí něco z plnosti lidství. ● V nedávné době jsme se setkali s tím, že o peněžní zisk opřené rozhodování projevené záměnou etanolu za metanol stálo dvojciferný počet lidských životů, mnoho vážných poškození zraku a mělo i další nežádoucí následky. A mohli bychom pokračovat v příkladech dále. Že plnohodnotný lidský život je život mravný, život v souladu s Božími přikázáními, to typickému člověku dneška nepřichází na mysl.

Následovat Krista nejen neznamená odsunout zkušenostně rozumové poznání, nýbrž ono se dokonce stává velmi důležitým, neboť umožňuje vytvářet dobré vztahy k celému stvoření, umožňuje aktivně milovat Hospodina, tedy s využitím osobních schopností, umožňuje sdílet se s bližními o Boží dary. Jen se toto poznání nesmí stát předmětem pýchy, nesmí vést k myšlenému stavění babylonských věží, nýbrž musí být spojeno s pokorou před Bohem a s úctou k Němu. Následovat Krista znamená radikální změnu. Apoštol Pavel píše (2.Kor.5.17): Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. Následovat Krista znamená přijmout Jeho hodnoty, které poznáváme v Jeho učení i jednání a nejvýrazněji jsou vyjádřeny v Kázání na hoře a v Přikázáních lásky. Jeho hodnoty jsou v souladu s přírodními zákonitostmi, jež jsou součástí stvoření. Kristus osvobozuje od různých pseudonáboženství a umožňuje prožívat plný lidský život. On otvírá přístup k Otci, do nebeského království, a to nejen pro eschatologickou budoucnost, nýbrž i pro pozemskou časnost.

Na závěr kázání si připomeňme slova apoštola Pavla adresovaná koloským křesťanům (Kol.1.15-20): Kristus je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, že jsi k nám lidem poslal Svého Syna Ježíše Krista, aby z nás, z celého světa sejmul břemeno hříchu, abychom mohli poznávat smysl života, smysl bytí, abychom nemuseli podléhat prázdnému klamu filozofie a mohli vidět plnost bytí v Něm, našem Pánu a Spasiteli, a zároveň našem příteli a bratrovi. Děkujeme Ti, že jsme aktivní součástí Tvého stvořitelského díla, a že k této aktivitě patří i modlitba. Myslíme před Tvou tváří na ty, kdo trpí a strádají, kdo jsou slabí a nemocní, smutní a bezradní, skleslí a zarmoucení, a prosíme Tě za ně. Prosíme Tě za lidi bez domova a bez zaměstnání. Prosíme Tě za ty, kdo podléhají prázdným klamům filozofie. Prosíme Tě za ty, jimž se smysl života vyprázdnil na hromadění peněz a majetku. Prosíme Tě za všechny, kdo ještě nepoznali Tvou lásku a Tvé odpuštění, kdo neslyší Kristovo volání k následování, kdo nepoznali hloubku Jeho učení.

Uvědomujíce si, že Tobě na Tvém stvoření stále záleží, Tě prosíme za šíření evangelia, onoho radostného poselství o Tvé lásce, o smyslu bytí. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Praha 19.9.2012, 24.9.2012, 18.11.2012 Upravené kázání pro Den Země 2013 (úprava z 25.1.2013)