Kdo za to může?

Vstup:   Jan 17.6a,20-23 (Slova Ježíšovy velekněžské modlitby)

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Čtení:   Zj.3.7-22

Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: "Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím." 

Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví Ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k Němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."

Text:    Mt.5.13-16 Kral.

Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena. Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, Jenž jest v nebesích.

Závěr:   Fp.4.4-7

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

115  Bůh je náš Pán a Král

679  Pomoz mi, můj Pane

749  Tvá, Pane Kriste, věc to jest

399  Učiň mne, Pane, nástrojem

712  V Tvé síle, Pane Bože můj

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den. Děkujeme, že jsme mohli přijít do bohoslužebného shromáždění, že se můžeme společně modlit, zpívat k Tvé chvále a zamýšlet se nad poselstvím Písma, zamýšlet se nad tím, jaká je naše víra, jaká je naše láska, jaká je naše naděje. Vyznáváme, že se velice často řídíme různými jakobyracionálními úvahami opírajícími se jen o časné hodnoty a neslyšíme Kristův hlas, který nás zve k vyšším, věčným hodnotám, za hranice plochého materiálního světa. Prosíme Tě o nové nadšení pro evangelium. Prosíme Tě, prohlubuj ve společenství církve naši víru, naši lásku, naši naději.

Prosíme, žehnej práci církve. Prosíme Tě o požehnání pro její shromáždění, ať už probíhají v rámci kterékoli vnější církevní organizace. Prosíme, buď zde dnes s námi. Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen.

¿"Kdo za to může?"

Tato otázka přichází na mysl při nespokojenostech nejrůznějšího druhu:

¿Kdo může za to, že vývoj u nás po roce 1989 se neubíral tak, jak jsme si přáli či doufali?

¿Kdo může za změnu klimatu?

¿Kdo může za hospodářskou krizi?

¿Kdo může za to, že v kostelech zůstává spousta volných míst?

¿Kdo může za to či ono?

Velkou bolestí našeho kontinentu a světa vůbec je válka na Ukrajině. Kdo za ni může? Putin a lidé kolem něho? Či přímo Ďábel? Na různých úrovních popisu skutečnosti je možná ta i ona odpověď. Nedovedl jsem si představit, že se něco takového může stát. Rád bych se věnoval otázce "kdo za to může" a možným odpovědím na ni, avšak zmíněné hrozné dílo nenávisti nechám dnes mimo rozsah zájmena "to".

Za minulého režimu se na otázku ¿"Kdo za to může?" mezi lidmi tradovala jednoduchá odpověď, totiž že za všechno - rozumějme, za všechno špatné - můžou komunisté. - Jiná jednoduchá, z teologického hlediska pravdivá odpověď je, že za všechno špatné může lidský hřích. Ta však při své akademické obecnosti postrádá informaci, která by konkretizovala cestu k nápravě. Podobá se tomu, kdy se student sice doví, že napsal špatně písemku, ale už se nedoví, v čem konkrétně chyboval, aby mohl chyby odstranit. A to je špatně, chybami se přece učíme, a je přirozené a správné usilovat o jejich odstranění. Ve škole, v osobním životě, ve společnosti.

Pro leckoho prostě za vše špatné mohou blíže nedefinovaní "oni" - politici a místní zastupitelé, stranické sekretariáty, držitelé ekonomické moci, zkažená mládež a jiní, blíže neurčení a neurčitelní, zkrátka lidé z nějaké více méně vágní skupiny, do níž my nepatříme. Já bych teď navrhl zkusit si položit jakousi odpověď z druhé strany. Můžeme za to – aspoň do určité míry – i  my: my  křesťané, my církev, a řekněme, že každý z nás si může odpovědět konkrétním zájmenem já. Nemyslím, že by tato odpověď mohla být výsledkem nějaké o objektivitu se snažící politické, ekonomické, sociologické či etické analýzy. Prožitek viny je subjektivní záležitostí. A subjektivní charakter má i vědomí osobní odpovědnosti, které má být přiměřené, aby vedlo k aktivitě, avšak nedeptalo a nebralo naději z neubývající Boží lásky.

●●●

Na světě to nějak nefunguje. V Česku to nějak nefunguje. Uvědomujíce si to zaposlouchejme se do Ježíšových slov (Mt.5.13-16 ek.):

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

¿Nepozbyla sůl chuti?  ¿Neplatí i pro evropskou církev 21. století slova, která jsou ve 2. kapitole Zjevení (Zj.2.4,5a) adresována do Efezu? "Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív." ¿Jak je to s naší láskou ke Kristu? S láskou, projevující se mimo jiné i spolehnutím na Jeho slova.

Náš náboženský život má svou zaběhanou, a řekněme osvědčenou praxi. Jenže stereotyp, absence pohybu, to není dobrý atribut pro živou Církev Páně. Příliš připomíná onu nesnesitelnou vlažnost laodicejských křesťanů, o níž jsme dnes četli. Připomíná onu zkaženou, slanosti pozbyvší sůl.

Odvolávajíce se na různé špatné zkušenosti s misií Svědků Jehovových či teologicky i psychologicky nevhodná kázání některých evangelikálních kazatelů, plných nadšení, avšak někdy postrádajících lidský takt i základní informační zázemí, se raději jako křesťané moc neprojevujeme a misijnímu působení nedáváme přednost, a tak se snažíme zakrýt onu ztrátu lásky, kterou procházel sbor v Efezu, či vlažnost, která byla příznakem odstrašujícího duchovního stavu sboru v Laodiceji. Máme-li být světlem, jsme spíše tím světlem přikrytým, které není vidět.

Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa. Tato slova nejsou určena jen úzkému okruhu učedníků. Ježíš je adresuje na hoře ● zástupům svých posluchačů - těm, kteří mají o Něho zájem, kteří ho chtějí slyšet. Říká je tak církvi, širokému okruhu těch, kteří se k Němu hlásí. Říká je i nám.

Svět potřebuje světlo. Svět potřebuje sůl. ¿Jak to může na světě vypadat, když světlo selhává, když sůl nesolí? ¿Jak to na světě může vypadat, když církev neplní své poslání?

¿Jak je dnes církev vidět? ¿Jak jsme vidět my jako křesťané? Je pravda, že v naší zemi je mediální obraz církve hodně zkreslený. I to ale může mít své důvody. Jedním z obvyklých témat posledních let byla otázka církevního majetku. ¿Není však nedobrý obraz církve, který se v této souvislosti objevuje, důsledkem nedostatku víry projevujícího se hledáním zajištění ve světských ekonomických prostředcích místo spoléhání na Hospodina? Novináři se rádi zajímají o různé mravnostní aféry duchovních. To však může být jednak důsledkem velmi pomalé reakce církví na pohyb ve struktuře společnosti, jednak odezvou na to, že často křesťanská morálka staví více na zkostnatělých předpisech než na lásce a ovoci Ducha sv.

Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa. Na nás, na církvi, na křesťanech záleží. Plnit toto důležité poslání vylučuje pýchu. Plnit je - to znamená přijmout odpovědnost za stvoření, za svět, jeden za druhého. Odpovědnost založenou na lásce. A k té odpovědnosti patří i přivlastnit si Ježíšovo přání, aby Jeho následovníci "jedno byli". To neznamená stejnost, uniformitu, nýbrž společnou cestu v lásce k témuž krásnému cíli. A k poutníkům na této cestě se mohou a mají přidávat další a další. V cestě za Kristem se stáváme bratry a sestrami. Různost projevů víry a zbožnosti je obohacením. Monochromatické světlo není příjemné ani vhodné k osvětlování. Krásná sluneční záře je spojitým spektrem barev. Není cílem, abychom jako křesťané byli stejní, abychom Boha uctívali stejným způsobem, abychom všichni stejným způsobem Jemu sloužili. Máme žít v lásce, úctě a harmonii. Važme si sester a bratří, kteří projevují svou víru jinak než my. Važme si i těch, kdo konají dobro, jejichž život a skutky jsou blízko Ježíšově normě, i když se k Němu výslovně – třeba zatím – nehlásí.

Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa. To znamená šířit kolem sebe pozitivní myšlení, ducha tolerance a bratrství, spolupráce a vzájemnosti, šířit vědomí o tom, že život je dar, že má smysl, který dokonce přesahuje tento materiální svět. ¿Že současnost světa a církve je neradostná? To platilo o Laodiceji a tamní církvi také. Avšak i k nim zaznívalo slovo naděje (Zj.3.18-21): Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k Němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. - A to slovo naděje zní i k nám, do našich církví, do naší civilizace.

Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa. Nejsme na světě zbyteční. Kristus od nás očekává aktivitu, činnost. Tím obohacuje a naplňuje naše životy. Záleží na nás, na Církvi, na sborech, na jednotlivcích. Záleží na našem myšlení. Záleží na našem jednání. Záleží na našich vztazích. Záleží na našich modlitbách.

Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, za ujištění, že Ti na nás, na jednom každém z nás záleží, že každý máme v harmonickém celku Tvého stvořitelského díla své místo, že záleží na našem myšlení a jednání, na našich modlitbách. Prosíme Tě, orientuj nás k usilování o dobro, o šíření evangelia lásky a pokoje, které dnešní svět tolik potřebuje. Prosíme Tě za celý svět, prosíme Tě za vztahy mezi lidmi na všech úrovních. Prosíme Tě, ulamuj hroty napětí a neporozumění, prosíme Tě, aby se šířil duch vzájemného porozumění a spolupráce. Prosíme Tě za trpící - za zarmoucené, za nemocné, za ty, kdo prožívají duševní či fyzickou bolest. Prosíme Tě za ty, kdo ztratili někoho blízkého, prosíme Tě za ty, kdo se nacházejí v těžkých životních situacích. Prosíme Tě za ty, jimž je svěřeno řízení společnosti, aby rozhodovali odpovědně, moudře a nesobecky. Prosíme Tě za Církev, aby stála jako věrný svědek evangelia, aby plnila své poslání ve světě. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.

Otče náš ...

2011; upraveno 4.6.2023, poslední úprava 13.8.2023