Eschatologické zamyšlení

Kázání původně připravené pro přelom roků 2001 (Jarov 30.1.) a 2002 (Uhříněves a Říčany 27.1.)

Vstupní slovo:  Ž.34.2-4: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.

Čtení: Mk.13.14-33:

14  Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´ stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;

15  kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;

16  a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.

17  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

18  Modlete se, aby to nebylo v zimě.

19  S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.

20  A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.

21  A tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš, hle tam´, nevěřte!

22  Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.

23  Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.

24  Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,

25  hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.

26  A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.

27  Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.

28  Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.

29  Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.

30  Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.

31  Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

32  O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.

33  Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.

Text: Zj.21.1-4: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

Závěrečné slovo: Fp.4.4-8,19,20,23:  Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. ■ Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. ■ Milost Pána Ježíše Krista buď s námi.  Amen.

Písně:  570 Den po dni ubíhá

        550 Až potud nám pomáhal

        (539 Má Pán Ježíš, má mne rád)

        200 V Tvé síle

        489 Tvé požehnání

     Čas nezávisle na našem chtění či nechtění stále plyne dál. Jsou chvíle, kdy si to uvědomujeme zvlášť výrazně. Bývá to na přelomu kalendářních roků. Vzpomínáme, hodnotíme, vděčně si připomínáme hezké, radostné prožitky. A díváme se vpřed: s nadějemi, s rozpaky, s obavami. Máme svá přání, své představy a plány. Víme, že jejich uskutečnění na nás závisí jen z části. Budoucnost je spojena s neurčitostí, do níž se zřetelně promítá i lidský hřích. Uvědomujeme si křehkost svých plánů s záměrů, uvědomujeme si však zároveň, že proti aktivně působícímu zlu nesmíme zaujímat pasivní postoj, že je třeba o něco usilovat, něco dělat. Konání ve prospěch dobra, ve prospěch Božího stvořitelského díla, patří k původnímu, základnímu poslání člověka, stvořeného k Božímu obrazu. Aktivita ovšem vyžaduje určitou orientaci, určitý cíl. Tím je Boží království. To prostupuje naší současností, avšak vysoce ji převyšuje. Úběžníkem jeho projekce do historie země je druhý Kristův příchod, v některých křesťanských kulturách horlivě očekávaný, jinde téměř až zapomínaný. U nás tento eschatologický zlom nepatří k běžným tématům sdílení, ať již jde o kázání, o jiná sborová setkávání či o vzájemné rozhovory. Můžeme se zamýšlet nad tím, zda je to projev určité diskrétnosti související s obtížnou sdělitelností skutečností přesahujících hmotný svět, či zda to souvisí se zaplněním našich myslí jinými věcmi.

     V Bibli nacházíme různé obrazy budoucnosti. Některé jsou laděny nadějně – jako ten, který jsme četli z předposlední kapitoly Janova Zjevení, jiné vskutku apokalypticky – takový nám přineslo dnešní čtení z Markova evangelia. Někteří křesťané se jimi nechávají svádět k vytváření jakéhosi scénáře toho, co bude, a tak Písmo v podstatě degradují na obdobu věštecké křišťálové koule. V takovém přístupu se ztrácí prostor pro neustálé Boží tvoření, ztrácí se prostor pro lidskou aktivitu, vytrácí se smysl stvoření. Místo v centru, patřící živému a milujícímu Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu, je tak zaplňováno vykladačem a jeho výkladem či věštcem  a jeho věštbou.

     Mnoho zla v dějinách vztahu mezi přírodovědou a teologií udělal dogmatický, neživotný, ve špatném smyslu slova doslovný výklad prvních stránek Písma. Hledal tam – a často (falešně) i nacházel – to, co tam není, totiž popis světa, popis stvoření, a nesnažil se tam najít to, oč tam skutečně jde, totiž vyjádření Stvořitelova vztahu ke stvoření a výzvu člověku k vytváření správných vztahů. Dnes tento rozpor je – věřím - již minulostí. Naprostá většina teologů a snad vůbec křesťanů se nedívá na první stránky Bible jako na závaznou kosmologickou či paleontologickou encyklopedii, nýbrž z nich vděčné vyčítá svědectví o hodnotě, velkoleposti a smyslu Božího stvořitelského díla. Vývoji vesmíru, země a života se věnují vědci příslušných oborů. Minulost sice plně neznáme, avšak týká se událostí již uskutečněných, a tedy je v určitém smyslu uzavřená. Budoucnost je naproti tomu otevřená. Prognostici vytvářejí různé scénáře, které ukazují, jak by mohla vypadat v závislosti na různých podmínkách. Mezi nimi velkou roli hraje naše lidská činnost. Některé prognostické studie nápadně připomínají starozákonní prorocké texty: Varují před možnými hroznými důsledky špatného počínání, jež je v podstatě nedodržováním zákona Hospodinova, tedy hříchem.

     ?Jakou budoucnost si člověk má a může přát? ?O co má smysl usilovat? ?Co má skutečně smysl?

     Různí lidé budou odpovídat různě. Například kněží i řadoví vyznavači mamonu – všeobecně uctívaného baala naší civilizace – vidí smysl v neomezeném materiálním růstu a ignorují při tom to, co o přírodě, o stvoření víme. Kristovi učedníci jejich odpověď přijmout nemohou. Váží si a používají rozumu jako daru od Stvořitele a zapojují jej do lásky k Němu. Biblické obrazy budoucnosti nám pomáhají pochopit, na čem Hospodinu skutečně záleží, jakým směrem máme orientovat své snažení. Apokalyptické hrůzy ukazují hrůznost cesty hříchu. Láska, radost, pokoj, smíření – to jsou hodnoty vytyčující cestu k životu. Budoucnost je otevřená. Bůh v Kristu nám lidem otevřel cestu života. V darované svobodě vůle však můžeme volit i cestu smrti.

     V Palestině na přelomu věků bylo velice rozšířeno očekávání brzkého kvalitativního dějinného zvratu, znamenajícího konec stávajícího uspořádání světa a věcí na něm. V Ježíši Kristu se Bůh stal cele člověkem - ve všem kromě hříchu. Ježíš jedl jako jeho současníci, oblékal se jako jeho současníci, používal jazyk jako jeho současníci, myslel jako jeho současníci, a tak přijal i představu brzkého onoho eschatologického zlomu. Evangelista Marek zaznamenal Ježíšova slova: Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci [Mk.9.1]. Ví však a učí tak své posluchače, že se v pozemském životě nelze orientovat k nějakému pevnému termínu, že nám na zemi zůstává prostor pro aktivitu a zároveň pro očekávání. Opět v Markově evangeliu čteme Jeho slova: O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec [Mk.13.32].

     Očekávání kvalitativního zlomu je velice aktuální i dnes. Svědčí o tom různá znamení a příznaky. Četné prognostické studie ukazují, že pokud se v našem poznání přírody nějak výrazně nemýlíme a nezměníme-li způsob svého chování, dojde v životních podmínkách ke změnám, jimž náleží přívlastek ze škály omezené na jedné straně adjektivem "nepříjemný" a na druhé straně "katastrofický". Budoucnost zůstává otevřená. Cestu života v ní otevřel svou obětí Ježíš Kristus. Pokořil moc zla. Ukázal hodnotu oběti. Má smysl oběť jednoho pro druhého. Přes oběť, přes pokání vede cesta od temných apokalyptických obrazů budoucnosti k obrazům jasným, prozářeným, naplněným Božím mírem, který přináší a nabízí Kníže míru, Ježíš Kristus. Člověk má svobodu volby. Má možnost přijmout Ježíšovo pozvání k následování. To znamená v Jeho síle se angažovat pro dobro, pro Boží království. On svým věrným říká: Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa [Mt.5.13,14a]. ■ Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku [Mt.28.18b-20].

     Nevíme, jakými událostmi budeme procházet, co konkrétního je před námi. Důsledky lidského hříchu jsou varující. Boží láska je však mocnější než lidský hřích. Vyhlížejíce do budoucnosti ve víře v definitivní Kristovo vítězství si připomeňme slova apoštola Jana: Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra [1.J.5.4].

     Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi nám otevřel cestu života, cestu k nebeskému království. Děkujeme Ti, že nás na tuto cestu zveš, že nám ukazuješ, kde jsou pravé hodnoty, k čemu má smysl směřovat své usilování. Prosíme Tě o opravdovou živou víru, prosíme Tě, aby jistota Tvého vítězství a výhled k nebeskému království nás provázely v každodenním životě. Amen.