Hledejte nejprve

Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že můžeme být ve shromáždění Tvé církve. Ohlížejíce se za minulostí a uvažujíce o budoucnosti si uvědomujeme, kolik zla může působit a působí lidský hřích. Uvědomujeme si svou lidskou nedostatečnost. Uvědomujeme si při tom závislost na Tvých darech. Vyznáváme, že s nimi často moc špatně zacházíme. Myslíme na dnes tak běžné ničení drahocenné půdy, skrze niž dostáváme obživu. A uvědomujeme si, jak málo děláme pro změnu této hříšné, nesmyslné a krátkozraké praxe. ● Vyznáváme, jak my lidé ničíme životodárné ovzduší. ● Vyznáváme, jak málo citlivosti projevujeme ve vztahu k celku Tvého stvořitelského díla. Děkujeme Ti za Ježíše Krista, který přišel, aby nás přivedl zpět k Tobě, který dává našim životům smysl, který nám otevřel výhled k Tvému království. Děkujeme Ti, že tento výhled se týká i naší současnosti, že Ti na Zemi a všem, co je na ní, záleží. ● Děkujeme, že u Tebe je neomezený prostor pro všechny. Prosíme Tě, aby životodárné a osvobozující poselství o Kristu, o záchraně, o smyslu bytí pronikalo celým světem. Očekáváme, Otče, na Tebe. Buď s námi i v tomto našem shromáždění. Amen.

Ve čtení ze Skutků jsme slyšeli o tom, jak se žalářník ve Filippis octnul v těžké životní situaci. Jistě chtěl svou práci dělat dobře, a teď najednou se mu všechno zhroutilo. Vězni, za něž odpovídal, byli volní. To, co poctivě dělal, bylo najednou k ničemu. Jeho pracovní nasazení bylo zmařeno. Vznáší základní existenciální otázku: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?". Kralický překlad i v žalářníkově otázce má slovo spasen; ekumenický překlad je používá až v odpovědi apoštolů. ● Žalářník ještě není křesťan a rozhodně nemyslí na nějakou konkrétní formu dosažení věčného života. Ano, jde mu o to, co má dělat, aby byl zachráněn v dané situaci, aby jeho život neztrácel smysl či hodnotu, aby za vzniklou situaci nebyl krutě potrestán. V těžké osobní situaci očekává radu a pomoc od apoštolů a poté ji vděčně a beze zbytku přijímá.

Klíčem k záchraně je věřit v Ježíše Krista. Co to znamená? My máme svou představu, do níž se promítá dvoutisíciletá historie církve. ?Jak však tomu mohl žalářník rozumět tehdy? V té době přirozeně ještě nebyl kánon Nového Zákona, neexistovala novozákonní teologie. Existovaly některé písemné zprávy, fungovala ústní tradice. Sbor ve Filippis právě vznikal.

Věřit v Krista jistě znamená věřit Kristu, věřit Jeho slovům, Jeho učení. Znamená to přijmout Jeho hodnoty, Jeho priority. A mějme teď na mysli především Jeho slova: Hledejte především Boží království a Jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno (Mt.6.33), či - když místo Českého ekumenického překladu použijeme ekumenický překlad španělský - "Zaměřte všechnu svou pozornost k Božímu království a ke konání toho, co Bůh požaduje, a dostanete také to všechno ostatní". - Tato Ježíšova slova směřující k životnímu cíli majícímu nejvyšší, absolutní prioritu, mluví do všech možných životních situací: "Všechno ostatní vám bude přidáno". Boží království není jen něco, co leží mimo tento svět, významně se dotýká i každodenních pozemských záležitostí.

Svět dnes stojí před mnoha velkými problémy. Když se nám před dvaceti lety otevřely možnosti svobodně něco dělat, hledal jsem vhodný prostor, kde bych mohl být užitečný. Po čase jsem si uvědomil, že na současnou angažovanost v oblastech křesťanského školství a životního prostředí nestačím. Vybral jsem si životní prostředí, k němuž jsem tehdy měl profesně blíže. A čím dál více poznávám, o jak složitou problematiku jde. ?Co to znamená jednat ve prospěch životního prostředí? I hromadné sdělovací prostředky seznamují s některými situacemi, v nichž odpověď na tuto otázku není jednoznačná: ?Kácet či nekácet na Šumavě v chráněné zóně kůrovcem napadené stromy? ?Jak se má vyvíjet energetika? ?A jak to vlastně je s klimatickými změnami a lidským podílem na nich? ?Jak má člověk reagovat? ● A když začneme o životním prostředí uvažovat v souvislostech, objeví se další pro řešení složité situace. Je známo, že řada pro_životní_prostředí_škodlivých činností je zdrojem pracovních příležitostí. Slýcháme různé argumenty, často do jakobyobjektivního hávu halících všelijaké partikulární zájmy. Vypadá to, jakoby sobectví vítězilo nad pravdou. ● Jsou lidé, kteří mají za to, že nakonec fungující trh vyřeší všechny problémy a přinese nápravu všech škod, jiní si zas myslí, že není cesty k nápravě. Ti i oni tak říkají, že nemá cenu něco na našem chování měnit. ● Mnozí zapálení environmentalisté se upínají k prosazování zákonů, vyhlášek a ekonomických nástrojů, které by směřovaly k šetrnému zacházení s prostředím. Jenže zákony i ekonomické nástroje se často obcházejí, vyhlášky se neplní. Ukazuje se, že bez změny lidského nitra se daleko nedojde. ● Někteří, často hluboce věřící a opravdoví křesťané se zas dívají spatra na časné problémy v přesvědčení, že má smysl angažovat se jen pro věčnost, kterou si situují do jakéhosi prostoru nemajícího s časností, s tímto Bohem stvořeným, milovaným a Kristem spaseným světem nic společného.

My žijeme na tomto světě. Do tohoto našeho pozemského života hovoří slova Písma. Zde, na Zemi můžeme prožívat Boží_lásku_k_nám a milovat Boha - z celého srdce, z celé duše, z celé mysli, z celé síly. Naše přemýšlení tak může a má probíhat ve znamení lásky k Bohu - Stvořiteli, a ta není možná při současném opovrhování Jeho dílem. Přirozeným důsledkem této stránky lásky k Bohu je Jeho dílo, svět s lidmi a přírodou a všemi jejími úžasnými zákonitostmi poznávat. A i naše jednání má vyjadřovat lásku k Tomu, kdo sám je Láska. To nejde bez angažovanosti, bez citlivosti, bez laskavosti, bez vědomí přináležitosti k onomu velkolepému celku - světu, vesmíru, o němž věříme a vyznáváme, že je Božím stvořitelským dílem.

●●●

Podobné velké existenciální otázky a problémy se netýkají jen životního prostředí. Setkáváme se s nimi v nejrůznějších oblastech našeho života. Jsou vůbec řešitelné? A nejde jen o potenciální řešitelnost. ● ?Existuje reálná, nadějná cesta? Naše myšlenky teď mohou být směrovány opět k filippiskému žalářníkovi. ?Co máme v naší situaci dělat? Odpověď apoštolů nám zde může připadat až příliš osobní. "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě" Ale míří sem i Ježíšovo slovo: "Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." Boží království, cíl cesty Božího lidu, neleží jen někde v nedohlednu, mimo svět, v němž žijeme své časné životy, nýbrž vstupuje do něho a prostupuje jím. Pán Ježíš říká: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: 'Hle, je tu´ nebo `je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!", jinak též lze překládat "ve vás" či "prostupuje vámi" (Lk.17.21b,21). ● Věčnost, Boží království, vysoce převyšuje pozemskou časnost, avšak neleží mimo ni. Své pozemské životy prožíváme v lineárně uspořádaném orientovaném čase, který je spojen s hmotou. Boží království mohutně přesahuje materiální svět, ztrácí v něm smysl orientace času, ztrácejí v něm smysl časové předložky před a po. ● Časnost je jakousi malou, dokonce snad můžeme říci infinitesimální, tedy nekonečně malou částí věčnosti. Přesto v Kristu Bůh vyjádřil, že mu na tomto světě - na této časnosti - záleží. On dal člověku nejen svobodnou vůli, nýbrž mu dal i možnost modlit se. Hledat Boží království, přibližovat se Bohu, to znamená i obnovený, pozitivní vztah ke světu - k lidem, k živé i neživé přírodě. Znamená to citlivost a usilování o dobro při potlačení vlastních, individuálních zájmů. Hledat Boží království znamená celými svými životy se modlit. V modlitbě Páně prosíme: "Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá". Boží vůle je, aby bylo kázáno evangelium, aby lidé činili pokání - měnili své způsoby myšlení a jednání, aby vyznávali Krista. Bůh chce dobro pro své dobré stvoření.

Někdy si kladu otázku, zda bereme Ježíšova slova dost vážně. Zda jsme ochotni opravdu přijmout Jeho výzvu "Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost", a věřit, že "všechno ostatní nám bude přidáno." Věřit v sílu opravdové modlitby. Věřit, že Bůh může jako odpověď na modlitby dát velké obracení se lidí ke Kristu. Že Bůh může měnit lidská srdce.

Stojíme jako lidstvo, jako národy, jako církev, jako jednotlivci před mnoha závažnými problémy. [To si teď, na počátku nového kalendářního roku, asi s novou naléhavostí uvědomujeme.] Ptáme se, zda je cesta k jejich řešení. A do této situace zaznívají Ježíšova slova: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J.14.6). (A tak) spolu se spolupracovníky z Ekologické sekce ČKA věřím, že Ježíš je cestou i k řešení ekologických problémů. Ježíš je cestou k řešení všech problémů, před nimiž stojíme. On zcela jasně říká, že budeme-li hledat především Boží království a jeho spravedlnost, pak všechno ostatní nám bude přidáno. On je Cesta, i Pravda, i Život.

Otče náš,

uvědomujeme si před Tvou tváří svou lidskou nedostatečnost. Díváme se vpřed ve víře v Tebe, Všemohoucího Stvořitele a zároveň milujícího Otce. Prosíme Tě za celý svět, prosíme Tě za druhé lidi, nám blízké i vzdálené. Prosíme Tě za naše rodiny, za přátele, za sestry a bratry v Kristu, a myslíme při tom především na ty, kdo pro víru trpí. Prosíme Tě za naši republiku, prosíme za Evropu. Prosíme Tě za lidi z jiných kultur. Prosíme za mimolidskou část stvoření. Prosíme Tě za naši planetu Zemi. Prosíme Tě, veď nás, lidi, abychom se vůči tomuto našemu dočasnému domovu chovali citlivě a ohleduplně.

Prosíme Tě, aby hlas evangelia zněl zřetelně a nepřeslechnutelně světem, aby další a další lidé zaměřovali své myšlenky k Tvému království a poznávali Krista jako cestu, pravdu i život.

[Amen.]