Blaze

 

Vstupní slovo: Ž.1.1-2

(Kral.:) Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. (Ek.:) Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

 

Čtení (po úvodní modlitbě): Mt.5.1-12

Když Ježíš spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi."

 

Čtení (před kázáním): Mt.6.19-21,25-34

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (25) Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

 

Závěrečné slovo: Fp.4.4-7

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

 

Není-li uvedeno jinak, jsou čtení v ekumenickém překladu

 


Písně:


148   Zákonem Božím kdo dá se vést

275   Přijď, králi věčný náš

549   Buď Tobě sláva

706   Důvěřuj se v Pána

416   Tvé požehnání


Děkujeme Ti, Otče náš, že skrze svědectví Písma i prostřednictvím osobní zkušenosti víry můžeme poznávat, v čem spočívá plný, skutečně lidský život. Děkujeme Ti za bohatství Tvého díla, za hluboké vztahy a vazby, které uvnitř něho jsou. Děkujeme Ti, že Tobě na Tvém díle záleží. Prosíme Tě, abychom u vědomí této skutečnosti zaujímali ve světě místo, které nám určuješ. Děkujeme Ti za bohatství života, děkujeme za všechno krásné, co prožíváme v této časnosti, v tomto fyzickém světě, děkujeme Ti za to, že lidský život hranice fyzického světa přesahuje, děkujeme Ti za výhled k Tvému království.

Prosíme Tě za zvěstování evangelia, radostného a osvobozujícího poselství o tom, že hřích a ďábel nemají poslední slovo, že Ježíš Kristus nad mocí zla zvítězil.

Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé církve, za všechna setkání lidí, v nichž se prohlubuje duch důvěry a spolupráce, v nichž se zvěstuje evangelium. Buď, prosíme Tě, svým Duchem přítomen i zde, mezi námi. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

1. žalm a blahoslavenství čítám mnohem raději v kralickém překladu než v ekumenickém. 1. žalm jsme dnes slyšeli v obou těchto překladech, blahoslavenství jen v překladu ekumenickém. Kralické vyjádření "Blahoslavení jsou ti" ekumenický překlad nahrazuje vazbou "Blaze je těm". Přiznám se, že když zde čtu či slyším příslovce blaze, tak se vůbec necítím blaze, protože jsem přesvědčen, že v originále použité řecké přídavné jméno makarios, resp. v množném čísle makarioi vyjadřuje určitou s daným člověkem hluboce spojenou vlastnost. A je použito i v 1. žalmu v Septuagintě, starověkém překladu SZ do řečtiny. Kralické blahoslavený, blahoslavení je jeho skvělým překladem, také i proto, že je archaické. Moderní sekulární evropské myšlení, které zná jen materiální životní horizontálu, takovou vlastnost prostě nezná. Některé novější překlady používají adjektiva "blažený" či "šťastný", která onu hloubku stavu "být blahoslavený" nevystihují, nicméně přece jen vyjadřují něco trvalejšího než příslovce blaze, které budí jen představu aktuálního pocitu. Člověk se cítí blaze, když v parnu po celodenní námaze vstoupí do vody, když po únavném výstupu na horu se kochá krásnou vyhlídkou apod. ● Teď to asi vypadá, že jsem vybral čtení z ekumenického překladu proto, abych kritizoval. To by však nebyl dobrý cíl kázání. - Přídavné jméno makarios, blahoslavený, má hluboký a široký význam. Vejde se do něho i ten stav, který je vyjádřen příslovcem blaze. Pravda vyjádřená slovem blahoslavený je mnohem širší než ta vyjádřená pomocí blaze, ale zahrnuje i ji. A stojí za to položit si otázku, zda při četbě Písma na tuto skutečnost nezapomínáme. Zda si uvědomujeme, že ten, kdo se neřídí radami svévolníků, kdo nestojí na cestě hříšných, kdo nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad nímž stále rozjímá, prožívá krásný, plný život i teď, v současnosti, že každý jeho okamžik je ve skutečnosti mnohem radostnější, blaženější, než je tomu v případě bezbožných, hříšných či posměvačů, že mu je opravdu blaze. Ježíš ve svých blahoslavenstvích zdůrazňuje hodnoty, které jsou se skutečně prožívaným lidským životem v daleko lepším a hlubším souladu než hodnoty běžné v naší civilizaci. A s hodnotami souvisí i to, jak prožíváme aktuální přítomnost. Zvykli jsme si blahoslavenství spojovat s budoucností, s věčností, případně s hodnocením zvnějšku, druhými lidmi, aniž bychom myslili na osobní okamžitý prožitek. Ale řecké přídavné jméno makarios, tedy blahoslavený či požehnaný, španělské bienaventurado či anglické blessed zahrnuje nejen to, co se týká budoucnosti, nejen pohled zvenku, nýbrž i osobní, můžeme snad říci subjektivní prožitek.

Významný trevírský rodák Karl Marx vytvořil v 19. století velice ucelenou analýzu společnosti. Jenže člověk v jeho pojetí je strašně zredukovaný, poněvadž jeho životním prostorem je jen materiální svět. Není to skutečný člověk, člověk Bohem stvořený, který se do hranic materiálního světa nevejde. Jde jen o jakýsi jeho průmět do smysly vnímané reality. Ta složka člověka, která hmotný svět přesahuje, bývá nazývána životní vertikálou. Často a rád ji zmiňoval první český prezident Václav Havel. Žel, na životní vertikálu se často zapomíná, a tak, ač slovy běžně odmítáno, Marxovo pojetí člověka prostupuje naší kulturou. [Smysl pro životní vertikálu je to, co tak výrazně odlišuje první dva české prezidenty Václavy. Pro prvního byla velice důležitá, kdežto druhý nepřekročil hranice Marxova zredukovaného životního prostoru.] Se smyslem pro životní vertikálu souvisí i osobní hierarchie hodnot, která je základem pro vnímání skutečnosti a pro rozhodování.

Člověk nehledající vertikální rozměr života se pohybuje v zajetí materiálních hodnot, ● hledá výhody pro sebe, aniž by si uvědomoval problematičnost tohoto postoje, ● ignoruje druhé, a tím se ochuzuje o úžasné bohatství, které je ve vazbách na druhé lidi a na celý svět. Vyhýbá se placení daní, ale o veřejné statky se hlásí. Výrobce, který uvažuje jen v horizontále, usiluje o výrobky líbivé, dobře prodejné, ale ne trvanlivé, tak, aby udržel poptávku. Když toto uvažování vztáhneme třeba na farmaceutický průmysl, může nám z toho být až úzko. ● Člověk, který nezná víc než životní horizontálu, asi nebude s to nad Hospodinovým Zákonem rozjímat dnem i nocí a tichost, mírnost, pokora, skromnost - tedy vlastnosti, jejichž nositele Ježíš blahoslaví - u něho nebudou zdrojem blahého pocitu.

Společnost, v níž se lidé pohybují většinou jen na úrovni této horizontály, společnost, kde zcela převládají peněžní kritéria rozhodování, nefunguje a její chování enormně zatěžuje životní prostředí. Chybí v ní etický rozměr. Chybí v ní vědomí vzájemné závislosti lidí i provázanosti s přírodou. My lidé jeden druhého potřebujeme. Sobecké rozhodování neberoucí ohled na druhé, neuvažující o dobru pro přírodu, ignorující zájmy budoucího stvoření, je projevem lidské degenerace. Je však cesta odtud ven?

Je. Pán Ježíš o sobě říká: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. On přišel lidi zachránit z moci hříchu. I od toho hříchu, jímž je natlačení lidského bytí do zajetí materiální horizontály. ● On pozvedá vzhůru, zve k následování, ke svobodě, k vykročení ven z redukovaného životního prostoru, k plnému, radostnému životu. Člověk u něho nachází vysvobození, je mu blaze. V tomto vědomí vděčně přijímám důraz, který přináší ekumenický překlad použitím příslovce blaze, avšak zároveň jsem vděčen za to, že ani v prvním žalmu, ani v Ježíšových blahoslavenstvích nejde jen o momentální příznivý pocit, vyjádřený příslovcem blaze, nýbrž jde o mnohem, mnohem více, jde o místo v celku stvoření a o výhled k slavné Kristově budoucnosti, k Jeho konečnému vítězství, k Božímu království.

Pán Ježíš ukazuje ke skutečným hodnotám. Zřetelně je vyjadřuje před kázáním čtený oddíl z Jeho horského kázání, kde posluchače, resp. čtenáře orientuje k oné životní vertikále, v níž je prostor pro víru, pro lásku, pro naději, prostor pro modlitbu, prostor pro angažovanost ve prospěch celého stvoření. Do tohoto svobodného prostoru On zve a připravuje v něm místo. A nabádá k tomu, aby se zpráva o této radostné důležité skutečnosti šířila.

Naše civilizace žije v zajetí životní horizontály. Život je tím zploštělý. Je však naděje, je cesta ven. Cesta, která je otevřená všem. Tou cestou je sám Ježíš Kristus.

Amen. 

 

Děkujeme Ti, Otče náš, že můžeme poznávat životní vertikálu, že nás osvobozuješ ze zajetí materiální horizontály. Děkujeme, že součástí oné životní vertikály je i modlitba, jejímž prostřednictvím můžeme být účastni Tvého tvůrčího díla. V modlitebním soustředění myslíme před Tebou jeden na druhého, myslíme na radosti a starosti druhých. Prosíme Tě za zarmoucené, smutné, nemocné, opuštěné, zklamané; myslíme na ty, kdo jsou v těžkých životních situacích. Prosíme Tě za ty, kdo žijí v zajetí omezeného materiálního světa, dej jim pohlédnout vzhůru a slyšet Kristovo pozvání. Prosíme Tě za ty, jimž je svěřeno důležité rozhodování, prosíme pro ně o moudrost a nesobeckost. Prosíme Tě za ty, kdo ovlivňují myšlení lidí, za učitele, za žurnalisty a spisovatele, za kazatele evangelia. Prosíme Tě za ty, na něž těžce dopadají důsledky válečných konfliktů. Prosíme i za ty, kdo tyto konflikty podněcují, aby si uvědomili hrůznosz a nesmyslnost svého počínání. Ty máš, Pane, v rukou celý svět. V této víře k Tobě voláme slovy, jimž nás učí sám Tvůj Syn Ježíš Kristus:

Otče náš...

 

Praha, 26.01.2013; poslední úprava 12.7.2024