Co máme dělat?

Vstupní slovo: Ž.46.2,3,8,9,12

Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

Čtení: Dt.5.16-21

Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Nezabiješ.

Nesesmilníš.

Nepokradeš.

Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví.

Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Čtení: Sk.16.25-40

Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: "Nedělej to! Jsme tu všichni!" Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?" Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě." A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha. Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: "Propusť ty muže!" Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte." Ale Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!" Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané, ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.

Evangelium: Lk.3.3-14

I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;

6  a každý tvor uzří spasení Boží.´ Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."  Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."

Závěr: Ř.12.1,2, Zj.22.21

(Římanům 12:1,2)  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

(Zjevení Janovo 22:21)  Milost Pána Ježíše se všemi námi.

Písně:

 168  Zpívejte, čest vzdejte

[426  Tvá, Pane Kriste, věc to je]

 555  Jezu, rač Ty sám

 440  Ozvi se, Pane můj

 485  Král věčný nás požehnej

Děkujeme Ti, Otče náš, za poselství Písma, za radostnou zvěst o Pánu Ježíši Kristu, který přišel na svět, aby z něho sňal břemeno našeho lidského hříchu, aby nás přivedl zpět k Tobě. Děkujeme Ti, že v Něm, svatém, tichém, pokorném, vždy hotovém pomoci, smíme nacházet cestu, pravdu i život. Děkujeme Ti, že v Jeho učení a v Jeho příkladu nacházíme odpovědi na otázky, co v té které situaci máme dělat. Uvědomujeme si a vyznáváme, že často stavíme výše jiná rozhodovací kritéria, že se nejednou dříve ptáme po finančním efektu než po Tvé vůli.

Prosíme Tě, veď nás a pomáhej nám promítat víru, lásku a naději do našich životů, do nejrůznějších životních situací. Prosíme Tě, veď naše počínání tak, abychom svými životy chválili Tebe a vydávali věrohodné svědectví o Pánu Ježíši Kristu, Tvém jedinečném Synu, který sestoupil na tento svět, aby se nám stal Přítelem a Bratrem.

Prosíme Tě, žehnej své Církvi. Prosíme Tě za všechna její shromáždění. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Zástupy slyší od Jana Křtitele tvrdá slova. Neodcházejí však jinam, neutíkají se k nějakým falešným prorokům. Janovým slovům věnují pozornost, berou je vážně, věří jim. Je třeba činit pokání, je třeba něco změnit, je třeba něco dělat. Zástupy se Jana ptaly: "¿Co jen máme dělat?" (Lk.3.10) Otázka připomíná tu, s níž se žalářník z Filipis obrátil na Pavla a Sílase: "¿Co mám dělat, abych byl zachráněn?" (Sk.16.30) Odpověď apoštolů se na první pohled od Janovy liší. Říkají žalářníkovi: "Věř v Pána Ježíše Krista!" Naproti tomu zástupy Janových posluchačů slyší "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak. Celníci, nevymáhejte víc, než co máte nařízeno. Vojáci, nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Tedy: žijte dobře, spravedlivě, poctivě, pamatujte na druhé lidi. Nemusíte opouštět taková v očích některých problematická povolání, jakými je být celníkem nebo vojákem. Můžete být na různých místech, v různých situacích. Avšak kdekoli jste, počínejte si čestně, odpovědně, nesobecky, ohleduplně a citlivě vůči okolí. Žijte v souladu s Božím zákonem a ve sdílení s druhými lidmi.

Janovi posluchači si uvědomili, že jsou v existenciálně závažné situaci. Hluboce závažnou osobní situaci prožíval i filipský žalářník. Dnes stojíme jako lidé tohoto světa také v existenciálně závažné situaci. Světový terorismus, násilí mezi lidmi i vůči ostatnímu stvoření, hladomory, vyčerpávání zdrojů a absorpčních možností prostředí, klimatická změna – a teď k tomu současná situace na Ukrajině ve svých souvislostech: Situace světa a člověka je opravdu vážná. "¿Co mám aktuálně dělat, tam kde jsem, v dnešním světě, ve své situaci? ¿Co mám dělat, abych byl zachráněn, aby můj život byl dobrý a smysluplný?" Tato otázka se týká nás všech, týká se tedy i všech nás křesťanů. Být křesťanem, to není stacionární stav, nýbrž cesta, proces; stát se křesťanem, to neznamená jen jakousi změnu stavu, to je vykročení za Kristem na Jeho cestu. Je to nastartování procesu.

¿Co mám dělat? To je aktuální otázka. Janova i Pavlova odpověď, které jsou zapsány v Bibli, jsou nadčasové a naléhavě směřují i do našeho světa, do našich životů. Jan oslovuje zástupy ještě před Ježíšovým veřejným vystoupením. Jeho odpověď je v podstatě jednoduchá. Hřích je zdrojem porušení a zkázy; cesta k záchraně je tedy vyhýbat se hříchu, nehřešit. Ježíšův život, smrt a vzkříšení, Jeho absolutní solidarita s lidmi a vítězství nad mocí zla dávají Janovým slovům novou dimenzi. Hřích už nemusí v člověku vládnout. Kristus snímá tíhu hříchu. On osvobozuje člověka od hříchu. Jan svou odpovědí připravuje posluchače pro cestu za Kristem. ¿Co máme činit? Věřit v Krista, věřit Kristu, věřit, že Jeho přístup ke světu a Jeho učení jsou správné a pravé, že stojí za to přijmout Jeho hodnotový systém. Jít Jeho cestou znamená přivlastnit si Janovu odpověď na základní existenciální otázku. Slyšeli jsme z Lukášova evangelia  (Lk. 3.10-14):  Zástupy se Jana ptaly: "¿Co jen máme dělat?"  On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."  Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "¿Mistře, co máme dělat?"  On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "¿A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."

Všechno čiňte poctivě. Uvědomte si, že tvoříte nedílnou součást stvoření, nedílnou součást lidské pospolitosti. Problémy a bolesti druhých jsou i vašimi problémy a bolestmi. Sdílení patří k plnosti života a skrze ně můžete hledět až za horizont pozemských věcí.

Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše Krista a skrze Něho děkujte Bohu Otci. ²³Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu. (Kol.3.17,23)  - to píše Pavel koloským sestrám a bratřím.

¿Je však vůbec možné si takto počínat v dnešním světě? ¿A jak se v něm máme orientovat? Kristovy požadavky platily i za tzv. socialismu a platí i v kapitalismu, který sice někdy bývá spojován s trhem a demokracií, avšak který je dnes těmto myšlenkám na hony vzdálen, platí i v dnešním kapitalismu, kde kvete spekulace, kde se z peněz jako prostředku směny stal cíl, prostředek moci a předmět kultu.

Není snadné se v dnešním světě orientovat. Ve světě, který tolik potřebuje evangelium, který tolik potřebuje poznávat Ježíšovy hodnoty – a ty do něho jako Jeho svědkové máme vnášet! "Budete mi svědky", říká náš Pán a Mistr. ¿Nemáme z toho strach? ¿Nebojíme se s Jeho posláním jít mezi lidi, nebojíme se vnášet Jeho měřítka do každodenní praxe? ¿Nebojíme se, že bychom se tak dostali v určitém smyslu na okraj společnosti? V období komunismu to bylo průhledné. Jako křesťané jsme věděli, že jsme více méně oficiálně považováni za občany nižšího řádu. Dnes za slovní přiznání se ke křesťanství nikdo pronásledován ani odsouván na vedlejší kolej není. Avšak prohlašovat se za křesťana a jít Kristovou cestou – to není totéž. Dravý kapitalismus šlape po skutečných hodnotách sice jinak než tzv. socialismus, avšak v nemenší míře. Bezohlednost, rozpínavost, prosazování svých vlastních materiálních zájmů, ignorování zájmu celku, násilný přístup k lidskému i mimolidskému prostředí – to jsou vlastnosti, které jsou dnes protěžovány, avšak příčí se Kristovu učení – a, po pravdě řečeno, příčí se i opravdovému demokratickému myšlení. Náš Pán vyzývá k pokoře, tichosti, mírnosti, považování druhých za důstojnější sebe samých, k tomu, abychom uměli přestat na tom, co máme. Nelze se divit, že tyto vlastnosti dnes, v době rozmohlé modloslužby orientované k pohanskému bohu Mamonu, vedou na okraj společnosti, avšak na okraj důležitý, kde může a má vznikat něco nového, odkud má svítit světlo do temnot tohoto světa, odkud mohou vycházet impulsy k celkové změně.

¿Co mám dělat? Rozhodni se pro Krista, hleď na něho, věř Mu, jdi Jeho cestou. Odpověď na základní existenciální otázku lze vyjádřit krátce a jednoduše. Věř Kristu, promítej víru do každodenní životní praxe, jednej v souladu s Boží vůlí, spoléhej na Hospodina.

Ctitel a vyznavač mamonu, onoho vládce tohoto světa, se rozhoduje tak, aby maximalizoval svůj prospěch – rozumějme: materiální prospěch. Naše civilizace dnes považuje toto rozhodovací kritérium za přirozené a dokonce zpravidla i za správné. Písmo však obrací naše myšlení vzhůru a za základní otázku pro rozhodování staví "¿Co ode mne žádá Bůh?", "¿Co by na mém místě činil Kristus?" - Apoštolé ve Filipis činili, co od nich Bůh žádal. Dostali se do vězení. I tam na Hospodina spoléhali. A On je vysvobodil, a nejen to, vnesl nový rozměr, přinesl spásu do života žalářníka i jeho blízkých.

Čiň dobře. Věř Kristu. Přijetí těchto principů nevede k maximalizaci osobního materiálního prospěchu, neodpovídá dnes běžně přijímaným rozhodovacím kritériím, avšak vede k bohatému, plnému, požehnanému, vskutku lidskému životu, k životu prožívanému v pravdě a lásce, k životu přesahujícímu pozemskou časnost, k životu, na nějž se vztahuje Boží zaslíbení, k životu věčnému.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že nám ukazuješ skutečné hodnoty a vedeš nás k jejich přijímání, k ukládání pokladu v nebi, že Svým učením, svým životem, potupnou smrtí i slavným vzkříšením, nanebevstoupením a sesláním Ducha sv. nám odpovídáš na základní životní otázku "Co mám dělat?" Prosíme Tě, pomáhej nám ve víře Tvou odpověď přijmout, odpověď, jíž Ty jsi sám, pomáhej nám ve víře, v lásce a v naději jít Tvou cestou.

Březen 2005, květen 2014