Bůh miluje svět
Vstup: Sap.11.23-12.1:
11.23 Ty však, Bože, máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání.
24 Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal,
neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.
25 Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to
nepovolal k bytí?
26 Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život,
12.1 neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/Moudr.pdf
Čtení: Gn.1.1-5,25-2.3 / Ekum.
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
26 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
29 Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
2.1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Evangelium: J.3.16
Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný.
Závěr. slovo: Zj.21.1-4,22.3b-5 / Ekum.
1.Tess.5.23,24,28 / B21
Zj. 21.1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
3 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,
4 a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
22.3b Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit,
4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.
5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.
1.Tess.5.23 Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
24 Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.
28 Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s námi. Amen
Písně: 171 Buď Pánu čest
219 Hory, doly, stráně
178 Krásná je modrá obloha
179 I hvězdy a slunce
489 Tvé požehnání
Hospodine, věčný Bože, Stvořiteli všeho, co existuje, děkujeme Ti za to, že jsme součástí Tvého úžasného stvořitelského díla, vnořeného do Tvé lásky. Děkujeme Ti, že Ti na nás, na jednom každém z nás, osobně záleží. Děkujeme Ti, že Ti záleží na celém stvoření, na živé i neživé přírodě, že celý svět, ba celý vesmír je předmětem Tvé lásky. Vděčně a s vědomím odpovědnosti si připomínáme, že Tobě jde o to, abychom se vzájemně milovali, že Tobě jde o to, abychom s Tvým dílem zacházeli šetrně a odpovědně. Děkujeme Ti za dar svobodné vůle a prosíme Tě, veď naše myšlení a jednání, abychom tento dar užívali v souladu s Tvou vůlí, v souladu s prvotním posláním člověka být Tvým obrazem.
Uvědomujeme si, jak moc dnešní svět potřebuje evangelium. Prosíme Tě, aby se šířilo až do nejzazších koutů lidské existence, aby další a další lidé poznávali, že Ježíš Kristus je pravá cesta, hluboká pravda, skutečný život. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
16. verš 3. kapitoly Janova evangelia bývá oprávněně považován za určitý vrchol či shrnutí biblické zvěsti. Boží láska zjevená v Pánu Ježíši Kristu - to je jádro evangelia. V jednom kázání rozhodně zdaleka nelze vyčerpat bohatství oněch slov.
Když o tomto stěžejním novozákonním verši uvažujeme, vnímáme klíčové pojmy: Boží láska, Boží Syn, víra, věčný život, případně jeho protipól, tedy zahynutí. Při velikém obsahovém bohatství tohoto sdělení našeho Pána, prvotně adresovaného sympatickému farizeu Nikodémovi, nám zpravidla unikne jedno slůvko, možná i proto, že se nám může jevit jako poněkud kontroverzní. Jde o slovo "svět". Zde zřetelně vyjadřuje předmět Boží lásky, a tak má jednoznačně pozitivní zabarvení. Na některých jiných místech v Písmu je však vnímáme spíše negativně. Tento negativní nádech slova "svět" asi cítíme především my starší, odchovaní kralickým překladem Písma. Když si na příslušném místě otevřeme velkou biblickou konkordanci, vidíme, že většina výskytů slova svět je v NZ a že mu v řeckém originále zpravidla odpovídá jedno ze slov KOSMOS a AIÓN. Slovo AIÓN je v ekumenickém překladu překládáno jako "věk", čímž se zde počet negativně zabarvených výskytů slova "svět" zmenšil. Nicméně i onen KOSMOS, svět našeho ekumenického překladu, mívá význam čehosi, co leží mimo Boží lid a před čím je radno mít se na pozoru. Známá jsou slova z Ježíšovy velekněžské modlitby (J.17.13-18): Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
Bůh miloval svět. Bůh miluje svět. Co však znamená slovo svět? Co znamená řecké slovo KOSMOS? Pro lidi nz doby jistě něco poněkud jiného než pro nás. Slovo KOSMOS původně znamenalo šperk, něco krásného, sloužícího k tomu, aby žena vypadala upraveně, uspořádaně. Ona uspořádanost se pak stala nosným obsahem slova KOSMOS, které začalo sloužit k označování uspořádaného jsoucna, tedy toho, v němž je řád a pořádek. A tak slovo KOSMOS vhodně posloužilo novozákonním autorům jako alternativa za sz spojení "nebe a země". Setkáváme se s ním i v textu z Janova evangelia, který je základem dnešního kázání. "Tak Bůh miloval svět." - My dnes řecké slovo kosmos chápeme jako synonymum k českému slovu vesmír, jehož slovanskou etymologii dnes už asi ani necítíme a lépe si obě části tohoto složeného slova uvědomujeme u německého "Weltall" - svět-vše, všesvět - a jako velice výstižné vnímáme anglické "Universe" - univerzum. Slovo KOSMOS tak vlastně vyjadřuje celé úžasné Boží stvořitelské dílo.
Po líčení stvoření světa či kosmu, dobrého se vším, co na něm je, v Písmu následuje vyprávění o pádu člověka, o hříchu. Člověk musí opustit rajskou zahradu Eden. Prvním hříchem člověka zlo vstoupilo do světa. Bohu však na Jeho díle stále záleží. Posílá na svět svého jedinečného Syna Ježíše Krista, aby toto zlo zahladil: svým utrpením, smrtí a slavným vzkříšením. Přináší tak nápravu vztahů mezi člověkem a Bohem i mezi člověkem a celým stvořením. Bůh své stvoření miluje a neopustí je. Člověk přes svou mimořádnou úlohu zůstává jen jeho součástí. Boží stvořitelské dílo tvoří harmonický celek. Tato harmonie byla narušena a je stále narušována lidským hříchem. Dnešní problémy ve vztazích mezi lidmi navzájem a problémy degradace životního prostředí jsou důsledky lidského hříchu. Bůh však navzdory lidskému hříchu své stvoření neopustil. Bůh člověka navzdory jeho hříchu neopustil. Bůh miluje svět. Bůh miluje člověka. Bůh miluje nás. Bohu na světě záleží. Bohu na člověku záleží. Bohu na nás záleží.
Bůh stvořil a miluje celý svět, celý KOSMOS. Stvořil jej jako krásný, dobrý a harmonický celek. Jeho láska směřuje k člověku. Víra je specificky lidská. Aby, kdo věří, nezahynul, neztratil se, ale měl plný, věčný život. Aby měl znovu otevřený přístup k Bohu, přístup, který byl hříchem uzavřen. Apoštol Petr ve svém prvním listě píše (1.Pt.3:18): Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.
Bůh miluje svět. Na doslova kosmický dosah Boží lásky v širokých přírodovědeckých a antropologických souvislostech poukázal v první polovině minulého století známý francouzský jezuita Pierre Theillard de Chardin. O tři staletí dříve, v době, kdy probouzející se osvícenské myšlení pomalu začínalo stvořený svět vytlačovat z oblasti víry, na skutečnost krásy a jednoty celého Božího stvoření poukázal ve svém pansofickém díle muž, jehož život byl doslova lemován utrpením a ranami, poslední biskup původní jednoty bratrské J.A.K.
Bůh miluje svět. Celé stvoření je předmětem Boží lásky. Jako takové je máme přijímat. Jako k takovému máme k světu, k živé i neživé přírodě přistupovat. Boží láska je východiskem pro vytváření vztahů a postojů. Před 8 staletími svým současníkům i všem dalším generacím, i nám, tuto skutečnost celým svým životem připomněl Il Poverello d'Assisi, sv. František. A poeticky ji vyjádřil svou Sluneční písní (přel. v červenci 1997 JNe):
Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,
Tvé jsou chvály, sláva a čest
a každé dobrořečení.
Chválen buď, můj Pane,
všemi svými tvory,
zvláště pak bratrem Sluncem,
který dává jasný den.
Je krásný, mocně září.
Vše to má od Tebe.
Chválen buď, můj Pane,
sestrou Lunou, a hvězdami.
Na obloze jsi je vytvořil
jasné, vzácné a krásné.
Chválen buď, můj Pane,
bratrem větrem, a vzduchem, a mračny,
a každým počasím,
jimiž obživuješ všechny své tvory.
Chválen buď, můj Pane,
sestrou vodou
Je užitečná, a pokorná, a vzácná,
a cudná.
Chválen buď, můj Pane,
bratrem ohněm,
jímž dáváš světlo do noci.
Je krásný, a veselý, a mocný, a silný.
Chválen buď, můj Pane,
naší matkou Zemí,
která o nás pečuje a nás živí.
Dává vzrůst rozmanitým plodům,
zeleným bylinám a barevným květinám.
Chválen buď, můj Pane,
těmi, kdo pro Tvou lásku odpouštějí
a snášejí nemoci a utrpení;
blahoslavení jsou, kdo činí mír,
ti od Tebe, Nejvyšší, získají korunu.
Chválen buď, můj Pane,
naší sestrou tělesnou smrtí,
jíž žádný žijící člověk nemůže uniknout;
běda těm, kdo umírají ve smrtelných hříších
blahoslavení jsou, kdo budou zastiženi
při plnění Tvé nejsvatější vůle,
jimž druhá smrt neuškodí.
Chvalte a dobrořečte mému Pánu,
a děkujte Mu,
a služte Mu s velikou pokorou
Celého světa, celého kosmu, veškerého stvoření se týká ona nesmírná Boží láska, zjevená v Ježíši Kristu, Beránku Božím, který vzal na sebe hřích světa, lidský hřích, prošel přetěžkým utrpením, aby nakonec zvítězil nad zlem. Skrze Jeho vítězství smíme vzhlížet k úběžníku dějin obdobnému rajské hříchem nenarušené zahradě Eden, k plné harmonii mezi stvořením a Stvořitelem. Tímto směrem vzhlíželi starozákonní i novozákonní svědkové. V Pánu Ježíši Kristu se jejich vize naplňují. Onen eschatologický horizont se stává dosažitelným. Království Boží sestupuje na zem, mezi lidi. Věčnost prostupuje časností, a tak, ač leží mimo naši smyslovou zkušenost, mimo rozumové poznání, skrze Boží lásku se stává slavnou skutečností, obrazně někdy označovanou jako 8. den stvoření: (J.3.16): Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný.
Děkujeme Ti, Otče náš, za svědectví Písma o lásce, o smyslu bytí. Děkujeme Ti, že miluješ celé stvoření, a prosíme Tě, aby náš vztah k druhým lidem a k přírodě byl utvářen touto vzácnou a důležitou skutečností. Děkujeme Ti za druhé lidi, za možnost s druhými sdílet radosti i starosti a bolesti, děkujeme Ti za dar modlitby. Prosíme Tě za naše bližní, prosíme Tě za ty, kdo jsou v nouzi, kdo prožívají tělesnou či duševní bolest, prosíme Tě za bezradné, zarmoucené, opuštěné, za lidi bez domova či bez zaměstnání. Prosíme Tě za Ty, jimž se nedostává lásky od druhých, prosíme Tě i za ty, kdo nedovedou mít rádi, kdo žijí v zajetí vlastní pýchy či sobectví.
Prosíme Tě za Tvou Církev, rozdělenou do mnoha dílčích církví, denominací či společenství křesťanů. Prosíme Tě, aby tato rozmanitost byla spojena s vzájemnou láskou a respektem a znamenala obohacení a posílení pro zvěstování evangelia.
Prosíme Tě, vyslyš naši společnou modlitbu: Otče náš…
Praha 2/5/2017 (podle cca o 20 let starší verze); poslední úprava 16/9/2018