Bůh (JHWH)

 

Vstupní slovo: Žalm 136.1-4,26

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.  Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné. (26) Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

 

Čtení (po modlitbě): Exodus 3.1-15

1  Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu.

2  Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.

3  Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří."

4  Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem."

5  Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá."

6  A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.

7  Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti.

8  Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.

9  Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují.

10  Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta."

11  Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?"

12  Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."

13  Avšak Mojžíš Bohu namítl: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?"

14  Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM.[1]" A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám."

15  Bůh dále Mojžíšovi poručil: "Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.« To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení.

 

1 Timoteovi 6.12-16  

12  Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.

13  Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem,

14  abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

15  Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů.

16  On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

 

 

Evangelium (čtení před kázáním): Jan 1.1-5,14

1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

2  To bylo na počátku u Boha.

3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

4  V něm byl život a život byl světlo lidí.

5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

 

 

Závěrečné slovo: Fp.4.4-7

4  Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

6  Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

7  A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

 

Písně 

549  Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného

157  Chvaltež Boha! Nechť sláva, čest

426  Tvá, Pane Kriste, věc to jest

378  Bože, jenž jsi v nebesích

489  Tvé požehnání, dobrý Otče

 

Děkujeme Ti, Otče náš, za svědectví Písma o Tvé velikosti, moci a slávě. Víme, že Tě nemůžeme v plnosti poznat a vděčně přijímáme ujištění o Tvé lásce, o tom, že Ty jsi láska. Děkujeme Ti, že jsi v Pánu Ježíši Kristu sestoupil na tuto Zemi, mezi nás lidi, aby nás přivedl k Tobě, abychom mohli plně, bohatě, smysluplně žít. Děkujeme, že se od Něho dovídáme, co jsou skutečné hodnoty, že u Něho nacházíme odpovědi na otázky, jak máme žít, co máme dělat, jak máme smýšlet, jak se máme modlit. Děkujeme Ti za Církev a prosíme Tě o požehnání pro její práci. Prosíme Tě za všechna bohoslužebná shromáždění. Prosíme Tě, buď svým Duchem přítomen i dnes zde, mezi námi. Amen.

 

Ve 3. kapitole knihy Exodus se Bůh představuje Mojžíšovi slovy, která se do dnešních jazyků překládají "Jsem, kterýž jsem", případně "Jsem, který povolává k bytí" nebo nějak podobně. Hebrejská gramatika odpovídá jinému způsobu myšlení než je ten náš, nicméně tato slova jsou jistě i pro čtenáře hebrejského originálu něčím nemajícím obdoby. Není divu. Bůh se vymyká našim lidským představám, nevejde so do nich. Je jiný, než jsou bohové v neabrahamovských náboženstvích, je jiný, než jsou představy, proti nimž se staví či bojují nejrozmanitější typy ateismu či antiteismu, když tvrdí či takzvaně dokazují, že Bůh neexistuje. Pokud jde o biblického Boha, jehož sotva přeložitelné jméno JaHWe je do češtiny velice šťastně překládáno archaickým slovem Hospodin, tak oponující ateisté nevědí, o kom (či o čem) spekulují.

Boží originálnost se promítá i do prvních dvou přikázání desatera, která - z tohoto pohledu oprávněně - katolíci a luteráni vnímají jako jeden celek, jedno přikázání: Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí (Ex.20.3,4). Bůh je jedinečný a zobrazit Ho nelze, On je mimo oblast našich představ. Každé takové zobrazení by ponižovalo Jeho majestát. Už Izraelité Staré smlouvy si mohli uvědomovat to, co později apoštol Pavel píše svému milému žáku Timoteovi: On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc (1.Tm.6.16). A už starozákonní lid mohl poznávat a uvědomovat si některé Boží vlastnosti. Věděli, že Bůh je milosrdný, že mu na lidech záleží, že žádá lásku od lidí a mezi lidmi. Mnohá místa v Žalmech ukazují, jaký Bůh je. Uveďme aspoň některá: Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti (Ž.68.20,21). Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i na věky (Ž.121.2-8$). Lidé se tak už dlouho před Kristovým příchodem mohli o Bohu dovídat to, co bylo pro jejich život podstatné.

K nejdůležitějšímu bodu lidské historie, k Božímu sestoupení v Kristu na zem, se vrátíme. Teď přeskočíme dobu až do novověku. Člověk ve své pýše nechtěl přijmout skutečnost závislosti na Bohu a snažil se vše vysvětlit lidským rozumem. Využíval k tomu aristotelskou logiku, která sice odpovídá našim zkušenostem, ale selhává už při různých úvahách v oblasti potenciálního nekonečna. Vědci a filozofové vyvracející Boží existenci tuto lidskou, z pozemské zkušenosti vycházející logiku absolutizovali a tak si z ní vytvářeli jakéhosi svého pohanského bůžka. A ti, kdo zas Boží existenci dokazují, mluví ve prospěch těch, jimž Tomáš Halík říká "něcisté" - lidé, kteří věří, že něco neurčitého nad námi existuje. Myšlenkovými konstrukcemi se třeba dopracují k závěru, že Bůh je; nikoli však k tomu, jaký Bůh je. Všemohoucí, a při tom osobní a milující Bůh není a nemůže být předmětem důkazů. Je předmětem víry. Použitelnost logiky je omezená. Současná existence milosrdenství a soudu či lásky a spravedlnosti je v rámci tradiční logiky sotva představitelná. Jenže Bůh - Stvořitel je i nad tou naší lidskou logikou. Ta je lidským dílem, produktem lidského poznávání světa. Bůh, Hospodin přebývá v nepřístupném světle. Nelze ho zobrazit, nelze vytvořit Jeho model, Jeho podobenství. Je mimo oblast toho, co lze rozumem dokázat či vyvrátit. Dával se zčásti poznávat už starozákonnímu lidu. Nejdůležitější skutečností v dějinách spásy, v dějinách Jeho vztahu k člověku, a dovoluji si říci, že v dějinách vůbec, je ovšem Jeho příchod v těle do světa, mezi lidi. Nedokážeme plně docenit to, co se odehrálo na přelomu věků na východním břehu Středozemního moře. Bůh, Hospodin, Ten, který je, který povolává k bytí, sestoupil v Ježíši Kristu mezi lidi. Hospodinovu podstatu nemůžeme pochopit, ale On nám zjevil vše potřebné k tomu, abychom mohli žít plně lidsky, tedy jako bytosti stvořené k Jeho obrazu. Autoři starozákonních knih zaznamenali o Něm mnoho důležitého. Ale to nejdůležitější poznáváme, nacházíme a přijímáme v Kristu a skrze Něho. O Něm píše apoštol Pavel do sboru v Kolosách (Kol.1.14-20): V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Boží sestoupení mezi lidi, rozumem nepochopitelné, avšak pro nás lidi tak nesmírně důležité, přibližuje na začátku svého evangelia apoštol Jan. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Boží Syn Ježíš Kristus přišel mezi nás lidi, aby z nás sňal břemeno našich vin. Ale také, aby nás učil, jak máme žít, aby nám ukázal, v čem záleží skutečné hodnoty. Zve nás k následování. Zve nás k životu v Božím království, a to ne až někdy po tělesné smrti či po skonání světa, nýbrž v současnosti; říká "Boží království už je přece mezi vámi" (Lk.17.21).

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za ten úžasný div, že v Tobě Bůh Stvořitel, náš nebeský Otec, přišel mezi nás lidi. Děkujeme Ti, že v Tobě přichází na svět Boží království. Děkujeme Ti za to, že se nás tato skutečnost bytostně dotýká. Amen.

 

Praha 20.1.2020, 11.2.2020; poslední úprava 9.3.2020



[1] Jsem ten, který povolává k bytí; jsem jsoucí