Epištoly jako evangelia

Vstupní slovo: Fp.4.13  Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Čtení po modlitbě: Kol.2.6-3.4

2.6  Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.

7  V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

8  Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.

9  V něm je přece vtělena všechna plnost božství;

10  v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.

11  V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.

12  S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

13  Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.

14  Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

15  Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

16  Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám.

17  To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

18  Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování.

19  Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem.

20  Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat:

21  neber to do rukou, nejez, nedotýkej se - jako byste stále ještě byli v moci světa?

22  Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí.

23  Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.

3.1  Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

2  K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

3  Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

4  Ale až se ukáže Kristus, náš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Čtení před kázáním: Lk.1.1-4,24.45-53: I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,  jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,  rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,  abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. (24.45:) Tehdy jim otevřel Ježíš mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;  v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.  Vy jste toho svědky.  Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."  Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;  a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,  byli stále v chrámě a chválili Boha.

Poslání: Ef.5.14b-17  Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.  Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;  nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.  Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Požehnání: Fp.4.19,20,23

Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.  Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Milost Pána Ježíše Krista buď s námi.  Amen.

Písně:

340.1-6   Ve jméno Krista doufáme

749       Tvá, Pane Kriste, věc

558       Přemohl Ježíš smrti noc

710       Můj Ježíš, mé jest žití

709       Ó, ujmi ruku moji

Děkujeme Ti, Otče náš, za Písmo svaté, v němž nacházíme svědectví o Tvém díle, o Tvém vztahu k nám lidem, o Tvé lásce. Děkujeme za evangelium, za svědectví o Spasiteli Ježíši Kristu, který nás zve k novému, plnému životu, který nám ukazuje, kde jsou skutečné hodnoty, kde je smysl života. Děkujeme Ti za druhé lidi, za přátele a kolegy, za naše rodiny a sbory, za Církev, která je na světě sice rozdělena do různých skupin a organizací, avšak mezi nimiž dnes dochází k vzájemnému poznávání při vědomí vděčnosti za rozmanitost forem, jimiž můžeme vyjadřovat, že se k Tobě hlásíme a v této rozmanitosti se můžeme vzájemně přijímat s láskou a porozuměním.

Prosíme Tě, aby radostné poselství o Tvém zájmu o nás lidi znělo světem. Prosíme, aby je slyšeli i Ti, kdo zřetelně páchají zlo, kdo ubližují druhým lidem. Prosíme: Přijď království Tvé. Očekáváme, Otče, na Tebe.

 Amen.

V některých církvích se dodržuje praxe trojího čtení z Písma. Někdy mívám pocit, že při našich bohoslužbách jsme proti nim o jedno čtení zkráceni, i když při dobré vůli se dá se říci, že máme čtení čtvero či dokonce patero: vstupní slovo, čtení po modlitbě, nazývané někdy prvním čtením (ono  vstupní slovo se pak asi považuje za nulté čtení), čtení před kázáním, někdy nazývané druhým čtením, poslání a nakonec požehnání. Ono trojí liturgické čtení bývá starozákonní text, epištola – tyto dva texty poslouchají účastníci bohoslužby sedíce – a konečně evangelium, při jehož čtení shromáždění stojí. Nechci dělat reklamu některé praxi, ale musím říci, že na onom schématu mi moc imponuje, že samozřejmou součástí bohoslužby je čtení evangelia – radostného poselství o Ježíši Kristu; to, že se při jeho čtení stojí, zdůrazňuje jeho významnou roli, i když sám dávám přednost sedění, kdy se lze lépe soustředit, nehledě k tomu, že mé tělo to někdy už docela vyžaduje.

Slovo evangelium je v názvu čtyř biblických knih, nesoucích jména autorů Matouše, Marka, Lukáš a Jana. To ovšem neznamená, že by radostnou zvěst o Kristu nepřinášely i jiné biblické knihy. Jednoho milého bratra – kolegu výpomocného kazatele, jehož pozemský život už skončil – jsem slyšel  hovořit o evangeliích apoštola Pavla. A to, co jsme z Pavlova listu koloským křesťanům dnes četli, to je přece zřetelně formulované radostné poselství o Kristu! Tedy evangelium. Novozákonní epištoly jsou především svědectvím o Kristu, o Boží lásce v Něm zjevené, o životě Jeho následovníků. Epištoly většinou byly napsány dříve než ty knihy, které mají slovo evangelium ve svém názvu. ■ Před kázáním jsme četli první čtyři a posledních devět veršů z Lukášova evangelia. Evangelista si uvědomoval potřebu zapsat historii pozemského Ježíšova života a tak vylíčit to úžasné, co jako lidé jsme v Božím Synu, v Bohu sestoupivším na Zem, prostřednictvím Jeho pozemského života, Jeho učení a Jeho činů, mohli přijmout, přijímáme a – bude-li to Boží vůle – ještě přijmeme. Když Lukáš uzavírá svůj text o Ježíšově pozemském působení, ví, že šlo o zcela mimořádnou událost v dějinách, nicméně že Boží zájem o člověka a celé stvoření trvá dál, jak vyjadřuje ve svém dalším spisu – ve Skutcích apoštolů. Na jeho začátku se dočítáme o vzniku církve, která není nějakou světonázorovou organizací, nýbrž setkáním Kristových následovníků. Její hlavní poslání vyjádřil Ježíš před svým nanebevstoupením; předává nám je evangelista Matouš (Mt.28.19,20): "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Získávejte mi učedníky, zvěstujte evangelium. Apoštol Pavel o tom do Korintu píše (1.Kor.1.23): My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Ti, kdo se ke Kristu hlásí, tvoří Jeho Církev. Ta vznikla o prvních letnicích. Ve starověké Antiochii, jejíž název je někdy doplňován přívlastkem syrská a která se letos v únoru stala jedním ze zemětřesením nejzničenějších tureckých měst, dostali Kristovi vyznavači označení Kristovci. To se, žel, do češtiny dostalo s méně výraznou formou křesťané, připomínající spíše křest než samotného Krista. Naším posláním je ovšem být Kristovci – kázat evangelium Ježíše Krista. Tlumočit dnešnímu světu to, co zapsali evangelisté v evangeliích a apoštolé v epištolách. Stále vděčně vzpomínám na bratra profesora Adolfa Novotného, od jehož smrti už uplynulo 55 roků, který důrazně připomínal, že středem či vyvrcholením každého kázání musí být Ježíš Kristus.

Je to úžasné, že církev Kristova existuje i dnes, téměř 2 000 let po svém založení. V naší geopolitické oblasti ve vnější svobodě. Víme, že v mnoha zemích a oblastech je předmětem útoků spojených často s ohrožením fyzických životů. Během historie jsme se s nepřízní režimu setkali. Poznali jsme také i nesmyslnost a neoprávněnost sporů a napětí se sestrami a bratry, kteří se ke Kristu také hlásí, nicméně svou zbožnost projevují jinak a hlásí se k jiným církevním organizacím. Dnes už v těchto rozdílech vidíme spíš bohatství Církve Kristovy, jejíž rozmanitost svědčí o univerzalitě a rozumové neuchopitelnosti Kristova díla, a žijeme v naději, že se snad v dohledné době budeme setkávat i u Večeře Páně. Evangelium je úžasné. Při vědomí této skutečnosti je zarážející, jak málo lidí se jím nechá oslovit. Rozhodnutí pro Krista znamená životní změnu, a lidem se měnit život nechce, byť zde jde o změnu jednoznačně pozitivní, změnu k životu plnému, bohatému, smysluplnému, k životu směřujícímu za hranice tělesné smrti. Tedy o změnu, která stojí za to. Uvědomuji si, že naše křesťanství je asi málo výrazné. A možná i málo radostné. Jakoby hrůzné události Velkého pátku byly pro nás výraznější než následující Ježíšovo vzkříšení, které znamenalo a stále znamená vítězství nad zlem, vítězství nad mocí temnoty. Jeho vzkříšení proběhlo nenápadně, avšak má doslova kosmický dosah. Částečně i pod vlivem myšlení běžného v naší kulturní oblasti máme někdy sklon brát víru jako soukromou věc. Náš Pán Ježíš Kristus nás však posílá být Jeho svědky. Ve svém Kázání na hoře říká (Mt.5.13-16):  Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Své posluchače, učedníky a následovníky tak pověřuje odpovědným úkolem. Ale nejen to. On těmito slovy přináší do jejich životů obohacení, smysl a naplnění. Tedy: On nás pověřuje odpovědným úkolem.  On do našich životů přináší obohacení, smysl a naplnění. To, že se hlásíme k Němu, není soukromou věcí. Má to být vidět jako světlo světelného zdroje. On přišel na svět jako světlo. U proroka Izajáše čteme Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se (Iz.9.2 kral.). Tím pravým světlem je Ježíš. Jeho příchodem na svět bylo dokonáno Boží stvořitelské dílo. On snímá tíhu hříchu, v Něm vítězí dobro nad zlem, láska nad nenávistí, světlo nad temnotou. My to světlo smíme a máme šířit. ¿Netlumíme je? ⨀ Máme Písmo. V něm nacházíme velké bohatství informací a podnětů k přemýšlení. ¿Neztrácí se nám v nich to nejdůležitější – evangelium? Ať už jde o spisy mající slovo evangelium ve svém názvu, o evangelium v novozákonních epištolách či i v dalších biblických knihách. ⨀ Máme bohoslužebná shromáždění, která jsou příležitostí sdílet radost z Kristovy otevřené náruče. Je to úžasné. Díky za ně!

Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi nás pozval na svou cestu. Prosíme Tě, aby naše životy byly svědectvím o této úžasné skutečnosti, abychom byli věrohodnými svědky Tvé lásky, Tvého pozvání na cestu k nebesům. Amen.

Děkujeme Ti, náš nebeský Otče, za svědectví Písma o Tvé lásce k nám. Děkujeme, že Tobě záleží na nás všech, ať patříme ke kterémukoli národu či rase, ať jsme občany kteréhokoli státu. Myslíce na toto úžasné a povzbuzující poselství Ti na modlitbě předkládáme ty, kteří žijí uvnitř válečných konfliktů a nesmyslných mezilidských napětí. Prosíme Tě za statečný národ Ukrajiny. Prosíme Tě i za ty, kdo jej ohrožují a ničí, aby poznali, kde leží smysl života, kde leží pravé životní hodnoty.

Děkujeme Ti za své bližní, za ty, s nimiž se můžeme setkávat a sdílet dobré i zlé. Děkujeme Ti za bohatství Tvého stvoření. Prosíme Tě za ně, prosíme Tě, abychom si my lidé uvnitř něj moudře a rozumně počínali, abychom je uměli s sdílet s ostatními včetně těch, kteří – bude-li to Tvá vůle – budou žít po nás.

Děkujeme za slova modlitby, již nás učí nás Spasitel Ježíš Kristus. Jejími slovy k Tobě voláme: Otče náš …

Praha 28.03.2023, poslední úprava 11.6.2023