Dětmi před Bohem
Biblická čtení jsou podle překladu Slovo na cestu
Vstupní slovo: 1.Kor.13.1-3: Kdybych ovládal všechny řeči světa
a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,
ale neměl v sobě lásku,
jsou má slova jen prázdnými zvuky
jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
2 A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh
a že znám veškerá tajemství,
a kdybych měl tak velikou víru,
že bych dokázal přenášet hory
– jestliže nemám lásku, nejsem nic.
3 A kdybych rozdal všechen svůj majetek
a nechal se třeba i upálit,
a přitom bych to dělal bez lásky,
není to k ničemu.
Čtení po modlitbě: Fp.3.1-9a: A tak ať se děje cokoliv, bratři, radujte se z toho, že patříte Bohu. Musím to opakovat znovu a znovu, protože v té radosti je vaše síla. 2 A nedejte se zmást těmi svůdci, kteří jako psi pořád štěkají, že jste povinni řídit se starými tradicemi, jako je například židovská obřízka, a tvrdí, že jen podle toho se pozná, kdo patří Bohu. 3 Poznávacím znamením Božího dítěte je sloužit Bohu a nechat se jím vést. My jsme Boží děti. Celý svůj život stavíme na Kristu a nespoléháme se na vnější znaky židovství. 4 Kdyby oni měli pravdu, pak bych největší výsady u Boha musel mít já. Vždyť jsem narozen z čistokrevných židovských rodičů, jejichž rodokmen sahá až k Benjamínovi, 5 obřezán jsem byl týden po narození. Může mít někdo židovštější původ? Navíc jsem byl jako farizej vychováván k nejpřísnějšímu dodržování zákona a tradic 6 a sotva kdo byl v pronásledování křesťanů horlivější než já. Ze strany židovského náboženství mi nikdo nemohl nic vytknout. 7 Ale to všechno, na čem jsem si kdysi zakládal, ztratilo pro mne jakoukoliv cenu, když jsem poznal Krista. 8 Ve skutečnosti to všechno pokládám za nevýhodu, srovnám-li to s tím úžasným poznáním, že Ježíš Kristus je můj Pán. Kvůli němu jsem to všechno zahodil jako odpadky, 9 jen abych získal Krista a v něm zakotvil.
Čtení před kázáním – evangelium: Mk.10.13-16: 13 Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali. 14 Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království. 15 A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“ 16 Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.
Poslání: 1.Pt.3.13-18a: 13 Kdo by měl zájem vám ublížit, když budete činit dobře? 14 Stane-li se však, že budete trpět pro dobrou věc, Bůh vás odmění. Nenechte se zastrašit a nebuďte malomyslní; 15 usilujte o to, aby vaše srdce patřila cele Kristu. Využijte každé příležitosti ke svědectví o vaší víře, hovořte však skromně a s úctou. 16 Jednejte správně, aby ti, kteří o vás mluví jako o nejhorších lidech a nadávají vám, se zastyděli, že hanobí vaše křesťanské chování. 17 Pamatujte, že dopustí-li Bůh, abyste trpěli, pak je lepší trpět pro dobro než pro zlo! 18 Vždyť Kristus také trpěl. Sám bez viny – zemřel za naše hříchy, aby nás přivedl k Bohu.
Požehnání: Fp.4.7: Bůh vás naplní klidem, jaký si nedovedete ani představit. Stačí jen důvěřovat Ježíši Kristu.
Písně:
711 Mne zajmi, Pane můj
714 Někdo mě vede za ruku
620 Moc předivná nás tiše obestírá
710 Můj Ježíš, mé je žití
412 Až potud nám pomáhal
Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že jsi mezi nás, lidi, seslal Vykupitele Ježíše Krista. Děkujeme Ti za Jeho příklad, děkujeme za Jeho učení. Děkujeme, že On nás učí, jaké máme mít vztahy k druhým lidem, k celému stvoření, k možnostem lidského rozumu i lidského konání. Děkujeme, že On zdůraznil ona dvě největší přikázání – přikázání lásky, že On nás učí, jak máme milovat.
Děkujeme, že se smíme společně zamýšlet nad svědectvím evangelistů o Něm. Děkujeme za Bibli, děkujeme za Církev, děkujeme jeden za druhého. Děkujeme Ti, že evangelium – poselství o lásce a o smyslu bytí – zní světem a prosíme Tě, aby lidé byli připraveni je přijímat, aby přibývalo těch, kdo chtějí jít za Kristem, který je pravou Cestou, hlubokou Pravdou a plným Životem. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
Čtený evangelijní text patří mezi známá biblická místa. Vrátil jsem se k němu loni při každodenní četbě Písma podle internetové příručky Mana. Uvědomil jsem si, jak i známé texty nás mohou znovu oslovit. Při ranní četbě Písma pro novozákonní oddíly používám především dva překlady, Slovo na cestu a překlad Josefa Kurze[1]. První z nich dnes používáme. Z prvního z nich jsme dnes texty z Pavlových epištol i evangelium četli. ⨀ Představa přesného, doslovného překladu Písma je dost problematická; text byl psán v určitém místě a čase a směřoval do určité situace; při tom život a myšlení ve východním středomoří před dvěma tisíciletími, kde a kdy Nový Zákon vznikal, byly úplně jiné než v dnešní střední Evropě. Cílem překladu je tlumočit čtenáři autorovo poselství co nejsrozumitelněji a z hlediska smyslu sdělení co nejlépe, co nejvěrněji. Ty doslovnější překlady kolikrát předpokládají určité čtenářovy teologické znalosti, případně potřebují výklad nebo komentář. Je moc dobře, že jsou jak překlady slovně co nejvěrnější, tak i překlady promítající společenský a kulturní kontext. Za zmíněné dva volnější překlady jsem velice vděčný; první z nich se snaží ke srozumitelnosti přispět určitým zestručňováním, druhý kvůli ní používá různé opisy, a tak je jeho text delší. Poslyšme tedy náš dnešní evangelijní text ještě v Kurzově překladu:
13 Tu přicházely maminky a přinášely své děti k Ježíšovi, aby jim požehnal. Jeho žáci je však odháněli se slovy: "Učitel má důležitější práci. Neobtěžujte ho!" 14 Ale když Ježíš uviděl, jak nevlídně se jeho žáci chovají, zamrzela ho tato jejich nelaskavost a řekl jim: "Jen nechte ty děti, ať ke mně mohou přicházet, a nebraňte jim. Protože takovým patří království Boží. 15 Buďte jisti tím, co říkám: Kdo nepřijde k Bohu jako malé bezmocné dítě, ten nikdy nevejde do království Božího". 16 A bral děti do náručí a vkládal na ně ruce a žehnal jim.
Při čtení mě zde zaujalo slovo nelaskavost. Ve Velké biblické konkordanci ke kralickému překladu toto podstatné jméno ani jemu odpovídající přídavné jméno či příslovce nejsou, a v pozitivním tvaru nacházíme přídavné jméno laskavý v kralickém Novém zákoně jen jednou, a to v závěru 1. Petrovy epištoly (1.Pt.5.14) ve vazbě "v políbení laskavém", kde však novější překlady hovořívají o políbení lásky; v řeckém originále je zde skutečně podstatné jméno láska – AGAPÉ. Láska, ta, která nepředpokládá vzájemnost, ta, jíž v řečtině odpovídá slovo AGAPÉ, láska, o níž píše apoštol Pavel Korinťanům, by se měla promítat obecně do našeho jednání.
■ Náš dnešní evangelijní text uvádí děti jako vzor. Setkal jsem se s jeho interpretací, že tedy nemá smysl usilovat o vědění či vzdělání. Její autor měl zřejmě podivné povědomí o dětech. Jako otec i jako děda či praděda vidím, jak děti dovedou být poznáníchtivé. I na nich si připomínám, co sám prožívám, totiž že touha poznávat – poznávat veliké Boží stvořitelské dílo – patří k plně prožívanému lidskému životu. Máme Boha milovat nejen celým svým srdcem a celou svou duší, nýbrž i celou svou myslí a celou svou sílou; k tomu nutně patří poznávat Jeho dílo, už i proto, abychom s ním dobře nakládali a uměli sdílet Boží dary, které prostřednictvím pozemského domova dostáváme. Je pravda, že poznání s sebou přináší nebezpečí pýchy. Naše kulturní oblast mu v minulém a koncem předminulého století hodně podléhala. Lidské poznání prudce rostlo a značná část lidstva si z něj udělala předmět úcty. Jako matematik si s určitou hrdostí uvědomuji, že v procesu poznávání a uplatňování jeho výsledků v praxi sehrála velkou roli právě matematika. A při tom věřím, že na onom zbožšťování poznání se nijak výrazněji nepodílela.
Velkou – ba troufám si říci, že největší – osobností světové matematiky minulého století byl brněnský rodák Kurt Gödel. V Brně byl i konfirmován, později žil v Rakousku a ve Spojených státech. Ve třicátých letech exaktně dokázal, že v matematice – má-li být bezesporná – vždy budou nerozhodnutelná tvrzení. Vždy zde zůstanou nezodpověditelné otázky. A tak tento špičkový matematik a logik ukázal a sám si hluboce uvědomoval, že možnosti poznání jsou omezené; poznávání světa by tedy nemělo vést k pýše, nýbrž naopak, vede k pokoře. Čím více poznáváme, tím více si uvědomujeme, kolik toho neznáme, tím více si při tom můžeme uvědomovat Boží velikost.
Poznávat veliké Boží dílo je krásné. Rád si připomínám žalmistova slova (Ž.19.2): Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Poznání můžeme uplatňovat při naplňování poslání daného člověku. V první biblické kapitole čteme (Gn.1.26-28): I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Imperativy podmaňte a panujte jsou zde výzvou k moudrému a uvážlivému zacházení, k němuž je nutné poznání. ⨀ Ještě významnější však je, že opravdové poznávání vede k prožívání Boží velikosti a slávy. Schopnost a možnost poznávat je vzácným Božím darem. Ale není tou nejvyšší hodnotou. Pán Ježíš Kristus přináší hierarchii hodnot, která se od té naší běžně používané liší. Ve vstupním slově jsme slyšeli, že poznání bez lásky nemá cenu. Tedy ani v rámci pozemského života není poznání nejvyšší hodnotou. Láska je ještě vyšší. Barvitě hierarchii hodnot popisuje v dopise do Filipis apoštol Pavel (Fp.3.8,9a); četli jsme: "Ve skutečnosti to všechno pokládám za nevýhodu, srovnám-li to s tím úžasným poznáním, že Ježíš Kristus je můj Pán. Kvůli němu jsem to všechno zahodil jako odpadky, jen abych získal Krista a v něm zakotvil." V některých vydáních kralického překladu nacházíme místo odpadků ještě o hodně barvitější slovo. Informace, že Ježíš Kristus je naším Pánem, je nad veškerým rozumovým věděním a poznáním.
Bůh je vysoko nad námi, nad celým světem, nad celým stvořením. Přesto se k nám lidem sklání; sestoupil k nám ve Svém jedinečném Synu Ježíši. Dokázal, že mu na nás, na jednom každém z nás záleží. Smíme Ho oslovovat "Otče". Před Jeho majestátem zůstáváme všichni dětmi. "Být dítětem" tak vyjadřuje náš vztah k Němu. Všichni jsme na Něm závislí – jako malé děti na rodičích. ⨀ Život na Zemi je vzácným darem. Je však dočasný. Patří k němu poznávat, patří k němu milovat. Máme v něm příležitost slyšet svědectví o skutečnostech přesahujících pozemský život, přesahujících prostor a čas – svědectví o Božím Novém světě, o Božím království. Není to věc rozumu, nýbrž víry. Do tohoto Božího Nového světa nám Ježíš Kristus otevřel výhled, otevřel nám nebe. Vzdělaným i nevzdělaným, moudrým i nemoudrým. To je skutečnost vymykající se rozumovému chápání. Můžeme ji přijmout jedině s dětskou prostotou. Ta patří k plnému lidskému životu, k životu prožívanému v Boží poslušnosti a k Boží slávě, k životu bohatému, do něhož proniká Boží království. Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život (J.3.16).
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi přišel, abys nám otevřel bránu nebe, abychom už zde, na Zemi, byli jeho občany. Amen.
Prosíme Tě za nemocné, bezradné, malomyslné, opuštěné, za bezdomovce, za nezaměstnané. ⨀ Prosíme Tě za ty, kdo jsou u moci, za ty, kdo dělají vážná rozhodnutí. Prosíme Tě za srdce těch, kdo svými rozhodnutími ničí lidi.
Prosíme za šíření evangelia, onoho úžasného radostného poselství o Tom, kdo je pravou Cestou, hlubokou Pravdou a skutečným Životem.
Amen.
Praha, 10.1.2025, poslední úprava 29.3.2025