Einstein či Pavel?

Vstupní slovo: 1.Kor.13.1-3:  Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Čtení (po modlitbě): Ef.3.14-21: Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit,  jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Evangelium: J.15.12-17 [Slova Ježíšova]: To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.

Závěrečné slovo: Fp.4.4-7: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Písně:

702  Krásná je modrá obloha

620  Moc předivná

687  Pán Bůh je láska

174  Chvalte Pána

709  Ó, ujmi ruku moji

(Evangelický zpěvník 2021)

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za toto bohoslužebné shromáždění. Děkujeme Ti, že jsme součástí Tvého krásného stvořitelského díla, děkujeme za to, že je můžeme poznávat a pronikat stále hlouběji do jeho tajemství a při tom si čím dál více uvědomovat, kolik toho neznáme, uvědomovat si, že velikost a komplexnost Tvého díla přesahuje všechny naše možnosti a představy. Děkujeme za poznání, že Tvé dílo přesahuje rozumem a smysly vnímaný a vnímatelný svět. Děkujeme za lásku, jíž obohacuješ a naplňuješ naše životy. Děkujeme Ti jeden za druhého, za rodiny, přátele, spolupracovníky, děkujeme Ti za Církev v její rozmanitosti, děkujeme za živou i neživou přírodu. Děkujeme za evangelium a prosíme Tě za jeho šíření. Prosíme, aby zaznívalo i při tomto našem sejití. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Možnost kázat evangelium je pro mne nesmírně vzácnou a důležitou skutečností. Vím, že mé myšlení – kromě  víry – je  výrazně formováno studiem na matematicko-fyzikální fakultě. Uvědomuji si přitom, že předmětem zkoumání fyziky je ten svět, o němž svědčí Písmo jako o Božím stvořitelském díle, k němuž patří i krásný a bohatý abstraktní svět matematiky.  A i když pro mne matematika jsou především čísla a množiny, tak i úvahy o prostoru mi jsou blízké. A k nim se dnes nechme pozvat apoštolem Pavlem.

Prostor, který kolem sebe vnímáme, je trojrozměrný. Sice dnes snad téměř každý slyšel o vícerozměrných prostorech, matematici pracují dokonce s prostory nekonečněrozměrnými, ale naše představivost se až malé výjimky pohybuje v trojrozměrném prostoru. Kromě něj si uvědomujeme stále plynoucí čas. Ve své speciální teorii relativity počátkem minulého století Albert Einstein ukázal, že čas a fyzikální prostor nelze od sebe úplně oddělit a že vlastně žijeme ve čtyřrozměrném časoprostoru či prostoročase. Tato skutečnost se ovšem projeví až tam, kde se setkáváme s velikými rychlostmi, blížícími se rychlosti světa, a tak nepatří k naší bezprostřední zkušenosti. Nicméně čtvrtý rozměr se dostal z oblasti spekulací do reality, byť těžko představitelné.

Za komunistického režimu, aspoň v některých jeho obdobích, se kromě svatebních či úmrtních oznámení nesměly uveřejňovat citáty z Písma. V té době se k nám jen obtížně dostávala západní literatura. Nicméně matematické knihy západních autorů bylo možno, a to dokonce velmi levně,  koupit v ruském překladu. Velmi milým překvapením pro mne bylo, když jsem v přeloženém Coxeterově Úvodu do geometrie (nematematik by knihu spíš nazval vyčerpávajícím geometrickým kompendiem) v kapitole o čtyřrozměrné geometrii našel jako motto část čteného textu z 3. kapitoly epištoly Efezským: "Abyste ... mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka". Se čtyřmi rozměry se tedy setkáváme už u apoštola Pavla. Skeptik by asi namítl, že výška a hloubka představují týž rozměr, jen se liší znaménkem. Když se však do Pavlových slov začteme ne jako rýpalové, nýbrž ve snaze z Pavlových slov slyšet poselství evangelia o Kristu, uvědomíme si, že Pavlovi zde opravdu jde o čtyři dimenze, tedy o překročení toho, co vnímáme a umíme si představit. Epištola Efezským je textem napsaným ve starověku, a tak od ní nemůžeme očekávat nějaké kvantitativní vztahy, nicméně kvalitativně vyjadřuje, že Bohem stvořený svět je bohatší, než jakým je svět naší smyslové zkušenosti. Jestliže zde výška vyjadřuje vertikální rozměr v materiálním světě, pak hloubka představuje to, co jej přesahuje.

Z listu do Efezu jsme četli oddíl, ve kterém je Coxeterem citovaný verš zasazen do širšího kontextu. To, co převyšuje poznatelný svět, co se do fyzického světa nevejde, co je náplní oné další dimenze, je především láska. Ta přesahuje každé poznání. O tom se Pavel rozepisuje ve známém Žalmu lásky, jehož začátek jsme slyšeli na začátku bohoslužby.

Láska znamená více než poznávání světa. Obojí přijímáme z Božích rukou. Pravé lidství je možné bez poznání, ale není možné bez lásky. Když v Pavlových slovech čteme, že Kristova láska přesahuje každé poznání, pravděpodobně máme na mysli především poznání přírodovědné. Ta část populace, která z nepochopitelných důvodů je nemá v oblibě, prožívá zde možná dokonce jakýsi pocit uspokojení. Jenže Pavlovi vůbec nejde o nějaké odmítání či znevažování poznání, nýbrž o zdůraznění, že existuje něco ještě vyššího; tedy čím vyšší hodnotu poznání přikládáme, tím ještě vyšší hodnocení dostává láska. Není ovšem důvod, proč zde poznání omezovat na přírodovědné. Ono může jít třeba i o poznání teologické, případně s ním související učení etiky či antropologie. Vzpomínám na rozhovor u oběda na jednom křesťanském setkání. Mluvilo se o nebezpečí nepřirozených způsobů početí.  Hovor se k nim stavěl rezervovaně až kriticky. Oprávněně. Zneužití těchto možností může opravdu mít hodně špatné důsledky! Do diskuse tehdy zasáhl jeden starý kněz s velkou pastorační praxí, který vůbec nepolemizoval s tím, co bylo řečeno, avšak obrátil naše myšlenky jiným směrem, dalo by se říci, do jiné dimenze: "Víte, když za mnou přijde šťastná mamina, která si dlouho přála dítě, a konečně je má, tak to přece nejde nesdílet její radost". Spolunesení radosti (i bolesti; Ř.12.15) je projevem lásky. Lásky, která převyšuje naše poznání, i to poznání na pomezí medicíny a etiky, které se týká umělých či asistovaných způsobů početí.

Einsteinova speciální teorie relativity znamenala velký přínos k našemu poznání Božího díla. Kromě jiného ke třem pozorovaným dimenzím hmotného světa přidala dimenzi čtvrtou. Apoštol Pavel určitou čtvrtou dimenzi přidal už v prvním století. Byla jiného typu než relativistická; kdyby psal své řádky do Efezu znaje speciální relativitu, a tedy počítal se čtyřrozměrným materiálním světem, vyjmenoval by zřejmě dimenzí pět.  Píše o dimenzi, která překračuje materiální svět, kterou nevnímáme rozumem, nýbrž vírou, jejímž hlavním obsahem je láska (a apoštol Jan nám připomíná, že Bůh je láska) a která život naplňuje nadějí. Aktem Boží lásky ke světu a k člověku byl Kristův příchod na svět mezi lidi. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J.3.16). V Kristu poznáváme, že Boží svět je nesrovnatelně větší a bohatší než ten, který smysly a rozumem poznáváme. V Kristu se nám lidem otvírají brány nebes, brány Božího království.

Děkujeme Ti, náš nebeský Otče, že můžeme prožívat hloubku Tvého díla, jehož největší hodnotou je láska. Prosíme, aby tato vzácná informace zněla světem, aby se světem šířilo poznání Ježíše Krista. Děkujeme Ti za pozvání za Ním.

Děkujeme Ti, Otče náš, že se můžeme k Tobě obracet s problémy a starostmi svými i druhých lidí, že víme, že Ti na nás lidech, na jednom každém z nás záleží. Myslíme před Tebou na nemocné, zarmoucené, osamělé, bezradné, na ty, kdo jsou v obtížných životních situacích. Myslíme na národ Ukrajiny, který je už více než rok ohrožován a napadán agresorem a z nějž mnozí museli opustit své domovy, svou vlast. Prosíme Tě za ně a děkujeme za všechny, kdo jim poskytli a poskytují pomoc. Prosíme i za ty, kdo se dopouštějí násilí, kdo jsou ve službách agrese, aby si uvědomili, kde je smysl lidského života, kde spočívají pravé hodnoty. Prosíme Tě o mír, nejen o klid zbraní, ale o biblický Šálom, o hluboký vnitřní klid, znamenající spočinutí u Tebe.

Prosíme o požehnání pro zvěstování evangelia, prosíme, aby se ono radostné poselství šířilo světem až do nejzazších koutů lidského bytí.

Vyslyš, prosíme, naši společnou modlitbu: Otče náš …

Praha 17.10.2021, poslední úprava 13.3.2023